Friday, October 31, 2014
Nouveau: Les Robotoïdes: Extraits des Lettres Audio du Dr Peter Beter
Extrait en Français des passages des lettres de Peter Beter conçernant les robotoides :
Traduction des principales parties des lettres de Peter Beter qui parlent des Robotoïdes, ces organismes vivant crées par les Russes qui sont des « copies » organiques et biologiques des vrais être humains et qui ont été utilisés comme substituts à des personnalités politiques médiatiques. Il évoque aussi les « synthétiques » , des organismes organiques qui immitent eux aussi des organismes humains mais moins performants que les robotoïdes. :
http://drpeterbeter.blogspot.com/2014/10/les-robotoides-extraits-des-lettres.html
Links About Dr Peter Beter Letters Subjets
Here are links related to Peter Beter subjects in his audio letters.
If you have links you can post them in the comments sections below.
Secret Programs
Clones & Robotoïds
(Secret) Space Program
If you have links you can post them in the comments sections below.
Secret Programs
- Jim Stone:
Clones & Robotoïds
- Articles, Forums & Blogs Posts About Clones:
http://www.whale.to/b/clones_h.html
- Russia & USA Secret Human Cloning Program - Putin & Obama are Clones:
https://www.youtube.com/watch?v=kVbBwr0LI7k
- Clones, bio-plasmics and world leaders:
http://www.whale.to/b/clones8.html
http://battleforworld.tripod.com/articles/feat/feat_page1.html
- The Most Astounding Subject Of Modern Technical Warfare: Robotoids & Genetic Duplicates:
http://www.fourwinds10.net/siterun_data/bellringers_corner/vital_articles/news.php?q=1d9929f210e10276e1f89aaed2abdbba
- Paul McCartney has been Replaced :
http://digilander.libero.it/p_truth/
(Secret) Space Program
- What Happened on The Moon, The Fake Appollo Program :
https://www.youtube.com/results?filters=long&lclk=long&search_query=what+happened+on+the+moon
- The Comet Shoemaker-Levy 9: A Secret Test Of An Antimatter Bomb From USA
http://www.bibliotecapleyades.net/esp_shoemaker01.htm
Dr. Peter Beter audio písmeno v české
Dr Peter Beter Audio Letter in Czech
Dr. Peter Beter audio písmeno v české
dr. PETER BETER
Následující pojednání je svým způsobem vyjimečné. Odhaluje totiž onen těžko definovatelný aspekt génia, který se v záhadné postavě dr. Petra Betera nacházel. Budoucnost postupně ukázala, že drtivá většina jeho analýz se ukázala jako správná a velmi zásadním způsobem komentovala vývoj světové politiky. Zasvěcení si stále dokola kladou otázku, kdo byl dr. Beter a hlavně odkud čerpal své prorocké informace někdy až neuvěřiteného rozsahu. Ty odprezentoval v několika desítkách audiozáznamů. Alternativní internetový deník Matrix-2001 má k dispozici jejich přepisy a tak v budoucnosti snad dojde i k jejich prezentaci na tomto webu. Možná poté lépe pochopíme onu záhadnou bytost světové politiky a ekonomiky prezentovanou v podobě dr. Petra Betera.
CYKLONY, VZDUCHOVÉ RÁZY A SOVĚTSKÉ (RUSKÉ) ZASTRAŠOVÁNÍ AMERIKY
Vzhledem k posledním klimatickým událostem v oblasti Spojených Států máme za to, že tento článek, byť je již staršího data, nepostrádá na aktuálnosti a proto jsme se rozhodli ho zařadit právě v této chvíly. Redakce. Minulý měsíc jsem vám pověděl o polohách stanovišt sovětských částicových-paprskových zbraní, které jsou nyní umístěny na Měsíci, a varoval jsem vás, že “…pokud Sověti budou pokračovat ve svém obvyklém počínání, můžeme ve velmi blízké budoucnosti očekávat zkoušku paprskové-částicové zbraně, umístěné na Měsíci, namířenou proti nějakému cíli na Zemi. Jestliže k ní dojde, bude se pravděpodobně konat za okolností, kdy její účinky bude možné vysvětlit jinou příčinou.” Události nyní běží velmi rychle, přátelé. Když jsem minulý měsíc, 21. listopadu, nahrával tato slova, první sovětskýzkušební výstřel, namířený proti Zemi, již probíhal, ale v té době jsem o tom ještě neměl zpravodajské informace. Dokonalou příležitostí pro sovětské účely poskytl obrovský cyklon v Bengálském zálivu, který se přiblížil k jihovýchodnímu pobřeží Indie. Sovětští kosmonauté na dvou z instalací paprskové zbraně na Měsíci připravovali své zbraně a čekali, až zuřící bouře dosáhne nejlepší polohy pro zahájení zkoušky. Tento čas nastal večer 19. listopadu 1977, kdy cyklon bičoval linii pobřeží indického státu Andhra Pradesh. Když miliony Indů bojovaly se silným větrem a deštěm provázejícím cyklon, dvě sovětské částicové-paprskové zbraně, vzdálené čtvrt milionu mil, se tiše zaměřovaly na svůj cíl. Zbraně byly namířeny na dvě blízké lokality v moři uvnitř bouře. Aby se vyhnuli možnosti interference paprsků během jejich cesty k cíli, nebyly vystřeleny najednou, ale krátce po sobě. Při rychlosti rovnající se prakticky rychlosti světla, každý z paprsků dosáhl Země za méně než dvě sekundy.
UFO, IFO A HLAVNÍ TAJNÁ RUSKÁ ZBRAŇ
Zhruba před rokem začalo mohutné dunění ve vzduchu nad mořem otřásat domy a děsit tisíce lidí podél amerického východního pobřeží. Mluvčí vlády se je chvíli snažil ignorovat, ale toto dunění, nyní známé jako třesení vzduchu (v originále AIR QUAKES-lk), neustávalo. Potom se tomu v kontrolovaných hlavních médiích vysmívali, ale tato taktika se také rychle změnila, protože to slyšelo příliš mnoho lidí na to, aby to přijali jako nějaký žert. Nakonec, když toto třesení vzduchu trvalo několik měsíců, vláda se pokusila tento úkaz všemožně vysvětlovat pomocí vrtochů počasí. Údajní odborníci se pokoušeli udělat dojem na veřejnost slátaninami o neobvykle chladných vrstvách vzduchu, někteří se to pokoušeli vysvětlit pomocí vojenských letadel, pohybujících se nad mořem stovky mil od pobřeží. Jiní s vážnou tváří tvrdili, že ty rány způsobují nadzvuková letadla Concord. Nějakým způsobem, říkali, rázové vlny od letadla dosáhly východního pobřeží Ameriky více než hodinu před letadlem samotným a s neuvěřitelnou silou. Absurdita podobných vysvětlení byla viditelná i z jejich tváří; přesto mnoho Američanů, toužících po uklidnění, přijalo tyto urážky jejich inteligence jako pravdu. Většina z velkého množství třesení vzduchu, která se vyskytovala po celé zemi, byla tiskem ignorována a lidé se uklidnili. Dokonce i mnoho mých posluchačů nevěřilo pravdě o třesení vzduchu, kterou jsem zveřejnil krátce po jejich prvním výskytu v audio-listu č. 29 v prosinci 1977. Bylo způsobeno novými ruskými operačními kosmosférami, pálícími ze svých částicových paprskových zbraní v defokusovaném módu do vzduchu nad Atlantickým oceánem.
BITVA O MĚSÍC
Važení přátelé, dr. Peter Beter ještě než zemřel stačil nadiktovat celkem 80 audionahrávek, které svou informační hodnotou se stále řadí k předním pramenům informací pro ty, kteří chtějí alespoň trochu vnímat "dění za oponou". Redakce nezávislého internetového deníku Matrix-2001.cz chystá postupný překlad celého materiálu. V následující sérii, tedy po této reportáži, poskytneme další audiolisty týkající se především manipulace s globálním klimatem pomocí špičkové skalární technologie. Před nedávnem na toto téma již jedna reportáž vyšla. J.CH. Před dvaceti lety 4. října 1957 začal kosmický věk vypuštěním Sputniku 1 Sovětským svazem. O pouhé tři a půl roku později, 25. května 1961, Prezident John F. Kennedy učinil vzrušující oznámení, že Spojené státy vyšlou člověka na Měsíc a bezpečně jej vrátí zpět ještě před koncem tohoto desetiletí. Mnoho Američanů nemohlo uvěřit svým uším, šok se Sputnikem ještě nepominul a sovětský kosmický program byl mnohem dál před naším vlastním. A o několik let později, po Kennedyově prohlášení, se myšlenka, že Rusové v závodě o Měsíc budou poraženi, zdála být ještě absurdnější. Američané byli frustrováni, když sledovali, jak Sovětský svaz vrší jeden rekord v kosmu za druhým -- první člověk ve vesmíru, první žena ve vesmíru, první procházka v kosmickém prostoru, rekordní doba pobytu na orbitu, atd., atd. Ale Kennedyho oznámení v roce 1961 signalizovalo mnohem víc než pouhý závod s Rusy -- byl to prioritní program, desetkrát větší než projekt Manhattan na vývoj atomové bomby v 2. světové válce, a postupně se začínal vyplácet. Vysílání jednoho člověka do vesmíru v rámci projektu Mercury otevřelo cestu dvoučlenným misím projektu Gemini a potom konečně přišel projekt Apollo s tříčlennou posádkou. Nakonec to byli Američané, kdo dělal rekordy v kosmu, zatímco Rusové zdánlivě začali zaostávat. Ti byli zaneprázdněni misemi na orbitální dráhu, ale bylo stále zřejmější, že člověka na Měsíc vůbec nepošlou. 20. července 1969 se nemožný sen stal skutečností. Po osmi letech a s náklady 24 miliard dolarů lunární modul Apolla XI provedl dokonalé přistání na Měsíci v Moři klidu. Neil Armstrong, když udělal první šlápotu na Měsíci, pronesl tato slavná slova: "Toto je jeden malý krok pro člověka, ale obrovský skok pro lidstvo."
MODIFIKACE POČASÍ JAKO ZBRAŇ ODPLATY
jako jasná odpověď na slavnou záhadu obrovského dvojitého záblesku v této oblasti před několika měsíci. Záhada začala loni 25. října 1979. V toto datum Spojené státy vydaly prohlášení prostřednictvím Ministerstva zahraničí. Prohlášení začínalo zprávou, kterou Spojené státy obdržely, cituji:”Indicie naznačují možnost, že 22. září došlo k menší jaderné explozi.” To jsou velmi neurčitá slova, ale zbytek prohlášení je ještě vágnější. Například: Poloha domnělé exploze byla umístěna dolů do, cituji: “oblasti Indického oceánu a Jižního Atlantiku, včetně částí Antarktidy a jižní části Afriky.” To je oblast o rozloze několika milionů čtverečních mil. Kromě toho, vláda Spojených států připustila, že nemá žádné podpůrné důkazy o tom, co se stalo, a prohlášení končilo nejasnými slovy: ”Pokračujeme v zjišťování, zda k takové události skutečně došlo. Mnoho lidí bylo zneklidněno neurčitostí prohlášení. Bylo zřejmé, že nedaleko Jižní Afriky se odehrálo cosi nevšedního, možná atomový výbuch; ale Spojené státy si nebyly jisty, co to bylo, nebo kde k tomu došlo nebo dokonce, jestli se to skutečně stalo. Mnozí lidé si kladli otázku, “Jak se to mohlo stát?”
Masakr v Jonestown
Jestliže zjišťujete jaká pravda se skrývá za mnoha událostmi nedávné historie, najdete některé překvapující souvislosti. Jak jednou zjistíte, že ty samé konspirační “elitní” skupiny jsou za mnoha našimi dnešními problémy, nemělo by pro vás být překvapením, že existují určitá propojení, protože jsou zde zahrnuti pořád stejní lidé.
Systém HAARP
Jestliže všechna tato energie je k dispozici z prázdného prostoru, potom se můžete ptát jak je to možné, že stále používáme fosilní paliva? Odpověď je jednoduchá. Síly, které nás ovládají jsou velmi bohaté. Staly se velmi bohatými tím, že tyto věci ovládali (většinou naftový a nukleární průmysl).
dr. PETER BETER
Každá páska (audio-list) je dlhá približne jednu hodinu. Každý mesiac bol nahraný jeden audio-list, ale presný dátum nahrania v daný mesiac bol rôzny v závislosti na udalostiach ktoré sa udiali. Boli tu aj dve obdobia, počas ktorých bolo nahrávanie dočasne prerušené. Prvé obdobie bolo od mája do augusta 1977 časovo ohraničené audio-listami 24 a 25. Druhé prerušenie bolo od februára do júna 1980 ohraničené listami 54 a 55. Bolo spôsobené srdcovým infarktom Dr. Betera počas nahrávania audio-listu 54.
Dr. Beter ukončil sériu svojich audio-listov v Novembri 1982 po nahraní audio-listu 80. V dlhom boji so srdcovými problémami sa jeho zdravie zhoršovalo. Po konzultáciách s doktormi sa rozhodol, že ukončí nahrávanie. Séria audio-listov Dr. Betera sa rozrástla po naviazaní spolupráce s prívržencami, ktorí sa o ňom dozvedeli prostredníctvom účinkovania v rôznych rádio-talk-shows v roku 1974. V tom čase bol vyhľadávaným subjektom v rádio-reláciách po celých Spojených Štátoch, ktorých sa zúčastňoval telefonovaním z jeho rezidencie z predmestia mesta Washington D.C.. Po mnohých rokoch pôsobenia ako veľmi úspešný Washingtonský štátny zástupca, vládny činiteľ a medzinárodný právny a finančný konzultant, začal byť Dr. Beter v roku 1973 známy aj ako autor bestselleru "Spiknutie proti doláru".
V rádio-show Dr. Beter mal zvyk hovoriť veci, ktoré zneli dosť divne v tom čase, avšak neskôr sa ukázali byť správnymi. V roku 1973 predpovedal že vtedajší Viceprezident Spiro Agnew bude zmetený v následnom škandále v neskorom lete čo povedie rýchlo k jeho rezignácii. V tom čase bol Agnew na výslní, a znelo to ako veľmi nepravdepodobné. Ale predsa sa to stalo, presne po poriadku. Na jar 1974, Dr. Beter popísal sled udalostí ktorými škandál Watergate dovedie Richarda Nixona, ako prvého amerického prezidenta, k rezignácií na svoju funkciu. V tom čase škandál Watergate vyzeral že stráca na intenzite, a Nixon vyzeral že sa z toho ľahko dostane. Ešte menej uveriteľné, Dr. Beter popísal tajnú dohodu, ako povedal, ktorou Viceprezident Gerard Ford nominuje Nelsona Rockefellera za svojho nového Viceprezidenta po tom čo Nixon rezignuje. Na jar roku 1974 tieto veci zneli ťažko uveriteľnými, no stali sa.
Dr. Beter vravel, že udalosti ako tieto, šokujúce pre verejnosť, boli naplánované ďaleko dopredu. Vravel, tieto udalosti sú známymi v istých kruhoch výzvednej služby, a dokonca aj v istých zahraničných obchodných kruhoch. Vďaka týmto kontaktom a týmto vedomostiam Dr. Beter oznamoval verejnosti len to čo už tieto kruhy vedeli. Malá skupina ľudí, začnúc ako skeptici počas počúvania Dr. Betera v rôznych Rádio-show, začala byť znepokojená po tom čo videla opakovane odhalenia doktora Betera ukazujúc sa po každé správnymi. Preto sa rozhodli pre vyšetrovanie, čo viedlo na koniec až k osobnému kontaktu. V Septembri roku 1974, bolo založené Audio Books Inc., týmito podporovateľmi Dr. Betera. A tak mu bolo umožnené vydávať jeho správy bez cenzúry alebo nejakých strihov, tými čo kontrolujú vysielanie v rádiu. Po niekoľkých nepravidelných Audio-dopisoch, pravidelná séria začala v roku 1975.
Zopár údajov o Dr. Beterovi
(Poznámka: Narodený 21 Júna 1921. Zomrel 14 Marca 1987.)
Dr. Peter Beter (Áno rýmuje sa to) začal byť prvýkrát známy v roku 1973, po jeho bestsellery - nonfikcie, knižka "Spiknutie proti doláru". (George Braziller, Inc., N.Y.). Bol to príbeh medzinárodnej ekonomickej intrigy a finančnej manipulácie, koordinovanej medzinárodnými spoločnosťami, ktoré sa stali mocnejšími ako krajiny v ktorých sa nachádzali. Cieľ: Precízne podkopanie a zničenie amerického doláru, ako hlavného ekonomického a politického dobytia pod nálepkou "Nového Imperializmu". Kreščendo následných očakávaných udalostí: Postupujúca ekonomická "stagflácia" (teraz už populárne slovo zavedené Dr. Beterom), prehlbujúci sa sociálny nepokoj, zvyšujúce sa napätie ohľadne Panamského kanálu, a viac. Následnosť udalostí počas poslednej dekády až obdivuhodne nasledovala scenár ktorý bol predpovedaný v jeho knižke. V septembri 1974 Dr. Beter obdržal novú prezývku ako "Muž ktorý otvoril Fort Knox". V Apríli roku 1974 Dr. Beter obvinil v kongresovom svedectve že legendárny americký zlatý depozit vo Fort Knoxe bol okradnutý o americké zlato, údajne tu stále uskladnené. Stál pripravený prezentovať evidenciu a svedectvo jeho obvinení. Ale ani veľká porota a ani kongresové vyšetrovanie sa nezačalo ohľadne týchto obvinení. Cez rôzne lekcie, rádio show a publikácie jeho obvinení v tabloidnej tlači (National Tattler). Bol schopný pritlačiť na federálnu vládu až tak, že to viedlo k bezprecedentnému kroku - k vyhoveniu verejnému tlaku. americký departement (odelenie) cenností (treasury) zaranžoval takzvanú "zlatú inšpekciu", návštevu pre pár kongresmanov a 100 pozvaných novinárov na 23 september, 1974. A ako napriek, Dr. Beter pozvaný nebol, a taktiež ani nijaký expert na zlato. Oslavovaná návšteva Fort Knoxu a takzvaná "zlatá aukcia" ktorá nasledovala obsahovala veľa nepresností ktoré Treasury oddelenie nikdy nevysvetlilo.
V Audio-dopisoch, pásky 14 a 15 (júl a august 1976), Dr. Beter uviedol správy o tom že Sovietsky Zväz montoval na morské dno rakety krátkeho doletu vo výsostných vodách Spojených Štátoch amerických v prípravách na prekvapujúci atómový úder. V Audio-dopise 15 udal navigačné súradnice pre 64 striel ktoré doteraz už boli celosvetovo nainštalované...a urgoval poslucháčov aby vyvinuli tlak na Spojené americké Velenie ohľadne potrebných operatívnych opatrení...a v konečnom efekte to viedlo k dokázaniu vlády, že sa mýlil. Celonárodný nárek poslucháčov vyvolal obavy vo vládnych kruhoch americkej vlády, no o ktorých sa nikdy nehovorilo v médiách ako v televízii alebo v novinách...
V strede septembra roku 1976, Dr. Beter a jeho spolupracovník sa stretli viac ako hodinu na rozhovore s Generálom George S. Brownom, chairmanom v Spojenom Americkom Velení v generálovej pracovni v Pentagóne. Iba dva týždne predtým bol zaslaný dopis Generála George S. Browna Dr. Beterovi (s fotokópiami národne znepokojeným občanom), vyzerajúc že obvinenia Dr. Betera ohľadne Sovietskych striel upevnených na morskom dne v okolí Ameriky sa ukázali byť falošnými. Potom keď Dr. Beter žiadal o stretnutie s Generálom Brownom aby ho poinformoval o súradniciach novo uložených striel, ktoré boli upevnené na morské dno v druhom kole upevňovania týchto striel Sovietmi, bolo mu okamžite vyhovené. Pentagón potvrdil tlači že toto stretnutie sa naozaj konalo, ale nikdy nevysvetlil tento záhadný sled udalostí. (Viď "Norfolk Ledge" Star, 27 September 1976, článok od G. Brandshawa a J. Kestnera. Alebo "Chicago Times", 4 December, 1977, časť dva.)
Profesionálne (odborné) hodnotenie:
Veci odhalené Dr. Beterom verejnosti sú nezvyčajné, a tak isto je aj jeho profesionálna kariéra, ktorá tomu predchádzala. Praktizoval všeobecné právo vo Washington D.C. od roku 1951 do roku 1961, stal sa členom vojenského odvolacieho súdu v roku 1952 a v roku 1964 členom najvyššieho súdu. Veľa jeho súdnych sporov bolo proti federálnej vláde. Všetky vyhral. Vrátane prípadu, v ktorom prichytil nik iného, než Americký Najvyšší súd, že pálil záznamy s cieľom poraziť ho. Konečný verdikt: Farley verzus US 131 C.C1s 776 (1955), 127 F. Supp. 582. viedol k vytvoreniu nového zákona.
V roku 1961 prezident John F. Kennedy vymenoval Dr. Betera za poradcu americkej Export-Import (Ex-Imp) banky, najväčšej štátnej banky v západnom svete, kde pracoval až do roku 1967. Po opustení Ex-Imp Banky, Dr. Beter začal byť medzinárodný finančný a právny poradca, a taktiež ako jeden z hlavných rozvojových pracovníkov súkromného obchodu v republike Zair. Je členom právnej spoločnosti, Bankového Klubu Ameriky, Kráľovskej Spoločnosti Londýnskej, a Amerického Námorného Inštitútu. Je v bibliografickom zozname ako: Kto je kto na východe, Modrej knižky Londýna a 2000 Mužov čo dosiahli niečo. (Londýn).
Niektoré ďalšie poznámky
Týchto 80 audio-pások ktoré vydal Dr. Beter vo svojej série Audio-dopisov obsahujú enormné množstvo informácií. Boli by nutné k tomu dva 40 hodinové pracovné týždne k vypočutiu si celej 80 páskovej série. V týchto dvoch týždňoch sa poslucháčovi oživí svet siedmich rokov a uvidí udalosti týchto rokov v jedinečnom opise. Poslucháč uvidí v práci nevidené sily v udalostiach ktoré by sa zdali inak chaotické a iracionálne. Naučí sa veľa o oči otvárajúcich udalostiach z histórie čo sa udiali v pozadí a o ktorých je málo známe a ktoré sú potrebné k pochopeniu toho, kde sa nachádzame a ako sme sa sem dostali.
Bude to akoby sa počúvajúci napil z ohnivého nápoja. V opačnom extréme, tí čo si objednali pásky Dr. Betera mali výhodu absorbovania každej pásky v daný čas keď sa tieto udalosti odohrávali. Pásky boli nahrávané v rokoch Jún 1975 až November 1982. Musel by to byť zriedkavý intelekt ktorý by si dokázal v mysli uchovať všetky tieto informácie. Dr. Beter sa snažil raz za čas tieto informácie vždy zhrnúť a tak predísť zmätku u poslucháčov. Ale základný problém zostal. A keď príde k zhrnutiu tohto, tak aj stály poslucháč je vždy zmätený týmto veľkým prílivom informácií. Takže je vždy zapotreby nejakej mapy k týmto dokumentom. A to je úloha tejto referenčnej príručky.
V tejto časti "Vtáčieho pohľadu", sa pokúsime nahliadnuť do 80 páskovej série Audio-dopisov tak ucelene ako sa to len dá. Skúsime detaili potlačiť na minimum, a použijeme ich len v prípade keď sa pokúsime použiť to na nejakom príklade na osvietenie určitého bodu. A takto bude poslucháč mať možnosť pochopiť súvislejšie informácie celku, ako keby počúval len kusé informácie. Je to celkový obraz, ktorý je podstatný k pochopeniu základných síl za súčastnými udalosťami. Hoci isté sily a vývin udalostí v určitých smeroch sa vyvinul odlišne, základné zložky síl sú stále aktívne aj dnes. Porozumenie ako tieto sily viedli v minulosti k určitým udalostiam, je základ k pochopeniu udalostí, ktoré sa odohrávajú v súčasnosti a budú odohrávať v budúcnosti.
POLITIKA: TRI SÚPERIACE SILY PRE SVETOVÚ VLÁDU. Už dávno Franklin D. Roosvelt povedal: "Nič v politike sa nedeje náhodne. Keď sa to stane, sa môžete staviť, že to tak bolo naplánované" A ešte predtým Benjamin Disraeli, známy z Viktoriánskej éry, ako Premiér Británie, napísal: "Svetu vládnu ľudia, ktorí sú ďaleko iní ako si verejnosť predstavuje" Ak dáme dokopy tieto dve vyhlásenia, tak tu máme základnú myšlienku, ktorá je v pozadí všetkých Audio-dopisov Dr. Betera. Táto premisa je, že hlavné udalosti v politike, ekonomike a v medzinárodných vzťahoch, sú produktom precíznych ťahov verejnosti neviditeľných svetových síl.
A tak tu máme stály boj o moc vo veľkých dimenziách, ktoré sústavne napĺňajú správy, a o ktorých sa málo vie, rozumie, a ešte k tomu veľa ľudí o tom vôbec ani len netuší. Ak tieto sily nie sú známe, a nie je im porozumené, tak súčasné nové udalosti zostanú stále mätúce, akokoľvek sa ich budeme snažiť sledovať a porozumieť im. A tak aj tí najvzdelanejší ľudia sa stávajú ľahko manipulovateľnými a zraniteľnými za účelom tých čo ťahajú za scénou povrázky. A v kontraste, keď väčšinou tieto neznáme sily začnú byť poslucháčovi známe a pochopené, tak potom väčšina hlavných udalostí začne byť oveľa viac zrozumiteľná a dokonca aj predvídateľná. Informovaní ľudia začnú byť menej zraniteľní a ťažšie zmanipuľovateľnými správami cez zmanipulované správy médií.
Zoberme si napríklad jeden príklad z Audio-dopisovej série Dr. Betera, Guajanský masaker v Jonestowne v novembri 1978. Od začiatku až po koniec, Guajanský príbeh bol plný anomálií, nezodpovedaných otázok, divných vyhlásení vlády, a správ, ktoré na tom veľa nepridali. Začalo to jatkami amerického kongresmana a novinárov čo boli s ním, a čo nebolo nikdy vyšetrené kongresom. Obete zomreli na otrávenie kyanidom, smrťou, čo zanechá mŕtve telo a tvár v smrteľnej agónii. A zatiaľ obete boli nájdené v mierumilovných usporiadaných radoch...tvárou nadol. Po následných pár dní sa na scéne odrazu objavili vojenské oddiely pre údajné čistiace operácie. Zrazu bol veľký nárast mŕtvych tiel. Unáhlené vysvetlenie z Pentagónu bolo také neuveriteľné, že bolo okamžite stiahnuté a vymenené za druhé. Tieto a mnoho ďalších údajov nebolo nikdy zodpovedaných o Guajanskom masakre, ale jednoducho bolo nechaných na to aby pomaly odišli z pamäte verejnosti do histórie s pokročilým časom. Pre tých, čo nemali potuchy o silách v pozadí, ktoré tu vo svete pracovali, Guajana ostane navždy nevysvetliteľná...ako keby takéto udalosti sa mohli udiať len tak úplne bezdôvodne.
Kľúčová udalosť, ktorá chýbala vo všetkých správach o Guajane bola existencia tajnej Sovietskej základne striel - stredného doletu, neďaleko od Jonestownu. Dr. Beter podal veľakrát verejne správy o existencii tejto základne počas štyroch rokov, ktoré predchádzali samotnej Guajanskej masakre. Taktiež informoval o krachu spoločných dohôd medzi pravými vládcami Ameriky a tými čo vládli Sovietskemu Zväzu. Boli to tieto fakty čo viedli priamo k tragédii v Jonestowne masovej vražde, urobenej len na oko ako krycí manéver na zničenie ruskej tajnej základne. Len zopár dní po Jonestownskej tragédii, Dr. Betera Audio-dopis 40 odhalil pravdu že čo sa tu v skutočnosti udialo. V tejto správe Dr. Beter podal detailné odpovede na otázky ktoré by inak ostali nezodpovedanými až do dnešných dní.
Vo svojich 80 Audio-páskach odhalil tri základné frakcie - mocenské štruktúry, ktoré bojujú o moc v dnešnom svete.
Sú to:
1. Kartel Rockefellerovcov
2. Boľševicko-Sionistická os
3. Noví vládcovia v Kremli - Pôvodní Ruskí Kresťania
Tieto frakcie ako také existovali už v minulom storočí, a vzťahy medzi sebou vždy boli v ustavičnom pohybe. Hoci ich korene siahajú oveľa ďalej do minulosti až niekoľko storočí.
1. Kartel Rockefellerovcov:
Rockefellerov kartel je na prvom mieste, ktorým sa zaoberajú Audio-dopisy Dr. Betera. Po prvé, jeho činnosť je celosvetová. Jeho hlavné zázemie sú Spojené Štáty Americké. Po druhé, bola to neodškriepiteľne najsilnejšia časť z týchto troch frakcií, keď začal Dr. Beter s nahrávaním jeho Audio-dopisov v roku 1975. Situácia sa neskôr drasticky zmenila.
Rockefellerov kartel dnes zahŕňa niekoľko stoviek najväčších celosvetových medzinárodných korporácií - veľkých naftových spoločností, bánk a veľkých obchodov. Je to istý druh typu novej ríše, s ekonomickou mocou až takou veľkou, že sa vymyká vládnej kontrole. Jeho hlavné sídlo je v Amerike, ale perspektívy a záujmy sú globálne. Je to ríša sama o sebe.
Rockefellerov kartel začal a bol vytvorený už pred storočím Johnom D. Rockefellerom. Jeho známymi obchodnými ťahmi vytvoril Standard Oil Trust (Naftový koncern) a urobil zo seba prvého miliardára na prahu nového storočia. Jeho nekalé obchody viedli verejnosť k opozícii, čo viedlo až k súdnemu rozhodnutiu Najvyššieho súdu r. 1911 o rozpustenie takzvaného Štandartného monopolu na naftu. Ale Rockefeller začal byť v svojej taktike už ďaleko prefíkanejší. Nachádzal cesty ako skryť svoje bohatstvo a vplyv, zatiaľ čo jeho ríša sa rozširovala zo dňa na deň. Éra veľkých trustov mala krátko trvajúci efekt: že vplyvom jeho kontroly a iných machináciách ,v ktorých mal prsty bolo možné si zachovať stálu kontrolu nad rozpadnutým monopolom na naftu. Počas dvadsiateho storočia, počínajúc Prvou svetovou vojnou, Rockefellerov ekonomický vplyv sa zväčšoval až na úroveň politického vplyvu, čo následne zase viedlo k zvyšovaniu Rockefellerovho vplyvu ešte ďalej. Napríklad nafta hrala rozhodujúcu úlohu vo všetkých vojnách, do ktorých sa Amerika zapojila v tomto storočí, čo znamenalo prosperujúci obchod pre Rockefellerovcov. A napriek tomuto, správy tohto typu boli ignorované v oficiálnych správach,a tak isto ajv histórii akú oficiálne poznáme, a kde to vôbec nie je známe. Že sa tieto informácie nedostali do médií je znakom narastajúcej kontroly a vplyvu v oblasti kontroly médií Rockefellerovým kartelom. Moc ako taká je najlepšia, keď je navonok nepoznaná, a tým pádom sa vždy robí všetko preto, aby verejnosť nebola o týchto veciach informovaná.
Na prahu tohto storočia bola vyvinutá takáto nehanebná taktika na rôzne nekalé účely - známa ako tzv. "Public Relations" (Vzťahy z verejnosťou). Začalo to tým keď John D. Rockefeller, známy svojou túžbou po bohatstve, začal meniť svoj imidž (výzor) tým, že na uliciach začal rozdávať drobné peniaze chudobným. V tom čase začal dávať rôzne dary do rozličných charitatívnych organizácií, a to vždy s veľkou pompéznosťou, fanfárami a publicitou, aby si naklonil verejnosť. Toto viedlo k vytvoreniu Neziskových Nadácií (Tax Exempt Foundations), ktoré naoko vyzerali nevinne no však viedli len k ďalšiemu zveľadeniu jeho majetku, moci a vplyvu. Rockefellerom kontrolované nadácie boli použité k zmene spôsobu amerického života a hodnôt v smere, ktorý najviac vyhovoval pre Rockefellerovú kontrolu. A v tom istom čase tieto nadácie slúžili taktiež ako nevyhnutný prostriedok pre rozvíjajúci sa obchodný vplyv, čo viedlo až k vytvoreniu Rockefellerom kontrolovaného kartelu. John D. Rockefeller Sr. založil skutočnú dynastiu, s tým že ďalšie ciele a programy preberú úspešne ďalšie jeho pokolenia. John D. Rockefeller Junior pokračoval v tomto započatom programe ďalej s niektorými ďalšími plánmi ako zničenie úlohy Kresťanstva, na čom vlastne historicky bola založená aj Amerika a jej ideály. Ale bola to až tretia generácia Rockefellerovcov, ktorá dostala tento kolos až na úplné výslnie svetovej moci. Zo šiestich členov tretej generácie, sestra Abby a brat Winthrop sa o tento veľký plán nejako zvlášť nestarali (hoci Winthrop sa stal guvernérom Arkansasu). Ale ďalší štyria - John D.III., Nelson, Laurance a David - sa spoločne vrhli do tohto projektu rozšírenia Rockefellerovho Impéria. Medzi sebou si rozdelili svet na niekoľko sfér vplyvu. Každý si určil istý okruh, ale koordinoval svoju činnosť s ostatnými. Spoločne pracovali ako celok, a počas Audio-dopisovej série Dr. Betera, ich Dr. Beter jednoducho pomenoval ako "Štyria bratia Rockefelleroví". Asi tak od Druhej Svetovej Vojny a ďalej, boli to títo štyria Rockefellerovci, ktorí mali kontrolu nad týmto svetovým kolosom ich impéria. Boli to oni, čo vytvorili moderné medzinárodné korporácie, a použili peniaze amerických daňových poplatníkov pod záštitou "zahraničnej pomoci" po II. Svetovej Vojne na rozvinutie a vybudovanie ich impéria po celom svete. Druhá svetová vojna bola vojnou o ložiská nafty v Saudskej Arábií, a toto im prinieslo ohromný finančný príliv. Tieto nehorázne zisky z nafty zo Saudskej Arábie umožnili Rockefellerovcom skúpiť veľkú časť priemyselnej bázy Spojených Štátov, Európy a Japonska. V tom istom čase vplyv v Latinskej Amerike, pôvodne založený Nelsonom Rockefellerom počas II. Svetovej Vojny, sa rozrástol v povojnovej ére ešte viac.
John D. Rockefeller III. stál za ekonomickým ovládnutím Afriky. Revolúcie vytvorili vlády z černochov, ktorým schádzali skúsenosti a tak sa museli o pomoc obrátiť na Rockefellerové medzinárodné korporácie, aby "spravovali" ekonomiku ich krajín.
Laurance (Laurence) Rockefeller sa pustil do kontroly a vplyvu v oblasti vzdušného leteckého priemyslu Ameriky a taktiež obrannej výroby, burzy cenných papierov. David, najmladší, ale aj najsilnejší z nich, sa stal kráľom v bankovej oblasti a siahajúc až do medzinárodného (svetového) obchodu. Taktiež sa špecializoval aj na úlohy špionážne, hoci aj Nelson bol zapojený v tejto sfére. Po desaťročia išli Rockefellerovcom veci vždy tým správnym smerom tak ako chceli bez nejakých väčších problémov. Ale v čase začatia vydávania Audio-dopisov Dr. Betera, veci začali naberať trošku iný spád. Rockefellerovci začali naznačovať úpadok v ich vplyve a v ich moci. Urobili niektoré chyby, a tak niektoré ich plány sa začali rúcať. Počas rokov 1974-75 ich určité plány boli ohrozené, vďaka záujmu verejnosti, kde vyšli najavo isté nejasnosti ohľadne amerického zlata. Ďalší bol r. 1976-77, keď sa ich dlhodobé tajné spojenectvo s Kremľom rozpadlo, po tom čo ich bývalí spojenci - Sovietski Boľševici boli odstránení a nahradení Novými vládcami v Kremli - čo bola nová vládnuca skupina. Štyria Rockefellerovci urobili chybu, keď privítali vyhnaných Boľševikov z Ruska a dali im pozície moci tu v Spojených Štátoch. To viedlo na začiatku roku 1979 k zvrhnutiu Rockefellerovcov Boľševikmi tu v U.S.A.
Prvý John D. Rockefeller III. zomrel pri takzvanej "autonehode" v júly 1978. Potom v. r 1979 boli postupne všetci zostávajúci odstránení frakciou Boľševikov. V dnešných rokoch už nie je Rockefellerov kartel priamo pod kontrolou rodiny Rockefellerových, ako to bolo za časov "Gangu štyroch bratov (Gang of four)", ale ešte stále zostáva ako vplyvná skupina. Po ukončení série Audio-dopisov Dr. Betera v Novembri 1982, preskupený Rockefellerov kartel začal naberať zase stratenú kontrolu v tuhom boji proti Boľševikom tu v U.S.A.
2. Boľševicko-Sionistická Os:
V roku 1917, na vrchole I. Svetovej Vojny, sa udiali dve veci ktoré mali za osud vytvárať väčšiu časť Dvadsiateho storočia. Jedna z týchto vecí bola Boľševická revolúcia v Rusku. Druhá z nich bola Balfourova deklarácia, ktorou Anglicko v pozadí svojou podporou stálo za konceptom vytvorenia Židovského štátu v Palestíne.
Spolu Boľševizmus a politická sila známa ako Sionizmus, majú spoločné historické korene, ktoré sú pre väčšinu ľudí neznáme. Obidvoje boli vytvorené v záujme Rothschilda, ktorého podpora bola taktiež za meteorickým vzostupom k bohatstvu Johna D. Rockefellera Seniora pred storočím. Boľševizmus a Sionizmus majú taktiež spoločné historické korene v takzvanom "kráľovstve židovskom" pred tisícročím. Toto kráľovstvo bolo situované, kde sa teraz nachádza Južné Rusko, medzi Čiernym a Kaspickým morom. Pozostávalo z ľudí známych ako Kazary, ktorí mali Mongolsko-Turecký pôvod, a ktorých vodcovia oficiálne adoptovali Judaizmus ako štátne náboženstvo. Toto bolo urobené ako politický manéver, umožniť Kazarsku udržať si politickú nezávislosť od dvoch silných susedov. Boli to super-mocnosti vtedajšých dní:
Moslimská Ríša Kalifánov na Juhu a Kresťanská ríša Byzantská na západe. Hoci oficiálne adoptovali Judaizmus, Kazary boli brutálni a vojnoví ľudia. Vôbec sa nezmenili, keď z čisto politického hľadiska sa prehlásili za židov. Kazarská ríša sa tiahla na severe až po krajinu, ktorá počas kresťanského princa Vladimíra, začala byť známa ako Rusko. Kazarská ríša dokonca zahrňovala staré ruské mesto Kyjev, kde panoval Vladimír. Kazarská nadvláda bola brutálna a násilná, bez nejakých kompenzačných ponúk, čo ponúkali iné ríše v tom čase, ako ochranu voči iným dobyvateľom. Na konci, Kresťanské sily princa Vladimíra z Ruska, skombinované s Byzantskými zaútočili na Kazarov a ich "židovské kráľovstvo", a úplne ich zničili. Kazarskí židia boli potom nútení opustiť svoj domov spomedzi morí, mnohí z nich do východnej Európy. Tu sa nejako včleniť medzi židov z Palestíny, ale niesli si zo sebou svoje zvláštne dedičstvo. Bolo to dedičstvo horkej nenávisti celkove voči Kresťanstvu a zvlášť voči Rusku. A tak počas storočí "Kazarskí židia" snívali z generácie na generáciu o znovu získaní svojej stratenej ríše. Tento sen sa neskôr rozvinul do dvoch smerov. Jeden z týchto smerov zdôrazňoval obnovenie moci nad Ruskom a vykryštalizoval sa v Boľševizmus. Druhý prúd, zdôrazňoval starý falošný náboženský smer "Židovského kráľovstva", ktorý sa vyvinul do dnešnej sily známej ako "Sionizmus". Obidva smery sú cieľovo zamerané na svetovládu. Obidva sú známe svojou hrubosťou, a neberú ohľad na ľudský život. Líšia sa iba geografickou polohou a časťou taktiky. Zo spoločnými koreňmi a spoločnými cieľmi, Boľševizmus a Sionizmus pracujú spoločne ruka v ruke.
Keď Boľševizmus bol naočkovaný do Ruska v roku 1917, bolo to urobené s pomocou Rockefellerovho kartelu. Od toho času ďalej, bolo tu tajné spojenectvo medzi tými čo kontrolovali za scénou americkú politiku (Rockefellerov kartel) a tými čo vládli Sovietskemu Zväzu (Boľševikmi). Rockefellerovmu monopolu na naftu bola daná kontrola nad predávaním nafty z obrovského naftového zdroja v Baku v r.1926. Po roky bol boľševický režim udržovaný v Rusku Rockefellerovcami, a čo im bolo taktiež výhodné. Zatiaľ čo Spojené Štáty a Sovietsky Zväz predstierali že sú protivníkmi voči sebe, boli vlastne spoločne zainteresovaný na ovládnutí celého sveta. Nepravá nenávisť medzi Washingtonom a Moskvou bola umelo udržovaná kvôli polarizácii sveta, a viedlo to ostatné národy aby sa zaradili medzi jednu z týchto dvoch mocností. Tí, čo sa rozhodli ostať nezávislými, takzvaný "Tretí svet" - boli cieľom rôznych miestnych konfliktov a revolúcií, a tak boli privedený na kolená jeden po druhom. Zatiaľ dlhodobo cielený príkaz a cieľ bol: slovami tajného nariadenia Bieleho domu: "Zmeniť životnú úroveň tak, aby sa dal život v Amerike spojiť s životom v Sovietskom Zväze". Týmto smerom bude možné dosiahnutie celkovej "svetovej vlády", čo by bolo vyplnenie "združenia (výboru)", založeného na počiatku Dvadsiateho storočia Carnegieho ústavu pre medzinárodný mier a spojencom Rockefellerovho kartelu. Aby sa v poriadku dosiahlo spojenia amerického životného štýlu so Sovietskym životom pod Boľševikmi, bolo jasné že kvalita amerického života sa bude musieť znížiť o hodne veľa. Vyžadovalo to, aby sa väčšia časť politického systému zmenila smerom k diktatúre. Vyžadovalo to oslabenie amerického finančného a monetárneho systému. A priniesť vytúžené radikálne zmeny, znamenalo ďalšie vojny. Opatrne vedené tak, aby Amerika prehrala. Prvá vojna ktorú Amerika nevyhrala, bola vojna v Kórei, dekádu neskoršie bola Amerika zatiahnutá do Vietnamskej vojny, ktorá taktiež bola vetovaná z Bieleho domu tak aby ju Američania nevyhrali.
Posledná vojna bola naplánovaná a naprogramovaná ako "I. Nukleárna Vojna", zväčša bojovaná na americkej pôde, medzi Spojenými Štátmi a Sovietskym Zväzom. Plánovalo sa to uskutočniť na koniec 70-tych rokov, ale zmeny v Rusku, ktoré nastali to všetko zmenili. Boľševici čo boli pri moci v Rusku od roku 1917 boli cieľom dekád trvajúcej kampane, pevnej sekty rodených kresťanských Rusov. Ich moc sa začala črtať a prevažovať boľševickú okolo roku 1953, po Stalinovej smrti. Toto bol dôvod aj známej "destabilizačnej kampane", ktorá nasledovala. V strede rokov 70-tych, táto anti boľševická sekta konečne dosiahla takej úrovne moci, že kompletne zvrhli a vyhnali zvyšných Boľševikov z Kremľa. Potom nasledovala ťažká vlna vyháňania z pozícií moci v Rusku, čo bolo popisované v západnej tlači ako vlna emigrácie. Ako Boľševici začali strácať svoju moc v Rusku, ich "detenté" (Začiatok 70 rokov bol v znamení tejto politiky - detenté) dohoda sa rozpadla. Dohoda medzi Sovietmi a Rockefellerovcami bola založená na Boľševickej kontrole na Sovietskej strane, a keď to bolo zrušené, bola tak isto zrušená ich tajná dohoda. Dohoda bola narušená, ešte aj v týchto dňoch stále tajnou, krízou rakiet umiestnených na dne mora v roku 1976. Rok na to bola zrušená úplne, tak isto tajnou bitkou, "Bitkou o obsadenie (zúrodnenie) Mesiaca", vo vesmíre.
V tomto bode bratia Rockefellerovci urobili osudnú chybu. Odvtedy, čo ich tajní spojenci v Sovietskom Zväze boli Boľševici, uvítali vyhnaných Boľševikov z Ruska a dosadili ich do pozície moci v štátnom aparáte tu v Spojených Štátoch. Odôvodňovali to tým, že vyhnaní Boľševici budú poznať slabé miesta novej vládnucej skupiny v Kremli, čo pomôže Rockefellerovmu kartelu sa s týmto problémom vysporiadať. Na čo Rockefellerovci však zabudli, bola neschopnosť Boľševikov deliť sa o moc. Ešte horšie však, Boľševici sú štátni socialisti, ktorých záujem a cieľ je koncentrovať všetku moc do rúk pár ľudí (čiže ich samotných) spôsobom vládnym. Rockefellerov kartel napriek tomu v kontraste, reprezentujú korporačných socialistov. Koncentrácia moci do rúk pár spôsobom korporácií, za minimálnej účasti vlády. Obidvaja majú spoločný cieľ, hoci spôsobom diametrálne rozdielnym. Nemôžu spoluexistovať v tej istej spoločnosti.
Boľševici tu v Amerike neskôr obsadili významné posty, a začali používať ich vplyv voči Rockefellerovým bratom. V strede roku 1978 vplyv Boľševikov v Pentagóne spôsobil radikálny posun americkej strategickej politiky do pozície prvého "nukleárneho" úderu voči Rusku. V júly 1978 zomrel John D. Rockefeller III., čo oslabilo tento spolok štyroch bratov. V novembri 1978 sa stal Guajanský masaker, ako súčasť vojenského plánu, za ktorými stáli Boľševici z Pentagónu a taktiež Izraelské komandá. Potom v januári 1979 začalo celkové chopenie sa moci Boľševikmi (coup d´etat - štátny prevrat) vraždou Nelsona Rockefellera. Počas prvých mesiacoch roku 1979, moc Rockefellerovcov nad Spojenými Štátmi tu bola zruinovaná tunajšími boľševikmi. Ale našťastie, Boľševikom tu v Amerike bolo zabránené v prebratí totálnej moci nad štátnym aparátom za pomoci intervencie ruskej KGB. Noví vládci v Kremli vedeli, že úplne víťazstvo Boľševikov tu v Amerike by viedlo k nukleárnej vojne, a tak tomuto predišli. Boľševická kontrola Pentagónu bola silná od roku 1979 ďalej až po ukončenie série Audio-dopisov Dr. Petra Betera v roku 1982. A tak tu je silný boj vo vláde Spojených Štátov medzi Boľševikmi a kartelom Rockefellerovým, ktorý sa pokúša vydobyť si späť stratené pozície. A ešte, obmedzená dohoda proti Boľševikom medzi Rockefellerovým kartelom a Novými vládcami v Kremli na počiatku roku 1982. Kartel a Kremeľ, ešte stále majú nejaké spoločné body na ktorých sa môžu dohodnúť. Obidvaja sú smrteľnými nepriateľmi Boľševikov. Aby ich zničili, dohodli sa na niektorých spoločných bodoch. Boľševici tu v Spojených štátoch majú konečný cieľ atómovú vojnu, ktorou by zničili Rusko, ktoré nad nimi zvíťazilo a vyhnalo ich. Ako cesta k tejto vojne je kritická oblasť Stredného východu. V tejto oblasti tunajší Boľševici sa spoliehajú na ich blízkeho spojenca "Sionistov", ktorí im vydláždia cestu k vojne. Tak, ako väčšina tunajších ľudí, si nie je vedomá boľševického charakteru tunajšej vlády, tak väčšina Izraelských občanov si nie je vedomá skutočnou povahou a cieľom ich Sionistickej vlády. Američania a podobne aj Izraelčania si škrabú hlavu z údivu a zmätku nad konaním ich vlády. Zatiaľ čo stále hovoria o mieri, obidvaja ustavične zvyšujú nebezpečenstvo vojny.
Radikálny Sionistický režim, ktorý je u moci v Izraeli od roku 1977 je vedený mužom ktorý bol teroristom v 40-tych rokoch. Dnes ako vodca tretej najsilnejšej mocnosti, pokračuje v praktizovaní terorizmu, ale vo väčšom merítku. Ich doktrína vojenského terorizmu je urobená tak, aby viedla k novým a širším konfliktom, zatiaľ čo sa mapa Izraelu stále zväčšuje. Krajina, ktorá sa dnes nazýva "Izrael", nesie už len málo z toho, čo voľakedy sľubovala menšina čo volala po Balfourovej Deklarácií roku 1917. Mierumilovné nebo utláčaných židov vôbec neexistuje. Namiesto toho, priame varovania publikované v roku 1919 roku skupinou prominentných anti-Sionistov amerických židov sa vyplnili v histórií krvavého sionistického Izraela.
3. Noví vládci v Kremli:
Dr. Peter Beter prvýkrát odhalil koncom roku 1977 novú, nie Boľševickú skupinu, ktorá sa chopila vládnucich pozícií v Sovietskom Zväze. Na jeseň roku 1978, venoval celý jeden Audio-dopis, páska 38 zvláštnej správe o Rusku a jeho nových vládcoch. Pre tých, čo sú závislí na vyhláseniach vlády Spojených Štátov ohľadne obrazu Ruska, prišla táto správa ako vzdialený šok. Nie ako satanisticko-ateistický Boľševici v súčasnosti zvrhnutí. Noví Ruskí vládci sú členmi sekty pôvodných Ruských kresťanov. Táto sekta je najmenej dve storočia stará, a v historických časoch mala nezanedbateľný vplyv počas Cára.
Dr. Beter však upozorňoval svojich poslucháčov, aby vedeli že títo Noví Vládci v Kremli sa nepozerajú na veci tak isto, akoby sa pozerali západní kresťania. Pre jednu vec, vyzdvihuje, že bolo treba trpezlivosť, vytrvalosť počas šiestich dekád k vyhnaniu Boľševikov z vedúcich pozícií v Rusku. A táto skúsenosť ich poznačila definitívne, a zanechala ich s jasným názorom čo platí a čo neplatí pri zaobchádzaní s ľuďmi ako sú Boľševici a Sionisti. A taktiež vedia, že hocijaké rýchle a radikálne zmeny otvárajú dvere revolúcii - a kde je revolúcia, tam sú aj Boľševicko-Sionistický agenti aby toho využili. Uvádzajú liberalizačné zmeny v Rusku postupne, krok za krokom. Keď už zašli takto ďaleko, nechcú sa pohybovať prirýchlo a tým riskovať to, že by toto všetko mohlo byť stratené a zvrátené späť. Ešte k tomu, viditeľné zmeny nastávajú. Začiatkom roku 1979, po prvýkrát legálne boli dodané zásielky biblií do Ruska od čias Boľševickej revolúcie v Rusku - a to nie v nejakom zapadákove, ale v Moskovskom konzervatóriu. Kostoly sa znovu otvárajú, jeden po druhom, po celom Sovietskom Zväze - a sú preplnené, ako dr. Billy Graham povedal svetu po svojom návrate z Moskvy kde sa zúčastnil náboženskej konferencie v máji 1982. Kvôli tomu čo povedal že videl ohľadne náboženstva v Rusku, Dr. Graham sa dostal do určitých problémov tu v Spojených Štátoch. Satanistickí Boľševici, ktorý teraz dominujú vo vláde Spojených Štátoch, robia všetko preto aby zobrazili Rusko ako nepriateľa hodného nenávidieť. Hoci čo, čo sa mieša do tohto zobrazenia, je potlačené. Pretože jedného dňa, Boľševici tu v Amerike chcú ísť do vojny proti Rusku.
EKONOMIKA: Ľudské príčiny celosvetového ekonomického úpadku.
Už pred storočím Mayer Amschel Rothschild, zakladateľ dynastie Rothschildovcov povedal: "Dajte mi právo vydávať peniaze národa, a nebudem sa vôbec starať o to kto píše zákony" Peniaze sú nevyhnutnou zložkou v pokroku civilizácie ako takej. Ako meradlo hodnôt a prostriedok výmeny, peniaze sú viac presvedčivé a výhodné než výmenný obchod tovaru (systém barteru), čo je jediná možná alternatíva. Peniaze vytvárajú divíziu práce, dávajú každému podľa jeho schopností a talentu. Organizujú ľudskú činnosť do kompletnej schémy nevyhnutnej k pokroku skoro v každej sfére. Ešte k tomu aj robia možnosť tvarovať a vytvárať ekonomiku a rôzne druhy ľudskej činnosti za hranice ďaleko prekračujúce rovinu čistého prežitia. Toto vytvára možnosť pre spoločnosť podporovať umenie a iné rôzne pokroky civilizácie, ktorá sa týmto ďalej obohacuje. V krátkosti, peniaze sú ekonomickým stmelovadlom, ktoré držia spoločnosť pohromade. Ak sú stabilné, čestné a nezmanipulované, potom peniaze hrajú neutrálnu úlohu a sú k úžitku každému v spoločnosti. Napríklad pracujúca osoba dostane viac ako je nevyhnutné k tomu aby zaplatila to čo potrebuje od ostatných. Tento prebytok môže byť uložený, a potom sa môže neskôr hocikedy použiť keď to je potrebné. Alebo prestať pracovať a žiť si z plodov minulosti. Zarobené peniaze sú obrazom práce jedinca za ktorú je hodnotený v spoločnosti a za ktorú je platený.
Je to táto úloha peňazí v spoločnosti čo vytvára z nich nesmiernu silu - až neuveriteľnú v zlých rukách. Ten čo vydáva peniaze národa, môže z ničoho zarobiť toľko čo ostatní z nás musia zarobiť poctivou prácou. Tým pádom vydavateľ peňazí má nesmiernu moc nad ostatnými jedincami, lebo len mávnutím pera môže urobiť bohatých tých čo spolupracujú v jeho schémach vládnutia. V hociktorej spoločnosti je vždy viac tých, čo sa dajú skorumpovať týmto smerom, a sú to tí čo napomáhali k získaniu vládnych pozícií. Toto je to čo myslel Rothschild tým, keď povedal: "Nestarám sa o to kto píše zákony". Moc nad kontrolou obehu peňazí, je moc tvarovať vládu k vlastnému cieľu. Ten čo má možnosť vydávať a kontrolovať peniaze národa, má taktiež moc nad zmenou ich hodnoty. A toto mení mieru, ktorou je každá ekonomická transakcia v spoločnosti meraná a je to cesta ako kradnúť od celej spoločnosti zároveň. Ten, kto si uloží nadbytočné (ušetrené) peniaze bokom na neskôr, je okradnutý keď ich chce neskôr použiť, lebo už nemajú takú hodnotu akú mali. Toto sa deje teraz v Spojených Štátoch, samozrejme, nazýva sa to inflácia. V časoch americkej revolúcie, Rothschildova finančná moc v Európe, a zvlášť V Británii, bola obrovská. Známková taxa (Stamp Tax) a ďalšie utlačujúce faktory ktoré pomohli vyvolať revolúciu, niesli podpis kráľa Juraja, ale mali pôvod v "Dome Rothschilda" (House of Rothschild). Revolúcia dala slobodu kolóniám, ktoré boli predtým závislé od Rothschildovej finančnej kontroly.
Tí čo zakladali Ústavu Spojených Štátov si dobre uvedomovali zlo korupcie, privátne vydávaných peňazí. A preto odmietli vytvorenie hocijakého typu súkromnej - centrálnej banky. Namiesto toho, dali ústavnú povinnosť kongresu Spojených Štátov kontrolovať vydávanie štátnych peňazí. Teória bola taká, že Kongres reprezentuje všetkých ľudí, a tak kontrola peňazí Kongresom by mala byť najlepšia. A odvtedy, až po začiatok Dvadsiateho storočia, boli opakované pokusy zo strany Rothschilda na obnovenie jeho stratených peňažných vplyvov tu v Amerike, priamo či nepriamo. Jedným z príkladov bola "Banka Spojených Štátov", ktorá bola zakázaná a zrušená prezidentom Andrewom Jacksonom v roku 1832. A taktiež počas Občianskej vojny, neboli to len otázky otroctva a štátnych práv, ale tak isto to bol silný boj ohľadne moci nad vydávaním peňazí. Ale znovu tento pokus stroskotal, čiastočne aj za intervencie ruského námorníctva v kritickom období vojny a odvrátil zámery Británie a Francúzska od rozbitia vojnou - roztrhaných Spojených Štátov. Kvôli tomu bolo Rusko určené na zničenie v záujme Rothschilda. A bolo určené, že najlepší spôsob ako získať kontrolu ohľadne amerických peňazí, bolo z vnútra. A tak Rothschild začal podporovať niektoré sľubné skupiny v Spojených Štátoch., dláždiac tak éru barónov okrádania. Z týchto skupín onedlho sa dostali na výslnie Rockefellerovci.
V roku 1913 rodina Rothschildova konečne zasiala vytvorenie toho, čo hľadali v Spojených Štátoch.: Súkromne vlastniaci systém centrálnej banky, nazývaný Federálny Rezervný Systém. Bolo to joint-venture zahŕňajúc veľmi ťažkú spoluúčasť - v skutočnosti vedenou nastupujúcou mocou Rockefellerových. A tak konečne Rothschildovci mali otvorené dvere ku kontrole amerických peňazí. V roku 1917 Rothschildovci uskutočnili svoj ďalší cieľ, zničenie Kresťanského Ruska, Boľševickou revolúciou. Ako v prípade Federálneho Rezervného Systému, základný koncept bol inšpirovaný Rothschildom...ale boli to Rockefellerové svaly ktoré uskutočnili tento plán. Začnúc ako Rothschildov chránenec, Rockefellerov kartel sa dostal zakrátko na výslnie až do takej miery, že sa stal partnerom. A počas dekád čo nasledovali - hlavne po II. Svetovej Vojne - Rockefellerovci išli vpred a zatienili Rothschildovú svetovú moc. Táto situácia pokračovala až do konca rokov 70-tich. Teraz s kolapsom rodinnej dynastie Rockefellerovcov, je pomer medzi Rockefellerovcami a Rothschildovcami v neustálom pohybe, s bojom na obidvoch stranách po stratenej prestíži. Federálny Rezervný Systém bol predaný verejnosti ako liek na ekonomickú nestabilitu. Ale záznamy ukazujú, že krach na burze v roku 1929 a následná Veľká Kríza bola vyvolaná taktiež krokmi Federálneho Rezervného Systému. Veľký obchod z rokov 20. bol daný do pohybu a udržovaný po celú dekádu s tým že tu boli ľahko veľké zisky.
V roku 1929 stúpajúci obchod na burze spočíval na peňažných dlhových základoch. Toto potom Federálny Rezervný Systém odstránil v priebehu niekoľkých mesiacov. Ospravedlnenie tohto kroku znelo dobre, ako zničenie a potlačenie nežiadúcich špekulácií. Ale konečne predpokladaný efekt bol ten, že zrazu masa investorov nebola schopná kryť marginálne výdavky na burze, čo ich prinútilo predávať akcie, aby si tak zdvihli svoje peňažné krytie. Toto viedlo k masívnemu predávaniu akcií v reťazovej reakcii, zatiaľ čo Federálna Rezervná Rada neurobila nič aby tomu zabránila. Burza cenných papierov sa zrútila. Tým, že dala do pohybu ekonomickú pohromu, Federálna Rezervná Rada hneď nato urobila istým to, že to povedie k celkovej národnej ekonomickej depresii. Toto však nebolo spôsobené samotným krachom na burze, ale následným zlyhaním amerického bankového systému. Kľúčovou úlohou Federálneho Rezervného Systému by malo byť udržanie bankovej stability, a taktiež ako veriteľa peňazí (medzi iným) k zabráneniu rozšírenia bankových problémov. Ale začiatkom roku 1930, hlavná banka "Banka Spojených Štátov" v New Yorku - zkolapsovala zatiaľ čo Federálny Rezervný Systém, bol ďaleko od zastavenia tohto procesu, dal to všetko do pohybu a neurobil nič pre záchranu.
Toto potom vtiahlo Ameriku a neskôr celý svet do Veľkej Krízy roku 1930. Pre väčšinu ľudí depresia je hroznou pohromou. Je ťažké si predstaviť že by z toho mohol mať niekto úžitok, a je ešte ťažšie si predstaviť, že by si niekto prial a šikovne vyvolal túto ťažkú depresiu. Ale pre tých, čo kontrolujú peniaze a pre ich bohatých spojencov, Veľká Depresia predstavovala priam až neuveriteľnú možnosť, ako zväčšiť svoje bohatstvo a moc. Vediac to čo príde, boli schopný sa vyhnúť hrozným finančným stratám, ktoré postihli všetkých ostatných. A potom počas najväčších dní depresie, boli v pozícii skupovať spoločnosti, a iné hodnoty za facku. Neskôr, keď sa ekonomika zotavila, a tieto stratené položky a akcie nadobudli opäť svoju hodnotu, čo malo za následok veľké zisky pre ich nových vlastníkov. Ironicky, použitím kontroly ich peňazí doviedli Ameriku k pohrome, títo peňažní obchodníci tým získali lepšie predpoklady k expanzii a moc nad finančným systémom Ameriky. Keď prezident Franklin D. Roosvelt zasadol za svoj úrad roku 1933, začal sériu očistných krokov, ktoré začali vyhlásením bankových prázdnin. Spojené Štáty boli zbavené zlatého štandardu. Američania boli nútení vrátiť všetky ich zlaté mince. Americké zlato bolo dané, ako dar!, Federálnemu Rezervnému Systému. A tak sa Federálny Rezervný systém nemusel vôbec namáhať ako získať kontrolu nad zlatom, lebo ho už tým pádom vlastnili. Federálny Rezervný Systém začal mať čoraz väčšiu kontrolu nad americkou ekonomikou, tým že vydával peniaze a kontroloval aj ich obeh. Táto sloboda stále narastala s ubúdajúcim krytím doláru zlatom. V roku 1968 prezident Johnson podpísal zákon, ktorý zbavoval nutnosť ostávajúceho 25 percentného krytia doláru zlatom. V roku 1971 prezident Nixon uzavrel medzinárodné zlaté okno, čo bolo prerušenie medzinárodných úverových dohôd v zlate.
Toto zanechalo dolár iba ako zdrap papiera., totálne zanechaného bez nejakého významného krytia zlatom, alebo niečím podobným danej hodnote. Toto je ideálna situácia pre tých čo majú kontrolu nad peniazmi, stvorená k tomu aby sa obohacovali na úkor druhých. Od vtedy, čo sa dolár stal celosvetovou rezervnou menou r. 1944, čo znamená že každý na zemi je obeťou dolárových manipulácií, ktoré sa teraz uskutočňujú v U.S.A. A tak od roku 1971 sa inflácia stala stále naliehavejším problémom v Spojených Štátoch a preto aj celosvetovo. Každýkrát čo je potlačená dočasne dole, je spomalená na úkor zvyšujúcej sa nezamestnanosti a ekonomickej aktivity. Keď sa ekonomika obnoví, inflácia sa znovu zvýši na novú rekordnú hodnotu. Federálna Rezervná Rada, udávajúc (ako v roku 1929), že sa stará o tie naše najlepšie záujmy, sa ohlasuje opäť s novými úrokovými sadzbami. Opäť stúpa nezamestnanosť, bez toho, aby sa nejako pozviechala s predchádzajúceho cyklu. Cyklus po cykle, inflácia a ekonomická stagnácia, obe sú pochytené v "stagflačnej" ére predpovedanej Dr. Beterom v jeho knižke z roku 1973 "Spiknutie proti doláru" Zničenie, voľakedy silnej ekonomiky Spojených Štátov, je priamy a následok a mienený (zamýšľaný), zničenia samotného doláru, na čom sa stále pracuje. Príde čas, keď dolár zkolapsuje úplne, a s tým aj ekonomika Spojených Štátov a väčšina sveta ako ho poznáme. V tom okamžiku je nutné urobiť tú istú vec, čo bola urobená vždy, keď ostatné meny zkolapsovali. Bude musieť byť vydaná nová mena - nový dolár - s niečím v pozadí, čo by mu vrátilo stratenú dôveru. Jediná komodita ktorá bola spoľahlivá, univerzálne akceptovaná ako monetárny základ počas tisícročí je zlato. A tak, zlato bude musieť byť použité k vytvoreniu nového systému medzinárodných stabilných mien, taktiež zahrnujúc nový dolár. Počas tohto obdobia, medzinárodného chaosu, bude dôvera len v zlate, alebo v peniazoch silne krytým zlatom. Počas tohto obdobia, pohľadávky merané v dolároch sa zatrasú - ako sa už aj deje, ale v menšom. Pre tých čo si uskladnili svetové zásoby zlata budú v perfektnej pozícii rozšírenia svojej moci a vplyvu. A tak, napriek tomu čo tvrdia oficiálne knižky amerického oddelenia cennosti a Federálneho Rezervného Systému, americké zlato bolo zväčša odvezené. Začalo to roku 1961, Zlatou Londýnskou dohodou (London Gold Pool Agreement): počas siedmych rokov neskutočné sumy amerického monetárneho zlata boli vyvezené z Fort Knox a z iných depozitárov a boli zaslané za oceán. A ešte k tomu tu boli tajné zásielky zlata, ktoré vôbec nie sú v oficiálnych záznamoch.
Cez ich kontrolu a manipuláciu peňazí, amerického doláru zvlášť money changers (tí čo obchodujú s peniazmi) kradnú veľké sumy toho čo nezpočetné milióny ľudí ťažko vyprodukovali. A tak ako v roku 1929 a potom, tak teraz sa stavajú do pozícií vyvolať celosvetovú ekonomickú pohromu.
VOJENSKÁ OBLASŤ:
Tajné zbrane a Plány pre Armagedon
Pre väčšinu ľudí je vojna najväčším zlom čo môže byť, ktorému sa treba úplne vyhnúť ak je to možné ... a teraz, ideme priamo do toho aby sme mali vojny. Pre tých čo vládnu národu, vojna je nástroj moci, ktorý je zvlášť používaný. Vojny môže byť využité k vonkajším prípadom (dôvodom), ako napr. zväčšiť geografickú silu a rozlohu krajiny. Zvlášť dôležité je že, vojna poskytuje perfektnú zámienku pre vládu k zvýšenej kontrole ich vlastných ľudí. Citujúc "národná bezpečnosť" (national security) vláda môže presvedčiť ľud že dokonca veľký typ diktatúry je kvôli ich vlastnému dobru.
Tieto princípy figurujú medzi tými, ktoré zaviedol už pred storočiami Machiavelli, ktorý doporučoval každému vládcovi, pravidelné použitie vojny ako nástroju moci. Ale začiatkom Dvadsiateho storočia, Carnegie, Rockefeller a ich spojenci v tých dňoch, snívali o svete v ktorom by bola ich moc absolútna, a zabezpečená na stálo. Bol by to svet "mieru", mieru ich sveta. A tak založili "commitment" (združenie, výbor) na vytvorenie budúcej "One World Goverment" (Celosvetovej Vlády). Vedúcou inštitúciou, ktorá by koordinovala toto celosvetové združenie (združenie jedného sveta) bola nezisková nadácia "The Carnegie Endowment for International Peace" (Carnegieho nadácia pre celosvetový mier). Aby bolo možné dosiahnuť tento celosvetový mier, mier celosvetovej vlády, bolo jasné že bude zapotreby veľkých zmien v živote Američanov, a v celom svete. Niekoľko rokov pred začiatkom I. Svetovej Vojny tieto trusty strávili celý jeden rok pri rozhovore na túto otázku: "Je nejaký známy a účinnejší spôsob pre človeka než vojna, ktorý by dokázal zmeniť viac jeho spôsob života?". Dospeli k záveru že odpoveď znie: "Nie" A tak, aby sa začali tieto zmeny uskutočňovať pod dlhodobým vedením tohto "združenia" pre celosvetovú vládu, bolo treba Ameriku zatiahnuť nejako do vojny. Trusty debatovali ako by mohlo byť toto uskutočnené, a dospeli k záveru, že bude zapotreby dosiahnuť kontrolu nad zahraničnou politikou Spojených Štátov. A to implikovalo zas na otočku, že kontrola bude musieť byť uskutočnená nad Štátnym oddelením. Po niekoľkých rokoch po tomto, plody týchto akcií sa začali objavovať v akciách Spojených Štátov. Prezident Woodrow Wilson vyhral svoje znovuzvolenie v roku 1916 témou: "Amerika ostane mimo vojny", a hneď nato promptne zatiahol Spojené Štáty do I. Svetovej Vojny. Pri najmenej jednej príležitosti trusty "Carnegie Endowementu" zaslali telegram prezidentovi Wilsonovi, požadujúc, aby sa účasť Ameriky vo vojne neskončila prirýchlo. A vytúžené zmeny v americkom spôsobe života sa tak začali uskutočňovať.
II. Svetová Vojna, Vojna v Kórei, Vietnamská Vojna. Všetky boli zostrojené tak, aby slúžili dlhodobému celosvetovému združeniu. Ale počas nasledujúcich dekád, počnúc II. Svetovou Vojnou, istý faktor, ktorý pôvodní zakladatelia tohto združenia nevideli, narastal na význame. Tento faktor bol, zvyšujúci sa pokrok vo vojenskej technike. Počnúc atómovou bombou, výzbroj pokročila v takej miere a v takých smeroch, o ktorých sa na počiatku dvadsiateho storočia ani len nesnívalo. Tento pokrok v oblastiach nových technológií hral významnú úlohu v progresívnom kolapse "celosvetového združenia", ako sa pôvodne vysnívalo.
V roku 1960 americkí vedci objavili Laser - zariadenie ktoré vytvára intenzívny, úzky, zväzok svetla. Prvé lasery boli nešikovné, nedokonalé, a nemali veľký výkon. No bolo jasné, po teoretickej stránke, že jedného dňa laserové zbrane budú tvrdou realitou. Taktiež boli predpovedané iné typy lúčových (zväzkových) zbraní, ktoré budú mať ešte väčší účinok než laserové. Odrazu tu bol veľká zmena v celosvetovom združení. Toto bolo spôsobené tým, že bol predpokladané ako pôsobisko jeden svet, jedna Zem, ako celá aréna ľudskej činnosti. No toto sa začalo meniť...lebo ľudstvo začalo dobývať vesmír. V roku 1957, tri roky pred vynájdením laseru, bol vypustený prvý umelý satelit zeme Sovietskym Zväzom Sputnik I. Česť tohto činu ako prvému národu Zeme pripadla Sovietskemu Zväzu, hoci Spojené Štáty boli technicky na tom tak, že to mohli urobiť ako prvé. Sovietsky vesmírny program bol ďaleko vpredu pred americkým, keď v roku 1960, vynájdením laseru pridalo zrazu ďalší rozmer do vesmírneho programu. Lúč z Laseru, alebo inej zväzkovej (Lúčovej) zbrane , dokáže cestovať vesmírom rýchlosťou svetla (300 000 km/s) a zasiahnuť cieľ vzdialený milióny kilometrov ďaleko v priebehu sekúnd. Zrazu sa Mesiac stal vytúženým vojenským cieľom, lebo ktokoľvek má kontrolu nad Mesiacom, tak ho môže v budúcnosti kedykoľvek použiť ako základňu pre svoje lúčové zbrane ku kontrole Zeme. V roku 1961 štyria Rockefelleroví bratia započali dva veľké a významné programy pre svetovú nadvládu, s obsadením Mesiaca ako kľúčovou úlohou. A tak v jednej ruke, Spojené Štáty navrhnú program odzbrojenia, z viditeľným oslabením Ameriky. Ale na druhej strane, bude to zvýraznená snaha na rozvoj nových tajných pokrokových zbraní, neznámych pre verejnosť a zväčša dokonca aj pre Americky Kongres. A pod rúškom veľkého dobrodružstva, bude Mesiac obsadený ku nepriznanému vojenskému cieľu programu Apollo.
Štyria Rockefelleroví bratia mali aj eventuálny úmysel, oklamania, ich tajných spojencov Sovietsky Zväz, v naprogramovanej nukleárnej vojne čo by nastala. Po zabezpečení a obsadení Mesiaca a nainštalovaní smrtonosných lúčových zbraní, očakávali že sa stanú poslední, absolútni vládci celého sveta. V máji roku 1961, Prezident John F. Kennedy oznámil, že Spojené Štáty dostanú človeka na Mesiac a vrátia ho aj bezpečne späť na Zem, pred ukončením dekády. A tak začal neskutočný program desať ráz väčší než Projekt Manhattan k vyvinutiu atómovej bomby počas II. Svetovej Vojny. Bol príliš veľký na to aby sa dal ukryť, takže namiesto jeho vojenského charakteru bolo diskutované verejne ako: "Ideme na Mesiac nazbierať zopár kamienkov". A uspelo to. Keď Neil Armstrong urobil prvú ľudskú stopu na Mesiac v Júly 1969, bola to senzačná udalosť na celom svete. Menej než tri roky na to, hoci začalo to byť temer rutinou v očiach verejnosti pre americký mesačný program, mal byť odstránený z očí verejnosti. Posledný verejnosti známy let na Mesiac bol Apollo 17 v Decembri 1972. Potom, čo americká verejnosť začala byť vťahovaná do aféry Watergate a do ďalších oblastí, americký mesačný program pokračoval ďalej v tajnosti z novej základne, z ostrova Diego Garcia v Indickom oceáne. Boli tu použité iné vypúšťacie techniky, zahŕňajúc použitie vesmírnej stanice Skylab ako medzistanica k Mesiacu. Zatiaľ čo sa toto všetko odohrávalo, nečakané vyvinutie sa varilo v Sovietskom Zväze, pokrokové zvrhnutie Boľševického režimu sa stále urýchľovalo. V strede rokoch 1960 tých nadchádzajúci noví vládci Kremľu sa dozvedeli o chystajúcej sa Rockefellerovej zrade, v podobe chystajúcej sa atómovej vojny čo mala nastať. A tak zdvojili svoje úsilie v skončení svojho úsilia v zvrhnutí Boľševikov. A tak začali na pláne ako prekabátiť Rockefellerových bratov ich vlastným zradením.
V lete roku 1976 Dr. Peter Beter podal správu ohľadom veľkej krízy, ktorá ešte do dneška nebola oficiálne zverejnená. Toto bola kríza rakiet upevnených na dne morí, ktoré sovietske námorníctvo nasadzovalo blízo ich cieľov, schopné byť odpálené, na diaľku, cez satelit. Keby boli odpálené, zničili by pobrežné ciele, v skoro nulovom varovnom čase - perfektný prvý úder. Boli montované na dno oceánov, pomocou malých sonar-absorbujúcich ponoriek, vytvorené tak, že boli schopné pohybu v amerických výsostných vodách bez zachytenia obranných sonarových systémov Američanov. Obmedzené zverejnenie tejto krízy cez audio-dopisovú sériu Dr. Petra Betera bolo umožnené neskorému generálovi Georgovi S. Brownovi, v období keď štátnym tajomníkom bol Henry Kissinger. Generál George S. Brown presvedčil vtedajšieho prezidenta Geralda Forda k povoleniu pre americké námorníctvo na odstránenie týchto rakiet. V Septembri 1976 sa Dr. Beter a jeho spoločník stretli s generálom Brownom v jeho kancelárii v Pentagóne na prediskutovanie tejto krízy. Na tomto mítingu, Dr. Beter poskytol generálovi S. George Brownovi súradnice rakiet ktoré boli umiestnené v druhom kole Sovietskym Zväzom. Toto bola informácia, ktorú generál George. S. Brown nemal, vďaka H. Kissingerovi v kontexte predošlej Sovietsko-Rockefellerovej dohode o spolupráci. Expozícia tohto Sovietskeho tajného programu "montovania rakiet na dno oceánov" viedla k jeho skončeniu. Dr. Beter sa taktiež dozvedel o ďalších raketách umiestnených na dne oceánov. V nedodržaní medzinárodných dohôd, Spojené Štáty namontovali obrovské viac-hlavicové rakety na dno oceánov Atlantického a Tichého, ktoré boli namierené voči Sovietskemu Zväzu. Noví vládci v Kremli však nemrhali časom, umožnili štyrom Rockefellerovým bratom, aby sa utvrdili navzájom v oklamaní ich bývalého spojenca. Ale zatiaľ vyhnali Boľševikov z Kremľa a z ďalších mnohých vysoko postavených pozícii v Rusku. V tom čase tak isto ukončovali svoje prípravy pre prekvapenie oveľa väčšie ako bola podvodná - raketová kríza. Ako pokročila jeseň roku 1977, tajná americká zväzková základňa bola takmer dokončená v oblasti kráteru Copernicus na Mesiaci. Ale na noc "Zúrodnenia Mesiaca", 27. Septembra 1977, bola ich základňa napadnutá a vyradená z Činnosti Sovietskym Zväzom. Rusi už desať rokov boli zapojení vo veľkom výskume a vývine celej série časticových zbraní, ktoré vystreľujú subatomické častice na ciel takmer rýchlosťou svetla. Všetci astronauti na americkej mesačnej základni boli usmrtení Neutrónovou lúčovou zbraňou z obiehajúceho satelitu s posádkou. Ruský satelit bol počas tohto stretnutia čiastočne poškodený. Toto bol nukleárny satelit, Kozmos 954, ktorý štyri mesiace neskôr vyvolal celosvetovú senzáciu, keď sa zrútil na zem v Severnej Kanade. Nebola to havária, ale núdzové pristátie. Utíchnutím tajnej americkej vojenskej základne na Mesiaci, sa začalo rýchle vojenské obsadenie blízkeho vesmíru Sovietskym Zväzom.
Počas posledných mesiacov roku 1977, Sovietsky Zväz dal do obehu svoju "vesmírnu trojicu" (space triad) strategických zbraní s ľudskou posádkou, na ktorú americká strana v tom čase nemala rovnú odpoveď. Ako prvé prišli "vojenské záchytné" vraždiace satelity, ktoré používajú časticovo-zväzkové zbrane na vyradenie ostatných satelitov z činnosti. Tieto začali naháňať a postupne ničiť všetky americké výzvedné satelity a varovné satelity -prvého úderu, jeden po druhom. V období asi tak šiestich mesiacov - do jari 1978 ukončili svoju úlohu. Zatiaľ noví ruskí vládcovia začali požadovať od Spojených štátov, aby začali skladať dolu svoje zbrane, cestou SALT II, inakšie by čelili ďalším priamym následkom. Tieto okolnosti viedli k zúfalej výzvednej misii v Apríli 1978, pri ktorej Kórejské civilné dopravné lietadlo vletelo do najcitlivejšej vojenskej oblasti Sovietskeho Zväzu. Ruské vojenské stíhacie lietadlá ho prinútili pristáť, ale až potom čo špeciálne namontované zariadenie na lietadle odvysielalo cenné informácie ohľadne Sovietskeho vojenského zoskupenia do prijímačov CIA. A k zničeným špionážnym družiciam, ruské záchytné družice Kozmos taktiež zničili americkú vesmírnu stanicu Skylab v polovici októbra 1977, ohľadne toho aby zabránili americkému pokusu návratu na Mesiac. Skylab skončil ako obrovská ohnivá guľa, ktorá bola videná nad Spojenými Štátmi 18. Októbra. NASA čakala vyše týždňa na skončenie všetkých týchto mätúcich rečí okolo tohto ohňostroju, ktorý sa udial na americkej oblohe a začala pomalú kryciu akciu, vraviac že Skylab sa nečakane začal prepadávať na svojej obežnej dráhe. Tento podvod od začiatku až po koniec bol popísaný v Audio-dopisovej sérii Dr. Petra Betera. Druhá odnož vesmírnej ruskej trojice (Space Triad) bola započatá a začatá byť testovaná počas októbra a novembra 1977. Je to sieť vysoko-výkonných časticových-zväzkových zbraní umiestnených na Mesiaci a namierených na Zem.
Prvý z týchto testov bol vykonaný v novembri 1977 pod zámienkou cyklónu v Bengálskom zálive. Tento lúč produkoval obrovský dvojzáblesk. A v dôsledku chyby v zameraní pri prvom výstrele, vznikla obrovská prílivová vlna, ktorá vyšla z tohto cyklónu bez varovania, a zmietla veľké oblasti Juho-Indického pobrežia. Dva roky nato neskôr, starnúci americký satelit Vela mal možnosť zaregistrovať jeden z týchto dvoj-zábleskových epizód v Južnom Atlantiku. Toto viedlo na chvíľu k vážnym klebetám že Izrael testoval atómovú bombu na tomto území za pomoci Južnej Afriky, lebo atómové zbrane taktiež produkujú dvojité zablysnutie. Ale atómové zbrane produkujú taktiež niekoľko ďalších žiarení popri tomto dvoj-zablysnutí, pričom nič z tohto nebolo zaregistrované pri tejto udalosti v Južnom Atlantiku. Čo satelit náhodou zaregistroval, bol test novej techniky vytvárania umelých búrok, ktoré Dr. Beter podrobne popísal vo Februári 1980. Odvtedy sa začalo takýchto umelých búrok opakovane používať ako zbraň ku zmene počasia - takzvané "Poveternostné Zbrane". Tretia odnož tejto ruskej vesmírnej triády, je letka (flotila) plošín vznášajúcich sa za pomoci elektro-gravitácie v magnetickom poli Zeme, nazvanými "Kozmosférami" (Cosmospheres), ktoré mohli byť už dávnejšie vyvinuté Spojenými Štátmi. A v skorých rokoch 1960 Generál Thomas Power (v tom čase veliteľ Strategických vzdušných síl) a ďalší sa snažili aby to bolo uskutočnené. Ale napriek tomu, všetky tajné vesmírne vajíčka boli dané do spoločného košíka mesačného programu Apollo. A zatiaľ Sovietsky Zväz išiel vpred s vývojom týchto plošín, a v decembri 1977 ich konečnému možnému funkčnému nasadeniu. Počas niekoľkých mesiacov oznamovali svoju prítomnosť vlasmi zdvíhajúcim spôsobom, pozdĺž východného pobrežia Spojených Štátov a inde vytváraním záhadných vzdušných explózií. Robili to tým že strieľali z ich silno-nabitými časticami (zväzkové zbrane-charged particle beam weapons) do atmosféry v rozostrenom móde činnosti, čo v konečnom dôsledku malo za následok explodovaniu samotného vzduchu. Vzdušné výbuchy boli pokusom ako zastrašiť americkú vládu, no týmto spôsobom neuspeli. Po niekoľkých mesiacoch, boli tieto vzdušné výbuchy zastavené.
V súčasnosti ruské Kozmosféry rutinne patrolujú vysoko nad všetkými druhmi strategických cieľov v Amerike. Špeciálne stoja na stráži nad americkými ICBM (Inter-Continental Balistic Missiles, Medzikontinentálne Balistické Strely) základňami, pripravené použiť svoje zväzkové zbrane v prípade odpálenia týchto striel v prípade vojny. Strategický vojenský program dnešných dní v Amerike je pokúsiť sa hlavne čeliť tajnej vesmírnej trojice "Triády" Sovietskych zbraní. Tieto zbrane ešte neboli verejne predstavené Ruskom a ich novými vládcami, ktorí sú si dobre vedomí že by to znamenalo propagačnú pohromu voči Rusku v očiach verejnosti. A nápodobne, americkí vládcovia sa neodvážia verejne pripustiť existenciu týchto zbraní, čo má Rusko a Amerika nemá. Boja sa že americká verejnosť by reagovala panikou a hnevom voči americkému "priepastnému vesmírnemu zaostávaniu", o ktorom sa im doteraz klamalo. Kongres taktiež bol oklamaný, zmanipulovaný a držaný neinformovaný. A zatiaľ, čo tento nevyhnutný tajný zbrojný program Spojených Štátov bol na ceste od roku 1978, bol držaný v tajnosti a jeho skutočná povaha taktiež. Je to široké spektrum zbraní s novými infračervenými zameriavačmi, až po výmenu hlavíc v ICBM Titan, super "špinavými" kobaltovými hlavicami. Nie je účelom a ani praktické vymenúvať všetky tieto pokroky, ktoré sa nachádzajú v reportážach Dr. Betera v tomto "Vtáčom" pohľade. Namiesto toho, základnú situáciu môžeme ilustrovať, keď zoberieme do úvahy len dva programy: MX Strely, a "Stealth" lietadlový program.
Oficiálne ospravedlnenia týchto programov majú vždy dočinenia ako odvetu voči ruským zbraniam iba o ktorých je väčšina informovaná, a to ruským medzikontinentálnym raketám. Ale tieto vysvetlenia nikdy svetla nepridajú, lebo nie sú pravdivé. Ako výsledok je tu vždy mnoho otázok ohľadne týchto programov. Keď sa staré vysvetlenia rozpadnú, tak ich nahradia nové, ktoré na tom zase mnoho nepridajú. Iba keď je vám známa pravda ohľadne ruskej vesmírnej triády, tak potom to až dáva zmysel ohľadne amerického zbrojného programu. Nie potešujúci zmysel, ale zmysel. V júni roku 1980, Dr. Beter popísal v detailoch o čom je vlastne celý MX program. Rakety MX ako také sú len málo dôležité - ale MX program bol použitý ako pokrývka pod ktorou bol ďalší, úplne tajný, raketový program (systém). Dr. Beter o tom podal správu, že protirečenia ohľadne mobilného raketového systému MX bol iba návnada ako oddialiť pozornosť od skutočnej americkej mobilnej strely. Toto je oveľa menšia strela, nazývaná Minuteman TX. Bola vyvinutá a namontovaná na vagónoch čo sa pohybujú po vlakových koľajach v špeciálnych vozňoch. Dr. Beter popísal tieto vlakové súpravy a neskôr niekoľko poslucháčov ich videlo a aj odfotilo. Tieto fotky boli publikované verejne v špeciálnom buletíne pre poslucháčov Audio-dopisovej série. V októbri 1981, prezident Reagan šokoval mnoho ľudí oznámením, že rakety MX nakoniec nebudú vyrobené ako mobilné. Táto kontroverzia poslúžila svojmu účelu. V skorých mesiacoch roku 1983, po ukončení Audio-dopisovej série, koncept malej mobilnej strely bol kľúčovou zložkou vo verejných doporučeniach Scowcroftovej Komisie pre strategické nukleárne sily. Predpokladaná malá strela, schopná pohybu, nazvaná "Minuteman" by nemohla byť daná do výzbroje až po roku 1990. Ale v skutočnosti tento druh striel bol už dávno v použití, čo je Minuteman TX. Jeho najväčšia výhoda ako sa hovorí nemá nič spoločné s (údajným) prvým úderom zo strany ruských medzikontinentálnych striel. Rozmiestnenie veľkého počtu týchto malých striel Minuteman TX, je mienené tým, že je znemožnené ruským Kozmosférami a celej ich flotile sledovať ich pohyb po železničnej sieti.
A ako Dr. Beter detailne o nich podával správy, mobilná flotila Minutemanov TX nie je vytvorená k tomu aby prežili prvý nukleárny úder zo strany Sovietskeho Zväzu. Je tu preto, aby ich Boľševici z Pentagónu mohli použiť v prípadnom prvom údere voči Rusku ako kľúčový program. Ďalší príklad uvedieme je program "Stealth" (Nezachititeľný). Toto je program viacerých tvári, ktorý nezahŕňa len lietadlo, ale aj vysoko tajnú kategóriu námornej bojovej lode so svojimi špeciálnymi základňami, aktivovanými na jar roku 1982. Rozšíril sa aj námorný konflikt v Južnej Hemisfére. Viditeľnou časťou tohto konfliktu bola Falklandská Vojna. Zakázaná pozornosť tomuto Stealth-lietadlovému programu, je radikálny rozvoj v jeho "phantom" vojnovom lietadle ako produkt. Po prvýkrát odhalenom dr. Beterom na jar 1982. Phantom bojové lietadlo, je radikálny pokrok v tomto veku počítačov, tak ako voľakedy bola atómová bomba vo veku sčítavacích pravítiek. Za použitia vysoko-výkonnej počítačovej techniky, Einsteinovej neúplnej teórie úplného zjednotenia polí, ktorá bola použitá k vytvoreniu supra-vodivého elektromagnetického zariadenia čo vytvára pole ktoré dokáže zakriviť svetelné vlny. Toto zabudované do lietadla, vytvorí zónu okolo lietadla ktorou svetlo nedokáže preniknúť, a namiesto toho obteká okolo, ako keď tečúca voda obteká predmety v potoku. Toto má za následok že lietadlo je zo vzdialenosti neviditeľné, nielen pre radar, ale dokonca pre oko. Komentáre verejnosti hovoria iba o nezachytení pre radar, a nie o ďaleko širších možnostiach optickej neviditeľnosti. A zase znovu, toto je urobené kvôli tomu, aby sa predišlo diskusiám verejnosti o tejto pokročilej technike, nad ktorou by sa inak mračilo veľa ľudí. Keby sa vedelo o týchto plných možnostiach lietadlá "Phantom", tak by to zdvihlo mnoho otázok: Prečo je zapotreby niečo tak radikálne?
Odpoveď leží pri ruských, ešte stále tajných vesmírnych zväzkových zbraniach. Najpodstatnejším a najdôležitejším faktom o tomto neviditeľnom poli vojnového lietadla "phantom" vojnového lietadla nie je neviditeľnosť ako taká, ale ochrana samotného poľa, ktoré poskytuje voči všetkým typom zväzkových zbraní. Boľševici ktorí teraz kontrolujú Pentagón Spojených Štátov, chcú všetky tieto zbrane použiť na zničenie Sovietskeho Zväzu, kde boli zvrhnutí a odtiaľ boli vyhnaní. Naplánovali úžasné plány, popísané v Audio-dopisovej série Dr. Betera, aby vyprovokovali prvý atómový úder Ameriky proti Rusku. Nukleárny takzvaný "falošný poplach", bol pripravený na to čo by neskôr pripadlo ako náhodná atómová vojna. americké nukleárne sily by boli vedené k tomu, aby uverili že vlastne odpovedajú, namiesto toho by však útočili. V dnešných dňoch sa často hovorí o tom že svet žije pod hrozbou Bitky o Armagedon, po prvýkrát v histórii, by mohla byť oživená táto udalosť predpovedaná v Biblii. Je však už menej známe, že určité satanistické sily aktívne plánujú takýto konflikt a snažia sa ho uskutočniť. A chcú pritom použiť svoje tajné zbrane.
ZHRNUTIE:
Po zhliadnutí tejto Audio-dopisovej série sa nám zjaví jeden obrovský obraz. Najviac ohromujúca vec je tá, že za nespočetnými, na povrch nesúvisiacimi udalosťami, sa objavujú nakoniec udalosti, ktoré až tak chaotické napokon nie sú. Naproti tomu sú tieto udalosti všetky zviazané spolu limitovanými silami, ktoré pracujú v pozadí za scénou. Raz, keď niekto spozná tieto sily, začne byť ďaleko lepší v triedení udalostí a ich skutočnému významu a mieneniu. Tri hlavné skupiny dnes súperiace o svetovú vládu a moc. Ako ľadovce sú čiastočne viditeľné, ale väčšinou skryté. Tieto skupiny sú:
1. Rockefellerov kartel veľkých naftových spoločností, bánk a obchodov
2. Boľševicko Sionistická os
3. Noví vládcovia v Kremli
Vzťahy medzi týmito skupinami sa zmenili radikálne počas posledných dekád. Boľševici pred tým kontrolovali Sovietsky Zväz, a pokiaľ ho kontrolovali, bola tu tajná dohoda medzi nimi a ich tajnými spojencami Rockefellerovým bankovým kartelom. Ale boli zvrhnutí a vyhnaní z kľúčových pozícii Novými Vládcami Kremľu, ktorí sú anti-Boľševickí a v skutočnosti sú tajnou sektou pôvodných kresťanov Ruska. Počas rokov 1976-1977, noví vládci Ruska jednostranne ukončili dlhodobú dohodu medzi Rockefellerovcami a Sovietskym vedením, ktorá mala viesť ako spoločné plány k naprogramovanej atómovej vojny, ktorá by viedla k ich "celosvetovej vláde". Štyria Rockefelleroví bratia vtedy ako vládcovia svojho kartelu, uvítali vyhnaných Boľševikov, ktorým dali pozície v Amerike. Toto bola osudová chyba, ktorá viedla až k zvrhnutiu štyroch Rockefellerových bratov Boľševikmi, čo sa odohralo medzi stredom roku 1978 až začiatkom roku 1979. Odvtedy tu bol stupňujúci sa boj o moc medzi tunajšími Boľševikmi a zregrupovaným Rockefellerovým kartelom nad kontrolou americkej vlády. Jednoducho povedané, Boľševici išli svojou cestou v oblasti vojenskej kontroly a politiky, zatiaľ čo Rockefellerov kartel v oblastiach ekonomiky. Od roku 1982 tu bola obmedzená dohoda medzi Rockefellerovým kartelom a Novými vládcami v Kremli proti ich horkému spoločnému nepriateľovi, Boľševikom. A tak zatiaľ bolo vytvorené silné spojenie medzi americkými Boľševikmi a Sionistickými vládcami Izraela v tajnú spoločnú vojenskú-chuntu: Boľševicko-Sionistická os čo lipne na vojne.
Politika, ekonomika, a medzinárodné vzťahy (zahŕňajúc vojnu) sú stále používané týmito svetovými frakciami moci vo vzájomnom boji. Ekonomické manipulácie, kryté manévre, špionáž...a.i. sú znakmi tohto boja. ale ako dal jasne najavo Dr. Beter v mnohých audio-dopisoch: "Základný boj je v oblasti duchovna" Dr. Beter ukončil svoju sériu Audio-dopisov v Novembri 1982, kvôli svojmu zhoršujúcemu sa zdraviu. Udalosti, ktoré sa udiali neskôr sú už mimo dosahu tomuto súhrnu. Ale taktiež, listujúc cez túto audio-dopisovú sériu, je možné naraziť na mnohé plány o ktorých sa diskutuje a ktoré stále čakajú na svoje vykonanie, a vediac o týchto plánoch, môže byť užitočné a nápomocné vo veľmi veľa prípadoch ohľadne udalostí ktoré sa môžu udiať v budúcnosti. Ale napriek všetkému, minulosť je vždy prológom budúcnosti. Preštudovaním si udalostí siedmich rokov ktoré sa udiali počas tejto Audio-dopisovej série Dr. Petra Betera, sa môžme veľa naučiť o silách stále pracujúcich v súčasnom svete.
CYKLONY, VZDUCHOVÉ RÁZY A SOVĚTSKÉ (RUSKÉ) ZASTRAŠOVÁNÍ AMERIKY
Minulý měsíc jsem vám pověděl o polohách stanovišt sovětských částicových-paprskových zbraní, které jsou nyní umístěny na Měsíci, a varoval jsem vás, že “…pokud Sověti budou pokračovat ve svém obvyklém počínání, můžeme ve velmi blízké budoucnosti očekávat zkoušku paprskové-částicové zbraně, umístěné na Měsíci, namířenou proti nějakému cíli na Zemi. Jestliže k ní dojde, bude se pravděpodobně konat za okolností, kdy její účinky bude možné vysvětlit jinou příčinou.” Události nyní běží velmi rychle, přátelé. Když jsem minulý měsíc, 21. listopadu, nahrával tato slova, první sovětskýzkušební výstřel, namířený proti Zemi, již probíhal, ale v té době jsem o tom ještě neměl zpravodajské informace. Dokonalou příležitostí pro sovětské účely poskytl obrovský cyklon v Bengálském zálivu, který se přiblížil k jihovýchodnímu pobřeží Indie. Sovětští kosmonauté na dvou z instalací paprskové zbraně na Měsíci připravovali své zbraně a čekali, až zuřící bouře dosáhne nejlepší polohy pro zahájení zkoušky. Tento čas nastal večer 19. listopadu 1977, kdy cyklon bičoval linii pobřeží indického státu Andhra Pradesh. Když miliony Indů bojovaly se silným větrem a deštěm provázejícím cyklon, dvě sovětské částicové-paprskové zbraně, vzdálené čtvrt milionu mil, se tiše zaměřovaly na svůj cíl. Zbraně byly namířeny na dvě blízké lokality v moři uvnitř bouře. Aby se vyhnuli možnosti interference paprsků během jejich cesty k cíli, nebyly vystřeleny najednou, ale krátce po sobě. Při rychlosti rovnající se prakticky rychlosti světla, každý z paprsků dosáhl Země za méně než dvě sekundy.
Jak jsem vám říkal v audio-listu č. 26, paprsek nabitých částic rozbije atomy všeho, do čeho narazí a způsobí, že explodují. To je důvod, proč jsem vám říkal, že je to zbraň do každého počasí – prorazí vzduch, mraky, vodu, pancéřovou desku a vše, do čeho narazí. Když každý z paprsků, namířený do cyklonu, dosáhl svého cíle, způsobil jasný záblesk a obrovskou explozi na vodní hladině. Paprsek způsobil explozi části vody a vytvořil lokální umělou přílivovou vlnu. Výsledek, popsaný oběťmi, které ji přežily, byl vysílán stanicí BBC 13. prosince. Záchranářka, která se právě vrátila z místa pohromy, ji popsala jako úplnou devastaci pobřežní oblasti. Všechno, včetně solidně postavených budov, bylo srovnáno se zemí, a ztráty na životech byly ohromující; a to, co zlou bouři změnilo na totální zkázu, přátelé, byla jediná přílivová vlna, která uprostřed bouře náhle smetla pobřeží. Nyní budu přesně citovat slova britské záchranářky, která tlumočila to, co jí řekli očití svědkové: “Byly tam DVA ohromné OSLEPUJÍCÍ ZÁBLESKY a celá obloha byla osvětlena jako při požáru.
Pak následovala obrovská přílivová vlna – dlouhá asi 30 mil a 18 stop vysoká, která se přes ně přelila.” Přátelé, přílivová vlna není normální součástí cyklonu – vysoká voda, ano; záplavy ano; a normální vlny způsobené větrem, ano – ale žádné přílivové vlny. A přesto zjistíte, když budete studovat novinové zprávy ze všech zdrojů, že ve všech se píše o jediné devastující přílivové vlně. Očití svědkové ji popisují jako vlnu, co přišla náhle a smetla vše, co jí stálo v cestě, včetně jejich blízkých; a způsobila devastaci vnitrozemí do neslýchané vzdálenosti od pobřeží, kde nikdy předtím nebyl důvod k obavám z cyklonu. Například 12. prosince NEW YORK TIMES citovaly převozníka ve vesnici Penumudi, který řekl, “Nikdy předtím v životě jsem se tolik nebál. Jsme 20 mil od moře, a přesto sem přišla přílivová vlna a zničila naše lodě a náš život.” S deseti tisíci mrtvých, více než dvěma a půl tisíci zničených vesnic a dvěma miliony lidí, kteří přišli o střechu nad hlavou není divu, že je tento cyklon považován za nejhorší, který zasáhl Indii za více než sto let.
Ze sovětského hlediska to byl dokonalý úspěch. Schopnost jejich částicového paprsku zasáhnout s devastující silou kterýkoli cíl na Zemi z Měsíce byl potvrzen; a provedením svého testu uprostřed zuřícího cyklonu se jim podařilo zamaskovat umělou katastrofu její kombinací s přírodní pohromou. Parskové částicové zbraně Sovětského svazu, jak lunární, tak ty, které operují na zemské orbitě, musí být nyní považovány za plně funkční a ověřené. Ale dříve než byla dokončena zkouška lunárního částicového paprsku, začaly testy ještě jiné tajné sovětské zbraně!
Minulý měsíc jsem vám připomněl bleskový pokrok ve zbraních, který byl veřejně viditelný až do začátku 60. let (20. století), ale tajná úroveň vojenské technologie dělala ještě rychlejší pokroky. Již v roce 1962 vysocí vojenští důstojníci měli vážné obavy z budoucí hrozby Americe, která již byla viditelná na technickém horizontu. Tento hrozivý budoucí vývoj spočíval ve vesmírných plošinách, schopných levitovat v neměnných polohách nad našemi důležitými městy nebo nad dalšími strategickými pozicemi. Tyto plošiny by neobíhaly jako běžné družice země; místo toho by se skutečně dlouhodobě vznášely nad jedním místem. To nemůžete udělat s obíhající družicí s výjimkou těch, které jsou umístěny ve výšce 22.000 mil nad rovníkem. Spojené státy byly již dlouho schopny stavět tyto levitující plošiny s posádkou čítající 40 mužů, kteří mohli zůstat na palubě po dobu dvou měsíců.
Bylo tedy zřejmé, že jednoho dne Sovětský svaz také vyvine tuto schopnost a naši vojenští velitelé chtěli být v postavení vyloučit jakékoli sovětské plošiny, které by jednoho dne mohly proniknout do prostoru nad naší zemí. Ale jejich naléhavé prosby o povolení a financování vývoje obrany proti očekávané hrozbě létajících plošin byly hrubě přehlíženy – nehodily se do programu světové vojenské nadvlády o dvou bodech, který jsem vysvětloval minulý měsíc. Amerika měla postupně stáhnout své zbraně z pevniny; zatímco měsíční program měl americkým tajným vládcům v naprostém utajení poskytnout nepřiznanou možnost zničit Sovětský svaz v posledním podfuku.
Nyní, o patnáct let později, leží velká konstrukce našich tajných vládců v troskách – rozbitá na padrť před necelými třemi měsíci v převratné vítězné bitvě Rusů o Měsíc 27. září. Muži a ženy z americké tajné měsíční kolonie v kráteru Copernicus leží pohřbeni po bombardování sovětskou paprskovou neutronovou zbraní, obíhající zemi. Kromě toho, Kreml, popoháněný nebezpečím ztráty rozhodujícího závodu o částicový paprsek, utratil fantastické sumy peněz na vývoj úžasné škály vojenských zbraní všech typů. Kdekoli to bylo možné, vypůjčili si a zneužili celé technologie vyvinuté na Západě za naše peníze. Koupili kritický hardware k vyplnění mezery v jejich technologii a zaplatili za ni finančními půjčkami od Spojených států, za něž ručili američtí daňoví poplatníci. Uzavřeli kontrakty se západními nadnárodními společnostmi na stavbu celých výrobních zařízení v Rusku – továrem, jež nemají zde doma obdoby; a zbavili se potřeby vyvíjet mnoho věcí sami, byli schopni soustředit se na pokročilé projekty, které v některých oblastech předčily naši vlastní technologii. A jednou z těchto oblastí je levitující kosmická plošina, před níž někteří naši velitelé zhruba před patnácti lety varovali.
Po mnoho let měl Sovětský svaz světové prvenství oblasti fyziky vysokých energií, stejně jako v mnoha oborech pokročilé matematiky. To jim umožnilo vyhrát závod o částicovou-paprskovou zbraň a umožnilo jim to i zkonstruovat levitující kosmickou plošinu, která pracuje na pokročilejších principech než naše armáda před patnácti lety předpokládala.
Koncepce sovětské levitující plošiny je postavena na oboru fyziky, o němž většina lidí nikdy neslyšela a který se jmenuje elektrogravitace. V současné době Sovětský svaz používá elektrogravitační plavidla jak na Měsíci, tak v prostoru blízko Země. Teoreticky budou tato plavidla jednoho dne schopna cestovat mezi Zemí a Měsícem a dokonce podnikat meziplanetární lety, ale přechod z gravitačního pole země do gravitačního pole měsíce je potenciálně riskantní, proto tyto lety zatím nebyly uskutečněny. Místo toho pro cesty mezi Zemí a Měsícem sovětští kosmonauti používají rakety a elektrogravitační levitace je používáno na samotném Měsíci. Elektrogravitační dopravní prostředky dosud vyvinuté Sovětským svazem jsou velmi hrubé – jsou schopny pohybovat se nahoru a dolů, k čemuž využívají levitačního pole, ale pro pohyb do stran používají malé raketové motory; ať jsou však hrubé či nikoli, Sovětský svaz tyto levitující kosmické plošiny nyní má a my ne; nemáme ani žádné prostředky, jak proti nim bojovat, protože naši tajní vládci od roku 1962 nechtějí dovolit, aby nějaké obranné prostředky byly vyvinuty.
Nyní mohu odhalit, že Kreml začal rozmisťovat levitující kosmické plošiny nad Spojenými státy a na dalších místech, vyzbrojené částicovými-paprskovými zbraněmi. V TUTO CHVÍLI JE JIŽ SEDM LEVITUJÍCÍCH KOSMICKÝCH PLOŠIN NA SVÝCH STANOVIŠTÍCH NAD AMERIKOU A V PŘILEHLÝCH VODÁCH!
Plošina č.1 se vznáší 672 mil nad místem v Atlantickém oceánu zhruba 170 mil východně od Charlestonu, Jižní Karolína. Č. 2 je 821 mil nad místem v Pacifiku 256 mil jihozápadně od Los Angeles, Kalifornie. Č. 3 se vznáší 784 mil nad místem asi 42 mil západně od oblasti zvané Four Corners zahrnující Utah, Colorado, Arizonu a Nové Mexiko. Č. 4 je 821 mil přímo nad místem, kde se stýkají hranice států Idaho, Montana a Kanada. Č. 5 se vznáší 597 mil nad místem které je asi 50 mil východo-severovýchodně od Denveru, Colorado. Č. 6 je 560 mil nad Illinois nad zhruba 80 mil jihozápadně od Chicaga a 50 mil východně od Peorie. Č. 7 je ve stejné výšce, 560 mil, nad místem ležícím asi 10 mil severozápadně od Morgantownu, Západní Virginie, a na jihozápadní hranici Pennsylvanie.
První čtyři plošiny jsou s lidskou posádkou, ostatní tři, vypuštěné později, jsou dosud dálkově řízeny než budou osazeny posádkou, která tam bude dopravena elektrogravitačním vozidlem.
Na začátku tohoto měsíce, 2. prosince 1977, posádka sovětské plošiny č. 1 dostala rozkaz z Moskvy. Ten zněl zahájit zkoušky paprsku v defokusovaném módu. Defokusovaný paprsek se neustále rozšiřuje, až se rozptýlí v prostoru; výsledkem je, že když široký paprsek narazí do atmosféry, většinu energie pohltí vzduch. (To je přesně v protikladu k situaci z 19. listopadu, kdy úzký paprsek částic z Měsíce prošel indickým cyklonem a s velkou energií zasáhl moře.) Posádka nastavila částicovou-paprskovou zbraň tak, aby paprsek byl do předepsané míry rozostřený, potom přibližně v 10 hodin dopoledně namířila svou zbraň na místo v moři ležící kolem padesáti mil od pobřeží Jižní Karolíny a vystřelila. Vzduch nad oceánem byl přiveden k výbuchu silou stovek tun TNT. Podél pobřeží Jižní Karolíny tisíce lidí slyšely děsivé dunění od výbuchu na moři, nádobí drnčelo a rozbilo se několik oken. V geologické laboratoři Lamont-Doherty na sever od New York City přístroje pro monitorování zvuku skočily mimo svůj rozsah. Každý, kdo je slyšel, se divil, co se stalo. Kolem 3:45 odpoledne byla posádka plošiny č. 1 připravena na druhý zkušební výstřel. Cílovou oblastí bylo moře u pobřeží New Jersey – 650 mil na severo-severovýchod od plošiny č. 1.Částicová-paprsková zbraň byla znovu seřízena, aby se vykompenzovala větší vzdálenost cíle, a zazněl výstřel. V všech místech podél pobřeží od Cape May, New Jersey, po Connecticut tisíce lidí slyšeli silnou ránu a rozbilo se ještě víc nádobí a oken. Akustické monitorovací přístroje opět byly mimo rozsah. 15. prosince plošina č. 1 začala opět střílet.
Toho dne bylo vystřeleno nejméně pětkrát do vzduchu nad Atlantikem. 20. prosince, právě před dvěma dny, zaznělo ještě víc výstřelů; ale hlavní tištěná média začala celou věc brát jako žert. Většina Američanů ovšem nežije na východním pobřeží a tyto rány neslyšela. Ale poslouchejte, jaká slova použila žena v domácnosti v Manhattanu, když mi popisovala jednu z explozí: “Byl jasný slunný den a mé starší děti byly ve škole. Byla jsem v domě, když náhle přišla ta ohromná, ohromná rána. Znělo to jako kdyby to bouchlo hned za dveřmi nebo to mohlo být milion mil daleko – to vám nedokážu říct. Byl to nízký, hromový, hluboký, všezahrnující zvuk. Znělo to jako bomba, ale myslela jsem si, že by to mohlo být zemětřesení. Uchopila jsem děti, mé mladší děti, které byly doma, a běžela ke zdi. Podívala jsem se na hodiny – bylo právě po jedné. Čekala jsem, co se dál bude dít, ale nedělo se nic. Zapnula jsem rádio, abych zjistila, co se stalo, ale v rádiu nic nebylo, nic o tom, co se stalo. Děti ve škole byly všechny vystrašené. Učitel řekl: ‘To je Con-Edison.’ Kdyby to byl Con-Edison, celá čtvrť by vyletěla do povětří. Znělo to, jako kdyby něco zasáhlo podloží země.”
Sovětské zastrašování je stále častější a zlomyslnější. Včera večer, kolem sedmé hodiny, bylo od východního pobřeží slyšet další řadu tak zvaných záhadných explozí, a dnes dvě obilní sila – jedno v Louisianě, druhé v Mississippi – explodovala hodinu po sobě. K první explozi došlo dnes ráno 22. prosince, v obrovském silu společnosti Continental Grain Company na západním břehu Mississippi River, několik mil proti proudu od centra New Orleansu. Očitý svědek řekl: “Explodovalo to jako vodíková bomba.”Země se chvěla několik sekund jako při zemětřesení, do výšky možná jedné míle se zvedl mohutný hřibovitý oblak a trosky konstrukce začaly padat do řeky jako peří. Celé zařízení, uskladňující obilí v ceně 100 milionů dolarů, bylo zničeno a desítky lidí byly zraněny, možná dva tucty bylo zabito. Část sila nejblíže k řece úplně zmizela. Přátelé, když jsem loni v srpnu nahrával svůj audio-list č. 25, varoval jsem, že je zde 158 sovětských jaderných min – to jsou malé vodíkové bomby – ukryté pod vodou podél Mississippi River.
Zničení obilného sila nedaleko New Orleansu dnes ráno je výsledkem detonace první z těchto bomb, která byla umístěna v řece blízko nákladního doku. Další sovětské jaderné miny čekají na odpálení několik mil od tohoto místa. Jedna z nich leží na druhé straně řeky v oblasti známé jako Carrolton Bend. Další je asi míli proti proudu od zničeného sila pod jihovýchodním koncem mostu Huey P. Long. Po proudu další sovětská jaderná mina číhá ve vodě pod mostem Greater New Orleans. Dál po proudu je jedna na začátku mola Chalmette Ship Wharf No. 2. Další dvě jsou ve vnitřním navigačním kanálu přístavu – jedna je hned nad zdymadlem a druhá je od tohoto místa třičtvrtě míle na sever. A není zaminovaná jenom řeka – jaderná mina je například v jezeře Pontchartrain nedaleko hráze. Jsou to čtyři měsíce od té doby, kdy jsem odhalil situaci na řece Mississippi.
Od té doby mě nikdy nekontaktoval ani jeden úředník, který má kompetenci jakéhokoli druhu podél řeky Mississippi, aby zjistil více o situaci. Nikdo nevyvinul sebemenší úsilí, aby něco podniknul a nyní mnoho lidí ztratilo život a mnoho dalších bylo zraněno. Zhruba o dvě hodiny později náhle explodovalo druhé obilné silo v Tupelu, Mississippi. Jako v prvním případě, bylo zničeno sovětskou jadernou minou; ale Tupelo neleží na řece, a tak mina byla uložena poblíž v zemi.
Když nejdříve zaminovali americké vodní zdroje, potom důležitá vládní a vojenská stanoviště, sovětští agenti křižují naši nedotčenou zemi a dělají sabotáže u našich skladišť potravin. Hlavní obilná sila po celém Středozápadě, Great Plains a další obilnářské oblasti jsou již podminovány jako silo, které dnes explodovalo v Tupelu.
Přátelé, jak dlouho budeme čekat a jen se dívat? Kolik lidé zemře než ostatní otevřou oči pravdě, jaká je? Bude to muset dojít tak daleko, kdy strádající lidé, přeživší jadernou válku, se budou prodírat kouřícími ruinami Ameriky se sto šedesáti miliony mrtvými?
Zdroj: Dr. Peter Beter - audiolist č. 29
UFO, IFO A HLAVNÍ TAJNÁ RUSKÁ ZBRAŇ
Zhruba před rokem začalo mohutné dunění ve vzduchu nad mořem otřásat domy a děsit tisíce lidí podél amerického východního pobřeží. Mluvčí vlády se je chvíli snažil ignorovat, ale toto dunění, nyní známé jako třesení vzduchu (v originále AIR QUAKES-lk), neustávalo. Potom se tomu v kontrolovaných hlavních médiích vysmívali, ale tato taktika se také rychle změnila, protože to slyšelo příliš mnoho lidí na to, aby to přijali jako nějaký žert. Nakonec, když toto třesení vzduchu trvalo několik měsíců, vláda se pokusila tento úkaz všemožně vysvětlovat pomocí vrtochů počasí. Údajní odborníci se pokoušeli udělat dojem na veřejnost slátaninami o neobvykle chladných vrstvách vzduchu, někteří se to pokoušeli vysvětlit pomocí vojenských letadel, pohybujících se nad mořem stovky mil od pobřeží. Jiní s vážnou tváří tvrdili, že ty rány způsobují nadzvuková letadla Concord. Nějakým způsobem, říkali, rázové vlny od letadla dosáhly východního pobřeží Ameriky více než hodinu před letadlem samotným a s neuvěřitelnou silou. Absurdita podobných vysvětlení byla viditelná i z jejich tváří; přesto mnoho Američanů, toužících po uklidnění, přijalo tyto urážky jejich inteligence jako pravdu. Většina z velkého množství třesení vzduchu, která se vyskytovala po celé zemi, byla tiskem ignorována a lidé se uklidnili. Dokonce i mnoho mých posluchačů nevěřilo pravdě o třesení vzduchu, kterou jsem zveřejnil krátce po jejich prvním výskytu v audio-listu č. 29 v prosinci 1977. Bylo způsobeno novými ruskými operačními kosmosférami, pálícími ze svých částicových paprskových zbraní v defokusovaném módu do vzduchu nad Atlantickým oceánem.
Když jsem pořizoval záznam audio-listu č. 29, nad Spojenými státy kroužilo sedm kosmosfér, ale v měsících, které následovaly, se počet kosmosfér rozrostl na stovky po celém světě. Nyní, kdy média třesení vzduchu drží pod pokličkou, byla v tichosti společností Miter provedena vládou sponzorovaná studie. Zpráva, vydaná na začátku minulého měsíce, uvádí seznam 594 třesení vzduchu od prosince 1977 do června příštího roku. V červnu ovšem tyto údajné “abnormální vrstvy chladného vzduchu” z minulé zimy musely dávno zmizet. Studie se ostatně pokouší svést vinu za tyto rány na letadla, ale 181 třesení vzduchu bylo nemožné spojit, dokonce ani uměle, s nějakou přijatelnou příčinou, a tak zpráva nepřesvědčivě uzavírá, že musí být přírodního původu – nepřipustila přece jenom skutečnou příčinu.
Kosmosféry, přátelé, jsou ruskou verzí vznášejících se zbraňových plošin, před nimiž se před čtrnácti lety pokoušel varovat zesnulý generál Thomas Power. Generál Pover, bývalý šéf Výzkumu a vývoje letectva a později Strategického vzdušného velení, věděl, o čem mluví. V audio-listu č. 32 z letošního března jsem podrobně referoval o úsilí generála Powera varovat americký lid; ale podobně jako mnoho dalších, kteří se nás v minulých letech snažili varovat, jeho úsilí bylo potlačeno a ignorováno.
Jak se počet kosmosfér za uplynulý rok násobil po celém světě, počet pozorování UFO rostl jako houby po dešti. Podobně jako v minulosti, některá pozorování UFO dnes jsou “Unidentified Flying Objects” (neidentifikované létající objekty); ale nyní by v mnoha případech bylo pozorované objekty nazývat IFO, tj. “Identified Flying Objects” (identifikované létající objekty), protože se nejedná o neznámé návštěvníky z kosmu, ale o identifikovatelné ruské kosmosféry. V některých případech se však jedná o kombinované pozorování, která zahrnují jak kosmosféry, tak skutečná UFO.
V minulosti bylo UFO přitahováno letadly, raketami a kosmickými loděmi, zvláště když byly nové nebo experimentální. Kosmosféry nejsou výjimkou tohoto pravidla. Kdekoli se nyní kosmosféry slétnou nad vojenskými cíli, ukáží se příležitostně UFO a manévrují mezi kosmosférami. Nejznámější případ tohoto typu se nedávno udál na Novém Zélandu. Koncem minulého měsíce, 30. prosince večer australský televizní štáb způsobil světovou senzaci, když z letadla nafilmoval UFO letící nad Novým Zélandem. Film, nějakých sedm minut dlouhý, byl prodán BBC a televizní síti CBS. 2. ledna CBS ukázala méně než 50 sekund z tohoto filmu, který zobrazoval žhnoucí kulový objekt a většina objektů, viděných ten večer štábem kameramanů a dalšími pozorovateli byla popisována jako světelné koule. S filmovým klipem byl však zároveň přehrán i zvukový záznam. Australský novinář popsal odlišný objekt. Řekl, že to vypadalo jako “létající talíř”. Walter Cronkite neřekl, jestli byl zvukový záznam pořízen zároveň s filmovým klipem. V každém případě kulový objekt ve filmu byla ruská kosmosféra, ale pokusy diskreditovat film jsou ozvěnou směšných historek vlády o třesení vzduchu z minulého roku. 25. ledna večer, právě před šesti dny, Walter Cronkite z CBS News připomněl divákům UFO z Nového Zélandu; potom pokračoval: “Ano, letecké síly Nového Zélandu dnes oznámily, že za úkaz jsou zodpovědné abnormální atmosferické podmínky, nikoli návštěvníci z vesmíru. Vyšetřovatelé řekli, že konečnou příčinou byla neobvykle jasná Venuše vycházející na východní obloze.”
Přátelé, nedávný rozruch kolem pozorování tak zvaných UFO nad Austrálií a Novým Zélandem byl ve skutečnosti způsoben kosmosférami – a to z dobrého důvodu. V poslední době slýcháme o tzv. mobilních raketách MX; ale ve skutečnosti jsou americké mobilní rakety již rozesety po celém světě jako pražená kukuřice. Naši bolševičtí vládci doufají, že Rusko zaskočí pouhou přítomností velkého množství stanovišť raket. Zmíněné rakety jsou založeny na našem standardním Minutemanu. Jako rakety s pevným palivem jsou vhodné pro mobilní stanoviště – vlastně, v první řadě byly konstruovány pro nějakou verzi Minutemana; a nyní je Nový Zéland hostitelem dvou amerických mobilních raketových základen. Jedna z nich leží nedaleko Hamiltonu na North Islandu, druhá je blízko Alexandry na South Islandu. Jsou ukryty v horských oblastech. Podobně, velký raketový komplex je v severní oblasti Austrálie. Rozprostírá se u řeky Robinson River a zaujímá plochu 18 krát 22 mil. V této oblasti není nikdo, kdo by sledoval, co se zde děje, kromě aligátorů a domorodců.
Rusové si udržují podrobný přehled o všech amerických raketových základnách, nových i starých, pomocí svých kosmosfér. Jak jsem vysvětlil dříve, jejich paprskové částicové zbraně mohou zničit naše rakety v okamžiku vypuštění; ale naši bolševičtí vládci věří, že objevili způsob, jak kosmosférám znemožnit činnost na dostatečně dlouhou dobu, aby byly rakety bezpečně vypuštěny proti Rusku. Vědečtí zpravodajští analytici ve Spojených státech chápou, že kosmosféry se vznášejí proto, že plují v elektrostatickém poli Země. Také předpokládají, že Rusové používají stejných technik jako my, abychom zaměřili jejich částicové paprskové zbraně – tj. kombinace infračervené detekce a radaru. Uvažují, že kdyby kosmosféry mohly být vyrušeny ze vznášení v jejich poloze a kdyby jejich snímací systém mohl být oslepen, jejich částicové paprskové zbraně by nepracovaly správně. I kdyby se jim podařilo vystřelit, nedokázaly by přesně zamířit a naše rakety by minuli. Řešení, které vymysleli, se nazývá kobaltová ionizační bomba. Na rozdíl od běžné kobaltové bomby, toto zařízení není konstruováno k vytvoření obrovského výbuchu; jeho prvořadým účelem je vytvořit obrovské množství částic totálně ionizovaného kobaltu – to znamená, atomy kobaltu jsou zbaveny všech svých elektronů a jsou ponechána pouze holá jádra. Plánem je nechat je vybuchnout v různých oblastech v horních vrstvách atmosféry, v co největší výšce, ale níž než se vznáší kosmosféry.
Výsledkem bude obrovská bouře elektronů, které se rozprostřou horizontálně v zemském magnetickém poli pod úrovní kosmosfér. Toto, jak věří, nakrátko přeruší elektrostatické pole kolem každé kosmosféry a také vyřadí z funkce infračervené a radarové systémy, používané ke sledování raket pod nimi; a zatímco budou kosmosféry nakrátko vyřazeny z činnosti, naši vládci plánují vypustit naše rakety ICBM. Mezitím budou použity pozemské vysoce výkonné lasary k sestřelení kosmosfér. Ale přátelé, naši vládci se stali oběťmi mezery ve zpravodajství, kterou sami před lety vytvořili, protože Rusové dobře chápou důležitost momentu překvapení, včetně technologického překvapení. A tak zatímco dovolili, aby ve zpravodajských kruzích byla známa jejich kosmická trojice, protože již byla rozmístěna, mají pro případ války v rezervě hlavní tajnou zbraň. Touto zbraní je systém k ochraně Achilovy paty jejich paprskových zbraní – schopnosti přesně zamířit. Nazývá se "Psychoenergetic Range Finding", nebo PRF. PRF nespoléhá na konvenční radiaci jako je infračervené záření nebo radar – místo toho je založena na detekci skutečné atomové signatury cíle a běžné techniky rušení na PRF nemají žádný vliv.
Takže když americké kobaltové ionizační bomby explodují, kosmosféry budou schopny zamířit přes elektronové bouře a zničit naše rakety. A tak, přátelé, den za dnem ateističtí bolševici vedou anglosaský Západ do kotle termojaderné války! Ve svých nozdrách již můžeme cítit blížící se zkázu, přesto stále odmítáme cokoli udělat, abychom to zastavili. Jestliže dovolíme, aby Západní civilizace byla zničena, odváží se přeživší říci, “Může nám Bůh odpustit?”
Zdroj: Dr. Petr Beter - audiolist č. 42
BITVA O MĚSÍC
Važení přátelé, dr. Peter Beter ještě než zemřel stačil nadiktovat celkem 80 audionahrávek, které svou informační hodnotou se stále řadí k předním pramenům informací pro ty, kteří chtějí alespoň trochu vnímat "dění za oponou". Redakce nezávislého internetového deníku Matrix-2001.cz chystá postupný překlad celého materiálu. V následující sérii, tedy po této reportáži, poskytneme další audiolisty týkající se především manipulace s globálním klimatem pomocí špičkové skalární technologie. Před nedávnem na toto téma již jedna reportáž vyšla. J.CH. Před dvaceti lety 4. října 1957 začal kosmický věk vypuštěním Sputniku 1 Sovětským svazem. O pouhé tři a půl roku později, 25. května 1961, Prezident John F. Kennedy učinil vzrušující oznámení, že Spojené státy vyšlou člověka na Měsíc a bezpečně jej vrátí zpět ještě před koncem tohoto desetiletí. Mnoho Američanů nemohlo uvěřit svým uším, šok se Sputnikem ještě nepominul a sovětský kosmický program byl mnohem dál před naším vlastním. A o několik let později, po Kennedyově prohlášení, se myšlenka, že Rusové v závodě o Měsíc budou poraženi, zdála být ještě absurdnější. Američané byli frustrováni, když sledovali, jak Sovětský svaz vrší jeden rekord v kosmu za druhým -- první člověk ve vesmíru, první žena ve vesmíru, první procházka v kosmickém prostoru, rekordní doba pobytu na orbitu, atd., atd. Ale Kennedyho oznámení v roce 1961 signalizovalo mnohem víc než pouhý závod s Rusy -- byl to prioritní program, desetkrát větší než projekt Manhattan na vývoj atomové bomby v 2. světové válce, a postupně se začínal vyplácet. Vysílání jednoho člověka do vesmíru v rámci projektu Mercury otevřelo cestu dvoučlenným misím projektu Gemini a potom konečně přišel projekt Apollo s tříčlennou posádkou. Nakonec to byli Američané, kdo dělal rekordy v kosmu, zatímco Rusové zdánlivě začali zaostávat. Ti byli zaneprázdněni misemi na orbitální dráhu, ale bylo stále zřejmější, že člověka na Měsíc vůbec nepošlou. 20. července 1969 se nemožný sen stal skutečností. Po osmi letech a s náklady 24 miliard dolarů lunární modul Apolla XI provedl dokonalé přistání na Měsíci v Moři klidu. Neil Armstrong, když udělal první šlápotu na Měsíci, pronesl tato slavná slova: "Toto je jeden malý krok pro člověka, ale obrovský skok pro lidstvo."
Sovětský svaz byl rozmrzelý, že byl poražen, rudá Čína křičela, že celá věc je podvod, ale zbytek světa se radoval. Byla to pro Američany velká chvíle. Po tři roky Amerika a celý svět sledoval, jak se Američané procházejí po Měsíci, ale potom náhle byl program Apollo ukončen -- aby se ušetřily peníze, bylo nám řečeno. Po šesti úspěšných přistáních na Měsíci poslední tři, potenciálně nejproduktivnější a nejokázalejší ze všech, byly v tichosti odvolány -- údajně proto, aby se ušetřilo jedno procento nákladů na první přistání na Měsíci. Konec konců, každý věděl, že jsme letěli na Měsíc jen pro vzrušující dobrodružství a posbírat tam několik kamínků pro vědce, aby si měli s čím hrát. To se stalo a bylo nám řečeno, že bude lepší pár dolarů určených na lety Apolla ušetřit a věnovat je na sociální péči nebo na kulky pro Vietnam. A tak 19. prosince 1972 posádka Apolla 17 odstartovala z Moře klidu a Amerika dala Měsíci sbohem. Toto nám bylo řečeno, přátelé, ale to není to, co se stalo!
V Audioletteru č. 19 z prosince 1996 jsem vám pověděl, proč Američané nebyli prvním národem, který poslal na oběžnou dráhu kolem Země satelit -- a nyní vám mohu odhalit pokračování, pravý účel a výsledek závodu o Měsíc. Americký kosmický program byl vždy líčen jako čistě mírový, vědecký podnik bez žádných skrytých motivů. Ale přátelé, Rockefellerové nikdy neutratili 24 miliard dolarů, ani když to byly naše peníze, na nic, co neslibovalo pěknou odměnu. A odměna v případě kosmického programu zdaleka převyšovala zisky, které sklidily jejich letecko-kosmické společnosti. Od samého začátku měla americká snaha vyslat člověka na Měsíc vojenský cíl. Podnětem pro tento cíl byl zdánlivě nesouvisející vývoj laseru, který byl vynalezen v roce 1960. Laser byl předvídatelným výsledkem dřívějšího amerického vynálezu zvaného Maser z roku 1953, a tedy v době, kdy laser udělal svůj debut, byl intenzivně studován, protože se očekávalo jeho vojenské využití. Prvním náznakem věcí, které měly přijít, byl návrh laserových vědců v roce 1961, čili ve stejném roce, kdy prezident Kennedy vyhlásil svůj radikální program vyslat člověka na Měsíc. Vědci navrhovali, aby laser, který produkuje úzký intenzivní paprsek světla, byl použit pro meziplanetární komunikaci pomocí kódovaného signálu, tvořeného záblesky světla. O čem se vědci nezmiňovali, bylo, že ničivé, účinné a neobyčejně výkonné lasery mohou být použity také jako zbraně schopné zasáhnout cíl na obrovskou vzdálenost skrze kosmický prostor. Co bylo ještě horší, teoretické studie již odhalily, že mohou být vytvořeny ještě ničivější zbraně založené na energetických paprscích. Touto pokročilou zbraní na obzorů byl hrozný částicový paprsek, na který poprvé upozornil veřejnost na začátku tohoto roku generál George Keegan, čerstvě penzionovaný šéf zpravodajské služby letectva USA. V částicové paprskové zbrani jsou obrovská kvanta atomů roztrhána na kusy a vystřelována z hlavně na cíl spojitým koncentrovaným paprskem, který letí rychlostí, která se blíží rychlosti světla. Tento proces vyžaduje fantastické množství energie a účinek na cíl je také fantastický. Samotné atomy, které tvoří cíl, jsou paprskem roztrhány na kusy a cíl expoloduje. S lasery a paprsky částic, vynořivšími se jako nové potenciální vojenské zbraně, se Měsíc náhle stal vítaným vojenským cílem. Měsíc je vzdálen čtvrt milionu mil od Země a kosmické lodi trvá několik dní, než tam doletí, ale světlo tuto vzdálenost urazí za jednu a půl sekundy. Z měsíční základny by tedy bylo možné pomocí laserových a paprskových částicových zbraní zasáhnout jakékoli viditelné místo na Zemi během dvou sekund po stisknutí knoflíku a během 24 hodin všechny nebo téměř všechny obydlené oblasti na Zemi jsou z Měsíce viditelné. Jedinými výjimkami jsou polární oblasti během určitého období každého měsíce. A jelikož paprsek částic je schopen proniknout mraky a zasáhnout cíl, měsíční základna by se stala zbraní použitelnou za každého počasí. Například, kdyby byla na Měsíc vystřelena raketa s jadernou hlavicí s cílem zničit tam základnu, byla by neúčinná. Dlouho předtím než by dosáhla Měsíce, by mohla být zničena částicovou paprskovou zbraní. Když se Rockefellerové dozvěděli o velkém potenciálu Měsíce pro vojenské účely, bylo rozhodnuto spustit rozhodující program zmocnění se Měsíce pro tento účel.
Sovětský kosmický program započal vypuštěním Sputniku 1, což byla pro Američany strašná potupa, a pod železným vedením inženýra jménem Leonid Brežněv se náskok Sovětů každým dnem zvětšoval. Ale ruský přístup k využití kosmu pro vojenské účely byl silně orientován směrem k aplikacím pro zemskou orbitu. Kosmické stanice měly přijít nejdříve, zatímco mise na Měsíc by mohly být podniknuty někdy v budoucnosti. Navzdory celé té propagandě, kterou jsme slyšeli v té době, vyslání člověka na Měsíc nebylo v roce 1961 nejvyšší prioritou Sovětů. Ale v roce 1961 šok ze Sputniku ještě nepominul a sovětský kosmický program byl v té době nepopiratelně před naším programem. Takže pro Rockefellery nebylo příliš těžké přesvědčit Ameriku prostřednictvím hlavních médií, která měli pod kontrolou, že Rusko se chystá dobýt měsíc a opět nás porazí, pokud něco nepodnikneme. Po vyvoláním veřejného zájmu o tuto otázku nám Rockefellerova mediální mašinérie nabídla řešení, jak nás zbavit obav. Neprozkoumaný vesmír nám byl prodán jako příkladný statečný duch "nové hranice" prezidenta Johna F. Kennedyho. Spící a potlačovaný americký duch svobodného podnikání byl probuzen a nasměrován k nadšené a bezvýhradné podpoře pro kosmický program, přestože se nám nedostalo ničeho jiného než vágního ujišťování. A tak vojenský projekt, převyšující projekt Manhattan, byl dán do pohybu, za přímého pohledu veřejnosti a s využitím nejlepších talentů a zařízení, jež lze koupit za peníze, pouze účel měsíčního projektu byl držen v tajnosti a toto tajemství bylo uchováno ozářením celého kosmického programu světlem nepřetržité publicity. Byl to chytrý plán a fungoval. V době mise Apollo 17 v prosinci 1972 se kosmický program pro mnoho Američanů stal rutinou a ti se poohlíželi po jiných cirkusech, aby se nějak zabavili, a bylo jim jich poskytnuto mnoho, včetně obzvláště nadějného skandálu Watergate. Kosmické cestování nyní mohlo být bezpečně odstraněno z dohledu veřejnosti a tajně v něm pokračováno s mnohem menším nebezpečím prozrazení než o deset let dříve. Mezitím Rockefellerové, prostřednictvím jimi kontrolované CIA, horečně pracovali za totálního utajení na paprskových zbraních v lokalitách mimo území Spojených států -- jako je například laserová experimentální instalace ve Španělsku, podporovaná CIA. V roce 1972 měly tyto experimenty ještě daleko ke zbraním vhodným k umístění na Měsíci. Ale hrozivý vývoj v Sovětském svazu vedl k rozhodnutí ukončit program Apollo, aby konstrukce tajné měsíční základny mohla jít rychle kupředu.
V roce 1967 Sovětský svaz spustil svůj vlastní masivní program vývoje částicové paprskové zbraně. Místo letu na Měsíc koncem 60. let se Rusové soustředili na vývoj této zbraně. Potom v roce 1971 byl urychlen program sovětské civilní obrany a 4. října 1972 byla sovětská civilní obrana povýšena na statut rovný vojenské službě. O necelé tři měsíce později, v prosinci, se Apollo 17 stalo posledním americkým letem na Měsíc, který byl oznámen veřejnosti. 4. října 1972 povýšená sovětská civilní obrana iniciovala pětiletý plán s vysokou prioritou, který končí ode dneška za čtyři dny -- den po vypršení smlouvy SALT JEDNA. Podle tohoto plánu velká část Sovětského svazu šla doslova pod zem, spolu s podzemními sily naplněnými americkou pšenicí a tisíci podzemních krytů, schopnými odolat útokům raket středního doletu. Centra strategického velení a komunikační sítě jsou v Sovětském svazu nyní v podzemí. A toto bylo provedeno nejen pro přežití raketového útoku, ale také pro poskytnutí jisté ochrany proti možnému útoku paprskovou částicovou zbraní z Měsíce.
Začátkem roku 1973, brzy po domnělém ukončení amerického měsíčního programu, jsme začali slýchat o místě zvaném Diego Garcia v Indickém oceánu. Údajně jsme tam pouze stavěli komunikační zařízení, přesto byl podniknut drastický krok přestěhování všech 20.000 domorodých obyvatel tohoto ostrova do jiné oblasti. Nedávno jsme slyšeli o ostrově Diego Garcia jako o stanovišti nové americké námořní základny; ale, přátelé, stále ještě vám neřekli celou pravdu. Diego Garcia, přátelé, je nová kosmická základna, odkud byly vypouštěny tajné mise na Měsíc během stavby měsíční základny. Na rozdíl od mysu Canaveral, odkud startují rakety Saturn, které nelze ukrýt, Diego Garcia je odlehlý a izolovaný ostrov a nejsou zde ani domorodci, kteří by mohli pozorovat, co se tady děje. Co víc, Diego Garcia je prakticky dokonalé startovací místo pro lety na Měsíc, protože leží téměř na zemském rovníku, a kosmická loď odsud vypuštěná východním směrem má více než polovinu své dráhy na orbitu pod sebou pouze vodu. Rané stádium letu kosmické lodě, odstartované z Diego Garcia, lze tudíž monitorovat pouze z lodí. Pokud vám nebylo jasné, proč Jimmy Carter tolik mluvil o demilitarizaci Indického oceánu - což znamená "Rusko, vyhýbej se tomu místu" - nyní to víte.
Poprvé jsem byl upozorněn na existenci tajné základny na Měsíci minulý listopad 1976 -- ale bylo to jedno z nejlépe střežených tajemství Rocefellerů a teprve před několika týdny jsem byl schopen potvrdit její existenci a dozvědět se celý příběh; a od té doby se události hnaly rychlostí světla. V průběhu tohoto roku se konal skrytý, ale vražedný závod, kdo bude mít jako první paprskovou částicovou zbraň: Rockefellerové na své tajné měsíční základně; nebo Sovětský svaz na zemské orbitě. Letos na jaře byla vypuštěna kosmická loď Saljut s posádkou, která provedla předběžné testy paprskové částicové techniky, přičemž použila laseru pro simulaci částicového paprsku. Potom 17. července 1977 byl vypuštěn velký satelit Kosmos 929. Přitom zmátl ty, kteří satelit sledovali, protože vysílal podivné radiové signály. Většina pozorovatelů došla k závěru, že je bez posádky, neboť nezaznamenali žádnou hlasovou komunikaci; ale byl s posádkou! Je to dvojitý satelit skládající se z velitelského modulu a oddělené části s modulem částicové paprskové zbraně. Veškerá komunikace mezi posádkou Kosmosu 929 a sovětskou kontrolní stanicí probíhá po modulovaném laserovém paprsku, která nemůže být detekována nikým, kdo není v dráze paprsku. Částicový paprsek je hrůzostrašnou zbraní a téměř dva měsíce usilovných příprav přezkoušení všech systémů předcházely první zkoušce. Američtí astronauti mezitím na Měsíci pracovali šíleným tempem na uvedení do provozu jejich částicové paprskové zbraně. Na začátku září, tento měsíc, byla na Měsíci smontována první jednotka částicového paprsku. O několik dní později posádka Kosmosu 929 testovala svou jednotku částicového paprsku střílením do otevřeného prostoru, aby ověřila, zda správně funguje. Fungoval! Dalším krokem bylo otestovat paprsek pro cíli -- zvoleným cílem byla americká špionážní družice, až bude přelétávat nad observatoří v Petrozavodsku, který leží jihovýchodně od Finska. Kosmos 929 byl téměř 1000 mil jižněji nedaleko Černého moře, místní čas byl zhruba 4 hodiny ráno, úterý, 20. září 1977 a Měsíc byl na druhé straně Země. Posádka měsíční základny tedy nemohla zkoušku zbraně vidět. S pomocí počítačů Kosmos 929 zamířil a vystřelil. Americký satelit explodoval do obrovské ohnivé koule, kterou sovětská tisková agentura Tass popsala jako obrovskou hvězdu, která vzplanula na temné obloze a poslala paprsky světelných impulzů na zem. Trvalo několik minut, než se změnila na rudou pohasínající kouli a shořela, když padala východním směrem, a svědkové ji viděli až v Helsinkách, více než tři sta mil západně. Noviny ten den v Sovětském svazu celou věc odbyly jako podivné UFO podobné medůze. O čtyři dny později, 24. září, sovětské námořnictvo, bez jakéhokoli vysvětlení, vykázalo všechny britské a francouzské rybářské lodě, mezi jinými, z Barentsova moře. Současně byly sovětské rybářské lodě ve vodách Evropského společenství odvolány domů. 26. září americký personál na tajné Rockefellerově měsíční základně, uhnízděné v kráteru Copernicus, byl s prací téměř hotov. Jejich částicový paprsek byl téměř funkční -- ale bylo již pozdě. Večer tohoto dne Sovětský svaz začal bombardovat měsíční základnu neutronovým paprskem. Po celou noc a celý den 27. září byla měsíční základna nemilosrdně bombardována neutronovým zářením, jaké produkuje neutronová bomba; a toho večera, kdy se Američané dívali na klidný úplněk nad jejich hlavami, známý jako "Harvest Moon" (Výraz "Harvest Moon" znamená úplněk v blízkosti podzimní rovnodennosti--pozn. překl.), několik posledních Američanů na Měsíci umíralo na neutronové záření. Američané prohráli bitvu o Měsíc.
Přátelé, v roce 1945 se Amerika stala prvním národem na Zemi, který vlastnil strašlivou novou superzbraň -- atomovou bombu; ale nyní je to Sovětský svaz, který vyhrál závod o novou superzbraň -- částicový paprsek, který dnes může být stejně rozhodující, jako byla atomová bomba v roce 1945. Rockefellerové odzbrojili Ameriku, když všechno vsadili na měsíční základnu a mysleli si, že tento závod vyhrají; ale strašně se přepočítali -- a nyní my všichni poneseme důsledky.
Zdroj: Dr. Peter Beter - Audiolist č. 26
MODIFIKACE POČASÍ JAKO ZBRAŇ ODPLATY
Před několika dny, 21. února, CBS Evening News přinesly senzační zprávu. Zpráva tvrdila, že Izrael loni na podzim provedl první zkoušku atomové bomby. CBS tvrdila, že bomba explodovala nad Jižním Atlantikem 22. září 1979. Také se tvrdilo, že s touto jadernou zkouškou Izraeli pomáhala Jihoafrická republika. Všechno to zní jako jasná odpověď na slavnou záhadu obrovského dvojitého záblesku v této oblasti před několika měsíci. Záhada začala loni 25. října 1979. V toto datum Spojené státy vydaly prohlášení prostřednictvím Ministerstva zahraničí. Prohlášení začínalo zprávou, kterou Spojené státy obdržely, cituji:”Indicie naznačují možnost, že 22. září došlo k menší jaderné explozi.” To jsou velmi neurčitá slova, ale zbytek prohlášení je ještě vágnější. Například: Poloha domnělé exploze byla umístěna dolů do, cituji: “oblasti Indického oceánu a Jižního Atlantiku, včetně částí Antarktidy a jižní části Afriky.” To je oblast o rozloze několika milionů čtverečních mil. Kromě toho, vláda Spojených států připustila, že nemá žádné podpůrné důkazy o tom, co se stalo, a prohlášení končilo nejasnými slovy: ”Pokračujeme v zjišťování, zda k takové události skutečně došlo. Mnoho lidí bylo zneklidněno neurčitostí prohlášení. Bylo zřejmé, že nedaleko Jižní Afriky se odehrálo cosi nevšedního, možná atomový výbuch; ale Spojené státy si nebyly jisty, co to bylo, nebo kde k tomu došlo nebo dokonce, jestli se to skutečně stalo. Mnozí lidé si kladli otázku, “Jak se to mohlo stát?”
Neustále je nám říkáno, že Spojené státy mohou sledovat svět pomocí špionážních satelitů a systému včasného varování. Jsme vedeni k víře, že nikdo na nás nemůže vystřelit raketu ani z ponorky na moři, aniž by byl chycen při činu našemi satelity. Aby situace byla ještě horší, zpravodajové brzy zjistili, že satelit, který zachytil záhadný dvojnásobný záblesk, nebyl ze systému včasné výstrahy, ani špionážní satelit. Byl to letitý relikt, vypuštěný před několika desítkami let, nazývaný “Vela Satellite”. Je to nezdolný poslední exemplář ze série monitorovacích družic pro sledování dodržování zákazu jaderných zkoušek ve vzduchu (Atmospheric Test Ban Treaty) a bylo spíše šťastnou náhodou, že minulý podzim zachytila onen záhadný dvojitý záblesk. Kdyby k zábleskům došlo mimo dosah Vely, Spojené státy by se o něm vůbec nedozvěděly, protože Spojené státy již nemají špionážní satelity, ani satelity systému včasného varování, které neustále obíhají zeměkouli. Rusko dokončilo jejich sestřelování téměř před dvěma lety, jak jsem informoval v audio-listu č. 33 z dubna 1978.
Ani po oznámení dvojitého záblesku, k němuž došlo loni v říjnu, Spojenými státy, nebylo vysvětleno, co se vlastně stalo. Loni v listopadu Bílý dům svolal poradu vědeckých konzultantů, ale ti nedošli k žádnému závěru. Potom před několika dny přišla zpráva CBS, popisující údajnou jadernou zkoušku Izraele v Jižním Pacifiku.
Přátelé, Izrael má (atomovou) bombu, ale zpráva CBS o jejím testu je lež. Již příští večer, 22. února, CBS svou zprávu o izraelském testu atomové bomby stáhla. Je pravdou, že v Jižním Atlantiku došlo minulý podzim k mohutnému dvojitému záblesku, ale dál jste slyšeli jen samé lži a nepodložené dohady o této záhadě. Tyto lži začaly vládním prohlášením 25. října, v němž bylo uvedeno falšované datum a čas incidentu a od té doby se zmatky jen stupňovaly.
Přátelé, nyní jsem schopen předložit vám svou zprávu o záhadě tzv. jihoafrického dvojitého záblesku. To, co se stalo, je něco, o čem byste měli vědět z důvodu vašeho přežití. Jasné záblesky zachycené satelitem Vela byly vytvořeny experimentálním testem, ale nebyla testována atomová bomba. Test neprováděl Izrael, ani Jižní Afrika, ale Rusko a to, co se Rusko z tohoto testu naučilo je právě nyní používáno proti Spojeným státům. Řady neuvěřitelných cyklonů, které nedávno zdevastovaly jižní Kalifornii a Arizonu, nebyly přirozeného, ale umělého původu!
Původní oznámení Ministerstva zahraničí z 25. října nepopisovalo, co satelit Vela viděl. Jednoduše řeklo, že to vypadalo jako jaderná zkouška, ale během jednoho nebo dvou dnů proniklo na veřejnost, že to byl pár oslepujících záblesků, které šly po sobě. První z nich byl silný, ale druhý byl ještě mnohonásobně silnější. Od té doby pokračuje vzrušená debata, zda byly výsledkem jaderného výbuchu.
Světlo vytvořené jaderným výbuchem se chová způsobem, který je podobný tomu, co satelit detekoval loni na podzim – tj. jasný záblesk, následovaný za okamžik druhým mnohem jasnějším zábleskem. Tak co je na tom tak záhadné? Právě toto: Viditelné světlo není jediná radiace při atomovém výbuchu. Jaderná exploze generuje záplavu smrtonosných paprsků gama, rentgenového záření a neutronů. Družice Vela je vybavena pro detekci všech těchto věcí, pokud jsou přítomny, ale v tomto případě přítomny nebyly. Byl to pouze obrovský záblesk světla – žádné rentgenové paprsky, žádné gama paprsky, žádné neutrony; a později se po celém světě nenašel žádný radioaktivní spad. Akustické senzory na zemi potvrdily, že došlo k nějakému druhu obrovské exploze, ale otázkou zůstalo: Exploze jakého druhu?
Přátelé, minulý měsíc jsem vám připomněl obrovské dunění ve vzduchu, k němuž docházelo před dvěma lety na východním pobřeží. Po mnoho týdnů tisíce lidí od Jižní Karolíny po Connecticut i jinde byly vyděšeny tímto duněním. Veřejní činitelé vymýšleli všemožná komická vysvětlení, aby veřejnost uklidnili. Vědci z Cornellovy univerzity a další odborníci prokázali, že to jsou nesmysly; ale naši Vládci si přáli jediné – aby lidé na tato dunění po čase zapomněli. Skutečným důvodem tohoto vzdušného dunění před dvěma lety bylo to, o čem jsem mluvil v audio-listu č. 29 v prosinci 1977. Bylo vytvářeno několika vznášejícími se kosmickými plošinami, nově rozmístěnými Rusy. Tyto plošiny, nazývané kosmosféry, tvoří třetí nohu ruské tajné kosmické triády a tyto obrovské vzdušné detonace vytvářely palbou částicovými paprskovými zbraněmi do vzduchu v defokusovaném módu.
V pozdějších audio-listech jsem informoval o kosmosférách mnohem víc, včetně jejich použití pro modifikaci počasí. Ale tyto kosmosféry samy o sobě nikdy nebyly tak účinné při modifikaci počasí, jak by si Rusko přálo. Ruští vědci tvrdě pracovali, aby vynalezli výkonnější druhy klimatických zbraní pro použití v mimořádných situacích; a nyní se jim podařilo vyvinout nový a výkonnější systém pro modifikaci počasí. Ruský nově zprovozněný systém pro klimatické války představuje dvě nohy jejich kosmické trojice, která pracuje společně. Jednu nohu tvoří kosmosféry; druhou je Měsíc se svou sítí obrovských částicových paprskových zbraní.
Když jsem poprvé informoval o nových ruských kosmosférách v audio-listu č. 29, hovořil jsem také o první provozní zkoušce ruských základen na Měsíci. Částicové paprskové zbraně na Měsíci jsou minimálně 100-krát výkonnější než ty, které jsou umístěny na palubě kosmosfér. Když vypálí na Zem, mohou okamžitě zničit velkou oblast, a tak pro první zkušební střelbu vybrali cílovou oblast, o níž se domnívali, že si jejích účinků nikdo nevšimne; ale jejich volba se ukázala být tragickou. V audio-listu č. 29 jsem tuto zkušební střelbu z Měsíce na Zem popsal.
(V tomto bodě dr. Beter přestal mluvit a je slyšet záznamový technik.)
* * * * * * *
Následující text je “nouzový přepis” (nezaznamenaná poslední část audio-listu č. 54), který došel poštou o několik dní později. Začínala touto vysvětlující poznámkou:
Poznámka: “24. února se dr. Beter pokusil zaznamenat svůj audio-list č. 54. Z důvodu krajního přepracování se necítil dobře, ale přesto se o to pokusil. Chtěl, aby jeho posluchači byli co nejrychleji informováni o jistých naléhavých záležitostech, týkajících se modifikace počasí, která právě probíhala ve Spojených státech, stejně jako o jiných věcech.
Dr. Beter dokončil první stranu (mag. pásky), ale nahrávání druhé strany bylo přerušeno, když byl očividně slabý a nemocný. Ukázalo se, že dr. Beter utrpěl silný srdeční infarkt.
Aby se vyhnul dalšímu zdržení svých posluchačů, dr. Beter požádal, aby nezaznamenaná finální část jeho zprávy byla vydána v tištěné formě. To je pro nás nákladná a abnormální procedura a věříme, že pochopíte, že jsme pracovali pokud možno co nejrychleji, aby se tento přepis dostal k vám co nejdříve.
Víme, že mnozí z vás si budou dělat starosti o draví dr. Betera a budou chtít být informováni o jeho zdravotním stavu, ale žádáme vás, abyste nám netelefonovali. Zpravodaje o vývoji nemoci dr. Betera budou pravidelně zasílány všem aktivním předplatitelům. Slova povzbuzení pro dr. Betera můžete posílat na adresu jeho kanceláře:
Dr. Peter Beter, 1629 K Street NW, Washington, D.C. 20006
Zájemci z řad těch, kteří nejsou předplatiteli, mohou obdržet kterýkoli zpravodaj o dr. Beterovi, když pošlou ofrankovanou obálku s vlastní adresou na adresu kanceláře dr. Betera.
Posledních sedm let dr. Beter věnuje svůj život nám Američanům. Nyní dr. Beter a jeho rodina potřebují naši podporu. Modleme se všichni za jeho úplné uzdravení, aby mohl pokračovat ve své misi pro blaho nás všech.
* * * * * * *
(Přednáška dr. Betera nyní pokračuje – poslední věta je zopakována.)
V audio-listu č. 29 jsem tuto zkušební střelbu z Měsíce na Zem popsal. V Bengálském zálivu na jihovýchodě Indie byl obrovský cyklon o průměru mnoha set mil – dokonalá kamufláž pro zkušební střelbu. Alespoň to si Rusové mysleli. Při volbě cílového bodu na Zemi se malinko přepočítali. Věděli, že paprsek částic bude vychýlen zemským magnetickým polem a pokusili se o korekci. Ale při této korekci došlo k drobné chybě – a výsledkem bylo, že částicový paprsek dopadl na hladinu moře příliš blízko pobřeží Indie.
V audio-listu č. 29 jsem citoval slova očitého svědka, který viděl výsledky. Byla to britská záchranářka, která BBC řekla: “Byly tam DVA ohromné OSLEPUJÍCÍ ZÁBLESKY a celá obloha byla osvětlena jako při požáru. Pak následovala obrovská přílivová vlna – dlouhá asi 30 mil a 18 stop vysoká, která se přes ně přelila.”
Přátelé, gigantický dvojitý záblesk, o němž jsem mluvil před dvěma lety v souvislosti s indickou pohromou vyvolanou cyklonem, měl stejný zdroj jako gigantický dvojitý záblesk z loňského podzimu v Jižním Atlantiku. Oba byly způsobeny ruskou částicovou paprskovou zbraní, umístěnou na Měsíci.
Když se z Měsíce střílí na nějaký cíl na Zemi, vystřelí po sobě dvě paprskové zbraně. První výstřel je z větší části pohlcen atmosférou. Účelem tohoto výstřelu je vytvořit skrze atmosféru ionizovaný kanál. Za okamžik je na stejné místo vystřelen druhý paprsek, který proletí ionizovaným kanálem, vytvořeným prvním paprskem. Cíl na zemském povrchu prudce exploduje – dokonce i tehdy, když je cílem moře. A tak lunární útok paprskem částic vytváří dva záblesky. První je poněkud rozptýlený, protože musí překonávat odpor vzduchu; ale druhý je koncentrovanější a intenzivnější. Toto, přátelé, je to, co naše stará, unavená družice Vela náhodou zachytila minulý podzim v Jižním Atlantiku.
Když zdejší vláda 25. října 1979 učinila první prohlášení, lhala jak v případě datumu, tak času. Oficiální verze říká, že k dvojitému záblesku došlo ve 3:00 ráno 22. září 1979. Ve skutečnosti k němu došlo 22. října – právě tři dny před vládním oznámením 25. října. 22. říjen je datum, kdy bývalý íránský šáh dorazil do New York City. Na jedné straně Rusové v šáhovi vzbudili naděje, že íránská krize nebude řešena bolševickou strategií, jak jsem informoval v audio-listech č. 52 a 53. Ale současně by Rusové zintenzívnili nepřátelské akce v případě, že by jim záměry s šáhem nevyšly.
Další zajímavou věcí, kterou vám mohu sdělit, je to, že k dvojitému záblesku došlo okolo tří hodin odpoledne – ne ráno, jak se oficiálně tvrdilo. Vláda Spojených států zfalšovala datum a čas události jako past pro neopatrné – a mnozí do této pasti spadli. Pohádka CBS z 21. února o izraelské zkoušce atomové pumy je pouze jeden příklad.
V době prvních zpráv pro veřejnost o dvojitém záblesku loni v říjnu ruský experiment v Jižním Atlantiku dosud probíhal. Začal 22. října, kdy dva lunární paprsky částic byly nasměrovány do Jižního Atlantiku. Požadované oko tornáda bylo na souřadnicích 35 stupňů jižní šířky a 26 stupňů západní délky. Tento bod leží v zeměpisné šířce dolního cípu Jižní Afriky, ale je trochu blíž Jižní Americe než Africe.
Dvě ruské částicové paprskové zbraně na Měsíci byly zamířeny a připraveny k palbě. Mezitím se k cílové oblasti přibližovala čtveřice kosmosfér. Čtyři kosmosféry byly rozmístěny v rozích čtverce o straně 800 mil, v jehož středu byl předpokládaný cíl. Vznášely se ve výšce 100 mil. Očekávalo se, že měsíční základny dosáhnou nyní mnohem vyšší přesnosti než před dvěma lety. Ale z důvodu bezpečnosti byly kosmosféry rozmístěny v bezpečné vzdálenosti od cíle.
Potom obě měsíční zbraně vystřelily směrem k Zemi. Přestože střílely ze vzdálenosti čtvrt milionu mil, paprsek minul střed čtverce o straně 800 mil o pouhých 10 mil. Paprsek dopadl na souřadnicích 34 stupňů, 54 minut jižní šířky; 26 stupňů, 10 minut západní délky.
Děsivá kvanta mořské vody v cílové zóně se v mžiku změnila v přehřátou páru. Horká vodní pára a okolní horký vzduch začaly rychle stoupat do stratosféry. Chladnější vzduch začal proudit do cílové zóny, aby vyplnil vzniklé vakuum. dovnitř proudící větry začaly vířit vlivem zemské rotace a v cílové zóně začal klesat barometrický tlak. Během několika minut se atmosféra nad cílovou zónou změnila v rotující spirálovitý komín, zvedající vzduch a vodní páru. Nad Jižním Atlantikem se zrodilo první tornádo na světě, které bylo vytvořené člověkem.
Tento proces spustily mohutné paprsky vystřelené z Měsíce. Potom přišla na řadu čtveřice kosmosfér, které jej udržovaly v činnosti. Obrovské množství vodní páry vyslané k obloze výbuchem způsobeným paprsky by začalo v chladném vzduchu horních vrstev atmosféry rychle kondenzovat. Normálně by to rychle vedlo k místním dešťovým srážkám. Výsledkem by bylo, že většina vody by spadla zpět do moře nedaleko od cílové oblasti. Ale byly zde čtyři kosmosféry, aby tomu zabránily.
Ihned po výstřelech z Měsíce, které způsobily obrovský dvojitý záblesk, přišly ke slovu kosmosféry. Každá z nich začala vystřelovat silné elektronové paprsky do cílové zóny v defokusovaném módu. Elektrony se smísily se záplavou stoupající vodní páry a daly vytvořeným vodním kapičkám záporný náboj. To způsobilo, že se nepatrné kapičky vody začaly odpuzovat, takže nemohly zkondenzovat v déšť. A tak vodní pára byla přinucena zůstat ve výšce a nemohla spadnout ve formě deště zpátky do moře.
Kosmosféry zůstaly na místě několik dní, aby dokončily experiment. Mohly potvrdit, že umělé bouřkové mraky zůstaly stabilní a že se větrem pohybovaly na východ. Také monitorovaly cílovou zónu, aby zjistily, jak rychle se podmínky vrátí k normálu. Na začátku listopadu 1979 konečně zmizely. Umělý střed cyklonu se sám postupně rozpadl a nevzbudil žádnou pozornost.
Na začátku minulého měsíce, 4. ledna 1980, Spojené státy oznámily opatření, která vyvolala novou studenou válku. Byla spuštěna celá řada embarg a omezení proti Rusku. Nejdůležitějším z nich bylo embargo na 17 milionů tun obilí, objednaných Ruskem.
Embargo na obilí, přátelé, je dílem zdejších bolševiků, kteří Rusy chtěli zasáhnout na životně důležitém místě. Za čtyři dny po jeho oznámení bylo embargo podepsáno mluvčím Bílého domu jako nejrepresivnější ze všech kroků proti Rusku; a od té doby se zdejší bolševici snažili přimět další země, aby se k embargu připojily.
Na začátku tohoto měsíce, 6. února, Rusové vyhodnotili svoji situaci. Ten den byly v celém sovětském tisku články, že Carterova administrativa chce vyhladovět ruský lid; a protože bolševici vždy používali hladovění jako mocenský nástroj, nezůstalo jen u plané kritiky.
Hned příští den se začaly objevovat zprávy, o podivném vývoji počasí na jihozápadě Spojených států. Například Nové Mexiko zažilo silnou sněhovou bouři kombinovanou s hromy a blesky. Ale další týden, 13. února, se teprve začaly dít věci. Nevídané dešťové bouře začaly bičovat jižní Kalifornii a Arizonu.
Každý den jedna bouře stíhala druhou. Přehrady se plnily a začaly přetékat. Protrhávaly se hráze. Domy byly smetávány do kaňonů. Rakve byly odplavovány ze hřbitovů. Laviny bahna zachytily několik obětí a pohřbily je zaživa. Byly odplavovány mosty. Celé obce byly zaplavovány a odříznuty od okolního světa. Phoenix zažil tak rozsáhlou záplavu, že další podobná je očekávána za 500 let. A v životně důležitých zemědělských oblastech jižní Kalifornie rychle narůstaly škody.
Dne 19. února, sedmý den dešťů, zpráva CBS Evening News říkala: “Je to jako organizovaný útok – jedna bouře za druhou.” A organizovaný útok to skutečně byl, přátelé. Čtyři ruské kosmosféry operovaly v oblasti, jejíž střed byl v bodě 576 mil západně od San Diega. Na základě svého experimentu z minulého podzimu Rusové zdokonalili svou techniku; a každý výstřel z měsíční základny na Zem byl přesnější. Takže čtverec západně od San Diega měl délku strany pouze 100 mil a kosmosféry operovaly ve snížené výšce 40 mil.
S použitím techniky, testované loni na podzim v Jižním Atlantiku, Rusové vytvářeli ohniska bouří jedno za druhým a tentokrát tato ohniska nenechali zaniknout. Místo toho je zavlekli přesně do těch oblastí jižní Kalifornie a Arizony, které byly zasaženy živelnými pohromami. Potom byly bouře spuštěny dalšími kosmosférami, vznášejícími se nad těmito oblastmi.
Ve výšce 85 mil nad Yumou, Arizona, se vznášela dvojice kosmosfér. Téměř 100 mil na sever, v blízkosti Bkythe, Kalifornie, se vznášel druhý pár kosmosfér. Obě lokality jsou na řece Colorado, lemující významnou zemědělskou oblast Kalifornie - Imperial Valley. Tato dvojice kosmosfér použila svých paprskových zbraní k naplnění atmosféry protony, které jsou kladně nabity. Tyto částice přitahovaly umělá ohniska bouří s jejich záporně nabitými mraky. To je důvod, proč bouře drtily stále stejná území; a byly také protonové mraky, které reálně spouštěly bouře. Neutralizovaly elektrony v bouřkových mracích, voda kondenzovala v déšť a výsledkem byly devastující bouře.
Nakonec, po devíti dnech a škodách přes půl miliardy dolarů, Rusové na chvíli bouře zastavili. Ale to je, přátele, pouze vzorek toho, co může čekat zemědělské oblasti po celých Spojených státech!
Zatímco živelné pohromy na západě plnily titulky novin, Rusové testovali své systémy řízení počasí méně dramatickými způsoby po celých Spojených státech. Do těchto operací bylo zapojeno pět dalších čtveřic kosmosfér nad mořem a patnáct dalších dvojic kosmosfér nad pevninou. Rusové jsou rozhodnuti se pomstít za bolševický hladomor v Rusku stejným způsobem. Pokud američtí bolševici budou udržovat tento bojkot potravin proti Rusku, potom nedostatek potravin bude plnit novinové titulky příští rok v Americe!
Do té doby máte možnost udělat si zásoby potravin – a já, přátelé, nebudu ztrácet čas a udělám to samé.
Zdroj: Dr. Peter Beter - Audiolist č. 54
Přehled seriálu - Oheň z Nebe aneb je Bitva o měsíc od toho kdo ví?
Úvod, 1. část
Tajemství raketoplánu COLUMBIA, 2. část (právě čtete)
Studená válka na oběžné dráze, 3. část
Od Sputniku ke špionážním satelitům, 4. část
Klamání a podvody, 5. část
Tajemství raketoplánu Enterprise, 6. část
Ruské vesmírné Cosmospheres, platformy a pomoc od mimozemšťanů, 7. část
Tajná hra Američanů a Rusů, 8. část
Rusové vítězí ve vesmíru a na Měsíci, 9. část
Falešný Papež, 10. část
Jaderná válka č.1, 11. část
Válečná strategie, 12. část
Lousma a Fullerton, 13. část
Zbývající část příběhu, 14. část
Autorova předmluva, 15. část
Systém HAARP, 16. část
Masakr v Jonestown, 17. část
Guyana, 18. část
Úvod
Anotace
Po 30 dílů se budeme seznamovat s těžko uvěřitelnými informacemi v zajímavém seriálu "FIRE FROM THE SKI", které se objevili na světové internetové scéně. Autorem seriálu je anonym, který sám sebe nazývá "Ten, který ví". Díky tomuto záhadnému autorovi se budeme pohybovat především ve světě astronautů a raketoplánů ve spojitosti s kosmickým programem dvou světových velmocí Ruska (bývalého Sovětského svazu) a USA. Podíváme se také na naše nebližší kosmické těleso - Měsíc v souvislosti s bitvou o toto tak strategicky i takticky významné místo. Ovšem neopomineme ani program družicového systému.
Chtěl bych závěrem upozornit čtenáře, že autor je anonym a majitelé těchto stránek neručí za obsah informací uvedených v tomto seriálu. Nechť si každý dle vlastního střízlivého úsudku vytvoří svůj vnitřní obraz možné Pravdy.
J.CH.
Jak začínám psát tento článek, ve zprávách slyším o podivné havárii amerického letadla US AIR v Pennsylvánii. Následující den havarovalo jiné letadlo v Moskvě. CCN informovala o ohnivé kouli zaznamenané nad oblastí od města Bakersfielsd v Kalifornii po město Medford v Oregonu. Bylo řečeno, že tato událost se stala někdy kolem 6 nebo 6:15 hodin ráno, v sobotu 10.9.1994. Ohnivá koule zářila takovým způsobem, že světlo svítící skrz okna domů vzbudilo mnoho lidí. V TV reportáži také bylo vidět dům ve městě San Rafael s dírou ve střeše, kterou pravděpodobně způsobil nějaký předmět padající z oblohy. Raketa typu „Ariane“ byla den předtím vypuštěna ze základny ve Francouzské Guajaně a záhadně se ztratila. Bylo také zaznamenáno několik zemětřesení v oblasti Kalifornie. O jednom z nich jihovýchodně od jezera Tahoe informovala dokonce CNN. Zhruba o 15 minut později začala CNN informovat o raketoplánu, který vystřeluje laserové paprsky směrem k Zemi a ukázala na obrazovce pohled na Zemi s jezerem Tahoe umístěným v levém horním rohu obrazovky. Když si tedy sečteme 1+1 tak zjistíme, že raketoplán Columbia vysílá „z ekologických důvodů“ laserové paprsky na Zem přesně do míst zemětřesení. President Spojených států odjel do Camp Davidu a poté když se vrátil (?), nějaké letadlo se zřítilo na Bílý dům. Později měl prezident rozhovor v jednom z pokojů v Bílém domě a ihned potom, co místnost opustil, vypukl v ní požár. Prezident zaktivizoval 8300 příslušníků amerického vojenského letectva, 1800 příslušníku námořnictva a 4000 příslušníků pozemních jednotek americké armády na 15 až 20-ti bojových plavidlech připravených k invazi na Haiti.
TAJNÉ VÁLKY MEZI SILAMI …?
Prosím, čtěte velice pozorně následující řádky. Účel tohoto článku je ve stručnosti vás informovat o tajných válkách, které jsou vedeny mezi „Silami“, které usilují o nadvládu nad světem. V roce 1978 jsem byl vedoucím speciální zájmové skupiny Mensy (organizace sdružující lidi s nadprůměrným IQ), která se jmenovala „Doomsday Club News and Intelligence Report”. Pro tento klub jsem psal bulletin a v jeho květnovém čísle (1978) jsem napsal: „Válka je neustále přítomné nebezpečí, mnohem bližší, než si většina lidí dovede představit. V současné době testuje Rusko „smrtící satelity“ a zbraně na bázi laserových a částicových paprsků, zatímco USA zahájila program vývoje proti-paprskových zbraní a tzn., že se začíná utvářet možnost Hvězdných válek. Válka ve Vesmíru je nyní možná a její pravděpodobnost neustále roste. Momentálně se testuje program, který by určil realizovatelnost použití raketoplánu pro obranné účely.“ Co jsem tehdy ještě nevěděl byla skutečnost, že válka ve Vesmíru již začala. Tento článek vám nabídne více podrobností. V tom samém bulletinu jsem zmínil, že Richard Helms ze CIA byl propuštěn prezidentem J. Carterem a doporučil jsem čtenářům, aby se spojili s Fondem bezpečnostní a zpravodajské služby (dle přiložené adresy) pro více informací. Vyhotovil jsem seznam členů personálu jako např. James Angleton, Elbridge Durbrow, brigádní generál Robert Richardson, Robert Anderson, bývalý šéf operačního námořnictva admirál G.W.Anderson a další jména, která se stanou významnými dále v průběhu tohoto článku. Na str. 10 pod názvem POSUN OBRANNÝCH STRATEGIÍ jsem napsal: „USA posouvají svou obranu k řízeným střelám odpalovaným z pohyblivých zařízení ze země nebo ze vzduchu, jelikož střely odpalované ze sil (podzemní statická zařízení) by se staly snadno napadnutelnými případnou první vlnou útoku ze strany SSSR.“ Letadla typu B-52, F-14, F-15 a F-16 v oblasti Pacifiku budou vybavena řízenými střelami v průběhu nadcházejících pěti let. To vše naznačuje, že do budoucna mají šanci na přežití jen systémy, které nejsou statické, ale mají možnost pohybu. Tzn., že jen letadla a ponorky mají šanci přežít vlnu 1. útoku. Byla již dokončena nezávislá parlamentní studie, která ukazuje, že do roku 1980 mohou Rusové zahájit a vést 1. útok namířený proti silám Spojených států s velkou pravděpodobností zničení většiny současných vojenských systémů a že minimálně do roku 1981 USA nebudou mít účinné prostředky předvídat útok SSSR.“ Pokračoval jsem dále citací z časopisu „Aviation Week&Space Technology (str. 14, 3.4.1978) o počtu střel, které vlastní USA a SSSR. Dále na té samé stránce jsem zmínil ministra obrany Harolda Browna, který navrhl významné zvýšení výdajů na civilní obranu, včetně vypracování plánu na rychlejší evakuaci měst v případě nebezpečí jaderného útoku. Co se dělo dál? Proč USA měnilo svou obrannou strategii a potom náhle se začal zdůrazňovat význam ochrany a obrany civilního obyvatelstva? V mém červencovém čísle bulletinu jsem citoval generála George S. Browna, vedoucího náčelníků smíšeného štábu armády, který řekl: „Co Rusové momentálně dělají je matoucí v zásadě proto, že nikdo z nás neví, proč to dělají.“ Já jsem řekl: „Generál Alexandr Haig, vrchní velitel spojeneckých sil v Evropě v březnu varoval Washington před probíhajícími zásadními změnami v leteckých silách vojsk Varšavské smlouvy směrem k „ofenzivní taktice.“ Dále jsem pokračoval tvrzením, že cítím, že Rusko se připravuje na svou vlastní obranu před nebezpečím znovu vyzbrojeného Německa. Zmínil jsem, že většina amerických jaderných zbraní je na území Německa. Na str. 7 jsem řekl: „Japonsko poprvé od doby 2. světové války zmobilizovalo své vojenské síly na obranu proti zahraničnímu útoku.“ Na str. 10 jsem citoval Alexandra Solženicina: “Žádné zbraně, bez ohledu na to, jak jsou účinné, nemohou pomoci Západu dokud nepřekoná svou ztrátu síly vůle. Ochránit sám sebe znamená, že každý musí být připraven zemřít.“
ZESMĚŠNĚNÁ TECHNOLOGIE LASEROVÝCH ZBRANÍ NA BÁZI NABITÝCH ČÁSTIC
Úvodní článek mého říjnového čísla bulletinu z roku 1978 měl název NUKLEÁRNÍ ZBRANĚ - BRZY ZASTARALÉ! V tomto článku bylo řečeno: Generál George Keegan - vystudoval Harvardskou universitu, zúčastnil se 56 bojových misí za 2. sv. války, také války ve Vietnamu, byl výkonným pracovníkem Amerického strategického institutu a šéfem zpravodajské služby vojenského letectva Spojených států. Zhruba před dvěma lety odešel dobrovolně ze služeb letectva do penze, protože viděl určité kritické nebezpečí, které hrozilo Spojeným státům a tuto informaci mu nebylo dovoleno sdělit občanům USA. Pokusil se varovat Bílý dům, ale sklidil jen výsměch. A tak tedy zhruba před 19-ti měsíci veřejně poukázal na tajný ruský výzkum v oblasti * laserových zbraní na bázi nabytých částic*. Časopis Aviation Week&Space Technology navázal na tuto informaci a potvrdil, že je v zásadě správná. Nicméně prezident Carter a ministr obrany USA Harold Brown, které patřičně instruovala CIA, Keegana zesměšnili. Američtí vědci z laboratoře Lawrence Livermore zahájili projekt „See-Saw“, který měl určit, jestli jsou Spojené státy schopny sestrojit laserové zbraně na bázi nabytých částic (částicové paprsky). Výsledek zněl, že v současné době je nemožné takové zbraně sestrojit, a protože USA jsou technicky na daleko vyšší úrovni než SSSR, je nemyslitelné, ře Rusové takové zbraně mohou zkonstruovat. Keegan prezentoval své informace o ruském vývoji částicových zbraní šéfovi CIA Williamu Colbym v roce 1975. Colby předal tuto informaci příslušnému odd. CIA, které usoudilo, že jelikož USA nemohou sestrojit takovou zbraň, není možné, aby toho byl schopen Sovětský svaz. Colby nikdy nepředal tuto informaci od zpravodajské služby letectva prezidentovi nebo ministerstvu obrany USA. Keegan odešel do penze a začal o těchto věcech veřejně informovat prostřednictvím Výboru pro americkou bezpečnost (kterého já jsem také členem) a prostřednictvím dalších skupin. Tyto jeho informace byly přivítány výsměchem ze strany vysoce postavených oficiálních míst USA. Nejuštěpačnější výsměch přicházel přímo od prezidenta Cartera a Harolda Browna (bývalého zaměstnance laboratoří Lawrence Livermore). Sovětský svaz dál pokračoval v práci na vývoji a provedl ve vesmíru nejméně 8 experimentů s elektronovými lasery z kosmických lodí Kosmos, Sojuz a Saljut a testy se dále prováděly v Semipalatinsku a Sarovu. V tom samém čase, mladší američtí fyzikové nezatížení problémy ega svých starších kolegů, docílili také určitého pokroku na klíčových technikách potřebných pro vývoj elektronových laserů. A v tomto momentě došlo k zásadnímu obratu. Značným úsilím v plném rozsahu USA začaly organizovat na nejvyšších úrovních Pentagonu vývoj potřebné technologie pro výrobu elektronových laserových zbraní. Dokonce i ti největší skeptici nyní radili, že ponechání tohoto pole bezkonkurenčně Sovětům je risk, který si USA nemohou dovolit podstoupit. Z důvodu velkého rozčarování veřejnosti, které tato série článků přinesou a možných negativních důsledků pro prezidenta Cartera a Harolda Browna, existuje ještě pořád snaha tento program oficiálně utajit.“ (Aviation Week & Space Technology, 2.10.1978). Článek dále uvádí: „Experti z Capitolu, kteří prozkoumali všechny údaje včetně tajných dat učinili závěr, že předpoklad gen. Keegana byl v podstatě pravdivý…“ Edwar Teller informoval klíčové senátory, že analýza gen. Keegana byla správná ve všech jejích aspektech.“ Američtí odborníci na laserové elektronové zbraně, kteří mají přístup k informacím americké tajné služby a osobní kontakty s ruskými fyziky pracujícími na programech v oblasti plazmové fyziky a fyziky magnetických polí věří, že Sověti budou mít k dispozici pozemní protonové dělo v letech 1980 - 1983.“
PROJEKT SIPAPU
Pentagon inicioval program pod názvem „Chair Heritage“ s cílem zkonstruovat vlastní americký systém zhruba do roku 1982. Původně to byl většinou program námořnictva (NAVY) prováděný v post-graduálním zařízení am. námořnictva v Monterey v Kalifornii, ale nyní se kombinuje s armádním projektem SIPAPU (vesmírné zbraně jako protiváha lodním laserovým zbraním) a další - nyní se zdá, že všichni mají snahu se zapojit (Laboratoře Lawrence Livermore, Sandia Corp., CIA, Obranná nukleární agentura, Hughes Aircrafts, Lockheed, Universita Texas, Austinská výzkumná asociace, ad.). Pokud si vzpomínáte, Rusko porazilo Ameriku ve vesmíru se Sputnikem, poté Amerika zahájila snahu Rusko předstihnout. Vannevar Bush jednou řekl, že je nemožné sestrojit balistickou raketu, která by byla schopná letět na vzdálenost 3000 mil, ale v průběhu 10-ti let už Rusko takové rakety mělo a USA měly velké problémy Rusko v tomto směru dostihnout. Nyní znovu dochází k boji o nadvládu nad světem, ale tentokrát může Rusko sestrojit své vojenské systémy do 2 let, zatímco USA potřebují alespoň 5 let - ale poté se mohou věci rychle změnit. USA má nyní problém s vrcholovým vedením - prezident a ministr obrany mohou zpomalit vývoj, protože nechtějí přiznat své chyby. V minulosti existovalo v USA několik zpravodajských služeb. Všechny si navzájem konkurovaly a chtěly být nejpřesnější. Když některá z nich selhala, ostatní to ihned identifikovaly. Nyní Carter všechny tajné služby sjednotil pod vedením Stansfileda Turnera a všechny zprávy od lidí jako gen. Keegan, gen. Singlaub, ad. musí jít přes Turnera předtím, než se dostanou k ministru obrany nebo prezidentovi. To vytváří možnost, že prezident může být mylně informován nebo neinformován vůbec. To může být v delším časovém horizontu pro USA dokonce větší nebezpečí než paprskové zbraně!
MOŽNOSTI LASEROVÝCH ZBRANÍ NA BÁZI NABITÝCH ČÁSTIC
Co je vlastně paprsková zbraň? Je podobná laseru, ale není to laser. Lasery vypouští paprsek elektromagnetického záření (světlo), zatímco zbraně na bázi nabitých částic vystřelují paprsky subatomárních částic (elektrony, protony, ionty, atd.). To znamená, že nukleární zbraně, mohou být brzy zastaralé. Kdokoli první vypustí satelity se zbraněmi na bázi nabitých částic na oběžnou dráhu (kontrolovaných komplexním systémem senzorů a počítačů), ten může ovládnout svět. Jakákoliv řízená střela nebo letadlo potom může být vymazána z existence ve zlomku sekundy po vypuštění. Za těchto podmínek budeme stále mít jaderné zbraně, ale nebude možné je použít proti nepříteli, který disponuje paprskovými zbraněmi. Článek v časopise Aviation Week & Space Technology říká: “ Do budoucna nabízejí paprskové zbraně příslib snížení počtu strategických nukleárních zbraní na minimum. V případě úspěšného využití, částicové zbraně mohou ukončit dlouhotrvající nukleární teror představovaný balistickými raketami a jejich termonukleárními hlavicemi. Jestliže Sověti zkonstruují paprskové zbraně jako první, dá jim to enormní možnosti nastolení jejich politické vůle a moci nad okolním světem. Jestliže toho dosáhnou dříve Spojené státy, nebude potřeba podepisovat smlouvy SALT (dohoda o omezení počtu jaderných zbraní) a obyvatelé této planety se mohou těšit na posun mezinárodního napětí ze strategické nukleární oblasti k více konvenčním a méně devastujícím zbraním.” Jestliže chcete vědět, co jsou částicové zbraně vlastně zač, přečtěte si knihu “Hvězdné války” nebo “Bitevní hvězda Galaktica”. To je konec citátu z mého bulletinu z roku 1978. A nyní, jak by řekl Paul Harvey, pro zbytek tohoto příběhu! 26.9.1977 Rusko vypustilo osmiúhelníkové vesmírné plavidlo Intercosmos 17. “Encyklopedia Britanica” říká, že jejím účelem bylo provést” mezinárodní vědecký výzkum nabitých částic a mikrometeoritů” Satelit schopný vypouštět nabité částice byl tedy vypuštěn do vesmíru? Co to tedy znamená? “Jestliže Sověti zkonstruují paprskové zbraně jako první, dá jim to enormní možnosti nastolení jejich politické vůle a moci nad okolním světem.”
VÁLKA VE VESMÍRU
Bitva o Měsíc“ začala 17.9.1977. Rusko počalo ničit špionážní satelity Spojených států použitím tzv. „smrtících satelitů“. 27.9.1977 Rusko zničilo americkou tajnou základnu na Měsíci. 29.7.1977 Rusko vypustilo na oběžnou dráhu vesmírnou stanici s posádkou Saljut 6. Nejdříve pojďme však prozkoumat pozadí těchto událostí. Kniha „Válka ve vesmíru“ napsaná Jamesem Cananem (1982, Harper&Row) na str. 153 říká: „Vysoko energetické zbraně, jejich velké nebezpečí a naopak jejich příslib a naděje, začaly pronikat do vědomí parlamentu koncem 70. let a byl to gen. George Keegan z amerického vojenského letectva (UCAF), „bláznivý George“ pro jeho kritiky a „skvělý George“ pro jeho obdivovatele, který to všechno započal. Keegan měl bez pochyby jedno z nejvyšších IQ, což samo o sobě hodně napovídá. Keegan byl členem letectva mnoho let … do poloviny 70. let Keeganovo impérium výzvědné služby am. voj. letectva čítalo kolem 50.000 lidí s ročním finačním rozpočtem 3 mld USD. Keegan měl přístup k různým pramenům uvnitř Ruska (HUMINT) i jinde, také ke všem páskům a albumům různých výzkumných satelitů (ELINT).“ Str. 155: “V roce 1972 přišel jeden vědec zaměstnán u zpravodajské služby am. vojenského letectva za Keeganem s důkazem o sovětské snaze vyvinout jednu z nejvýznamnějších strategických zbraní všech dob - paprskovou zbraň o velmi vysoké energii, která by byla schopna zničit balistické řízené střely v letu na obranu Sovětského svazu. Keegan strávil tři roky studiem jaderné fyziky na úrovni vysokoškolského studia, aby mohl společně s tímto mladým vědcem vytvořit tým, který měl přinést důkazy sebrané hlavně z neutajovaných sovětských vědeckých publikací. Učinil závěr, že tento mladý muž skutečně na něco kápl a zapojil své týmy do práce. S přímou Keeganovou kontrolou výzkumná služba voj. letectva prověřila a shromáždila zprávy buď přímo z Ruska, nebo z fotografií ze špionážních satelitů a z odposlouchávacího zařízení zaměřeným na rozlehlou síť budov, potrubních systémů ad. v Semipalatinsku v jiho-centrální oblasti sovětské Asie. To, co tam Sověti postavili počátkem 70. let bylo zařízení na testování paprskových zbraní na bázi nabitých částic… významná část americké vědecké společnosti obvinila Keegana z paranoii.“ Str. 157: „V roce 1974, dva roky po gen. Keeganovi se začalo v tajných kruzích diskutovat o ruské iniciativě v Semipalatinsku a částicové paprsky se znovu staly v Pentagonu módou. Jeden dokument z odd. ministerstva obrany popsal, co se stalo: „Námořnictvo iniciovalo svůj program „Chair Heritage“ - vývoj částicových paprskových zbraní - s cílem ochrany plavidel proti všem formám útoku letadel, řízených střel, atp. Armáda také zahájila oddělený program na vývoj vysoce nabitých iontových paprsků. 1armádní program pod názvem SIPAPU (indiánské slovo pro posvátný oheň) je kontrolován velením obranných řízených střel v Redstone Arsenal v Alabamě a centrálně řízen vědeckými laboratořemi v Los Alamos. Program Chair Heritage, který byl r. 1980 převeden pod kontrolu DARPY je veden Lawrencovou radiační laboratoří v Livermore…“ Pevně věřím, že někteří z mých čtenářů si zapamatují slovo „Sipapu“.
TAJNÉ PROJEKTY
Do poloviny roku 1979 jsem pracoval pro Control Data Corpration (Společnost pro kontrolu dat) v Sunnyvale v Kalifornii, v odd. Tzv.“ skunčích dílen“.
(Vys. překladatele: „skunčí dílny“: speciální pracoviště určené pro výzkum a vývoj, které jsou umístěny v podzemí mimo dosah okolního světa, kde nejsou pracovníci absolutně rušeny vnějšími vlivy a mohou se tak soustředit výhradně na svou práci).
Jeden z projektů, na kterém jsem pracoval, byl Chair Heritage. Pro potvrzení pro výzkumníky sdělím tuto následující informaci: můj šéf byl Phil Myers. Vedoucími programu byli J.M. Moore (projekty TIGS, IOS), Jack Crawford, J.L.Smith, C.R: Shuler, L.H. Woodward, W.A.Osborne, a další. Některé z projektů byly označeny kódovými jmény STC, RFREDA, BRONCO, MARE ISLAND, A4, LAFTAC, DALFAC, RKYDSO, atd. - Zkratka TIGS znamená Terminálová spojená grafika, IOS znamená Integrované operační systémy, atd. Stačí když řeknu, že jsme měli k dispozici nejvýkonnější počítače na světě (Star 100, což byl typ Cray, atd.) a byly jsme zařazeni mezi nejutajenější projety USA. Našimi zákazníky byla mj. meteorologická zařízení v Monterey (meteorologické satelity nesledují jen vývoj počasí), v Cheyenne Mountain, DRAPA (Defence Advanced Research Projects Agency), NASA a ano, samozřejmě THE IRS. Jeden z mých přátel strávil např. všechen svůj volný čas mimo práci studiem anti-gravitace, takže nebylo tak těžké uhádnout, co jeho práce zahrnovala. Gen. Keegan a ministr obrany Harold Brown se osobně nesetkali. Mohl být důvodem k tomu ten fakt, že Brownův otec byl ruský žid? Jako armádní důstojník nesměl Keegan cokoli sdělovat veřejnosti, takže r. 1997 Keegan odešel ze služby a založil civilní Americkou bezpečnostní radu a začal cestovat po celé zemi s projevy, které měly za cíl každého probudit. Neuspěl. Keegan zemřel v březnu 1993. Ve zprávě o jeho smrti v New York Times se mimo jiné říká: „ Prohlašoval, že Sovětský svaz budoval civilní obranný systém, který by zaručil velké procento přeživších po vzájemném nukleárním napadení. Věřil také, že Rusové jsou blízko rozšíření ultramoderních zbraní na bázi částicových paprsků.“ Kniha *Hluboká temnota: špionáž ve vesmíru a národní bezpečnost* od Williama E. Burrowse, historie špionážních satelitů, obsahuje o Keeganovi více informací.
MISE SKYLABU
Zajímalo vás někdy doopravdy proč se Spojené státy nikdy znovu nevrátily na Měsíc? Vzpomínáte na „Skylab“? Dle oficiálních informací byl Skylab vypuštěn 14.5.1973. Skylab byla americká orbitální stanice s posádkou. 25.3.1973 raketa Saturn nesla první posádku (Conrad, Kerwin&Weitz) ke Skylabu a tato mise trvala skoro jeden měsíc. Druhá posádka (Alan Bean, Owen Garriott a Jack Lousma) byla vypuštěna 28.7.1973 a tato mise trvala skoro dva měsíce. Obě mise byly poznamenány množstvím pohrom a trápení. Třetí mise započala 14.11.1973 a posádku tvořili Gerald Carr, William Pogue a Edward Gibson. Bylo řečeno, že mise byla odložena o šest dní z důvodu závady ocasního stabilizátoru na raketě Saturn. Rusko vypustilo vesmírnou stanici 3.4., ale 14.4. explodovala, což bylo dle oficiálního sdělení popsáno jako „katastrofální selhání.“
„NEŠTĚSTÍ“ V NASA
Po vynikajícím úspěchu mise Apolla, začala mít NASA všemožné problémy různých problémů a neštěstí. V USA byl úspěch prvního letu raketoplánu zahalen dvěma katastrofálními chybami typů raket, které předtím fungovaly bez problémů. Po předběžném „taxi testu“ na přistávací dráze a společných letech s Boeingem 747, byl raketoplán připraven na vypuštění z jeho mateřského letadla. 12.8. na letadlové základně „Edwards Air Force Base“ v Kalifornii došlo k tomu, že astronauté Fred W. Haise junior a C. Gordon Fullerton byli nuceni nouzově přistát na povrchu Rogerova vyschlého jezera (Rogers Dry Lake) jen 5 minut a 23 vteřin po vypuštění raketoplánu z Boeingu 747. Druhý let s astronauty Joe H. Englem a Richardem H. Trulym dne 13.9. byl stejně „úspěšný“. Haise a Fullerton provedli ještě jedno takové přistání o 10 dní později. Další neštěstí se přihodilo v Kennedyho vesmírném centru na Floridě v polovině května, když raketový nosič spadl ze své podpěry na prvním stupni rakety Delta a poškodil ji. Nosič byl připraven k vypuštění testovacího orbitálního satelitu pro ESA. Satelit byl zničen 13.9., když jeho vypouštěcí raketa Delta explodovala minutu po odpojení, zřejmě z důvodu, že detonoval raketový nosič. Jen o 16 dní později, nosič Centaur s komunikačním satelitem Intellsat 4A na palubě také skončil v plamenech jen 1 minutu po vypuštění.“ (*Encyclopedia Brittanica Kniha roku*, 1978, str. 638. Přátelé, je čas, abyste znali skutečnou pravdu. V říjnu 1977, nově vypuštěná ruská orbitální stanice Kosmos sestřelila Skylab. Skylab byl zničen společně se svou posádkou pěti amerických astronautů, kteří zemřeli při obrovském výbuchu v gigantické ohnivé kouli nad Spojenými státy. NASA okamžitě utajila všechny dostupné informaci o tom, co se vlastně stalo. Ptáte se jak to všechno vím? Stačí, když řeknu, že mám vysoce postavený zdroj informací.
Tajemství raketoplánu COLUMBIA
NASA chtěla, aby každý zapomněl na tu obrovskou ohnivou kouli, která plnila první stránky novin a tak bylo oznámeno, že Skylab je stále na oběžné dráze, ale neočekávaně se se zřítil a potopil se. NASA použila příběhy o raketoplánu jako část jejich zakrývací taktiky Skylabu. Oznámili, že snad raketoplán přiletí včas Skylab zachránit. To byla jednoduše dvojnásobná lež, kterou NASA provedla. Za prvé, Skylab již nemohl být nikdy zachráněn, protože již byl zničen. Za druhé, USA tehdy nebyly v pozici vypustit do vesmíru raketoplán pro vojenské účely. Rusko rozšiřovalo svou tajnou „kosmickou triádu“ nově vyvinutých vesmírných zbraní s lidskou posádkou. Ruská stanice Kosmos začala čistit oblohu od amerických špionážních satelitů a Ruské vznášející se elektrogravitční zbraňové platformy (tzv. „Cosmospheres“) neunikly pozornosti médií vytvářením enormního dunění ve vzduchu nad americkým pobřežím. Všechny tyto věci se udály v době, kdy Američané upouštěli od programu vesmírných raketoplánů.
AMERIČTÍ BOLŠEVICI - MISTŘI PODVODU
Vše vyústilo v kompletní reorganizaci programu raketoplánů. Staré plány vystavit celý program publicitě byly zrušeny. „Bolševici“ v americké vládě, kteří nahradili kartel Rockefelerů v mnoha silových oblastech, zahalili tajnou sítí všechny vojenské plány. Nikdy jsme se nic nedozvěděli o možnostech a úkolech raketoplánu Enterprise a nikdy nás nikdo neinformoval o tom, co se děje ve White Sands ve vojenském programu raketoplánů. Pro udržení těchto věcí v tajnosti se Bolševici snaží nás neustále klamat. Nikdy nám nikdo neřekl o modifikovaném Boeingu 747, který vynesl na oběžnou dráhu kompletní kopii části pro posádku a nákladový prostor raketoplánu. Nevěděli jsme, že toto letadlo, které mělo oficiálně sloužit ke cvičení, se stalo nástrojem Bolševiků nás klamat. Když jsme viděli videozáznam astronautů v simulátoru kokpitu raketoplánu, přirozeně jsme si mysleli, že se jedná o skutečnou událost. Při spatření notebooku, který se vznášel na několik vteřin vedle astronautů jsme si mysleli, že jsou ve stavu beztíže, jelikož jsou na oběžné dráze. Nedošlo nám, že tyto momenty beztížného stavu se staly měsíce předtím v předem zinscenované frašce. Co byste dělali, kdybyste byli astronautem, který je obeznámen s faktem, že Rusko je schopno zničit celý váš národ v jednom okamžiku? Nemyslíte, že dobrý patriot by v té hře pokračoval? Nicméně to nás přivedlo k sérii problémů - zřejmě ty obrázky obelhaly mnoho Američanů a okolní svět - neobelhaly však nové tvůrce zákonů v Rusku. Zjistili, co let raketoplánu Columbia vlastně opravdu znamená a když byl raketoplán 12. dubna vypuštěn, Rusové byli připraveni a čekali!
VYPUŠTĚNÍ RAKETOPLÁNU COLUMBIA NA NESPRÁVNOU OBĚŽNOU DRÁHU
Skutečný plán měl být jen krátkou misí. Astronauté se měli dostat na oběžnou dráhu a vypustit vojenský satelit z Columbie ve velice krátkém čase a poté se měli vrátit na Zem. Ne však na palubě raketoplánu, ale ve speciálním zařízení. O dva dny později se mělo odehrát přistání zamaskovaného raketoplánu Enterprise na vojenské letecké základně Edward Air Force Base jako poslední dějství tohoto falešného dramatu. Poprvé za poslední tři roky Pentagon doufal, že se podaří umístit na oběžnou dráhu špionážní satelit, který nebude Rusy okamžitě sestřelen. Tento pokus však byl odsouzen k neúspěchu a dalším následným katastrofám. Musíte vědět, co se stalo hned na počátku, abyste si mohli domyslet co následovalo. Pokud si vzpomínáte na lety amerických raketoplánů v minulosti, někteří z vás mohli zaznamenat něco neobvyklého ve srovnání s Columbií. V minulosti lety z Cape Canaveral byly vždy směrovány na kurz jihovýchodně k rovníku, ale s Columbií to bylo jiné. Columbia byla vypuštěna severovýchodním směrem. Důvodem pro to byla tajná průzkumná mise Columbie. NASA oficiálně publikovala, že Columbia byla vypuštěna na oběžnou dráhu pod úhlem 44 stupňů a to znamená, že se nemůže nikdy dostat dále než 44 stupňů severně nebo jižně nad a pod rovník. Ale skutečná dráha pro Columbii byla 69 stupňů. Ta byla vybrána proto, aby umožnila Columbii a v ní umístěnému špionážnímu satelitu dostat se až do oblasti severního polárního kruhu. To je druh oběžné dráhy, která je nutná na průzkum Ruského území. Tento severojižní směr byl naprogramován Columbii proto, aby umožnil špionážnímu satelitu začít sbírat údaje z Ruska jen několik minut po okamžiku, kdy Columbia dosáhne oběžné dráhy. Čas hrál významnou roli v každém pokusu špionáže ruského území. Každý americký satelit vypuštěný nad Rusko v průběhu posledních 3 let byl Rusy zaslepen nebo sestřelen ještě před tím, než stačil získat potřebná data. Letový plán Columbie byl zcela odlišný od toho, co NASA tvrdila veřejnosti. Plán pro Columbii měl nejdříve navést raketoplán severojižním směrem nad Bermudy, potom zhruba dvě a půl minuty po vypuštění měla Columbia začít neobvyklou změnu kursu-dlouhý kruh severním směrem. Tento startovací manévr měl umožnit raketoplánu uniknout možnému Ruskému útoku z vesmírné stanice Kosmos. Stále zrychlující raketoplán měl minout zhruba 100 mil východně mys Hatteras. Zhruba 200 mil východně od Washingtonu, měl být odpojen hlavní motor. Za několik vteřin nato bylo naplánováno uvolnění palivové nádrže v momentě, kdy Columbia bude míjet 100 mil východně New Jersey. Za další 2 minuty raketoplán se svou palivovou nádrží měly minout východní výběžek Long Islandu, přeletět Boston a dále pokračovat směrem na Maine. V tomto čase se měl raketoplán odpojit od palivové nádrže použitím malých manévrovacích trysek. Nakonec v momentě, kdy Columbia bude míjet New Brunswick v Kanadě, letový plán předepsal zažehnutí manévrovacích motorů, které měly za úkol navést raketoplán na oběžnou dráhu. Někde v oblasti Labradorského moře, letící v převrácené poloze (hlavou dolů) měla Columbia dosáhnout oběžné dráhy Země. Jakmile se tak stane, astronauté Young a Crippen začnou velmi rychle pracovat.
VÝZVĚDNÁ MISE RAKETOPLÁNU COLUMBIA
V necelých deseti minutách měli za úkol otevřít dveře nákladového prostoru a zapnout senzory špionážního satelitu, který byl uvnitř. Jakmile by tyto věci udělali, raketoplán by se nacházel někde nad oblastí Greenlandu, přesněji mezi Greenlandem a Islandem nad polárním kruhem a po překročení polárního kruhu by se vraceli zpět jižním směrem k Norsku, Finsku a Rusku. Podle letového plánu, Columbia měla překročit Ruskou hranici jižně od strategického poloostrova Kola. To vše by proběhlo zhruba v době do 23 minut po vypuštění raketoplánu. Špionážní satelit, ačkoli ještě nebyl vypuštěn, by měl perfektní výhled skrz otevřené dveře raketoplánu, který by letěl v obrácené pozici (vzhůru nohama). Columbia měla plán letového kurzu přeletu ruského území takový, že vstoupila na ruské území západně od strategického Bílého moře v oblasti severozápadního Ruska. Odtud byl plánovaný kurz Columbie jihovýchodně přes 2500 mil dlouhou oblast Ruského území. V průběhu první minuty po svém vypuštění, měl satelit za úkol pozorovat části vysoce citlivé oblasti poloostrova Kola, Bílé moře, včetně supertajné ponorkové základny nedaleko města Kazaň, jedné ze základen Ruského letového systému ABM. Tento systém využíval nabitých částicových paprskových zbraní nesených na palubě nadzvukového letadla TU-144. Ke konci prvního obletu nad Ruskem měl špionážní satelit za úkol sesbírat data ze dvou ze čtyř ruských kosmodromů - Bajkonuru a Tyuratamu. Mezitím se měl pečlivě prozkoumat velký počet dalších válečných cílů. Předpokládalo se, že špionážní satelit v Columbii toto vše prozkoumá v průběhu svého prvního průletu nad Ruským územím. Trvalo by to jen 8,5 minuty. Potom by měla Columbia překročit hranice s Afghánistánem a dále pokračovat na Indii. Zhruba o 10 minut později, měl satelit odeslat získaná data americkým příjmovým stanicím v Diego Garcia v Indickém Oceánu. Takový BYL tedy plán. Vojenští plánovači byli přesvědčeni, že špionážní satelit zvládne alespoň tento první přelet nad Ruskem. Byli přesvědčeni, že změna oficiálního kurzu raketoplánu a krátký čas na celou operaci by zabránil Rusku překazit tuto misi. Columbia vzlétla z mysu Canaveral v neděli ráno v 7 hodin východního času. Očekávalo se, že již v 7:23 bude raketoplán nad územím Ruska. Do 7:31 bylo naplánováno, že Columbia již opustí Ruské vzdušné území a do 7:45 se očekávaly první aktuální data výzkumu ruského území, doručená špionážním satelitem.
RUSOVÉ MAŘÍ PLÁNY
Plán zněl pravděpodobně, ale tvůrci plánu se stali obětí padající do zpravodajské jámy, kterou sami před lety vykopali. Agenti ruské tajné služby byli schopni zjistit obecné informace o plánu mise raketoplánu Columbia nějakých šest měsíců před jeho vypuštěním. Dnes je to ještě o mnoho horší, protože v CIA je více agentů KGB, než „loajálních“ Američanů. Celý měsíc před tím, než byl raketoplán představen veřejnosti na základně na mysu Canaveral (listopad 1980), ruské „vesmírné komando“ tento problém již studovalo. Nebylo pochyby o jedné věci: Nebylo dovoleno, aby mise raketoplánu Columbia skončila úspěchem. Jen z útržků průzkumných dat, které jsou k dnešnímu dni k dispozici, Bolševici v Americe byli rozhodnuti vyvolat jadernou válku. Jen existovala otázka, jakým nejlepším způsobem zařídit, aby mise raketoplánu dopadla neúspěšně. Zvažovalo se několik možností včetně sabotáže nebo vyhození raketoplánu do vzduchu. Všechny byly zamítnuty, protože měly společnou jednu slabinu. Každá alternativa by zastavila misi raketoplánu, ale nezastavila by celkový program letů raketoplánů, jelikož cílem Ruska bylo kompletně zastavit program letů raketoplánů do vesmíru. Nakonec narazili na jedno řešení. Co k tomu bylo potřeba, byla vesmírná verze proslulé události amerického špionážního letadla U-2 před 20-ti lety. V bezbarvých dnech vlády presidenta Eisenhowera Rusko veřejně obvinilo USA z invaze špionážních letů do vesmíru. To bylo před obdobím špionážních satelitů a narušení vzdušného prostoru jiného státu bylo v očích okolního světa vážným přestupkem. Mluvčí amerického prezidenta se pokoušel rozptýlit rostoucí odpor a pozorně se vyhýbal definitivnímu odmítnutí těchto přestupků, ale Rusové stále pokračovali ve svých obviněních. Nakonec byl prezident Eisenhower tak popuzen, že veřejně odmítl, že by Američané vysílali svá špionážní letadla nad území Ruska. A to bylo přesně to, na co Rusové čekali a udělali bez váhání to, co američtí specialisté z výzvědné služby mysleli, že nemohou udělat - sestřelili vysoko letící špionážní letadlo U-2 nad územím Ruska. Jméno pilota letadla Francise Garyho Powerse (člena CIA) přes noc zaplnilo zprávy všech světových informačních agentur. Rusové udělali z prezidenta USA lháře. Byl naplánován summit mezi presidentem Eisenhowerem a Nikitou Kruščovem, ale Rusové jej s ledovou tváří odřekli. Při studiu a rozboru situace, která nastala s raketoplánem Columbia se Rusové rozhodli zaměřit podobným směrem. Vše co potřebovali, bylo získat neporušený raketoplán. Rusko neustále protestovalo proti vojenskému zaměření programu raketoplánu a věřilo, že bude moci šokovat svět pravdou o tomto programu prostě tak, že přinese důkaz. Veřejně by ukázali rozbitý raketoplán společně s jeho nukleárně vyzbrojeným špionážním satelitem, navíc opatřeným laserovými zbraněmi. Kremlu se tento plán zalíbil a souhlasil s ním. Ještě více zdůraznit vzájemnou podobnost s událostí špionážního letadla U-2 z roku 1960, Rusko navrhlo společný summit se Spojenými státy. Plánem však bylo odvolat tento summit na protest po sestřelení Columbie. Ruské „vesmírné komando“ začalo pracovat několik měsíců před plánovaným letem raketoplánu. Mělo významný úkol: dostat raketoplán Columbia na ruské území bez toho, aniž by byl úplně zničen. Ještě před rokem by bylo úplně nemožné o takové věci uvažovat. Nicméně Rusové nyní disponovali novým vesmírným zařízením, které bylo schopné tuto věc uskutečnit. Byla to třetí generace ruské vznášející se zbraňové základny (Cosmospheres). Ruské „vesmírné komando“ tyto zbraňové systémy nazvalo „Supertěžké“, tzv. „Super Heavies“.
„SUPER HEAVIES“ JSOU PŘIPRAVENI
Ruské „Super Heavies Cosmosheres“ byly stále považovány za experimentální, ale měly za sebou od počátku 80. let již celou řadu vylepšení. Dokonce do konce roku 1980 jich Rusové již zkonstruovali celkem sedm. Co se týká jejich velikosti, jsou větší než „Goodyear Blimp“, jsou dokonce větší než největší vzducholodě (zeppeliny) 30-tých let. Jsou schopny nést náklad větší jak 50 tun, což je mnohem více než raketoplán a jsou vybaveny výkonným elektromagnetickým pohonem, který je schopen vynést „Cosmospheres“ na oběžnou dráhu. V krátkosti řečeno obří Cosmosphere byl vlastně ruský raketoplán. Aby byl úspěšně proveden útok na raketoplán Columbia, Rusko mělo k dispozici celou letku sedmi obřích „Cosmospheres“. Pět z nich bylo vybaveno speciálním úchopovým zařízením, které jim umožňovalo manipulovat s velkými a těžkými objekty ve vesmíru. Zbylé dva byly vybaveny zbraněmi na bázi neutronových paprsků. Tyto zbraně byly stejného typu jako ty, které byly použity v „Bitvě o Měsíc“ v září 1997.
VÝBUCH COLUMBIE
V neděli 12.4.1981, v 7:00 ráno byly nastartovány raketové motory raketoplánu Columbia. O chvilku později byly také zažehnuty obrovské motory nosné rakety a Columbia odstartovala. Jak stoupala, otáčela se kolem své osy a počala se naklánět na letovou dráhu do vesmíru. Jak jsme mohli sledovat v televizi, raketoplán letěl severojižním směrem. Pevné palivové články nosné rakety byly po chvíli odhozeny a Columbia zmizela z televizní obrazovky. Televizní scéna se poté přenesla do budovy kontrolního centra v Houstonu. Toto všechno však bylo již dopředu připraveno. Ano já vím, že tomu jen těžko můžete uvěřit! Počítačem řízená mapa začala kopírovat domnělý letový kurz Columbie. Podle této mapy se Columbie pohybovala nad Atlantickým oceánem směrem k Bermudám. Ale právě v tomto momentě již bez pevných palivových článků nosné rakety, Columbia již zahájila dlouhý oblouk severním směrem. 150 mil východně od Charlestonu v Jižní Karolíně se ruská letka sedmi obřích „Cosmospheres“ vznášela vysoko nad oceánem jak raketoplán dosáhl své vypočítané letové dráhy, letící hlavou dolů s mohutnou palivovou nádržní na vrchu.
„COSMOSPHERES“ ZADRŽUJÍ RAKETOPLÁN
Dva „Cosmospheres“ ozbrojené neutronovými paprsky se přiblížily ke Columbii a „zavěsily se“ pod raketoplán směrem k jeho zádi, kde nemohly být spatřeny Youngem nebo Crippenem. Zbylých pět obřích Cosmospheres s jejich úchopným zařízením letěly ve formaci nad raketoplánem dobře skryti za palivovou nádrží mimo linii možného dostřelu raketoplánu. Cosmospheres držely krok s raketoplánem dokud nedosáhl předem určenou výšku a rychlost. Potom ozbrojené „Cosmospheres“ zahájily palbu z neutronových děl. Každý z nich vypálil jen dvě salvy. První salva zasáhla kokpit a část raketoplánu v blízkosti motorů na zádi. Yong a Crippen byli na místě mrtví, když neutronové záření totálně přerušilo veškerou aktivitu jejich nervového systému, mozku, očí a srdce. V tom samém momentě se zastavily také motory raketoplánu. O zlomek sekundy později druhá salva zalila neutronovým zářením přední část raketoplánu a oblast pod nákladovým prostorem. To mělo ochromit počítače řídící let raketoplánu. Tedy přesněji všechny kromě jednoho. Rusové chtěli, aby kontrolu letu převzal záložní počítač Columbie, tzn. aby provedl nouzový automatický náběh systému řídící let a raketoplán navedl na sestupnou dráhu a následně by se zřítil na Ruském území. Předpokládali, že to tak bude, protože záložní počítač je silně chráněn proti radiaci. Tento ochranný materiál je mnohem efektivnější než olovo. Je to zlato! Rusové plně očekávali, že „zlatý počítač“, jak je to známo v jistých kruzích, převezme kontrolu, jakmile dojde k vypnutí motorů. Po zhruba 10-ti vteřinách poté, co motory přestaly pracovat, palivová nádrž, pořád ještě z třetiny plná, se uvolnila. Nyní raketoplán řídil zlatý počítač. Pět obřích „Cosmospheres“ své úchopové zařízení se přichytily na palivovou nádrž raketoplánu. Potom za použití výkonného elektromagnetického pohonu se odpoutaly od raketoplánu spolu s palivovou nádrží. Z původního severovýchodního kurzu byla palivová nádrž odchýlena přes severní Atlantik velkým obloukem do kurzu jihovýchodního. „Cosmospheres“ potom zvýšily orbitální rychlost a palivovou nádrž odhodily. Tři roky před tím první „Cosmospheres“ poslal Americe svůj pozdrav formou silných vzdušných detonací (viz. výše) v místě jižního pobřeží USA. Vzpomínáte si ještě na diskusi ve zprávách o záhadných „zvukových bombách“, které byly slyšet na východním pobřeží? Nyní ruský nejnovější „Cosmospheres“ použil palivovou nádrž raketoplánu k zaslání nové „pálivé“ zprávy americkým bolševickým válečným plánovačům. Mezitím ozbrojené „Cosmospheres“ následovaly Columbii. Bez aktivních motorů byla rychlost Columbie hodně pod orbitální rychlostí. Pohybovala se po balistické křivce přímo do srdce Ruska. Vypadalo to, že Rusům jejich plán perfektně vyjde, ale potom se stalo něco zcela neočekávaného.
PATOVÁ SITUACE
Jeden z ochromených počítačů Columbie se najednou probudil k životu. Krátký výpadek způsobil to, že počítač „vypadl“ ze synchronizace se zlatým počítačem, takže tyto dva počítače spolu očividně nekomunikovaly. Jak Columbia překročila vzdušnou hranici Ruska, letěla natočená na pravou stranu (místo hlavou dolů) pod kontrolou zlatého počítače. Ale druhý počítač otevřel dveře nákladového prostoru přesně podle naprogramovaných instrukcí. Jak začal raketoplán vstupovat do atmosféry nad územím Ruska, nákladový prostor zaplavil horký vzduch. Tepelné senzory špionážního satelitu zaznamenaly vzrůst teploty, což bylo naprogramováno do počítače satelitu jako „poškození následkem útoku“. Nakonec teplota dosáhla kritické hodnoty a v satelitu se aktivoval samozničující okruh. Špionážní satelit explodoval a roztrhal Columbii na malé kousky. Rusové doufali v přistání raketoplánu takovým způsobem, aby bylo z trosek poznat, že se jedná o americký raketoplán Columbia. Místo toho se kousky Columbie rozletěly na území široké zhruba 85 mil v centrální oblasti Ruska jihovýchodně od města Kazaň. Obyvatelům města muselo být vysvětleno, že nějaký výzkumný satelit spadl ze své orbitální dráhy. Tímto nepředpokládaným vývojem a obratem celé situace ani američtí bolševici, ale ani Rusové nezískali co chtěli. Ale osud tomu chtěl, že bude ještě více pokusů, každý stejně hloupý a nesmyslný, jako ty předešlé.
Studená válka na oběžné dráze
Dne 24.11.1980 americký vesmírný výzkumný program náhle začal jevit známky mírného oživení. Bylo to toho dne, kdy raketoplán Columbia byl představen veřejnosti. Bylo to první veřejné představení po bezmála 2 letech. Raketoplán dorazil do Cape Canaveral dva roky před tím v březnu 1979. Od tohoto data až do listopadu 1980 byl raketoplán Columbia skryt uzavřený ve velmi velikém kovovém válci, který nesl označení „orbitální technologické zařízení“, ale 24.11. se náhle tento válec otevřel a raketoplán „spatřil světlo světa“. Pro tento den nebyla naplánována dlouhá cesta – jen něco okolo 250 metrů do blízké montážní budovy ve které znovu zmizel. Poprvé za 6 let USA přiznaly na veřejnosti, že existuje program lidských posádek do vesmíru. Veřejná ukázka raketoplánu Columbia téměř všechny velice překvapilo, protože americký program raketoplánů byl po 3 roky plně utajen. Od konce roku 1977 jsme neslyšeli nic jiného než samé problémy, odklady a další problémy, které raketoplán neustále provázely. Po pravdě řečeno, 5 dní předtím Dr. George Low, bývalý ředitel měsíčního programu Apollo shrnul vše ve svém projevu plném znechucení nad nastalou situací, když řekl:“Jsem zvědav, jestli bychom dnes byli schopni odstartovat jiné Apollo, tím méně misi úspěšně dokončit“. Program přistání Apolla na Měsíci byl další program naplněný lží a zastiňováním faktů, ale tento příběh si schovám pro příště. Protože nyní se chci zaměřit na ústřední článek v magazínu „Spotlight“ z 5.9.1994. Chtěl bych podat alespoň malé vysvětlení ke lžím, které v něm jsou uvedeny.
POSTLUNÁRNÍ KARANTÉNNÍ FRAŠKA
Jiný současný pramen informací na toto téma byl článek nazvaný „Velká lunární karanténa“ v magazínu „Air&Space“ (únor/březen 1994). Pokud si vzpomínáte, když se vrátili astronauti z Měsíce, museli mít 3 týdenní karanténu. Přemýšlivý člověk si jistě položil otázku „proč“?. Zmíněný článek na str. 39 říká:“Problém byl, že karanténa byla jen jakousi „show“, říká Gerald Wasserburg profesor geologie a geofyziky na Kalifornské technické vysoké škole. Opravdu to nezabránilo kontaminaci. Bylo to vše částí podvodu, ale nemohlo to být zastaveno, protože to přicházelo z vysokých politických míst.
RAKETOPLÁN–POSLEDNÍ ODPOČÍTÁVÁNÍ PŘED JADERNOU VÁLKOU
Po 3 letech vše směřovalo k začátku jaderné války. Vzduch byl plný nevyhnutelnosti tak učinit. Nikdo se neohlížel na možná rizika a když se novináři ptali, proč se dějí tyto věci, obdrželi jen žvanění, ale žádné odpovědi. Raketoplán byl americkou nejkomplexnější vesmírnou lodí postavenou za tímto účelem. Existovalo více věcí, které nefungovaly a celá budoucnost amerického vesmírného programu s lidskou posádkou záležela výhradně na raketoplánu. V zásadě nám bylo řečeno, že v průběhu několika let bude raketoplán vypouštět na oběžnou dráhu všechny americké satelity. Amerika vsadila vše na jednu kartu. Stará NASA by postupovala obezřetně krok po kroku. Každá raketa nejdřív podnikla první jednu nebo dvě cesty do vesmíru bez posádky, aby se maximálně předešlo ztrátě lidských životů.
NEVIDITELNÉ FRAKCE VE VÁLCE
V roce 1981 se vše odehrávalo velice podivným způsobem. Faktem bylo, že naši američtí bolševici byli připraveni na jadernou válku a chtěli zahájit jadernou válku co nejdříve. Dříve, než Rusové ještě více posílí své pozice. To byl případ jistých ruských a amerických sil bojujících s jinými ruskými a americkými silami! Nikdo nebral ohledy na bezpečnost astronautů, nicméně nevěděli jsme, že byli trénování v raketoplánu Enterprise. Vzpomínáte na Enterprise? Říkal jsem tehdy lidem, že se tady odehrává něco nekalého. Z nějakých důvodů nové motory raketoplánu nebyly vůbec testovány. Existovaly tři hlavní motory pod označením SSMEs. Tyto motory nebyly nikdy testovány ve vesmíru před vlastním použitím v raketoplánu. Vlastně se neudalo více, než že motory byly nastartovány jen 8 dní před vlastním startem raketoplánu. Tento den byly motory nastartovány jen na zhruba 20 vteřin na dráze v Cape Canaveral. NASA nechtěla riskovat jejich spuštění po delší časový interval, ačkoli tyto motory se měly dát několikrát opakovaně použít pro několik následných letů raketoplánu. Namísto toho na základě tohoto testu NASA riskovala životy dvou astronautů při letu do vesmíru, kdy musely být motory plně funkční po dobu nejméně devíti minut. NASA vědomě hazardovala s tím, že všechny tři kompletně nové motory raketoplánu Columbia vydrží tak dlouho, dokud se raketoplán nedostane na oběžnou dráhu. Toto byl jen jeden případ ukvapeného jednání NASA, protože jestliže by se Columbia nedostala na oběžnou dráhu, další otázka je:“ Může se vrátit?“ NASA neměla ani to sebemenší tušení. Nedávné vypuštění Hubbleova teleskopu je dalším takovým příkladem jak oklamat Rusy a zase tento pokus dopadl katastrofou jakou může vytvořit jen ďábelské impérium.
PROBLÉMY S TEPELNÝM ŠTÍTEM
Nový tepelně- ochranný systém byl v roce 1980 úplně nový. Všechny předchozí vesmírné lodi měly „tepelné štíty“, které odváděly teplo pryč „odhořením“, takže mohly být použity jen jednou. Ale raketoplán měl být používán opakovaně, což vyžadovalo jiný způsob tepelné ochrany. Byla vyvinuta speciální keramická slitina rozlámaná na více jak 30000 malých kousků, tzv. „dlaždic“. Kupodivu bylo sděleno, že několik jich vždycky odpadlo, ale vždy se potom tvrdilo, že vše je v pořádku. Jak to mohlo být v pořádku? Teplo by vypálilo díru do té části, kde by nebyla odpadlá dlaždice. Vzpomínám si, že bylo sděleno, že Enterprise nemůže letět, protože „zapomněli“ namontovat tepelné štíty. A poté Columbia letěla s odpadávajícími částmi tepelného štítu? Více jak dva roky před startem Columbie jsme slyšeli historky o problémech s kousky tepelného štítu. Začalo to, když raketoplán Columbia přistál na Cape Canaveral v březnu 1979 na obřím letadle Boening 747. Mnoho „dlaždic“ tepelného štítu odpadlo, nebo bylo zničeno v průběhu tohoto letu!
MEDVĚD MAŘÍ PLÁNY
Polemika o dlaždicích tepelného štítu posloužila jako perfektní vysvětlení proč Amerika nevypustila po dobu tří let raketoplán do vesmíru. Opravdový důvod k tomu byl ten, že USA nebylo dovoleno provést žádnou vesmírnou vojenskou misi od roku 1977. V srpnu 1977 se odehrály první předletové zkoušky raketoplánu. Raketoplán se odpoutal za letu od Boeingu a byl astronauty naveden an přistání. Zdálo se, že doba raketoplánu je právě na úsvitu.
RUŠTÍ KOSMONAUTÉ VE VESMÍRU
Ruský kosmický program se zdál být úplně tichý. Co jsme nevěděli bylo, že Rusko umisťuje ve vesmíru tajné částicové zbraně a v září 1977 Rusko zahájilo ničení amerických špionážních satelitů v tzv. „Bitvě o Měsíc“. Dne 29.9.1977 Rusko vypustilo na oběžnou dráhu vesmírnou stanici Saljut 6 a tak zahájilo neustálý proud ruských kosmonautů směrem do vesmíru a zpět. Rusko vzalo do vesmíru dokonce nejméně 7 kosmonautů z jiných zemí jako např. Indie a Vietnam, zatímco my (USA) jsme si tiskli ruce.
Pozn. překladatele: Vzpomínáte na našeho V. Remka v roce 1978?!
RUŠTÍ BOLŠEVICI MÍŘÍ DO AMERIKY
Když došlo v Rusku ke změně režimu a bolševici přestali vládnout, američtí bolševici dlouho čekali na správný moment, kdy dojde k oslabení jejich nepřátel – tajných nových vládců v Rusku. Bolševici velmi chtěli znovu získat jejich původní pozice a sílu v Rusku. Ale noví vládci v Rusku po dobu několika let vyháněli bolševiky, kteří většinou zamířili do USA. Moc bolševiků v Rusku byla nastolena kartelem Rockefellerů v listopadu 1917. Jmenovali se komunisté, ale ve skutečnosti to byli čistě sadističtí diktátoři a později byli z Kremlu odstraněni. Ale v 2. polovině 80. let znovu začínali získávat v Rusku na moci, a tak došlo k rozhodnutí zahájit misi raketoplánu. Národní kanceláří pro ozbrojený průzkum („National Reconnaissance Office) byl vyvinut supertajný americký špionážní satelit, který se podílel na tajném projektu. (Dělal jsem nějakou práci pro lidi, kteří programovali satelitní počítač).
ZJEVNÝ PRVNÍ ÚTOK SPOJENÝCH STÁTU – MÁLEM PROVEDEN
Dne 20.9.1977 Rusové zničili americký špionážní satelit a o týden později „umrtvili“ naši (USA) tajnou základnu na Měsíci. O sedm měsíců později Rusko dokončilo zničení všech amerických špionážních satelitů a satelitů první výstrahy. Od té doby se USA několikrát pokoušely vypustit do vesmíru špionážní satelit s cílem získat klíčové informace k zahájení jaderné války. Války, která již několikrát málem začala. Jediné, co jsme zjistili bylo, že Rusko své cíle posunulo na jiné místo a my (USA) jsme je nebyli schopni zacílit a zahájit válku.
BOLŠEVICI PLÁNUJÍ PRVNÍ JADERNÝ ÚTOK PROTI RUSKU
Ano, existoval detailně vypracovaný plán zahájení prvního jaderného útoku Spojenými státy proti Rusku. Tento první úder velmi spoléhal na řízených střelách, včetně amerických tajných mobilních střel Minuteman TX (nejedná se o typ MX, který byl medializován). Útok však nemohl být úspěšný bez aktuálních informací o strategických cílech v Rusku. Američtí bolševici dělali vše proto, aby nás dostali do nukleární války. Oni však měli dostatečnou ochranu pro přežití, této ochrany se nedostávalo pro ostatní. Rusko mělo dopodrobna vypracován plán civilní obrany a ochrany a obrovské skladové kapacity základních potravin a surovin jako mouka a obilí a další dodávky, které jsme (USA) jim dali (tyto dodávky jsme jim „prodali“, ačkoli jsme dopředu věděli, že za ně Rusko nezaplatí).
CELÝ AMERICKÝ NÁROD JE POSTRADATELNÝ
V knize „Deep Black: Space Espionage and National Security“ gen. George Keegan zmiňuje ruská civilní obranná zařízení. Zjistil, že každá továrna v Rusku má kryt. Moskva měla 75 podzemních protijaderných krytů, každý z nich o velikosti Pentagonu. Každý z těchto krytů byl zakryt přibližně 100m speciálního betonu a 400m zeminy. Každé vojenské město v Rusku a většina dalších měst měly takové kryty. Keegan řekl, že stavba jednoho takového krytu by stála 500 miliard dolarů. Ano, čtete správně! Keegan řekl, že tyto kryty byly „nóbl“. Měly dokonce vjezdy pro celé vlakové soupravy. Kryty byly v Moskvě rozmístěny ve velké míře podél silnice z letiště do centra. Rusko je tedy plně připraveno pokud by bylo nezbytné vést nukleární válku a přežít. Narozdíl od toho USA nemají absolutně žádný obranný a ochranný systém pro civilní obyvatelstvo, kromě velmi exklusivního systému pro „elitu“. Náš program se oficiálně nazýval MAD - „Mutually Assured Destruction“. Ale tím, kdo by byl nakonec zničen, bychom byli my sami (USA). Kdybyste slyšeli varování, že za 20 minut začnou padat na USA vodíkové bomby, CO BYSTE DĚLALI? Vím, co by řekla většina z vás. „Nemám obavy, protože cokoli je boží vůle, nechť se stane“. Tento typ vymývání mozků nás zavedl tam, kde jsme. Boží vůle je pro nás svobodnou vůlí se rozhodnout. Když se chcete postavit před jedoucí vlak, Bůh vás nechá to udělat. On vás nezastaví! A když neuděláte nic proti tomu zmatku, ve kterém se všichni nacházíme, Bůh vás nechá zemřít! Když budou Rusové chtít napadnout USA, nebo když USA napadnou Rusko, Bůh to dovolí. Umožní každému jeho svobodnou vůli. Američtí bolševici dělali vše proto, aby byla zahájena jaderná válka, takže intenzivně sháněli aktuální špionážní průzkumné informace z Ruska. Rusko to vědělo, a proto dokončilo plán přežití. My jsme však byli a jsme postradatelní. My jsme naplnili jejich sila zásobami a vyprázdnili jsme naše. Elitní bolševici vyvinuli v této době satelit, který jak věřili může nějakou dobu přežít na oběžné dráze, jestliže bude vypuštěn v tajnosti a bude se pohybovat po různých letových drahách.
Od Sputniku ke špionážním satelitům
Vzpomínáte na Sputnik? Poprvé jsem jej uviděl, když jsem byl pryč v oblasti „chopin’ cotten“ (bolí mě, když si uvědomím, že někteří moji čtenáři nebudou vědět, co je chopin’ cotten vlastně zač). Sputnik 1 byl 184 liber (zhruba 90 kg) vážící, tvaru koule, vypuštěný Rusy dne 4.10.1957 ve 21:36. Byl lesklý, aby byl lépe vidět a měl radiový vysílač, který vysílal na frekvenci snadno zachytitelné rádiovými amatéry. Americká vláda si dělala ze Sputniku legraci. Časopis „Voodoo“ přinesl karikaturu Sputniku, ve kterém sedí vousatý Rus, který neustále opakuje. „Píp, píp, píp.“
O měsíc později Rusko vypustilo Sputnik 2, který vážil 1119 liber a který měl tvar bojové hlavice. Ačkoli jsme si pořád dělali z Ruska legraci (vedoucí senátoři prohlásili, že Amerika vypustí lepší satelit, který bude celý pochromovaný a navíc se stěrači). Rusové v mnohém předčili náš (USA) drahý bombardovací systém a byli schopni s jejich raketami (ICBM) vypouštět bojové hlavice. Mezi lety 1956 a 1960 USA vyslaly nad Rusko přes 20 špionážních letadel U-2 s cílem zjistit Ruské možnosti týkající se raketových systémů. Každý let U-2 byl monitorován ruskými radary. Americké letectvo informovalo, že do roku 1961 bude Rusko disponovat 1000 řízenými bojovými raketami. 2 roky po Sputniku USA vypustily satelit „Discover“, který měl kameru a uměl toho mnohem víc, než pípat.
USA měly kosmický program pod názvem „Pied Piper“, který se později změnil na SAMOS (Satellite and Missile Observation System“). První SAMOS byl vypuštěn 11.10.1960, ale neuspěl. SAMOS 2 byl vypuštěn na oběžnou dráhu 31.1.1961. Poslední byl SAMOS 30 dne 27.11.1963, ačkoli oficiálně poslední „Discover“ byl 38, vypuštěn 27. 2. 1962. V tomto bodě byl program změněn a některé ze satelitů byly zpětně přejmenovány. Nový program nesl název „KeyHole“ a satelity se nazývaly KH-1s (Discovery byly přejmenovány na KH-4s). Jedna z nejtajnějších vládních složek byl a stále je tzv. „National Reconnaisssance Office (NRO)“ (Národní průzkumná a výzvědná kancelář), která byla založena 25.8.1960. Věřím, že jedním z důvodů pro její zřízení byly létající talíře, ale to je jiná historie. NRO vyvinula v roce 1972 špionážní satelit KH-11 mužem, který se jmenoval Keenan. (Jeden s projektů, na kterém jsem osobně pracoval byl právě KH-11). KH-11 byl použit pro takové věci jako zjišťování, kde jsou zadržováni rukojmí na Iránské ambasádě a zřejmě také pro sledování dlaždic tepelného štítu raketoplánu. Bylo mi jasné, že byly také používány na sledování létajících talířů, ale potom jsme se všichni dozvěděli, že létající talíře „neexistují“, takže se musím zřejmě mýlit!?
Amerika věděla, že Ruské orbitální stanice zničí raketoplán, ale plánovači doufali, že předtím než se tak stane, satelit bude schopen dodat dostatek informací potřebných pro první nukleární útok. První let raketoplánu musel mít posádku, protože nesl tajný náklad. Kdyby se satelit dostal na oběžnou dráhu, astronauti měli za úkol uvolnit z vnitřku nákladového prostoru vojenský satelit. Satelit byl v základě špionážním satelitem, ale navíc byl mnohem víc. Aby mohl splnit svou práci, byl zkonstruován tak, aby vyřadil z provozu ruské vesmírné zbraně na co možná nejdelší dobu. Ve svém výsledku se jednalo o jakýsi bojový vesmírný robot. Byl to „zesílený satelit“ schopný vydržet útok bez toho, aniž by byl snadno zničen, nebo alespoň se tak doufalo. Byl vyzbrojen „aktivní obranou“, schopnou „zpětné palby“. Všechny komponenty byly nacpány do nákladového prostoru raketoplánu Columbia. Všechny tam již byly, když Columbia byla v listopadu ukázána veřejnosti na pojezdové dráze v Cape Canaveral. Po dosažení oběžné dráhy měli astronauté Young a Crippen za úkol vše smontovat dohromady a uvést do provozu ve velmi krátkém čase.
WOLFRAMOVÝ SATELIT PŘEDSTAVUJE NEBEZPEČÍ PRO RUSKÉ „COSMOSPHERES“
Kdyby byl satelit smontován a vypuštěn do vesmíru, vypadal by jako obrovská rotující plechovka, zhruba 20 stop dlouhá a 20 stop v průměru, ale při bližším pohledu by se jednalo o více než jen dřevěný sud. Některé jeho části byly všechny vyrobeny z wolframu. Uvnitř wolframového sudu byl další menší sud a uvnitř toho další menší sud. (3 vrstvy). V samém středu bylo srdce samotného satelitu. Wolframové sudy byly od sebe odděleny jeden od druhého prostorem zhruba jedné stopy. Mezi vnitřním sudem a povrchem satelitu byl také určitý prostor. Wolframové sudy představovaly pasivní ochranu satelitu. Kdyby byl satelit (wolframový obal) zasažen částicovým paprskem, tak by vypálil na sudu díru, ale energie by byla absorbována a paprsek by byl rozptýlen.
Teoreticky by podstatně zmenšil poničení druhého sudu a nezpůsobil by žádné poničení 3. vnitřního sudu. Wolfram má totiž nejvyšší teplotu tavení ze všech zpracovatelných kovů a z toho důvodu se předpokládalo, že takový štít vydrží alespoň několik bitev. Tří vrstvový wolframový systém štítu byl také opatřen speciálním vybavením. Kdyby paprsek narazil do štítu, „vzorec“ výboje paprsku by byl zaznamenán jako počáteční indikace směru, odkud byl paprsek vypálen. Počítač uvnitř satelitu by poté aktivoval naváděcí laserový systém, který se jmenoval LADAR (Laser Direction And Ranging). Manipulovatelné a odejmutelné části sudu a rotujícího wolframového štítu by se otevřely. LADAR by vykoukl skrz otvor a prozkoumával by okolí. V černé prázdnotě vesmíru se považoval LADAR za mnohem účinnější než radar, schopen zaměřit velice rychle ruské útočníky a ihned zahájit palbu. Kdyby to dokázal, znamenalo by to velkou hrozbu pro ruskou vesmírnou stanici, protože americký satelit by byl vyzbrojen gigantickým kanónem na bázi plynného CO2 (CDDB-„Carbon dioxide gas dynamic blaser.“)
Klamání a podvody
CDDB byla kompaktnější verze laseru, která byla také úspěšně testována modifikovaným tryskovým tankerem KC-135. Tento laser byl schopen vytvořit intenzivní radiaci v oblasti infračerveného záření o výkonu více než 1MW. Průmyslový satelitní laser byl ještě 100 násobně výkonnější. Nebyl tak výkonný, jako ruské zbraně na bázi částicových paprsků, ale dostatečně výkonný ochromit, nebo zničit ruské útočníky. Podle plánu, Columbia měla odstartovat jednoho slunečného rána v polovině dubna 1981. Milióny lidí by sledovalo, jak Young a Crippen stoupají s raketoplánem vzhůru k obloze a na oběžnou dráhu. Potom se scéna měla přenést do kokpitu raketoplánu, kde by oba astronauty průběžně kamery sledovaly po dobu zhruba 2 dní. Byly by to scény z kokpitu, střídané se záběry z kontrolního střediska letů a objevily by se malé nepředvídatelné problémy. Nic vážného, jen trochu přidat pravdivosti a vážnosti celému příběhu. Televizní diváci by neměli žádné podezření, že sledují jen útržky z bezpočtu letových simulací. V celém tom fiasku SKYLABu se NASA naučila mistrně různým technikám klamání a podvodů. Zatímco by neexistoval žádný televizní přenos ze skutečného letu, kromě startu raketoplánu. Místo toho, kdyby se Young s Crippenem dostali na oběžnou dráhu, začali by okamžitě intenzivně pracovat. Odtlakovali by kabinu, otevřeli by otvor nákladového prostoru a vyndali by komponenty špionážního satelitu ven z raketoplánu Columbia. Také by odpojili z nákladového prostoru raketoplánu 2 místnou raketu Gemini. Poté, co by se jim podařilo přemístit tyto věci nějakých 150m od raketoplánu, astronauté by uzavřeli nákladový prostor za pomoci dálkového ovladače. Postupovali by dolů pod raketoplán rychle vizuálně zkontrolovat stav tepelného štítu, ale naléhavost zprovoznit satelit by jim nedovolila opravit žádnou z dlaždic tepelného štítu. Kdyby to astronauté udělali, ztratili by potřebný čas k tomu, aby uvedli satelit do chodu a sami odletěli v Gemini pryč. To byl také důvod, proč NASA odmítla nainstalovat opravné zařízení tepelného štítu do prvního raketoplánu. Administrátor NASA Robert Forsch řekl an tiskové konferenci:“ Cítil jsem, že by to mohlo zvýšit riziko. Ne snad riziko s ohledem na systém, ale riziko celého letu.“ Po velice hrubé kontrole, by astronauté předali řízení raketoplánu do kontrolního střediska v Houstonu se slovy:“ Připraven pro oživovací impuls“. Potom by se vzdálili od Columbie a zahájili by práce na smontování špionážního satelitu. Očekávalo se, že práci dokončí zhruba po absolvování 4 obletů Země. Jakmile by byl satelit smontován a schopen pracovat, Young s Crippenem by nasedli do Gemini . Kdyby tedy vše šlo podle plánu, opustili by oběžnou dráhu a přistáli by v Tichém oceánu. Bylo by to ještě ten samý večer, kdy raketoplán odstartoval, ale televize by pořád ukazovala falešné záběry NASA, jak oba astronauté sedí v raketoplánu. Po přistání by byli Young a Crippen naloženi na loď a odvezeni na leteckou základnu „Edwards Air Force Base“ v Kalifornii, kde měli očekávat další zprávy a rozkazy. Po zhruba 12-ti hodinách po startu z Cape Canaveral, by Houston vyslal oživovací signál do nyní nepilotovaného raketoplánu. Motory raketoplánu by se nastartovaly. Zhruba v místech nad Indickým oceánem by raketoplán vstoupil do atmosféry. To by byl první skutečná test tepelného štítu. Kdyby plnily svou úlohu, raketoplán by byl schopen dalšího startu. Po dalším sestupu by byl raketoplán řízen dálkovým kontrolním systémem. A kdyby vše pokračovalo bez problémů, Columbia by se dotkla země v poušti v západní Austrálii. Po mnoho let jsem používal příruční kalkulátor HP-41CX. Když jsem ho koupil, n návodu bylo uvedeno, že stejný kalkulátor používali astronauté na raketoplánu, takže v případě poruchy palubního počítače by byl schopen převzít kontrolu. Pravděpodobně mám ještě někde tento návod založen. Důležité je to, že ža raketoplán může být lehce naveden na přistání počítačem. Bylo plánováno, že to se odehraje v průběhu toho prvního dne letu z předpokládám 54 hodin trvající mise raketoplánu Columbia. Poté jako poslední dějství celé té šarády, by nám v televizi řekli, že raketoplán vstoupil do atmosféry nad Pacifikem a konečně, světe div se, by raketoplán objevil v zorném úhlu. Každý by s údivem sledoval, jak raketoplán sestupuje níže a níže nad Edwards Air Force Base za současné dvojité detonace jako výsledku zvukové vlny při překročení zvukové bariéry, což mělo dát fyzický důkaz celé cesty raketoplánu. Nakonec by letadlo přistálo a zastavilo a z něj by vystoupili Young s Crippenem. Všichni ny se domnívali, že vystupují z Columbie, NICMÉNĚ V REÁLU BY VYSTOUPILI Z ENTERPRISE. Byla to právě Enterprise, kterou jsme mohli sledovat při přistávacích testech v srpnu 1977 a byla by to podobná Enterprise, kterou bychom viděli provést další skvělé přistání. Raketoplán by byl poněkud namaskován (jakoby poničen), aby to vypadalo, že má za sebou náročnou cestu vesmírem. To bylo samozřejmě všechno velmi riskantní. Nicméně, kdyby vše vyšlo podle plánu, přivedlo by to celý svět na pokraj jaderné války. Ačkoli byly předvídány určité chyby a také pečlivě zakryty, byly bychom na cestě neuvěřitelných smyšlenek následujících jedna druhou ve stále zvyšujícím se počtu. 12. Dubna 1981 bylo 20. výročí prvního pilotovaného letu do vesmíru. Byla to oslava prvního orbitálního letu ruského kosmonauta Jurije Gagarina. Ten den se stal také dnem totálního zklamání mezi Bolševiky z amerického programu raketoplánu. Méně než 8 minut po startu toho nedělního rána věděli, že se s Columbií něco stalo. Stále jsme slyšeli zvukové efekty zdánlivě úspěšného letu, který měla NASA nahrán na videu. Ale kontrola skutečného letu na vojenské základně White Sands již neslyšela vůbec nic. Columbia nepřeletěla Indický oceán podle letového harmonogramu a daleko horší zprávy následovaly: NORAD pátral o palivové nádrži raketoplánu. Neměla již být na oběžné dráze, ale ona tam byla. To vypadalo přinejmenším nemožné. Toho večera 12.4. se palivová nádrž objevila nad Mexickým zálivem, jižně od Louisiany. Nádrž byla prasklá, ale stále v ní bylo podstatné množství tekutého vodíku a kyslíku. Když nádrž dopadla tak explodovala a vytvořila obrovský mrak. Zlaté pásy, které se ve velké míře používají při konstrukci palivové nádrže raketoplánu z důvodu vlastností přenosu tepla zlata, se vypařily a byly rozptýleny v mracích, které bylo možné spatřit na velkou vzdálenost. Výsledek byl stejný jako když se zlato přidává ve velmi malém množství do barevných skel - výrazná červenorůžová barva. Ten obrovský růžový mrak s kousky zničené palivové nádrže se odrážel ve slunci, jak směřoval severovýchodním směrem přes Louisianu a Missisipi. Naši „staří dobří hoši“ vše označili za „přírodní úkaz“. Američtí elitní bolševici si nebyli úplně jisti, co se vlastně Columbii přihodilo, ale opravdu věděli, že program raketoplánu je jejich jediná naděje. Měli v záloze ještě 3 další raketoplány ve White Sands a počítali s tím, že je vypustí všechny. Nezáleželo jim na tom, co to může mít za následky, a tak NASA zdůvodnila tuto katastrofu Columbie tím, že vše bylo vlastně takto naplánováno.
GENETICKÉ KOPIE ČLOVĚKA
Ke konci 70. tých let se zveřejnily zprávy o genetických kopiích člověka. Lidé, kteří tyto zprávy zveřejnili, byli pečlivě ukryti a klíč k celému fenoménu zahozen. Vše bylo zpochybněno a celá věc byla pohřbena pod pohrůžkou smrti těm, kteří by cokoli zveřejnili. Ale oni nicméně existovali (a stále existují) a byli nasazováni do „služby“ přímo před našima očima. My jsme je dokonce ani nezaznamenali - ne pane, jen jsme zhltli tu lež, rozkousali a celou ji spolkli. Pokud jsem vás ještě do této chvíle ničím nepřekvapil, tohle vás pravděpodobně dostane. Genetické kopie? Lidští roboti? Řeknete to nemyslíte vážně! Můžeme je nazvat různými jmény, ale fakticky jsou to GENETICKÉ KOPIE. Je potřebné pečlivě prozkoumat vše, co se děje v takových místech jako např. Dulce v Novém Mexiku! Bible říká, že na konci časů to bude jako za Noemovy doby a záznamy ukazují, že v Noemově době byla prováděna genetická manipulace! Běžná věc je používat je jako dvojníky. Např. v knize „ The Strange Death of Franklin D. Roosevelt” (Záhadná smrt F.D.Roosevelta) od Emmanuela M. Josephosona z roku 1948 je řečeno v kapitole pod názvem “Rooseveltova zdravotní indispozice a jeho záhadná smrt”, že jak Roosevelt tak Churchil byli otráveni Stalinem na konferenci v Teheránu. “V Teheránu se Roosevelt a Churchil setkali se Stalinem potvrdit poválečné rozdělení světa. V průběhu konference byl Roosevelt vyzván Rusy ubytovat se na ruské ambasádě proto, že americká ambasáda nebyla bezpečná. Je zdokumentováno, že na ruské ambasádě se dostalo hostům speciální laskavosti. Byl jim přidělen speciální číšník, který se staral jen o ně. Později se zjistilo, že tento číšník byl lékař, specialista na jedy a toxikologii. Bylo potvrzeno využívání lékařů v ruském státním zdravotním systému k trávení lidí, kteří měly být zbaveni moci. Dr. Levine vypověděl, že mu bylo přikázáno jeho nadřízenými otrávit Maxima Gorkého, což také udělal. Krátce po svém odjezdu, Wintston Churchil těžce onemocněl. Byl převezen do Egypta, kde byl již tak nemocen, že jeho smrt se očekávala každou chvílí. Ale život mu zachránil objev Sira Arthura Flemiga - penicilin. Roosvevelt byl také velmi nemocný při svém návratu. Nebyl schopen jít nebo stát bez cizí pomoci a nikdy se již nezotavil. Přátelé, muž, který byl zvolen na 4. prezidentské období NEBYL ROOSEVELT! Když zemřel, Amdirál Mcintyre (vládní lékař) reportoval, že Rooseveltovo tělo nemohlo byt balzamováno, jelikož za méně než 4 hodiny po smrti zčernalo, což je reakce, která se přihodí po otravě arsénem (str. 285). Na str. 286 se říká: “Byla provedena podrobná studie Rooseveltových fotografií z roku 1944, které iniciovaly otázku, jestli to jsou skutečně Rooseveltovi fotografie, nebo je to jeho dvojník. Bylo všeobecně známo, že existovalo několik Rooseveltových dvojníků, kteří se mu velmi podobali. Jestliže podezření iniciované fotografiemi bylo dobře podloženo, jen to celou záhadu prohlubuje. Co se přihodilo Rooseveltovi? Kdo byl ten, který vedl prezidentskou kampaň a byl zvolen americkým prezidentem v roce 1944? Kdo to byl? Nezapomeňte, ta kniha byla napsána roku 1948. Na str. 287 je doloženo, že Roosevelt spáchal sebevraždu, když se zastřelil “malou stříbrnou pistolí”. Říká:” Jeho pohřeb bez ohledání mrtvoly byl trestním činem a do nebe volajícím překročením zákona. A tak! Kapitola končí sdělením:” Podvod spáchaný na veřejnosti v souvislosti s Rooseveltovým zdravím je charakteristický pro celé období jeho vlády.” Situace je NYNÍ mnohem horší, přátelé!
Tajemství raketoplánu Enterprise
PŘEDSTÍRANÁ PŘEVAHA VE VESMÍRU
Na základě toho JEDNOHO letu raketoplánu nám ze všech stran říkali, že znovu zaujímáme vedoucí postavení v letech do vesmíru. Říkali nám, že máme pět let náskok před těmi chudými, stupidními Rusy. Raketoplán, který jsme všichni viděli přistát na Edwards Air Force Base byl tréninkový raketoplán Enterprise. Jednoduše se přepsal nápis na boku raketoplánu na „Columbia“. Když raketoplán 14. dubna přistál v Kalifornii, neustále bylo zdůrazňováno, že odletí okamžitě zpět na Floridu, ale jak dny ubíhaly, raketoplán zůstával na Floridě. NASA vymýšlela jednu výmluvu za druhou, aby vysvětlila veřejnosti neustálé odklady odletu. Mezitím se konaly schůzky a zuřivá jednání za účasti klíčových lidí z NASA a armády USA. Věci nešly podle plánu a nikdo nevěděl co dělat dál. Jedna frakce trvala na tom, aby NASA pokračovala podle původního plánu. Plán vyzýval k záměně raketoplánů mezi Kaliofornií a Floridou. 1. den by odstartoval ze základny Edwards Air Force v Kalifornii upravený Boeing 747 s raketoplánem Enterprise „na zádech“. Zpravodajské kamery by zaznamenaly tento start. Enterprise by poté letěla na svou domovskou základnu ve White Sands, Nové Mexico. Mezitím by se lidem sdělilo, že 747 s raketoplánem udělaly noční přestávku. Poté 2. den by odstartoval jiný 747, nesoucí jiný raketoplán z White Sands na Floridě. Znovu by se reportéři zúčastnili přistání na Cape Canaveral. Nový raketoplán by samozřejmě měl po straně nápis Columbia. Tzn., že tréninkový raketoplán Enterprise by se vrátil na svou mateřskou základnu. Tato záměna by byla provedena, aniž by si veřejnost čehokoli všimla. Zúčastnění by se bohužel domnívali, že tento zastiňovací manévr je ve prospěch národní bezpečnosti ve smyslu zabránit válečnému konfliktu. Na výše zmíněných jednáních za zavřenými dveřmi ostatní protestovali, že by bylo hloupé pokračovat podle původního plánu bez některých dalších informací. Bylo zřejmé, že Rusové zničili Columbii, ale otázkou zůstávalo: „Jak?“ Vojenská plánovací skupina odsouhlasila, že je potřeba odpovědět na tuto otázku, jinak nebylo možné zajistit dalšímu letu raketoplánu větší bezpečnost. Vidíte, že nikdy se neuvažovalo o tom, že by se řekla pravda a další plány by se zastavily. Nakonec se dospělo k názoru, že první potřebou je získat čas, a tak bylo mluvčímu NASA nakázáno vydat tiskovou zprávu o poletových úpravách na raketoplánu, které probíhaly v Kalifornii. Mezitím každá dostupná zpravodajská služba po celém světě byla požádána o získání odpovědi na otázku: „Co se přihodilo raketoplánu Columbia? Den po dni jsme sledovali dobře připravená zpravodajství o poletových úpravách na raketoplánu v Edwards Air Base. Poté byl raketoplán vyzdvižen na 747, ale start byl den po dni odkládán. Vojenská plánovací komise nezjistila nic o raketoplánu Columbia. Enterprise zůstal na zemi o týden déle, než se původně plánovalo a stále žádná nová zpráva o Columbii nepřicházela. NASA již docházely výmluvy jak zdůvodnit čekání raketoplánu. Tajný tým raketoplánu nebyl stále v pozici umožňující další vesmírnou misi a každý další den se stával více kritickým. Americká vláda stále hlasitě vytrubovala do světa úspěch raketoplánu, jelikož to byla jediná naděje, která Americe zbyla. Raketoplán byl jediný program, který dostával zvýšený finanční rozpočet ze strany Reaganovy vlády. Existoval také obrovský strach z toho, že kdyby Rusové získali nepoškozený raketoplán, celý zastírací manévr Spojených států by se provalil.
MOŽNOSTI VE WHITE SANDS
Předtím, než raketoplán Enterprise opustil Kalifornii na zádi Boeingu 747, plánovací skupina musela udělat rozhodnutí: Mají nebo nemají udělat plánovanou výměnu raketoplánů ve White Sands? Tam byly ukryty ještě 3 další raketoplány a pro každý z nich byla plánována speciální vesmírná mise. Jeden ze členů plánovacího týmu vše shrnul v následujících slovech: „Jak můžeme poslat orbitální loď do Cape Canaveral?“ STS -2,3 a 4 by si vyžádaly rozsáhlé úpravy, aby byly schopny Rusům uniknout. Nevíme, co by to mělo být přesně za úpravy, pokud nemáme zpětnou vazbu z letu STS-1. Říkám, pošleme Enterprise. Můžeme ji udržet pod úrovní oběžné dráhy tím, že budeme předstírat selhání jednoho motoru s následným návratem na Kennedyho letiště. To také znemožní Rusům na raketoplán zaútočit. Někdo se zeptal: „A co mínění veřejnosti?“ Odpověď: „ Chcete raději ztratit další stroj?“ A kromě toho, když provedeme vše správně, můžeme nakonec získat daleko větší podporu veřejnosti. Však víte, co myslím - myšlenka, že raketoplán je bezpečný i když něco není v pořádku. Potom se rozhostilo dlouhé ticho, po kterém následovala bouřlivá diskuse, ale nakonec došlo ke schválení návrhu. V pondělí 27.4. raketoplán na zádi 747 opustil Edwards Air Force Base v Kalifornii. Den nato nám ukázali ten samý raketoplán, tréninkový raketoplán Enterprise, kterak přistává na Floridě. Nebyla provedena žádná výměna. Tajní plánovači nechali široce otevřenou možnost pro případné změny v plánu. Proto by to byl tréninkový raketoplán Enterprise, který by se později v létě objevil na startovací dráze na Floridě. Vypadal by přesně tak jako Columbia před svým dubnovým startem, připevněná k obří palivové nádrži.
NASA usilovala o velmi brzký start dne 30.9.1981. Podle plánů start mněl probíhat bez problémů. Na rozdíl od Columbie by však Enterprise nesměřovala na sever na oběžnou dráhu, která byla Rusy zakázána. Potom měl jeden z motorů vypovědět službu. Mělo to být dříve, než v místech, kde byl při dubnovém letu ztracen kontakt s Columbií. Potom, stále za asistence televizních kamer, by se Enterprise vrátila zpět nouzově přistát na Kennedyho letišti. Do té chvíle Enterprise absolvovala tolik přistání řízených počítačem, že NASA byla přesvědčena, že Enterprise přistane bez problémů i tentokrát. Samozřejmě, že by panoval jistý zmatek a vřava kolem selhání letu Enterprise, ale to by nemělo dlouhého trvání. Kdo by přeci riskoval životy astronautů. Celý tento scénář fingovaného nezdařeného letu by jen prověřil počítačový systém včasné výstrahy. Cílem však bylo získat čas a zjistit informace týkající se prvního letu.
ZPĚT KE VZDUŠNÝM DETONACÍM
Pojďme se podívat zpět do prosince 1978, kdy vzdušné detonace začaly otřásat domy a strašit tisíce lidí podél amerického východního pobřeží. Po určitou dobu se je mluvčí americké vlády pokusil ignorovat, ale tyto detonace, nyní známé jako vzdušné zemětřesení, prostě nepřestávaly. Fakticky postupně narůstaly co do počtu a byly brzy zaznamenány také na západním pobřeží a ostrovech USA. Nikdo nenabídl žádné vysvětlení, a tak celá věc byla zesměšňována v hlavních médiích, ale tato taktika se rychle změnila, jelikož detonace slyšelo na vlastní uši příliš mnoho lidí na to, než aby bylo možné kolem tohoto fenoménu vtipkovat. Poté, co tato zemětřesení nadále pokračovala po několik měsíců bez náležitého vysvětlení, vláda se vše pokusila svést na rozmarné počasí a meteorologické poruchy. Najatí experti podávali veřejnosti různé pofidérní informace o neobvykle studených vzduchových vrstvách, ozónových dírách, elektrických poruchách, atd. Jiní experti zase sdělovali, že se jedná o detonace pří letech vojenských letadel, ale nikdy žádný radar letadla v těchto místech nezaznamenal. Jiný se snažili vysvětlit, že důvodem je nadzvukové dopravní letadlo Concorde. Tvrdili, že tyto vlny dosahují východního pobřeží jednu hodinu před tím, než na místo doletí samotné letadlo a projevují se ohromnou rázovou silou, jak cestují atmosférou. Taková a podobná vysvětlení byla směšná, ale bohužel spousta Američanů se nechala zpacifikovat a akceptovala tyto útoky na jejich inteligenci a dokonce se podnikaly manifestační pochody ve snaze zabránit přistávání Concordu v Americe. Faktem zůstává, že většina nejrozsáhlejších detonací nebyla v médiích vůbec publikována a byla snaha o to veřejnost uklidnit. Např. existují téměř každodenní vzduchové detonace v oblastech okolo vojenské letecké základny, kde se můžete setkat s nadzvukovými letadly. Obvykle však letadlo, které je později možno spatřit není příčinou detonace, ale jedná se o INSPEKČNÍ TÝM ZJIŠŤUJÍCÍ LOKALITU DETONACE. Jak tento fenomén pokračoval, mnoho lidí mu přestalo věnovat pozornost. Počátkem prosince 1977 bylo veřejně sděleno a vládou zdůrazněno, že detonace jsou zaviněny operujícími ruskými Cosmospheres, které vystřelují částicové paprsky v necíleném módu do oblasti nad Atlantickým oceánem a později také nad Pacifikem. Tato informace přišla přímo od našeho špičkového výzvědného systému. V roce 1977 se nad územím USA pohybovalo 7 Cosmospheres, ale za několik měsíců se jejich počet zvýšil na několik set po celém světě. Nyní můžete zjistit více, jestliže si prostudujete materiály Mitre Corp. Tuto studii sponzorovala vláda USA. Tento materiál byl v tichosti vydán a poté upadl v zapomnění. Zpráva zmiňuje 594 případů významných vzduchových detonací v období od prosince do následujícího června. V červnu již samozřejmě nějaké „studené vzdušné vrstvy“ musely být dávno pryč. Studie se snažila všemožně přisoudit vzdušné detonace nadzvukovým letadlům, nicméně 181 těchto detonací nebylo možné nikam zařadit. Takže zpráva to zdůvodnila tím, že se musí jednat o určitý přírodní úkaz a přesto vláda a armáda přesně věděla, co tyto detonace způsobuje. Cosmospheres je ruská verze vznášejících se zbraní, před kterými se pokoušel marně varovat gen. Thomas Power. Gen. Power byl bývalým šéfem vojenského leteckého výzkumu a vývoje. Věděl o čem povídá a využil každé příležitosti upozornit Američany na vzniklou situaci, ale jeho úsilí bylo potlačeno a ignorováno. Jak se počet Cosmospheres mnohanásobně zvýšil v průběhu několika let, zvýšil se také počet fenoménů UFO. Můžeme se divit tomu, že USA oficiálně nerozeznají UFO a nazývají je meteorologickými balóny?
CIZINCI Z VESMÍRU
Panika, kterou se vláda snaží uklidnit není problém návštěvníků z vesmíru. Problémy přicházely ze Země a od lidí. Většina sledovaných UFO jsou vlastně identifikovatelné létající objekty, jsou to ruské Cosmospheres. To nemá znamenat, že létající objekty mimozemského původu neexistují, protože ta samá zpravodajská služba, která identifikovala a vystopovala Cosmospheres také potvrdila existenci létajících předmětů, které jsou mimozemského původu. Všichni astronauti z amerických misí na Měsíc vypovídali, že byli sledováni létajícími předměty, což bylo ještě předtím, než Rusové vyvinuli jejich létající zbraňové platformy. Není to ten PRAVÝ důvod, proč byli astronauti drženi v karanténě poté, co se vrátili z „Měsíce?“ Všichni podstoupili náležité školení jak mají mlčet o tom, co viděli. Neil Armstrong řekl, když vstoupil na povrch Měsíce, že kolem sebe viděl alespoň dva létající předměty, které ho bedlivě sledovaly.
JE TO JEN PAPÍROVÝ MĚSÍC…
Zářijové číslo (5.9.1994) časopisu Spotlight obsahovalo článek napsaný člověkem, který popisoval některé zřejmé problémy v případě programu amerických letů na Měsíc. Autor, který používal jméno R.René napsal knihu nazvanou „JE TO JEN PAPÍROVÝ MĚSÍC“, ve které zmiňuje některá vědecká fakta jako např. vesmírné lodě a vesmírné obytné stanice, které neposkytují dostatečnou ochranu posádky před radiací. Říká, že „přistání bylo falešné a že program Apollo byl velmi úspěšným a drahým žertem americké vlády - žert, který má být zopakován v případě Marsu jako nový cíl pro příští století“. Hubbleův teleskop je dalším žertem NASA - zkuste si přečíst „THE HUBBLE WARS“ napsané Ericem Chaissonem.
PROČ VŠECHNA TA POMOC RUSKU?
Proč americká vláda dává Rusku takové ohromné finanční prostředky, množství jídla a technologií? Mohlo by to být z důvodu ponechat Cosmospheres na patřičné oběžné dráze mimo dosah amerických měst a vojenských základen? Mezinárodní bankovní elita ví co se děje a postavila sama sebe do pozice s možností zlikvidovat 5 z 6 lidí na Zemi (podle jejich vlastních plánů). Jediným důvodem proč se tak ještě nestalo je to, že „Oni“ to odkládají do doby, než si pozlatí kliky u prádelníku a nacpou si svá podzemní skladiště.
PODZEMNÍ ZAŘÍZENÍ
V této souvislosti jsou zde některé skryté indicie pro hledače UFO. Existují vzduchové detonace nad jižní Kalifornií. Jako původce bylo vystopováno letadlo Aurora a další letící ke Groom Lake v Nevadě. Když si tento kurs proložíte graficky zpětně, dostanete se do Austrálie. Prozkoumejte podzemní zařízení v Pine Gap v Austrálii, jestliže chcete zjistit více skrytých informací o „Elitě“. Výzkum ukazuje, že tyto létající předměty jsou schopné létat rychlostí přes 4000 mil za hodinu. Ale jeden z těch, kteří by měli znát pravdu říká, že může letět přes 8000 mil za hodinu. Takové letadlo doletí do Austrálie dříve, než dojedu z práce domů. UFO bylo vždy přitahováno letadly, raketami, a vesmírnými loděmi, zvláště když jsou nové a experimentální. Cosmospheres nejsou v tomto pravidle vyjímkou. Kdykoliv dojde k jejich shromáždění, objeví se nablízku UFO a v tomto pravidle neexistuje vyjímka. Mimozemský létající předmět sleduje lidský létající předmět.
MONITOROVACÍ MIMOZEMSKÝ LÉTAJÍCÍ PŘEDMĚT
Dobrý příklad tohoto monitorování bylo zaznamenáno na Novém Zélandu, kde byly tajné základny pod ruským dozorem. 30.12.1978 australský zpravodajský TV tým nafilmoval z letícího letadla nad Novým Zélandem něco, co nazvali UFO. Tento film, který trval okolo 7 minut byl koupen BBC a CBS TV Network. 2.1. CBS ukázala méně než 50 VTEŘIN z tohoto filmu ukazující žhnoucí kulový objekt a většina objektů sledovaných toho večera byly popsány jako světelné koule. Nicméně v průběhu celého filmu byla slyšet hudba. Ten australský zpravodajce popsal další objekt. Popsal ho jako létající talíř. Walter Cronkite neřekl, jestli hudba k filmu byla naaranžována přímo k předváděnému filmu. V každém případě ten kulový předmět na filmu byl ruský Cosmosphere, ale pokusy zdiskreditovat tento film byly umlčeny směšnými příběhy americké vlády o vzdušných detonacích. Jednoho večera 25.1. Walter Cronkite připomněl lidem, kteří na Novém Zélandu sledovali fenomén UFO: „Dobře, letecké síly Nového Zélandu dnes oznámily, že za nevyzpytatelné a neobvyklé atmosférické podmínky toho dne nenesou odpovědnost návštěvníci z vesmíru. Výzkumníci sdělili, že tím hlavním důvodem byla neobvykle jasná planeta Venuše vycházející na východní obloze.“ DÁVEJTE POZOR - TO JE ZE „ZEMĚ“ (zemského původu). „Přátelské mimozemské“ létající předměty doprovázejí „zbarvená“ světla červené, zelené, žluté a modré barvy. Jsou umístěny v neorbitálních sekvencích ve strategickém postavení. Naproti tomu Cosmospheres se jeví jako hvězdy nebo planety. To je pravý důvod, že existuje mnoho „hokus pokusů“ také v případě Hubbleova teleskopu. Oni nám prostě nemohou dovolit vidět, co tam k vidění je.
Ruské vesmírné Cosmospheres, platformy a pomoc od mimozemšťanů
Ruské vesmírné lodě nejsou vždy viditelné; vlastně nejsou viditelné téměř nikdy a jsou vlastně jako každý jiný satelit příliš malé, než aby byly vidět pouhým okem. Jsou zaštítěny velmi důmyslným tajným systémem. „Mimozemšťané“ někdy neutralizují ruské systémy v naději, že je uvidíme a dojde nám, co se to vlastně děje, ale my máme natolik „vymyté mozky“, že nejsme ochotni přijmout pravdu.
Můžete se zeptat, jestliže jsou mimozemšťané tak benevolentní a proč nám nepomohou? Komu by pomohli? Na jaké straně jsou vlastně ti „dobří hoši ?“ Nejdříve je musíme požádat o pomoc, potom musíme akceptovat jejich pomoc a následovat jejich pravidla. Namísto toho jak americká tak ruská vláda (a ostatní) se pokouší je sestřelit.
Případy pozorování UFO nad Austrálií a Novým Zélandem byly vlastně ruské Cosmospheres s monitorovací lodí mimozemšťanů a společně s americkou monitorovací lodí.
USA se v roce 1970 rozhodla zastrašit Rusy rozmístěním raket Minuteman a dalších nukleárních raket po celém světě, poněvadž naše hlavní základny jako Edwards, White Sands, atd. byly monitorovány ruskými Cosmospheres. Věřili jsme, že můžeme ochromit Cosmospheres na dostatečně dlouhou dobu, abychom mohli zahájit raketový útok proti Rusku. Dostali jsme se několikrát velice blízko tomu to uskutečnit, ale pokaždé jsme byli poraženi Cosmospheres, které zachránili svět od nukleární války. Kdo jsou tedy ti „Dobří hoši“, přátelé?
KOBALTOVÉ IONTOVÉ BOMBY A LASERY
Americké vědecké inteligenci je velmi dobře známo, že Cosmospheres se vznášejí v elektrostatickém poli Země. Také předpokládají, že Rusové používají ty samé techniky, které bychom použili k tomu, abychom zacílili jejich částicové zbraně - tj. kombinací infračervených paprsků a radaru. Zdůvodňovali to tím, že když Cosmospheres narušíme jejich pozici na oběžné dráze a jestliže budeme schopni oslepit jejich naváděcí systémy, potom jejich částicové zbraně již nebudou tak účinné. I V případě, že by zahájily palbu, nezasáhly by cíl a minuly by naše rakety.
Tímto řešením byla tzv. kobaltová ionizační bomba. Jjejí prvotní účel je vytvořit obrovské množství kobaltových iontů zbavených všech svých elektronů a sestávajících jen z čistého atomového jádra. Plán je odpálit je na několika různých lokalitách ve vyšších vrstvách atmosféry jak vysoko je to jen možné, ale pod hladinou pohybu Cosmospheres.
Výsledkem je enormní elektronová bouře, rozkládající se horizontálně v magnetickém poli Země. Když slyšíte ve zprávách, že jsme právě vypustili satelit, který „ozařuje elektrostatické/magnetické pole“, dává vám to teď již větší smysl? A vzpomínáte si, že tento let byl považován za tajnou vojenskou misi? Také by to ochromilo infračervené a radarové systémy používané na sledování řízených střel; a zatímco jsou Cosmospheres na chvíli ochromeny, naši plánovači chtějí vypustit naše ICBM. Mezitím by byly použity pozemní vysoce výkonné lasery na sestřelení Cosmospheres. Ale Rusové velmi dobře rozumí důležitosti momentu překvapení, včetně překvapení technologických. A tak tedy, zatímco dovolili, aby v kruzích výzvědných služeb došlo k odhalení jejich vesmírných zbraňových systémů, stále ještě měli v rezervě mistrovskou tajnou zbraň pro případ samotné války.
Tato zbraň je systém ochraňující Achilovu patu jejich částicových zbraní - schopnost je přesně zaměřit. V angličtině se to nazývá „Psychoenergetic Range Finding“ (PRF). PRF se nespoléhá na konvenční techniky jako infračervené záření, nebo radar, ale namísto toho je založeno na aktuální atomické struktuře cíle. Proto, když explodují americké kobaltové bomby, Cosmospheres by byly přesto schopny zacílit a zasáhnout jakýkoliv cíl.
V listopadu byl prezentován alternativní plán pro druhý let raketoplánu. Tento plán by byl zkrácenou orbitální misí. Tak tedy druhý start raketoplánu se uskutečnil z Cape Canaveral na Floridě, 12.11.1981, sedm měsíců po prvním letu. Nějakých sedm hodin po startu bylo oznámeno, že let bude zkrácen. Jako omluvu si NASA vymyslela závadu na palivovém systému. Zkrácená listopadová mise raketoplánu byla jakýmsi dědictvím totálního nezdaru, který postihl dubnový let. V listopadu, stejně jako v dubnu, byly použity stejné teatrální zakrývací techniky, včetně předem nahraných pásků. Nikdo si nevšiml dokonce ani toho, že zvuk nekoresponduje z obrazem. Vzpomeňte si, sledovali jsme start Columbie, ale byla to Enterprise, která nakonec přistála v Kalifornii.
Enterprise byl na rozdíl od Columbie a dalších 3 raketoplánů, které tajně existovaly ve White Sands, speciálně zkonstruován. Enterprise byl tréninkový raketoplán s nákladovým prostorem naplněným raketovými palivovými nádržemi. Vypuštěn z Boeingu 747 byl schopen podniknout krátké suborbitální lety, ale z důvodu palivových nádrží, nemohl již nést v nákladovém prostoru žádný jiný náklad. Enterprise byl tedy plánovači poslán na Floridu. Hlavním důvodem bylo získat čas. Ale čas rychle ubíhal, protože američtí bolševici chtěli v co nejkratší době rozpoutat VÁLKU! Nakonec bylo zkonstruováno schéma použít Enterprise pro listopadovou vojenskou misi.
POČÍTAČOVÍ OBĚTNÍ BERÁNCI
Tak jak jsou počítače užitečné jako pomocníci lidí v práci, slouží také jako obětní beránci při zamaskování velkého počtu různých chyb a omylů. Tentokrát by byl problém s počítačem důležitým faktorem pro zkrácení druhého letu raketoplánu - jako informace, která se předkládá veřejnosti. Takže toho dne před večeří bylo možno pozorovat nebývalou aktivitu v Cape Canaveral.
Palubní datový modul, jakožto část počítačového systému, „vypovídal službu“. Bylo nám řečeno, že bude dodána náhrada a viděli jsme pracovníka, který spěchal něco nainstalovat do raketoplánu. Celá tato akce probíhala v poslední minutě před startem, kdy obří vnější palivové nádrže byly plněny palivem. Tato uspěchaná akce toho večera 11. listopadu nebyla výměna počítačového modulu, jak nám bylo sděleno a ukázáno. Místo toho bylo nainstalováno speciální průzkumné fotografické zařízení přímo do kabiny posádky raketoplánu. Bylo tak nainstalováno, aby mělo výhled dvěma horními okny. Jak bylo již dříve zmíněno, Enterprise nemohl nést ve svém nákladovém prostoru špionážní satelit. Takže místo toho se v něj proměnil sám raketoplán. Tento špionážní aparát nebyl tak kvalitní, jako ten, který byl nainstalován na regulérním špionážním satelitu, ale váleční plánovači byli zoufalí. Je pravda, že můžete obelhat velmi snadno vaše přátele, ale jen stěží se vám podaří obelhat vaše nepřátele, protože ti velmi bedlivě sledují každý váš pohyb.
Uplynuly bezmála 4 roky od doby, kdy Rusko zničilo svou letkou zabijáckých satelitů všechny americké špionážní satelity. Tým kolem raketoplánu doufal, že se podaří provést alespoň malou část špionážního průzkumu ruského území. Doufalo se, že Rusové nebudou považovat Enterprise za nebezpečí, jelikož nemůže nést žádný náklad. NASA udělala také vše proto, aby Rusy přesvědčila o tom, že žádné nebezpečí ze strany raketoplánu jim nehrozí. Ráno 12. listopadu byla doba oběda posunuta zhruba o 2 a ˝ hodiny. To mělo ztížit ruským kosmickým zbraňovým systémům přenastavit svou orbitální dráhu a napadnout Enterprise. Tato poslední věc odráží tragickou chybu, kterou udělal tým raketoplánu. Věděli o orbitálních drahách ruských smrtících satelitů. Měli také informace o 1. generaci Cosmospheres. Jak zmíněné smrtící satelity (Interceptors), tak Cosmospheres byly vypuštěny do kosmu před nějakými 4 lety. Američané věděli, že raketoplán může pravděpodobně uniknout 1. generaci Cosmosphreres, a proto věřili, že Interceptors představují pro raketoplán hlavní nebezpečí. CO NEVĚDĚLI, ALE CO SE PŘEDPOKLÁDALO, ŽE RUSKO VYVINULO A VYPUSTILO NA OBĚŽNOU DRÁHU MALOU LETKU POLOEXPERIMENTÁLNÍ 2. GENERACE COSMOSPHERES. V dubnu jich operovalo 7, do konce listopadu jich bylo alespoň 8 nebo 9. Tyto nové Cosmospheres byly označovány jako „Supertěžcí“ (Super Heavies) nebo „Jumbos“ a překonaly vše co měla Amerika k dispozici, včetně raketoplánu. Rusové o nich podali dokonce NASA letmou informaci při jejich dubnovém vypuštění. Existovala dokonce nějaká americká špionážní skupina, která správně interpretovala co se stalo a informovala plánovače. Ale američtí bolševici, kteří měli vojenský program raketoplánu pod kontrolou, odmítli tuto zprávu akceptovat.
Když Enterprise odstartoval, neměl na palubě žádnou lidskou posádku. Vědělo se, že se jednalo o sebevražednou misi. Enterprise sledovala stejnou letovou vzestupnou dráhu, jako v dubnu Columbia. Směřoval k severu a když se dostal nad ruské území, letěl hlavou dolů, aby kamera mohla okny v kabině posádky učinit co nejvíce záběrů. 5 obřích Cosmospheres 2. generace se pohybovalo těsně zavěšeno na raketoplán. Moskva byla průběžně informována o letovém kursu raketoplánu, ale byl vydán povel nestřílet. Namísto toho byla v pohotovosti ruská protivzdušná obrana se svými balistickými střelami. Rusové věděli, že válka je na spadnutí a rozhodli se využít přibližovací manévr k raketoplánu, jako skvělý trénink.
SYSTÉMY OCHRANY
Vědělo se po dva roky, že Rusko připravuje nový systém proti řízeným balistickým střelám a došlo k vylepšení a renovaci podzemního obranného systému společně s instalaci nových objektů ochrany civilního obyvatelstva. Naše (USA) vláda neudělala pro nás - dobré daňové poplatníky nic. Ten nový antibalistický systém byl založen na zbraních na bázi částicových paprsků vypalovaných z upravených nadzvukových letadel TU-144. 12. listopadu byla utvořena skvadrona TU-144, aby sestřelila Enterprise. Obří Cosmospheres pokračovali ve sledování Enterprise z jisté vzdálenosti jen pro případ, že by TU-144 selhaly, ale to se samozřejmě nestalo. Enterprise letěla od severu směrem k poloostrovu Kola. Jak se dostala nad Bílé moře, TU-144 zahájily palbu ze svých částicových zbraní. Třetí salva prorazila střední část raketoplánu a rozlomila jej na dvě části. NASA „nasadila“ předem připravený film a následoval předem připravený scénář zkrácené mise. Za necelou hodinu po startu raketoplánu se vědělo, že raketoplán Enterprise byl zničen. Poté, co zjistili v dubnu ruský záměr vytvořit mezinárodní incident s havarovaným raketoplánem, chtěli rychle před očima okolního světa dokončit let raketoplánu. Přistání raketoplánu na základně Edwards bylo opakovaným záběrem, který jsme již viděli v dubnu. Jediná část přistání, která byla skutečně živá při listopadovém přistání, byla část terminálu, která mohla být viděna ze země. Raketoplán, který jsme viděli přistávat, byl jeden z těch z White Sands. Byl odstartován z letadla, naveden na patřičnou dráhu a byla mu udělena nadzvuková rychlost a poté se snesl dolů nad zúčastněný vítající dav.
Jelikož jsme všichni byli svědky, jak skvěle dopadlo přistání druhého raketoplánu, další start byl naplánován již na březen, jen 3 měsíce po tom perfektním přistání. Enterprise již tedy nebude znepokojovat NASA.
Nyní jsme měli nový raketoplán, který čekal v Cape Canaveral a byl již třetí v pořadí s nápisem Columbia na boku. Jeho nákladový prostor očekával nový náklad. Tento raketoplán byl opravdu speciálně upravený a ozbrojený pro bitvu ve vesmíru. Naši pitomí bolševičtí vojenští plánovači odmítali a stále odmítají pochopit koho mají tam nahoře proti sobě a tak se pomalu schylovalo k další tragédii.
PŘEHLED SVĚTOVÝCH UDÁLOSTÍ
Abychom mohli podat přesný přehled světových událostí, které se shodovaly s jednotlivými starty raketoplánů, musíme se vrátit zpět v čase k pokusu o atentát na Reagana 30. března. Tato zpráva zažehla spousty otázek po celém světě. Mohl by nějaký jiný stát se pokusit získat nějakým způsobem výhodu? Především, rozhodlo by se Rusko k invazi do Polska? Titulky ve zprávách z té doby nám říkali, že tato invaze je na spadnutí. Namísto invaze Rusko uklidňovalo poslední krizi v Polsku, kde Solidarita organizovala rozsáhlé stávky. Stejně tak také ostatní státy po celém světě obecně jednaly zdrženlivě na zprávy o střelbě na prezidenta bez velkých překvapení nebo reakce. Tedy všechny až na jednoho - ta jediná vyjímka byl Izrael. Můžete chtít se podívat blíže na následující soubor informací a zjistit, co můžete za tím vězí.
IZRAEL
Načasování nemohlo být přesnější pro případ, že vše by bylo plánováno dopředu. Jak první šokující zprávy o střelbě na prezidenta oběhly Ameriku, izraelské válečné plány nabíraly na obrátkách. Jak informoval mluvčí Bílého dobu na krátké tiskové konferenci, izraelské bombardéry útočily na Libanon. V průběhu toho odpoledne a večera Američané sledovali na svých televizních obrazovkách poslední zprávy z univerzitní nemocnice George Washingtona a byli kompletně fixováni na události toho dne, než aby mohli sledovat cokoli jiného, co se mohlo ve světě přihodit. Mezitím se libanonští vesničané krčili v protileteckých krytech a sklepích, aby se ukryli před izraelskými vybuchujícími leteckými minami a řízeným střelami. Na BBC World Service a dalších rádiových stanicích bylo možno slyšet rozsáhlé zprávy o izraelských náletech na Libanon, ale v Americe tomu tak nebylo. Zprávy o střelbě na prezidenta a jeho následcích přehlušily všechno ostatní. Přesně tak, jak to bylo plánováno a nikdo vám už nikdy neřekne co se přesně stalo a i když všechno nešlo podle plánu, splnilo to svůj účel. Všichni jsme to přece viděli, nebo snad ne?
Do té doby, než Syrské vojenské jednotky podnikly protiúder jako odpověď na izraelské nálety, nebylo o tomto incidentu v Americe nic slyšet. Den po dni se tento konflikt rozrůstal více a více. 28. dubna sestřelily izraelské stíhačky nad Libanonem dvě syrské helikoptéry. Po celém světě to vyvolalo okamžitou vlnu zpráv, ale v USA to bylo kompletně ignorováno ve prospěch celoplošného vysílání večerního projevu prezidenta v kongresu.
KRIZE NA STŘEDNÍM VÝCHODĚ
Syřané vystřelili proti Izraeli ruské řízené protiletadlové střely SAM-6 jako odpověď na sestřelení svých dvou helikoptér. A tak začala krize na Blízkém východě.
Tajná hra Američanů a Rusů
SPOR MEZI USA A JAPONSKEM
Další krizí byl vzrůstající spor mezi USA a Japonskem. Zdálo se, že Washington nemůže udělat nic správného ve vztazích s Japonskem. 10.4.1981 ráno byl zaznamenán první pokus se startem raketoplánu Columbia z Cape Canaveral. Skončilo to nezdarem zaviněným chybou na počítači, ale bylo to prezentováno v amerických médiích jako událost č.1. Den předtím došlo k tomu, že americká ponorka potopila malou nákladní loď, pravděpodobně po vzájemné srážce. Poté ponorka opustila místo nehody bez toho, aniž poskytla posádce japonské lodi jakoukoliv pomoc. A co bylo ještě horší, USA oznámily tuto událost Japonsku až nějakých 36 hodin po nehodě.
NAVY (námořnictvo USA) MÁ JINÉ VYSVĚTLENÍ - JAKO OBVYKLE
Americké námořnictvo vydalo zprávu, která se velmi lišila od výpovědi 13 lidí z posádky japonské lodi, kteří nehodu přežili. Americká zpráva dokonce označila za místo nehody oblast vzdálenou 3,5 míle od skutečného místa katastrofy. Japonci chtěli vědět PROČ! Japonci tak začali vyžadovat odpověď na tuto a mnoho dalších záhadných otázek týkajících se zmíněné nehody. Toto “nešťastné” potopení japonské nákladní lodi byl jen počáteční výstřel v celém americko-japonském sporu. Následoval jeden šok za druhým. Americká plavidla např. vplula to japonských rybářských sítí, které byly potrhány. A náhle jsme byli informováni, že americké lodě s nukleárními zbraněmi na palubě používají regulérně japonské přístavy.
Ministr zahraničí USA Haig zrušil návštěvu Japonska. Dokonce nedávná návštěva ministerského předsedy Japonska Suzukiho ve Washingtonu vyústila v jeho obvinění, že připravoval s USA tajnou vojenskou alianci. Ironií toho všeho bylo, že tyto Suzukiho problémy byly zaviněny faktem, že naopak odmítal takovou alianci. Faktem je, že určitý pokus nátlaku na Japonsko byl podniknut. A navíc američtí bolševici chtěli Japonsko přezbrojit, aby se tak stalo policií západního Pacifiku. Suzukiho předchůdce Ohira byl ochoten jít s Američany i přes varování ze strany Ruska. Ale co se nestalo. Ohira náhle zemřel a byl nahrazen Suzukim. Suzuki naopak nechtěl Japonsko přezbrojit, a tak jej chtěli američtí bolševici dostat ven z úřadu. Japonsko zažilo několik šoků v průběhu těchto několika měsíců, ale všechny měly jednoho společného jmenovatele: všechny zavinily ztrátu tváře Japonska jako země a speciálně ministra Suzukiho, což je velice bolestné zvlášť pro Japonce. Američtí bolševici toho použili jako politické zbraně a doufali, že to způsobí pád Suzukiho vlády. Kdokoliv by Suzukiho následoval, musel by hlásat doma “mír” a musel by se připravovat na válku, pokud by šel s USA.
JINÁ MÍSTA
Na mnoha místech v Asii, rudé Číně a ve Vietnamu nedávno probíhaly velmi prudké boje v pohraničních oblastech. Takzvaná Reaganova administrativa se připravovala otevřeně vyhlásit, že prodá Číně nejmodernější zbraně. Myslíte si, že od té doby se něco změnilo? Zcela jasně je to ještě horší. Nemáte žádnou představu, jakou dekádou vlastně 80. léta byla.
Také v Evropě bolševičtí agenti rozpoutávali nepokoje. V Itálii byla svržena vláda poté, co bylo obviněno mnoho vedoucích představitelů společnosti s masové konspirace. V západním Německu byl kancléř Helmut Schmidt pod neustálou palbou těch, kteří chtěli porušit nastolenou rovnováhu mezi Západem a Východem. A ve Francii bolševici vyhráli volby. Do té doby měla Francie dobré vztahy jak z Ruskem, tak také se Západem. Ten vztah byl již dříve vybudován Charlesem de Gaulem. Ale nový francouzský prezident Mitterrand dělal vše pro to, aby se to změnilo. Mitterand by se pokusil vnést Francii do anti-Ruské kampaně, vedené americkými bolševiky. Všimněte si jeho současné účasti na každém zasedání, ať otevřeném, nebo uzavřeném a poskládejte si chybějící části hlavolamu.
Po celý čas se objevovaly kolem nás menší nebo větší krize, ale bohudík bez žádných větších následků. Tyto krize byly součástí válečného plánu bolševiků v Americe. Nastolením těchto krizí ve světě, vytvořili podmínky pro nukleární válku č.1. Celý svět byl naplněn nepokojem, jako tomu bylo v případě Balkánu těsně před vypuknutím 1. světové války. Zmenšil se tento zmatek? 1. světová válka byla zahájena zdánlivě po neštěstí, když Ferdinand 1. byl zavražděn teroristy.
Když raketoplán Columbia odstartoval na svůj nevydařený let 12,4,1981, doprovázela ho letka speciálních letadel. USA velmi závisely na těchto sofistikovaných nově vyvinutých letadlech. Jednalo se o létající radarové a komunikační stanice známé jako “Froop Snoots” pro jejich velký zaoblený čumák. Tento speciální letoun byl modifikovaný vojenský Boeing 707, navržený jako “EC-135N”. Tyto letouny měly také za úkol sledovat ruské satelity. Existovalo jen několik těchto EC-135N, takže byly velmi důležité. Když raketoplán v dubnu odstartoval, existovalo jich dohromady jen osm. Program letů raketoplánů do kosmu byl nezbytný klíč pro válečné plány bolševiků a EC-135N byl také nepostradatelný. Dne 6.5.1981 odstartoval jeden z EC-135N pod přezdívkou “Boss Hog” ze základny Wright-Patterson v Ohio. Jednalo se o tréninkový let, letadlo letělo východním směrem a při tomto letu došlo k nečekané události. Při přeletu nad západním Marylandem na něj čekal osamocený Cosmosphere. V 10:51 dopoledne východního času pilot sděloval kontrolní věži “letová hladina 29”. Letadlo se nacházelo ve výšce 29000 stop. O několik chvil později Cosmosphere vypálil salvu částicových paprsků na letoun letící míle pod ním. Paprsek vypálil v letadle dvě díry. Explosivní dekomprese rozmetala kabinu a další exploze změnila kabinu v ohnivou kouli. V tom samém čase byly zničeny také kontrolní kabely a letadlo se obrátilo čumákem směrem dolů. Namísto klouzavého klesání s dopadem o mnoho mil dál od místa nehody, však letadlo spadlo jako kámen z oblohy přímo dolů. Obsluha radarů ztratila náhle letadlo ze svých obrazovek, ale vše bylo dokumentováno. Přihodilo se to tak rychle, že než mohl kdokoliv něco zaregistrovat, bylo po všem. Očití svědkové na zemi zaslechli jen sérií detonací a po chvíli se objevila obrovská ohnivá koule padající z nebe k zemi. Ještě asi deset minut poté bylo možné zaregistrovat malé částečky a zbytky letadla dopadající v oblasti několika mil. V případě letecké katastrofy, jako byla tato se provádí detailní průzkum a vyšetřování trvají několik měsíců, ale v tomto případě tomu tak nebylo. V pátek 29.5., jen tři týdny po nehodě letectvo tiše oznámilo, že výzkum byl ukončen s tím, že nehoda byla způsobena určitou chybou pilota. Letectvo USA vědělo, kdo způsobil tuto nehodu, ale vyhlásilo, že oficiální zpráva a výsledky vyšetřování nebudou oznámeny veřejnosti.
Částicové paprsky jsou tak přesné, že mohou být vystřeleny přímo do turbíny tryskového letadla za letu. Tentokrát si Rusové vzali za cíl vysoce sofistikované nadzvukové letadlo pod označením EA-6B Powler (na nosiči USS Nimitz). Toho dne, v úterý 26.5.1981 Nimitz trénoval noční přistání poblíž východního pobřeží, což je vždy nebezpečné, ale EA-6B měl speciální výhodu. Je vybaven automatickým naváděcím a přistávacím systémem, umožňující bezpečná přistání za podmínek nulové viditelnosti. Kromě toho tyto typy letadel patří mezi nejbezpečnější. Ale té noci 26.5. se jeden ruský nový Cosmosphere pohyboval vysoko nad Nimitzem. Byl to jeden z těch, které jsou vybaveny neutronovým dělem. Těsně před přistávacím manévrem Cosmosphre vypálil neviditelný neutronový paprsek, který na místě usmrtil posádku a dočasně vyřadil z provozu elektronické systémy letadla. Jak se letadlo stalo neovladatelným, odbočilo vpravo a narazilo do hangáru, který byl v tu dobu plný letadel. Výsledek: 14 mrtvých, 48 zraněných a 20 zničených letadel. Byla to největší letecká katastrofa USA od počátku 50. let.
USA SE POSMÍVAJÍ RUSKU
V této době existovalo mnoho “hokus-pokusů” v oblasti národní bezpečnosti. Co to znamená? Může existovat nějaká forma národní bezpečnosti bez možnosti přežití? Úsměvné je, že naši (USA) vůdci nám pořád tvrdili, že nebezpečím pro naši bezpečnost představuje Rusko. Potom,. když jsme se nedívali, vše najednou obrátili a z Ruska si tropili posměch. Zde je jeden příklad:
Po sestřelení EA-6B se Nimitz vrátil na základnu jen na velmi krátkou dobu a jen 2 dny poté, 30.5. byl znovu odvolán. Oficiální zpráva říkala, že odletěl do oblasti Karibiku na další cvičení. Nicméně Nimitz odletěl na sever, kde se připojil ke skupině podobných letadel v oblasti Barentzova moře, nedaleko od ruského území. Tato akce byla plánována na krátkou dobu, ale byla samozřejmě extrémně nebezpečná. Byl to bláznivý čin a hra s ohněm amerických bolševiků. Rusové naštěstí měli svůj den a necítili potřebu využít této příležitosti, ale bezpochyby ještě přijde doba, kdy pohár přeteče.
VELKÁ LEŽ TEHDY A NYNÍ
Lež o národní bezpečnosti byla velkou lží tehdy a je jí i nyní. Čím více můžeme utrtit za národní bezpečnost, tím menší bezpečnost můžeme dosáhnout. Ti, kteří tajně kontrolují americký osud (a tím také osud světa) namohou tuto pravdu unést a to je důvodem, proč pravda nám může začít podkopávat naši pozici. Momentálně se děje tolik věcí, že ani nejsem schopen je všechny zmínit (Irák, Střední Amerika, Izrael, atd.) V lednu 1982 obnovilo Rusko geofyzikální válku včetně změn počasí a umělých zemětřesení. Něco, co se v současné době děje více, než kdykoliv předtím. Části Kanady mají takové problémy se silným větrem, že musel být vyhlášen stav národního ohrožení. Přes 4 roky ruské zbraňové platformy pod názvem Cosmopsheres se pohybovaly nad územím USA. Poprvé o sobě daly vědět sérií vzduchových bomb po celém pobřeží. Jejich počet se zvyšoval a bez přestání hlídkovaly nad strategickými oblastmi USA. Naši američtí bolševici plánovali sestřelit tolik Cosmospheres, kolik jen bude možné. Do konce roku 1981 však pro USA bylo vůbec nemožné zjistit jejich přítomnost. Pro normální radar byly neviditelné. Ale koncem 1981 byly vyvinuta nová technika pod názvem “Computer-Enhanced Infrared”. Jednalo se o velmi citlivé detekční zařízení, které bylo schopno zaznamenat tepelnou radiaci. Tento nový systém je znám pod zkratkou CEIR (vyslovuje se “sýr”). Veečer 12.1.1982 byl proveden kompletní test detekce jednoho Cosmosphere, který se pohyboval nad oblastí New Jersey. CEIR byl použit k zaměření pozemního vysoce výkonného laseru na Cosmosphere a poté byl laser vypálen. Z části Cosmosphere, kam dopadl paprsek, vyšlehly modro-zelené plameny. V ten moment posádka Cosmosphere zamířila stroj směrem k pobřeží. A to z toho důvodu, že ruské vojenské velení vydalo rozkaz, že žádný Cosmosphere se NIKDY nesmí dostat do cizích rukou. Hořící Cosmosphre bylo možné vidět padat nad Atlantic City a dopadl do vody jen několik mil od pobřeží. Celá tato událost byla sledována spoustou očitých svědků, a vyvolala lokální senzaci, ale mluvčí americké vlády vše označil jako přírodní úkaz. První sestřelení Cosmosphere vyvolalo v Kremlu velký šok. Bylo rozhodnuto velice rychle, že v případě opakovaného útoku se strany USA, Rusko vyšle Pentagonu jasný signál, aby se to již neopakovalo. Rusové věděli, že Cosmosphere byl sestřelen laserem, a tak ihned na druhý den (13. ledna) sestřelili Boeing 737 společnosti Air Florida s laserovými specialisty na palubě. Letadlo se zřítilo na Washington D.C: krátce po startu v průběhu sněhové bouře. Tato událost si vyžádala 74 mrtvých ze 79 lidí na palubě letadla a 4 další zemřeli v autech na mostě, kam se letadlo zřítilo. Možná si vzpomenete na sledování záchranných prací po této nehodě.
Není válka legrační?
HAVÁRIE, KTERÉ NÁSLEDOVALY
Následující řetězec havárií byl zdánlivě nevysvětlitelný. Všechny čtyři předváděcí letadla Air Force typu Thunderbird havarovala. V Kalifornii klesl Boeing 737 příliš nízko pod svou letovou hladinu bez zdánlivé příčiny a proletěl skrz dráty s vysokým napětím. A nakonec po tom všem se 9. února japonský DC-8 zřítil do Tokijského zálivu v průběhu přibližovacího manévru na přistání. Byl to perfektní den pro létání, jasná a slunečná obloha. DC-8 byl jen 1000 yardů od přistávací plochy a nebyly hlášeny žádné technické problémy. Náhle však se pilot zachoval, jako by byl něčím oslněn. Ztratil kontrolu nad letadlem, kterému přestaly fungovat 2 ze 4 tryskových motorů. Letadlo se obrátilo čumákem dolů a dopadlo do pobřežních vod zálivu. 24 osob zahynulo a více jak 150 bylo zraněno. Později v nemocnici pilot řekl, že byl oslepen. Druhý pilot řekl, že se cítil jakoby omámen, ale překonal to a zůstal při vědomí.
Náhle se objevily informace o UFO a články o návštěvnících z vesmíru.
NEUTRONOVÉ PAPRSKY
Neutronové paprsky narušují a ničí elektrická zařízení a také lidský nervový systém. Rusové vlastně říkali americkým bolševikům z Pentagonu: “ Jestli sestřelíte další Cosmosphere, nebudete se mít kam schovat.”
V únoru 1982 existovaly 3 hlavní silové frakce, které bojovaly o nadvládu. Jedna z frakcí byl Rockefelerův kartel - nadnárodní komplex velkých olejářských společností, velkých bank a velkého obchodu. Další frakcí byla Bolševicko-židovská osa mezi New York City po Jeruzalémem. Třetí frakcí byla ta nových vládců v Rusku, kde byli seskupeni většinou bolševici s dob minulého socialistického zřízení.
ROCKEFELLER-RUSKÝ KARTEL
Začala se připravovat spolupráce mezi Ruským a Rockefellerovým kartelem. Celá struktura však krátce po vlastní dohodě přestala fungovat. Tato dohoda neměla samozřejmě zlikvidovat jednoho z obou. Hlavním důvodem bylo oba spojit k boji proti jejich společnému příteli - americkým bolševikům, kteří infiltrovali klíčové politické pozice do Washingtonu.
Hlavní oblastí, kde mohl Rockefellův kartel pomoci Ruskému byla ekonomická oblast. Američtí bolševici dominovali zahraniční politice a ekonomicky potlačovali Rusko a jeho satelity. Rockefellerův kartel byl v pozici částečně otupit tuto politiku spoluprací s Ruskem v obchodě mezi východem a západem.
Ekonomická válka amerických bolševiků proti sovětskému bloku byla nejvíce zřetelná hned poté při polské krizi. Američtí bolševici byli nakonec úspěšní ve využití Solidarity přitlačit Polsko ke stannému právu. Stanné právo bylo použito jako omluva, aby Poláci trpěli ještě více pod rukama Američanů. Bylo nastoleno potravinové embargo proti Polsku. Dokonce potrava pro kuřata byla zadržena, aby to způsobilo katastrofu polským kuřecím farmám. Bylo uděláno všechno možné, aby to dovedlo Poláky tak daleko, že se vzbouřili. Tento kolaps v Polsku nastolil válečné nebezpečí Rusku a také mu odčerpával ekonomické prostředky. Noví vládci Ruska pracovali s centralizovanou ekonomikou, která zůstala jako dědictví po odstoupivších bolševicích. Nemohlo to být změněno přes noc, a tak Rusové nebyli připraveni na ekonomickou válku. Aby se zabránilo ekonomické katastrofě, Rusové tvrdě usilovali o nové způsoby posílit západní měnu. V dlouhodobém časovém horizontu chtělo Rusko nastolit stabilní a oboustranně výhodné ekonomické svazky se Západem.
SIBIŘSKÝ PLYNOVOD
Centrálním bodem ruské ekonomické reformy se stal Sibiřský plynovod do Západní Evropy. Jednalo se o projekt v hodnotě 25 miliard dolarů, který byl v historii největším mezi Sovětským Svazem a Západem. Měl být dokončen v roce 1984. Bolševici se pokusili zcela tento projekt zastavit, ale Rockefellerův olejářský a obchodní kartel pracoval na tom, aby projekt dále pokračoval. V polovině února vyšla s plynovodem na veřejnost americká obchodní komora - dlouhodobý orgán Rockefellerů pro styk s veřejností. Vyhlásila Reaganovo embargo zařízení plynovodu, jako svou strategii ekonomické války proti Rusku. “Společný ekonomický odbor” kongresu projekt plynovodu schválil a v Evropě se spojily americké nadnárodní olejářské společnosti, aby podpořily plynovod. Všechny až na jednu - Mobil Oil. Na rozdíl od ostatních členů velkého Rockefellerova olejářského kartelu, Mobil Oil v Západním Německu veřejně vystupoval proti plynovodu, což bylo samo o sobě zajímavé. Pro Rusko byl plynovod otázkou ekonomického přežití a Kreml neměl žádnou trpělivost s těmi, kteří něco jiného říkali a něco jiného dělali. Ruští vládci se rozhodli dát Mobilu silné důvodu znovu a velmi rychle přehodnotit svoji pozici.
Ve čtvrtek 11. února zahájila plavbu ruská nákladní loď “Mechanik Tarasov” z kanadského přístavu v Quebecu do Leningradu. Směřovala jihozápadně k řece Sv. Lawrence a potom do Atlantického oceánu. Po obeplutí jižního pobřeží Newfoundlandu Tarasov nasadil východo-severovýchodní kurz. Tento kurz byl vybrán, aby zavedl ruskou loď velmi blízko největší světové naftové těžební platformy. Hádejte proč? Tato těžební platforma “Ocean Ranger” nebyla provozována nikým jiným, než Mobil Oil-em. Tvrdilo se o ní, že je nepotopitelná, stejně jako o Titaniku.
Tarasov, jako mnoho jiných ruských obchodních lodí, měla určité válečné schopnosti a patřičné vybavení, což nebylo nikde deklarováno. Jak se loď přiblížila obrovské naftové věži, vypustila proti věži samonaváděcí torpédo s nízko výkonnou jadernou hlavicí. Před jednou hodinou ranní, v pondělí ráno 15. února, torpédo zasáhlo cíl - jeden z obřích podvodních pontonů. Podvodní nukleární exploze jsou o mnoho omezenější, než vzdušné exploze. A tento výbuch byl navíc velmi dobře zamaskován silou hurikánu a narážejícími vlnami. Po chvíli se Ocean Ranger začal potápět. Posádka začala vysílat rádiem signál o pomoc. O půl hodiny později oznámili, že spouštějí záchranné lodě. Ale Japonci postavený Ocean Ranger byl zkonstruován jako nepotopitelný. Jeden roh horní platformy se ponořil do vody a potom se přestal potápět. Naftová věž zůstala nepotopena, ale nakloněna ve velkém úhlu. Přestalo se se spouštěním záchranných člunů, neboť se věřilo, že nakonec nebudou potřeba. Potom však Cosmosphere, který se vznášel nad platformou zamířil na ten roh, který se ponořil do vody a vypálil na něj vysoce nabitý částicový paprsek. Ocean Ranger se okamžitě překlopil na bok a potopil se. Šel dolů tak rychle, že bylo příliš pozdě na to, aby bylo možno spustit záchranné čluny. Po potopení platformy Tarasov pokračoval v plavbě. Rusové předpokládali, že Tarasov bude dávno pryč, než si někdo všimne, co se stalo. Ale v tom se přepočítali.
Okolo 2. hodiny odpoledne ten samý den 15. února, se přiblížila k Tarasovovi americká útočná ponorka. Ponorka vystřelila na ruskou loď torpédo a zasáhla ji do boku. Voda začala vtékat do lodi obrovskou dírou pod čarou ponoru a Tarasov se začal potápět.
Stějně jako posádka Cosmosphere, který byl sestřelen nad New Jersey, také posádka Tarasova měla přísné rozkazy ochránit tajemství lodi, a tak ruský kapitán odmítl pomoc nedaleké dánské lodi a Tarasov se potopil i s jeho tajemstvím. Tak tedy Mobil Oil obdržel varování a ihned po dvou dnech Mobil Oil zastavil těžbu na dalších dvou těžebních platformách, které se nacházely poblíž a přemístil je na pevninu.
Doporučuji vám se dobře zamyslet nad všemi nehodami naftových těžebních věží, které se kdy staly.
Rusové vítězí ve vesmíru a na Měsíci
Dne 5.2.1982 víceprezident Bush podnikl podezřelou návštěvu Cape Canaveral na Floridě. Byl vyfotografován společně s několika astronauty uvnitř evropské výzkumné orbitální laboratoře „Space Lab“. Plánovalo se umístit Space Lab na oběžnou dráhu ke konci roku 1983. Bush také oznámil, že let raketoplánu č. 3 je naplánován na 22.3.1982. Let měl trvat zhruba týden.
Při své zprávě veřejnosti mluvčí NASA stále nepřestával tvrdit, že lety raketoplánu jsou čistě testovací a nemají žádný vojenský charakter. Ale toto tvrzení o mírovém poslání raketoplánu byla čistá lež. Faktem bylo, že USA chtěla získat zpět vojenskou nadvládu ve vesmíru. Od roku 1977 Rusové vlastně nedovolili USA podniknout ve vesmíru nic, co by mělo jen sebemenší vojenský charakter. Toto ruské dominantní postavení v tomto období bylo ještě zvláště zvýrazněno několika orbitálními s posádkou, kterých ze zúčastnili kosmonauti z jiných zemí, než z Ruska. (pozn. překladatele..vzpomínáte na V. Remka?). Zatímco USA nevyslaly po dobu 5-ti let do vesmíru žádnou lidskou posádku, Rusko si svými kroky vytvořilo také v očích světové veřejnosti dominantní postavení vesmírné velmoci. Ale ruský vesmírný program samozřejmě zahrnoval daleko více, než co se sdělovalo veřejnosti.
Od poloviny října 1977 se Měsíc stal jakousi ruskou vojenskou základnou. Na bližší straně Měsíce Bylo vybudováno sedm základen s lidskou posádkou, obsluhujících zbraně na bázi částicových paprsků. A kromě toho ještě jedna obří základna na odvrácené straně Měsíce. V minulosti existovali regulérní ruské mise na Měsíc, sloužící k zásobování výše zmíněných základen a výměně posádek zařízení. Kreml pomalu, ale jistě předával veřejnosti informace o ruské kontrole Měsíce. Tak např. v USA v únoru 1982 cirkulovala publikace pod názvem „Sovětský život“, kde bylo doslova uvedeno:“ Dnes dochází k letů ze Země na Měsíc s větší frekvencí, než tomu bylo v případě osidlování Nového světa. V horní části úvodní strany byla noční fotografie ruské rakety, připravené ke startu z ruského kosmodromu. Pod touto fotografií byl obrázek Země, viděno z vesmíru a mezi bylo tučně napsáno: „Ze vzdálenosti 70 000 km nad Zemí naše planeta vypadá mírumilovně. Obecným cílem je ochránit náš modrozelený domov“.
Přátelé, satelity se nepoužívají ve výškách 70 000 km. Nejvyšší oběžná dráha, která se obecně používá je geostacionární oběžná dráha nad rovníkem. 70 000 km je od Země skoro dvakrát tak daleko. Jediný případ, kdy nějaká raketa dosáhne tak daleko od Země je, když letí na Měsíc nebo na jinou planetu. Ruský zájem o vesmír daleko přesáhl jen vojenskou oblast. Plány nových vládců Ruska byly smělé - kolonizovat celý solární systém. Tyto plány postupně pokračovaly vpřed; v této době dvě ruské rakety doletěly až k Venuši a muži na palubě poslali na Zem spoustu informací. Rusové přistáli na Venuši, ne na Marsu. Byl to první cíl po Měsíci pro experimentální kolonizaci. Rozumíte nyní lépe neschopnosti naší vlády vyslat Hubbleův teleskop do vesmíru? Rusové poprvé odstartovali raketu na Venuši bez posádky v roce 1975! Naučili se některé klíčové věci, které nebyly USA známy v roce 1982, kdy byl nastartován program raketoplánu.
V roce 1978 Rusové začali sérii dlouhotrvajících pobytů kosmonautů na oběžné dráze, což bylo rozsáhle publikováno. Tyto pobyty byly prodlouženy postupně až na šest měsíců a naučili se také dobře výstup do volného meziplanetárního prostoru. Ke konci 1981 byly tyto dlouho trvající lety ukončeny. Rusové se naučili již vše, co potřebovali vědět. 30. října a 4. listopadu 1981 byly vypuštěny dvě ruské rakety k Venuši. V obou raketách seděli ruští kosmonauti a obě byly připraveny přistát na Venuši první týden v únoru 1982.
Porovnání mezi vesmírným programem USA a Ruska byla studie plná tragické ironie. Američanům se tvrdilo, že raketoplán je čistě civilní projekt, ale byl vlastně vojenský. Bylo nám řečeno, že to byla první znovupoužitelná vesmírná loď, ale popravdě byla ztracena při každém letu. Říkalo se nám, že raketoplán nás posunul o roky před Rusko, ale vlastně jsme se propadli roky nazpět. Bylo nám často říkáno, že naši vládci chtějí ve vesmíru jen mírové aktivity, ale přitom ukončovali skoro všechny civilní výzkumné vesmírné programy. Pokračovalo se jen v jednom nebo dvou mírových projektech, které byly tolik viditelné, že je nebylo tak snadné zrušit, jako např. vesmírný teleskop. Následování projektů na výzkum solárního systému bylo brzy zamítnuto, protože to nenabízelo našim vůdcům žádné válečné plány.
Říkalo se nám, že Rusové nemyslí na nic jiného, než na válku. Byli to však Rusové a ne Američané, kdo měli v tu dobu dva týmy připravené k přistání na Venuši. Letěli tam z důvodů, které neměly s válkou nic společného. Rusové zkoumali povrch planety Venuše. Letěli prozkoumat solární systém jen proto, že „tam někde“ existuje. Ruská nová vláda věřila, že osudem lidstva je přesunout se do vesmíru. Jediným opravdovým přáním USA bylo nějakým způsobem dostat Rusko ekonomicky na kolena a způsobit tak civilní válku. Vím, že tomu budete chtít těžko uvěřit. Ale je čas, aby se ukázala pravda. Proč se tedy sami nepokusíte vypátrat, co se skutečně děje? Můžete si přečíst „ Somebody else is on the Moon (Na Měsíci je někdo jiný) od George Leonarda. *Publishers Weekly* napsaly o této knize:“ Leonard byl dobře znám jako bývalý výzkumník v NASA (jeho kniha ´Deep Throat) a jeho fotografie z ‘hledaného alba NASA’ jsou jistě velice zajímavé, když jsou mezi nimi vidět těžební věže, podivné symboly, označení, světla, důkazy změn a pohybu.“ Nebo sežeňte pásky a knihy Richarda Hoaglanda jako např. „Mars, 3. díl, spojení Měsíc-Mars“ (…naše poslední nálezy na Měsíci).
Dne 16. února 1982 se raketoplán pohyboval ke startovací rampě na Cape Canaveral, pět dní před plánovaným datumem. To by byl americký třetí raketoplán, který by byl použit. Samozřejmě první byla opravdová Columbia a byla zničena v dubnu. Byla nahrazena tréninkovým raketoplánem Enterprise, který přistál na základně Edwards a byl dopraven na Floridu.
Nový raketoplán na Cape Canaveral byl jeden ze tří tajných raketoplánů z White Sands. Došlo také k rozsáhlým úpravám od poslední katastrofy raketoplánu před deseti měsíci. Vypadal stejně, jako originální Columbia (alespoň z dálky), ale v podstatě byl daleko, daleko jiný. Raketoplán, který se nacházel na startovací rampě byl po zuby ozbrojen a připraven na boj. Základní poslání třetího raketoplánu bylo stejné, jako v případě prvního raketoplánu zhruba před rokem. Jeho nákladové prostory byly velmi důkladně opatřeny bojovým robotem, který uměl střílet laserové paprsky, a který byl zkonstruován pro to, aby zajistil nadvládu nad Ruskem. Ruské vesmírné zbraně důsledně zničily všechny americké špionážní satelity před zhruba čtyřmi lety. To znamenalo, že američtí váleční plánovači by v případě války stříleli na Rusko skoro bezhlavě. Raketoplán se pokoušel vyřešit tento problém instalací nového vylepšeného orbitálního satelitu. O tom všem byly vlastně lety raketoplánu - pokusy o ozbrojený průzkum tak, že mohla být zahájena válka.
Poté, co každý raketoplán odstartoval z Floridy, následovala dlouhá klesající zatáčka severním směrem za účelem okamžitě proniknout nad ruské území. Američtí bolševičtí váleční plánovači věřili, že jakmile se jim podaří dostat nové superšpionážní satelity na oběžnou dráhu, tuto práci zvládnou. Byli přesvědčeni, že vydrží jakýkoliv útok ruských vesmírných zbraní dost dlouho na to, aby získaly velké množství informací, aby Pentagon byl schopen zahájit válku.
Na jaře 1981 byla Columbia zničena před tím, než mohl být vypuštěn satelit. Stejně tak mise raketoplánu Enterprise v listopadu 1981 skončila nezdarem, ale vojenští plánovači věřili, že raketoplán č. 3 bude již úspěšný. V nákladovém prostoru tohoto raketoplánu byl nový bojový robot, jak již byl dříve popsán. Také byl ještě namontován dodatečný laser v zadní části nákladového prostoru, hned za místností pro posádku. Byl to dynamický fluorovodíkový laser ve vertikální poloze, namířený směrem vzhůru. Byl opatřen otočnou hlavou, slouženou ze zrcadel, schopný tak zaměřit okolní paprsek v širokém úhlovém rozmezí. Fluorovodíkový laser sloužil hlavně k ochraně raketoplánu při jeho stoupání na oběžnou dráhu. Columbia se dostala do palby krátce před dosažením oběžné dráhy. Analytici zpravodajské služby USA eventuelně získali dostatek informací o tom, co se stalo¨, aby mohli rozhodnout nainstalovat laser do nákladového prostoru. Jak raketoplán stoupal, vzduch se stával řidším a řidším až skoro k absolutnímu vakuu před tím, než došlo k vypnutí motorů. V nejkratším možném momentě upravené dveře bez pantů nákladového prostoru třetího raketoplánu by byly vyhozeny do povětří za pomoci speciální trhaviny. Jak by se dveře vzdalovaly od raketoplánu, nechaly by otevřenou horní polovinu nákladového prostoru. Tak by byl laser v nákladovém prostoru připraven k okamžité palbě. Byl vybaven systémem CEIR, jak bylo již dříve popsáno. Od té doby, kdy raketoplán v lednu 1982 úspěšně sestřelil jeden Cosmosphere, plánovači věřili, že raketoplán může bezpečně dosáhnout orbitální dráhy. Jakmile by se jednou raketoplán dostal na oběžnou dráhu, plánovači věřili, že jediným nebezpečím je orbitální stanice Kosmos (Cosmos Interceptors). Tyto zabijácké satelity s lidskou posádkou byly zodpovědní za vyčištění oblohy od amerických špionážních satelitů. Z důvodu zabránit nebezpečí, byly provedeny na 3. raketoplánu radikální změny.
Kdykoliv se diskutovalo o raketoplánu, bylo vždy zdůrazněno, že astronauti na raketoplánu mohou klidně pracovat v košilích. Není nutný žádný speciální oděv, protože pilotovat raketoplán je stejné jako pilotovat letadlo. Ale tentokrát tomu tak nebylo. Kdyby plukovník Jack Lousma a plukovník C. Gordon Fullerton odstartovali v raketoplánu, byli by v uniformách. A co víc, byli by na svých uniformách závislí, protože osádka by nebyla pod tlakem. Celá dolní část jejich lodi byla změněna na zbraňovou základnu. Jakmile by raketoplán dosáhl oběžné dráhy, jeho čumák by se otevřel do prostoru, podobně jako u nákladního letadla, jehož čumák se otevírá nahoru, aby naložil a vyložil náklad. Jakmile by se tedy čumák otevřel, objevil by se dříve popsaný komplexní systém laserových zbraní. Systém měl celkem pět tubulárních sekcí (hlavní), které směřovaly vzhůru, dolů, na každou stranu a přímo vpřed. Každá laserová trubka měla otočnou zrcadlovou hlavu pro zaměření laserového paprsku. Jakmile by byl laserový systém nastaven, byl by schopen střílet skoro jakýmkoliv směrem. Jedinou vyjímkou by byl úzký koridor v zadní části raketoplánu. Nosní laserový systém byl popsán jako nukleární heliový plasmový laser s pěti rezonátory. Mohl střílet z jakékoliv z pěti hlavní. Nebyl tak výkonný, jako laser v nákladovém prostoru. Na rozdíl od laseru v nákladovém prostoru , nosní laserový systém mohl operovat po dlouhý čas na střídavém základě a plánovači věřili, že bude dostatečně výkonný, aby zlikvidoval ruské zabijácké satelity. Pod ochranou nosního laserového systému měli Lousma a Fullerton Vypustit do prostoru špionážní satelit. Jakmile byl vypuštěn, měli se vrátit na Zemi v malé raketě typu Gemini. V mezičase měl raketoplán zůstat na oběžné dráze.
Nosní laserový systém byl naprogramován zaútočit na každý laser, který by se objevil v dohledu. Pokračovalo by to tak dlouho, dokud by nebyl zničen, nebo by se vybil nukleární laser, což by mohlo trvat velmi dlouhou dobu. To by však znamenalo ve vesmíru velké nepříjemnosti a Rusové by neměli prakticky žádnou jinou možnost, než jej zničit. Američtí bolševici věřili, že Rusové ztratí mnoho raket a členů posádky před tím, než se jim to podaří.
JADERNÁ VÁLKA č.1
Kdyby se potvrdily předpoklady a kalkulace válečných plánovačů, tak by třetí mise raketoplánu vyvolala válku ve vesmíru. Kdyby se spletli, plánovali další pokus. čtvrté mise raketoplánu byla již naplánována na 4. července. Poté bez ohledu na to, co se stane s raketoplánem, plánovali tak jako tak vyvolat jadernou válku č. 1. V období zhruba od Dne díkůvzdání v roce 1981 do roku 1982 nás postihly tři velké krize. Za prvé existovaly zprávy o údajných libyjských teroristech, kteří chtěli provést atentáty na čelní představitele americké vlády. Za druhé to byla krize v Polsku a za třetí jakmile svět odklonil své oči od Polska, došlo k ilegálnímu obsazení Golanských výšin Izraelem. Na povrchu se zdá, že obsah těchto tří událostí vzájemně nesouvisí, ale naopak všechny se sebou úzce souvisely a nebyly tím, jak se na první pohled jevily. Každá byla výsledkem komplexních tajných plánů pro společnou válečnou juntu USA a Izraele! Již od počátku na jaře 1981 nám (veřejnosti) tento plán byl sdělen, ale velký zastírací manévr tuto informaci zakryl. Ti, kdož tyto informace přinášeli byli buďto uvězněni, nebo zesměšněni, anebo prostě zavražděni a zdálo se, že nikdo s obyvatel USA tyto zprávy nezaregistroval.
Konflikty měly se postupně stupňovat až do doby, než uzraje čas. Potom by došlo k prvnímu nukleárnímu útoku USA proti Rusku. Jaderná válka by vznikla tak, že by se zdálo, že k ní došlo důsledkem nehody. Americké nukleární síly by si vůbec neuvědomily, že vysílají první úder proti Rusku. Místo toho by jim byla dána falešná informace, která by odstartovala akci proti neexistujícímu ruskému útoku. Předehrou k této jaderné válce byl konflikt na Středním východě. Ve společném plánu amerických bolševiků a izraelských válečných plánovačů bylo dohodnuto, že válka na Středním východě bude plně na zodpovědnosti Izraele. Krize pokračovaly a expandovaly bez jakékoliv kontroly. Prioritou č. 1 pro Izrael bylo udělat vše pro to, aby byly zničeny dohody z Camp Davidu. To bylo také proč byl zavražděn egyptský prezident Sadat (6.10.).
Od počátku prosince nám bylo sdělováno, že je velmi pravděpodobné, že v USA je skupina tří až šesti libyjských teroristů. Bylo řečeno, že jdou po prezidentovi USA a několika dalších vysokých představitelích vlády. USA sestřelily dvě libyjské stíhačky a zavraždily jedno z dětí M. Khadafy, aby ho přinutily k nekontrolovatelnému jednání. Tyto plány měly za úkol postavit nás ještě blíže jaderného konfliktu.
Staří bolševici z Ruska, kteří získali kontrolu nad americkou vojenskou politikou, se pokoušeli spustit revoluci v Polsku. Nejdříve se pokusili podvracet římsko-katolickou církev a již vzniklé nepokoje musely být udušeny Vatikánem. Tři roky před tím se pokusila katolická církev vystupovat silně protirusky. Dne 28.9.1978, 33 dní po jeho zvolení byl zavražděn papež Jan Pavel II. (otráven), ale bylo řečeno, že zemřel ve spánku. V mém vydání „Doomsday Club News & Intelligence Report“ z února 1979 jsem řekl, že je evidentní, že papež Jan Pavel I. byl zavražděn a papež, který nastoupil po něm je agent KGB! Malachi Martin napsal knihu, která pojednává o nově zvoleném papeži, „The Keys of His Blood“, ale co jste nevěděli je, že Martin je žid, píšící pod falešným jménem a nový papež není ten, za kterého je považován! Kniha „In God’s Name“ od Davida Yallopa z roku 1984 přichází z důkazem vraždě předchozího papeže a Lawrence Patterson ve svém článku napsal, že židovský šprýmař používá pseudonym Malachi Martin. Ty z vás, kdo máte výtisk mého článku, prosím, zkontrolujte str. 6 únorového vydání z roku 1979, kde je řečeno:“ Současný papež (Jan Pavel II.) velmi dlouho nevydrží. Budu pokračovat a ještě to zdůrazním - SOUČASNÝ PAPEŽ VYDRŽÍ PRAVDĚPODOBNĚ MÉNĚ NEŽ PĚT AŽ SEDM LET“. Teď mi asi řeknete , že jsem se zmýlil, protože papež je tam stále. Ale nechte mě citovat z knihy „Blood and Ashes“ (Phoenix Journal, str. 139: „ Bolševici z Vatikánu, kteří zinscenovali jeho zvolení chtěli jen jeho potenciální protiruský image, aby jej potom odstranili (otrávili ho) a nahradili jej dvojníkem (21.11.1978). Nový „papež herec“ potom začal vydávat nepřetržité prohlášení proti údajných ruských represích v Polsku. Američtí bolševici plánovali plně využít jejich pozici a moc ve Vatikánu a vyvolat tzv. papežovu revoluci v Polsku… Ruská tajná služba byla schopná nahradit bolševického herce Papeže jejich vlastním „dvojníkem“.
Yallop ve své knize na str. 301 říká:“ Od doby, kdy byl zvolen Karol Wojtyla, bylo napsáno mnoho miliónů slov ve snaze analyzovat a pochopit jaký typ člověka to vlastně je. Jak je vidět, jedná se o člověka, který dovolí, aby na svých místech zůstali lidé jako Villot, Marcinkus, Mennini, de Strobel, de Bonis a Poletti. Na základě ignorantství, nemůže existovat žádná obrana. Marcinkus je přímo odpovědný papeži a není možné, aby papež nevěděl o tom, jaká vina leží na tomto člověku. Marcinkus, mí přátelé, byl členem židovské mafie v Ciceru, stát Illinois, který měl kontrolu nad vatikánskými miliardami dolarů a zavraždil předchozího papeže. Máte pořád rádi náboženství a kněze?
Falešný Papež
Falešný papež se chystal navštívit Polsko, aby zažehnal revoluci, ale ruská výzvědná služba byla schopna tomu zabránit. Američtí bolševici šli tedy svou vlastní cestou. Jejich agenti v Polsku započali agitaci pro vznik nezávislého sdružení pracujících, která se dostalo do podvědomí veřejnosti pod názvem Solidarita. Solidarita byla vytvořena čistě jen k tomu, aby učinila situaci v Polsku stále horší do té doby, než nevyhnutelně dojde k přímé konfrontaci s Polskou vládou. Tato snaha byla úspěšná a v Polsku došlo k vyhlášení vyjímečného stavu. Zprávy o vyhlášení vyjímečného stavu v Polsku byly na Západě publikovány v neděli 13.12.1981. Hned následující den Izraelská vláda zahájila v pořadí třetí Vánoční krizi. Tento den Izraelská vláda překvapivě vyhlásila své rozhodnutí anektovat Golanské výšiny. Golanské výšiny se rozprostírají podél izraelské severojižní hranice se Sýrií a jsou syrským územím. Byly okupovány izraelskou armádou nejprve v roce 1967, kdy byl rozpoután válečný konflikt mezi Sýrií a Izraelem. Poté okupovaly území Golanských výšin izraelské civilní jednotky, ale vždy Golanské výšiny patřily Sýrii. Jako vždy Beginova vláda zaštítila své akce arogantními sebeopravňujícími termíny a zesměšňovala tím zákon! Celý svět Izrael za tuto akci odsoudil a v samotném Izraeli byla také slyšet silně slova hořké kritiky. USA se nacházely v nejobtížnější situaci při rozhodování, jakou tvář ukážou světu. Jak čas ubíhal, byl najednou vydán urgentní příkaz, jak celou situaci řešit ve vztahu k veřejnosti. Dne 18.12. Spojené Státy neochotně prohlásily, že by to pozastavilo údajně novou strategickou dohodu s Izraelem. V odpovědi Izrael novou dohodu s Amerikou zrušil. USA a Izrael se však sešly za zavřenými dveřmi, aby si vyjasnily, jak vzájemně v celé záležitosti postupovat a jak se zachovat. To bylo realizováno specificky pro ten účel, aby to Izraeli v budoucnu umožnilo jednat bez omezení. Izraelský předseda vlády Rabin prohlásil:”Anexe Golanských výšin je jen počátek konce Camp Davidu.” To tedy znamenalo, že v té době všechny plány amerických bolševiků a Sionistů v Izraeli vycházely. Usilovali o rozpoutání války na Středním východě před počátkem léta 1982. Potom postupně, krok za krokem plánovali tento konflikt stupňovat dalšími krizemi po celém světě.
6. července 1982 vyhlásila Izraelská vláda, že americká armáda bude vyslána do Libanonu, pokud si to situace vyžádá. O chvíli poté Reagan vyhlásil:”Ano, v zásadě jsem připraven vyslat americké námořnictvo do Libanonu, jako součást dohody o příměří.”
ŠPINAVÁ HRA
Pro veřejnost bylo vydáno prohlášení s ujištěním, že tak bude uděláno jen za určitých podmínek. Předpokládalo se, že námořnictvo by bylo nasazeno jen dočasně k zajištění příměří a jen v tom případě, že s tím budou všechny strany souhlasit. Nezní vám to podobně: “Jsme tam jenom proto, abychom zabránili Iráku k invazi do Saudské Arábie,” anebo “Jsme na Haiti jen na ochranu demokracie.” Irák neměl nikdy v úmyslu napadnout Saudskou Arábii. Saddam Hussein byl povolán do Kuvajtu ochránit zájmy Kuvajťanů před zájmy USA!
Následující den Regan obdržel varovný dopis od Brežněva. Bylo to jen varování bez žádného konkrétního nebezpečí. V diplomatickém jazyce bylo jednoduše řečeno:”Nedělejte to.”
Protiválečné varování z Moskvy se stávalo čím dál tím víc naléhavějším a častějším. Dne 7.7. bylo odesláno varování Brežněva proti nasazení amerického námořnictva v Libanonu a jen o šest dní později poslal další varování Ustinov proti případnému americkému prvnímu nukleárnímu útoku. Nepřekvapuje vás to? Nevzpomínáte si ještě na tyto zprávy?
Ruská protiválečná varování nezahrnovala jen slova, ale také skutky, přátelé. Kreml byl pod vládou mužů, kteří věděli, že slova bez skutků jsou proti americkým bolševikům neúčinná. A tak se také stalo velmi záhy ve formě varovných úderů, které nesly jasnou zprávu. Prvním z těchto varovných úderů se odehrál v neděli ráno, 27.6.1982. Milióny Američanů sledovalo toho rána v televizi start raketoplánu č. 4. Sledovali jste celou událost až do momentu, kdy se dva raketové nosiče oddělily a odpadly od raketoplánu. Několik chvil poté vystřelil obří Cosmosphere, který sledoval raketoplán z určité vzdálenosti, dvě rychlé salvy na padající nosiče, které již byly v tu chvíli mimo záběr kamery. Laserová zbraň vypálila do boku každého z nich díru za 18 miliónů amerických dolarů. Letadlo typu C-130 sledovalo oba nosiče, jak se jim otevřely padáky, ale když se dotkly mořské hladiny, začaly se okamžitě potápět. Díky děrám, které byly ruským laserem vypáleny do obou nosičů, nemohly samozřejmě plavat. Záchranné týmy jen bezmocně sledovaly, jak se oba nosiče v hodnotě 36 milónů dolarů potápějí do hlubin oceánu. Zmatení úředníci NASA se pokusili vysvětlit ztrátu dvou nosičů lživou informací, že se jim neotevřel padák (oběma?). Pravděpodobnost, že by se neotevřel padák ani jednomu z nich, je velice malá. Jiné vysvětlení však nebylo k dispozici.
VAROVÁNÍ!
“Výroční kniha Encyclopedia Brittanica” říká o této nehodě: “ Čtvrtý let raketoplánu Columbia se startem na Kennedyho vesmírné základně 27.6. s astronauty Thomasem K. Mattinglym a Henrym W. Hasterfieldem, byl ukončen přistávacím manévrem 4.7. na Edwards Air Force Base v Kalifornii. Prezident Reagan osobně gratuloval posádce za přihlížení zhruba 500.000 lidí. Vyskytl se však závažný problém, když se oba raketové nosiče potopily ve vodách Atlantiku, zřejmě díky závadě na padácích. Nicméně pro Columbii to neznamenalo žádné nebezpečí.”
Ruská zpráva byla samozřejmě velmi jasná. Kdyby však chtěli, mohli zničit samotný raketoplán za přímé účasti televizních kamer. Místo toho zničili jen nosiče raketoplánu. Ušetřily tak “tvář” naší (USA) vládě. Podařilo se jim to udělat velmi elegantně a ještě za naše náklady. Dále byla na řadě havárie letadla Aeroflotu v Moskvě, následovaná odvetou dne 9.7. proti letadlu PanAm v New Orleans. (Jednalo se o Boeing 747 se 145 lidmi na palubě, který havaroval v Kenneru, L.A., krátce po startu z New Orleans. Letadlo explodovalo a dopadlo na 4 obytné ulice. Nehoda, která si vyžádala 153 lidských životů, včetně osmi na zemi, byla druhou nejhorší leteckou katastrofou v amerických dějinách.) Obě události byly válečným aktem. Byly součástí zatím tajné války, kterou obě strany počínaly otevřeně sdělovat široké veřejnosti. Ruská zpráva americkým bolševikům zněla: “Již nejste v takovém bezpečí, v jakém předstíráte, že jste.”
O šest dní později připomněli Rusové bolševikům v USA jejich kombinované schopnosti se sabotážemi. Již od roku 1977 jsme byli varováni, že Rusové pokládají nukleární miny po celém území USA, kde by mohly způsobit největší škody. Tato zařízení jsou tam stále. Čekají jen na stisknutí příslušného tlačítka detonátoru. Jak se mohly dostat podvratné živly za naše hranice, aniž bychom o tom věděli? Prakticky to možné není, ale v CIA je stejný počet ruských agentů KGB, jako Američanů. Naše vláda si myslela, že ta věc s minami je jen blafování, protože to byli sami Rusové, kteří oznámili svou přítomnost naší vládě.
Dne 15.7.1982 Kreml oznámil bolševikům v Pentagonu: “Ještě jednou pro zamyšlení.” Tento den postihla Colorado obrovská bouře, jako výsledek ruského pokusu o modifikaci počasí. Hráze v okolí měly co dělat, aby udržely nápor vody. Poté byla odpálena podvodní mina v Lawn Lake. Hráz se protrhla a záplavová vlna se valila dolů kaňonem až k městu Estes Park. Vláda se všemožně snažila vysvětlit toto neštěstí sdělením, že se báli, že by se mohla hráz protrhnout, ale katastrofa přišla bez jakéhokoliv varování, protože hráz byla zničena explozí.
DALŠÍ VAROVÁNÍ
Ihned další den došlo k dalšímu ruskému varovnému výstřelu. Tentokrát to bylo sděleno staletí starým námořnickým jazykem. Když dojde k nějaké konfrontaci na moři, může se stát, že loď vystřelí varovnou střelu přes příď jiné lodi. Střela je namířena tak, aby těsně minula loď a aby dopadla těsně vedle ní. Taková střela znamená:” Okamžitě zastavit, jinak budete zničeni.” Dne 16.7. odstartovalo z Bostonu letadlo DC-10 do Los Angeles. Mezi pasažéry tohoto velkého letadla byli také jistí klíčoví členové bolševické vládnoucí skupiny v USA. Po startu jistou chvíli letadlo pokračovalo nějakou dobu bez komplikací, ale jak dosáhlo výšky 39 000 stop, tak jej zaměřil ruský Cosmosphere, který se nacházel jen několik mil od letadla. Laserová zbraň byla zamířena přes příď DC-10. Poté posádka Cosmosphere nabila laserovou zbraň na maximální hodnotu energie v necílovém módu. To vyvolává vzduchovou detonaci. Přesně v tom pravém okamžiku Cosmosphere vystřelil přes příď DC-10. Obrovská vzduchová detonace nad letadlem vyvolala rázovou vlnu, do které letadlo vletělo. Pasažéři později vyprávěli, že uslyšely obrovskou ránu a potom se letadlo otřáslo, jako kdyby bylo sraženo dolů nějakou obrovskou rukou. Všichni, kdo neměli připnutý záchranný pás, byli vymrštěni ke stropu, což je v DC-10 pěkně daleko. Mnoho lidí bylo zraněno, někteří těžce. Poté tato epizoda skončila stejně rychle, jako začala. Letadlo letělo do L.A. bez další nehody, ale pro jisté lidi na palubě ten výstřel přes příď letadla zněl jasně:” Stop ve vašich válečných plánech, nebo budete zničeni.”
Další varovný výstřel se odehrál 22.7. Byl tentokrát zaměřen na zbraňové odborníky z řad amerických bolševiků. Toho dne probíhaly na základně v Cape Canaveral první plnohodnotné zkoušky s novou americkou řízenou střelou Pershing-2. Pershing-2 je jaderná řízená střela, kterou chtěla Reagova administrativa rozmístit v Evropě, kde by mohl napadnout Rusko. Evropa by byla použita jako startovací plošina. Několik vteřin potom, co Pershing vystartoval nad Cape Canaveral, byl zaplaven neutronovou radiací vyslanou z vysoko se vznášejícího Cosmosphere. Vzpomeňte si, že neutronová radiace totálně vyřadí z provozu všechny druhy elektronického zařízení. Výsledkem bylo, že naváděcí systém Pershingu-2 se zbláznil. Stoupající raketase převrátila na stranu a potom se stočila nad pobřeží Floridy. Asi 17 vteřin po startu bezpečnostní technik stiskl sebedestrukční tlačítko a raketa vybuchla.
Ruská výzva americkým bolševikům byla zcela zřetelná. Plány použít řízené rakety, a tak zničit Rusko nebudou fungovat. Pokus tak učinit by jen znamenalo zničení samotné Ameriky.
Jaderná válka č.1
Osa Regan-Begin bolševiků a sionistů měla v plánu manipulovat tyto krize a postupně otevřít dveře pro jadernou válku. Najednou by jisté krize kombinovaně spustily řetěz událostí vedoucí k jaderné válce. Spojená vojenská junta USA a Izraele pracovala na rychlém časovém plánu pro toto všechno. Jako konečný možný termín pro započetí konečné fáze byl naplánován přelom července a srpna 1982 a naplnění celého plánu bylo nastaveno na září. To by zahrnovalo regionální konflikty na středním Východě a kdekoliv jinde. Celá věc byla nastavena tak, aby se zdálo, že jaderná válka je nevyhnutelná. Nakonec by se jaderná válka rozpoutala mezi USA a Ruskem. Do tohoto bodu váleční plánovači v USA očekávali, že bude trvat mnoho měsíců, než se válka skutečně rozpoutá. Např. válka na Středním východě mohla být spuštěna do léta 1982, ale mohlo to trvat do jara 1983. Tento plán byl vlastně změněn a do zimy 1982 se v tajných odděleních válečných plánovačů v Americe odehrály drastické změny. Časový rozvrh jaderné války č. 1 byl urychlen o mnoho měsíců z důvodu jejího ukončení do nadcházející zimy. To bylo, když byl stanoven jako cílový datum září 1982. To bylo o něco více než 6 měsíců od startu třetího raketoplánu a tedy potřeba utajeného průzkumu území Sovětského svazu. Poté zaznamenali američtí bolševici výzvědný úspěch, který dovoloval přesné zaměření. Dva vysoce postavení ruští generálové zmizeli z Ruska a objevili se ve Washingtonu. Tito muži byli ruští bolševici, které nebolševičtí vládci v Rusku chybně “lustrovali”. V hantýrce tajných služeb to byli “moli” v ruském vojenském aparátu. Nyní tedy byli dopraveni do Ameriky a přinesli s sebou velké množství dat a informací o současné ruské vojenské situaci. Díky těmto dvěma bývalým bolševickým sovětským generálům, obdrželi tajní váleční plánovači dostatek informací. Jestliže by mohli získat ještě více informací z průzkumných letů raketoplánu č. 3 a 4, tím by to bylo samozřejmě lepší, ale i kdyby žádný z těchto dvou letů nebyl úspěšný, plánovači nechtěli již dále čekat a nasadit pozemní tajnou službu. Chtěli využít těch informací, které obdrželi od ruských generálů, jelikož byly stále čerstvé. Proto byl změněn harmonogram útoku na Rusko. Jestliže by Spojené státy naslouchaly a hodnotily, všichni bychom si uvědomili, že 4. start je impulsem k zahájení války.
ODPOČÍTÁVÁNÍ K ZAHÁJENÍ JADERNÉ VÁLKY č. 1
Na počátku roku 1982 došlo k významnému skrytému boji o moc, který rozdělil americkou vládu. Na jedné straně, kde byli činní američtí bolševici, byl ministr obrany Caspar Weinberger. Na druhé straně byl Rockefelerův kartel s ministrem zahraničí Alexandrem Haigem. Weinberger a Haig šli neustále jeden druhému v novinách po krku a co horšího, také v soukromí. Chycen uprostřed byla loutka, prezident Reagan. Reagan byl dosazen Rockefelovým kartelem, ale dostal se pod rozsáhlou bolševickou kontrolu poté, co na něj byl spáchán pokus o vraždu v březnu 1981. Do února 1982 americká armáda byla spíše pod kontrolou bolševiků, ale nebylo to tak vždy. Rockefelerův kartel si nemohl dovolit nechat jejich bolševické nepřátele úspěšně rozpoutat nukleární válku, a proto vojenský úder se musel odehrát ještě před bolševickým náhlým útokem proti Rusku. Pokud možno, tento úder by se odehrál ještě před startem raketoplánu č. 4, plánovaným na léto 1982, protože válka byla naplánována následně po tomto letu. Muž, který měl na starost přípravu úderu byl čtyřhvězdičkový generál, který byl také zároveň ministrem zahraničí - Alexander Haig. Jestliže si vzpomínáte na válku o Falklandy, ta se odehrála v tomto čase a bolševici zmařili tento úder. Haig byl propuštěn a byl nahrazen Georgem. P. Shultzem, který se ujal úřadu 25. června.
VÁLKA O FALKLANDY
Je potřeba, abyste věděli o faktech v pozadí války o Falklandy, střelba z lodě “U.S.S. Liberty”, nepokoje ve střední Americe, vývoj v Iránsko-Irácké válce, události v Kadháfiho Libyi, Afghanistan, Polsko, atd. Věci nejsou vždy tak, jak si myslíte, že jsou, přátelé! Zmínil jsem se o dvojnících. Např. 6. března BBC citovala článek z London Times, který se ptal, zdali je Chomejni (vůdce Iránu) stále naživu. Článek vyjádřil podezření, byly ukázány falešné fotografie, které zobrazovaly jeho dvojníka.
KOLIK VIDÍTE PRSTŮ?
Pokud si vzpomínám, jeden článek v “Reader’s Digest” popisoval, že když odcházel Chomejni do exilu v Paříži, chyběl mu jeden prst. Když se později vrátil do Iránu, nechyběl mu žádný. Chomejni byl zcela vyjímečný pracant, nemyslíte?
Osa Reagan-Begin ve spolupráci s jejich sionistickými partnery v Izraeli, dělali vše možné, aby zahájili jadernou válku. Projekt Manhatan se vyvíjel od rozhodnutí vyrobit jadernou bombu (před útokem na Pearl Harbor v prosinci 1941) až po výbuch bomby v Hirošimě v srpnu 1945. A to bylo před počítači. V roce 1982 byl zahájen obdobný program, jako Manhatan. Byl nazván “Stealth” a jaký div, byl úspěšně dokončen ten samý rok! Byl úspěšný hlavně díky obrovskému výkonu počítačů “Control Data Corporation Star 100 a Cray. Nejvíce utajovaná větev projektu Stealth byl vývoj letadla, které by nemohl zachytit radar. Museli být také neviditelné lidskému oku. Tato neviditelná letadla “Phantom” by byla vybavena speciální elektromagnetickou zbraní. Tato možnost zde již existovala, protože Rusko mělo know-how jak učinit Cosmospheres neviditelnými.
Zařízení včetně supravodivých magnetů, které byly udržovány při teplotách blízkých absolutní nule, vytvářelo enormně výkonné magnetické pole kolem letadla. Pole bylo navrženo podle Einsteinovy “Sjednocené teorie pole”. Einstein nikdy kompletně nedokončil svou teorii pole, ale použitím výkonných počítačů Star 100 a Cray se dokončení stalo hračkou. Použitím této metody a s příspěvkem ukradených informací, bylo možné aplikovat Sjednocenou teorii pole do nových válečných letadel Phantom. Uvažujte o těch obrovských možnostech. Čas je funkcí pohybu měřitelných “věcí”- atomů a hmoty. Při teplotě absolutní nuly, ustává jakýkoli pohyb atomů. Čas se zastaví. Když atomy zrychlí svůj pohyb ve vztahu ke svému okolí, čas se také zrychlí. Frekvence je všechno. Když rozumíte zákonům, jsou možné zázračné věci. Prostudujte si Philadelphský experiment a projekt Montauk. Přečtěte si “Stručnou historii času” od Stephena Hawkinga, nebo “Hyperprostor, vědecká Odyssea skrz paralelní vesmíry, zakřivení času a 10. dimenze” od Michio Kaku. To je proč musí vláda držet neviditelná letadla jako národní tajemství. Odhalili část tajemství řečením, že křivky povrchů ovlivňují záznam radaru, aby vysvětlili nálety na Irák, ale nechtějí sdělit zbytek tajemství. Tímto odhalením zabránili, aby byl program Stealth kongresem zrušen. Na základě tohoto programu, mohou poslat do boje 22 letounů a 22 se jich vrátí! Mise vykonána! Nevidíte ty všechny ostatní, kteří se také zúčastnili bitvy a ty, kteří byli ztraceni, jsou nahrazeni, a tak se navrátí vždy stejný počet. Kdyby se aktivovalo neviditelné pole, Phantom by se změnil v jakýsi druh elektromagnetické bubliny. Světlo, které dopadá na pole z kteréhokoli úhlu se dělí, prochází kolem letadla, znovu se slučuje na druhé straně a pokračuje dále. Je to podobný efekt jako balvan v proudu vody - voda tekoucí proti balvanu se dělí, obtéká jej a potom se znovu spojuje na druhé straně v jednotný proud. Když něco “vidíte” tak vlastně vidíte světlo, které se odráží od objektu pozorování. Vaše oči potom rozeznávají vzor. Jestliže se něco dostane mezi vás a objekt, není možné to již vidět. Ale jestliže světlo z objektu prochází okolo překážky, vidíte originální objekt, ale ne překážku. Tak funguje letadlo Phantom, ačkoli v nízké výšce je možné jej mlhavě rozeznat, zatímco ve větší vzdálenosti je zcela neviditelný. Víte již nyní, proč tolik pozorování UFO jsou zastřené a nejasné? Radar se chová stejně tak, jako světlo. Má jen rozdílnou vlnovou délku, a tak letadla Phantom jsou neviditelná jak světlu, tak radaru, jestliže nevypnou jejich magnetická pole. To vysvětluje některé popisované vzdušné detonace tam, kde nebylo vidět žádné letadlo. Nicméně Rusové mohou skrz tato pole vidět za použití rafinovaných infračervených paprskových detektorů. Válečná letadla Phantom jsou zcela imunní vůči laserům, protože laser je jen paprsek zesíleného, intenzivního světla. Neviditelné pole by také poskytlo ochranu proti ruským částicovým paprskovým systémům, ale tento systém již přestal být účinný, protože Rusové již vyvinuli technologii anti-neviditelného štítu. Obyčejně částicové paprsky jsou mnohem lehčeji odklonitelné než světlo, takže lasery na bázi nabitých částic již nejsou optimálním řešením pro štíty na odklon světla. Á, ale když se dostanete do oblasti pulsního neutronového paprsku, potom máte opravdu plné ruce práce. A tak zbývají jen neutronové paprskové zbraně. Ruský neutronový paprsek by prorazil neviditelný štít, ale zjišťovaly se možné způsoby ochrany proti neutronové radiaci, aby bylo možné učinit neutronové zbraně neefektivními. To se bralo jako pravdivé, protože velmi efektivní štít je částí základního designu letadel Phantom, čímž letadlo by muselo být nejprve zachyceno, aby bylo možno na něj zahájit palbu. Základní design by vyžadoval takový sofistikovaný štít, který by dokázal zabránit poruchám elektronických systémů a posádky, pokud by se jednalo o pilotovaný let. Takže výsledek programu by bylo letadlo, které by bylo nezachytitelné konvenčními prostředky a věřilo se, že je odolný proti všem ruským laserovým zbraním. Tyto laserové zbraně byly klíčem k ruské vojenské nadvládě od roku 1977, takže letadlo Phantom se stalo nadějnou zbraní pro útok proti Rusku, nadcházející jaderné válce. Phantom měl však jednu velkou nevýhodu. V jistém smyslu, jeho největší výhoda mohla být také jeho největší slabinou. Když by bylo neviditelné pole zapnuto, přicházející světelné vlny neproniknou k letadlu. Namísto toho obtékají kolem letadla. Tak je letadlo neviditelné pro vzdálené pozorovatele, ale ve stejném čase pole zabraňuje světelným vlnám z okolního světa dosáhnout kokpitu letadla. Jinými slovy pilot nemůže vidět nic co je vně neviditelného štítu. Podle fyzikálních zákonů, pilot musí letět poslepu. Existovala jen jedna technologie známá na Západě, dle které mohl být Phantom navigován. Nazývá se to “Inertial Guidance”, což je technika používaná pro ICMB. Jedná se naváděcí techniku letadla. Tento počítačový systém udržuje záznam všech událostí, které se v letadle odehrály a systém kalkuluje kontinuálně přesnou polohu letadla vůči okolnímu světu. V případě válečného letadla Phantom je problém s Inertial Guidance velmi složitý. Systém musí pracovat po dobu několika hodin v době, kdy letadlo míří k určitému cíli. To dává dostatek času ke vzniku případných chyb, které by poslaly letadla mimo stanovený kurz, ale problém se považoval za vyřízený v případě využití letadel při útoku. Byla vyvinuta nová technologie Inertial Guidance, která pracovala na bázi laseru, který nahradil staré mechanické lokátorové zařízení gyros používané v ICBM. Tak by v zásadě koncept projektu supertajného letadla Phantom byl úspěšný. Bylo to revoluční, prototypy již létaly a rychlá výroba byla naplánována na počátek 80. let. Tajní váleční plánovači očekávali, že první bojeschopná letka bude k dispozici do léta 1982. Pro nedokonalý navigační a naváděcí systém Inertial Guidance bylo absolutně nezbytné získat velice přesná průzkumná data o ruských cílech. Kdyby bojová letadla Phantom odstartovala zaútočit na Rusko, musela by dopředu vědět přesné cíle na ruském území. Proto se raketoplán velmi snažil po dobu jednoho roku získat tato data. Byly by to první informace tohoto charakteru od roku 1978, kdy Rusové zničili všechny americké špionážní satelity. První dva lety raketoplánu byly v jejich tajné vojenské misi neúspěšné, ale v únoru 1982 byl raketoplán č. 3 mnohem úspěšnější. Váleční plánovači nyní obdrželi informace, které potřebovali proto, aby Phantom mohl úspěšně zaútočit proti Rusku. Výsledkem bylo naplánování nového plánu pro jadernou válku. Američtí vojenští stratégové byli velmi dychtiví k rozpoutání válečného konfliktu, protože věřili ve vítězství nad Ruskem. Nicméně tento koncept vítězství NEZAHRNOVAL AMERICKÉ OBČANY. TAJNÍ VOJENŠTÍ STRATÉGOVÉ BYLI PŘIPRAVENI OBĚTOVAT AMERIKU A VĚTŠINU NÁRODA NA OLTÁŘ DOMINUJÍCÍHO POSTAVENÍ.
Válečná strategie
Radikálně nový válečný plán Phantom zapříčinil stejně radikální revizi celkové válečné strategie USA. Články několika minulých strategií byly spojeny dohromady, aby vytvořily nový a vznešenou válku. Byla to nová velká strategie, kterou američtí váleční plánovači považovali za vítěznou válečnou strategii v jaderné válce č. 1 a plánovali použít tento válečný plán velice rychle - do podzimu 1982. A to s nebo bez řádného průzkumu, který měl provést raketoplán č. 3.
Strategické plánování jaderné války ve Washingtonu dostalo název “Projekt Z”. Písmeno “Z” bylo vybráno, protože je to poslední písmeno abecedy. Váleční plánovači byli přesvědčeni, že to bude poslední válečný plán, který bude proti Rusku potřeba. Válečné plánování pod Projektem Z bylo tak tajné, že nebylo provedeno samotným Pentagonem, ale namísto toho elitní skupinou válečných stratégů, kteří měli svůj “hlavní stan” v jednom pokoji v bytě v centru Washingtonu. Válečný pokoj byl skryt v budově, kterou by nikdo pro tento účel nepodezříval. Byl prakticky ve stínu Bílého domu.
Elitní váleční plánovači pro Jadernou válku č. 1 byli seskupeni do velmi malé skupiny. Jejich úkolem bylo myslet v termínech velkého celkového obrazu. Měli k dispozici počítačové terminály, se kterými měli přístup k jakékoliv informaci, kterou potřebovali z jiných vládních počítačů (používali program PROMIS, který byl např. ukraden z Inslaw). To nezahrnovalo jen databanku Pentagonu, ale také počítačové soubory všech ostatních vládních institucí.
Do května plánovači Projektu Z dospěli až k hranicím náčrtku pro jejich hlavní válečný plán. Ještě zbývalo pořád udělat bezpočet detailů a vylepšení, ale o základní strategie bylo již rozhodnuto. Projekt Z byl třífázový plán, což znamená, že se mělo operovat ve třech rozdílných fázích: Fáze 1 - počátek, Fáze 2 - opotřebování (vyčerpání) a Fáze 3 - převaha. Hlavní proces byl založen na pořád vzrůstajících světových krizích, jako ta, která vedla k zahájení 1. světové války. Viděli jsme tento proces v plné rychlosti kolem nás. Plánovalo se, že tyto krize budou vrcholit v průběhu následujících zhruba 6 měsících a nakonec bude zažehnuta potřebná jiskra. Projekt Z počítal s vojenskými akcemi od samého počátku.
Fáze č. 1: Počáteční fáze podle jejich plánu by měla začít americkým překvapivým útokem proti Rusku. Tento překvapivý útok by využil letadel Phantom. Ty by také byly klíčovým faktorem pro zbytek války. V létě 1978 Amerika začala hlavní přesuny a přípravy k prvnímu nukleárnímu útoku proti Rusku. Měl to být první útok. Měl to být knock-out ruských pozemních základen strategických zbraní. Jestliže by toto mohlo být provedeno, ruská válečná síla ve vesmíru by brzy uvadla a dospěla k zániku. To by vedlo USA a Rusko k přibližně stejným termínům pro zbytek války. Pro počáteční útok byl plán využít kombinaci Subcraftu a nepilotovaného letadla , pod názvem RPV. Tento plán byl již vyzkoušen nějaké dva roky před tím, ale skončil celkovým fiaskem, protože RPV nemohl konkurovat ruským Cosmospheres s jejich laserovými zbraněmi, ale nová letadla Phantom byla téměř dokončena a válečný plán byl téměř hotov a byl oživován do jeho finální podoby. Letadla Phantom měla být umístěna nejméně na třech základnách poblíž ruských hranic. Oblasti jednotlivých základen byly: severní Norsko, východní Turecko a nejkritičtější z nich byla provincie Singkiang v severozápadní Číně. Nyní víte proč se Reagan a další začal tak s Čínou kamarádit! Vysoce výkonné lasery již byly do těchto oblastí přemístěny. Byly vybaveny novým zaměřovacím zařízením CEIR (sí-er). Tyto lasery měly vyzkoušenou schopnost sestřelovat Cosmospheres. Byly by použity k ochraně Phantomů před jejich zničením Cosmospheres. Letadla Phantom, která měla být nasazena měla být nepilotovaná. Byla vybavena roboty, kteří by byli naprogramováni jen na jednu cestu tam. Neviditelný robot a letadlo by letěly ruským vzdušným územím, bez možnosti zásahu laserovou zbraní. Protiletadlové střely, které by byly na Phantom vypáleny, by byly neschopné letadlo zasáhnout, takže plánovači Projektu Z věřili, že robotovaná letadla Phantom dosáhnout vytčeného cíle. Tyto cíle byly čtyři ruské raketové Cosmospheres (ve vesmíru) a dalších několik instalovaných ve střední Sibiři. Neviditelná robotovaná letadla by se zřítila jako kamikadze na tyto cíle. Zdálo se, že z ničeho nic se ruské vesmírné základny náhle zmizí v ohni jaderných výbuchů.
Co se týká ruských pozemních základen, útok Phantomů by byl také řízen na jiný druh primárních cílů. Toto byly základny ruských létajících systémů proti řízeným střelám. Systém se skládal z letky nadzvukových TU-144, které byly vyzbrojeny částicovými laserovými zbraněmi. Ty měly za úkol zajistit konečnou fázi (linii) obrany proti přilétávajícím řízeným střelám s nukleární hlavicí. Americká válečná letadla Phantom by byla naprogramována ke zničení základen TU-144. 1. fáze pokračovala podle časového plánu do května 1982. Jestliže by útok neviditelného letadla uspěl, rozhodně následoval by zuřivý zpětný útok Ruska. Projekt Z počítal s totálním zničením Ruska, a tak měl být na Rusko vypálen celý jaderný arzenál USA.
Bylo by to provedeno na základě falešné zprávy, že na Ameriku byl podniknut jaderný útok. Metoda, která měla být použita je známa pod názvem Electromagnetic Pulse (EMP). EMP je fenomén spojený s jaderným výbuchem ve vesmíru. Strategické síly byly naprogramovány tak, aby považovaly EMP jako pozitivní důkaz ruského útoku. Na základě těchto podmínek, byly instruovány podniknout okamžitý útok proti Rusku bez dalšího vyčkávání. V časovém plánu Projektu Z měly následovat krátce po explozích letadel Phantom v Rusku jaderné detonace nad Severní Amerikou. Toto měly být bojové hlavice amerických řízených střel ACM. Tyto měly být vypuštěny do prostoru s několika různých lokalit v USA, aby se vytvořil dostatečný efekt EMP. Strategické jaderné síly by potom provedly přesně to, co měly předepsáno - okamžitý útok proti Rusku.
Poněvadž americké ACM by byly vypuštěny přímo nad naše hlavy, ještě jedna věc se musela dořešit. Vzpomeňte si na epizodu z ledna 1982, kdy došlo k sestřelení ruského Cosmosphere, k čemuž došlo nad New Jersey. Tím samým způsobem by vysoce výkonné lasery na základnách na mnoha místech USA, sestřelily tolik Cosmosphre, kolik by jen bylo možné. Do té doby, než by byl o několik minut později vypuštěn ICMB, očekávalo se, že mnoho ohrožujících Cosmosphere bude zničeno. Nebyly by schopni zničit tolik řízených střel, kolik by jich bylo vypuštěno a mnoho by jich na své cestě do Ruska přežilo. Díky počátečnímu útoku letadel Phantom, Ruské létající systémy ABM by byly také již vyřazeny z provozu. Bez možnosti použít své obranné systémy, Rusko by se ocitlo ve chvíli v ohni jaderných detonací. V Projektu Z byl označen útok amerických ICBM na ruské cíle jako konec 1. , tzv. Počáteční fáze.
FÁZE č. 2: OPOTŘEBOVACÍ FÁZE
V průběhu 2. fáze váleční plánovači předvídali obrovské škody na obou stranách s postupným zeslabováním válečné intenzity. Nejdříve by se “rozlil” déšť ruských jaderných střel nad územím USA. Došlo by také k jadernému útoku na jiných místech ve světě, kde byly umístěny americké vojenské síly, ale k opravdové destrukci by došlo jen na vlastním území USA. Projekt Z nepočítal s tím, že by Spojené státy přežily tuto válku. Na rozdíl od Ruska, USA nemají žádný systém civilní obrany a k jadernému útoku by muselo dojít tak rychle (využít moment překvapení), že by neexistovala možnost včasného varování. Dovolenkáři by byli na plážích, obchodníci by právě dojednávali své obchody, ženy v domácnosti by právě nakupovali v supermarketech, děti by si hráli, atd.
V mém červencovém článku z roku 1978 jsem varoval, že politikou USA je nevarovat populaci. Náhle by se rozezněly sirény, jako tomu bylo před lety v Hirošimě, ale bylo by již pozdě. Amerika, jak ji znáte a milujete, by zemřela v tisíci takových Hirošimách. Zatímco vy a vaše děti byste byli vymazáni z obrazu Země, oni zcela zamýšleli a stále zamýšlejí se ukrýt před útokem ve vládních bunkrech, postavených z vašich daní, jako např. Camp David, Mount Weather, Pine Gap, China Lake a desítky dalších. Máte přístup na tato místa? Myslím, že ne.
ČTYŘI Z PĚTI AMERIČANU MAJÍ ZEMŘÍT
Předpokládalo se, že postupně v průběhu mnoha měsíců dojde k postupnému ukončení bojů. Obě strany by byly vyčerpány a zničeny. Obě by ztratily kapacitu pokračovat dále ve válce. V Rusku by napáchané škody byly enormní - více jak 50 miliónů mrtvých, milióny dalších by bylo zraněno anebo by umíralo. ALE V USA BY TATO RÁNA BYLA SMRTELNÁ. Plánovači Projektu Z to vypočítali na svých počítačích. Kdybychom měli štěstí, 40 až 50 miliónů Američanů by mohlo přežít konec války. Všichni ostatní by byli na místě usmrceni při jaderných útocích, nebo by podlehli následným zraněním a nemocím. Američtí bolševici plánovali zůstat ve svých krytech do doby, kdy by došlo k úplnému ukončení války a zastavení veškerých válečných aktivit na obou stranách. Tak by došlo k ukončení fáze 2.
FÁZE 3: FINÁLE
Fáze č.3: Konečně by se válečný Projekt "Z" přesunul do své finální fáze. Tato fáze by samozřejmě byla fází převahy SATANICKÝCH BOLŠEVICKO-SIONISTICKÝCH PARAZITU, kteří již kontrolovali a kontrolují americkou armádu. Ve finální fázi jak bylo naplánováno na rok 1982, by Bolševici/Sionisté v Americe využili výhody tajných příprav, které začaly již dlouho a dlouho předtím. Jedna část tohoto plánu byla strategie, která vyžadovala, aby USA dávaly zdání, že růst v zemi se zpomaluje, uzavírají se vojenské základny, dochází k postupnému odzbrojování, atd. Ale to bylo jen pro veřejnost. Tajná strategie zahrnovala výrobu a vývoj nových zbraní v naprostém utajení. Tajná strana této strategie vyžadovala tajnou vládu, která byla ustavena Jimmym Carterem, Oliver Northem, George Bushem ad. pod záštitou FEMA - Federal Emergency Management Agency (Federální úřad krizového managementu).
Když Bolševici/Sionisté v USA uchopili moc od Rockefellerů, pokračovali v utajeném rozšiřování armádních rezerv po celém světě a zvláště v Izraeli. Bylo plánováno, že jakmile se válka začne, všechny tyto zbraně budou použity. Dokonce kdyby došlo ke zničení celé populace v USA a v Rusku, stále by ještě žilo 95% světové populace pod nadvládou “Elity”. Jak Bolševici tak Sionisté opovrhovali jak Rusy tak také Američany a světová nadvláda bankéřů a globálních kartelů mohla jedině nastat v případě obrovských škod a/nebo v případě zničení obou hlavních mocností.
Jak se na toto všechno díval náš spojenec Velká Británie? Mohlo to být tak, že plánovali přežít volní a čistí a vládnout světu?
Dne 30.3. 1982 jeden den po plánovaném datu, jsme viděli přistávat raketoplán ve White Sands Missile Range v Novém Mexiku. White Sands je nervovým centrem programu raketoplánu bez ohledu na to, co sdělují média. Třetí let raketoplánu, bez ohledu na to, co který raketoplán udělal, znamenal další “poprvé” a to nebylo vidět v televizi. Poprvé došlo k tomu, že raketoplán uspěl v tajné vojenské misi. Tím byla odstraněna další bariéra na cestě k rozpoutání jaderné války. Třetí let raketoplánu se uskutečnil skoro rok po prvním letu v dubnu 1981. Porovnání mezi prvním a třetím letem je ironickou studie. V dubnovém fiasku bylo publikováno, že se jednalo o perfektní a bezchybnou misi. Zatímco tajná vojenská mise, kterou jste neměli možnost vidět, byla katastrofou. V případě třetího letu bylo vše opačně. Od počátku do konce všechna publicita vycházející z NASA dávala dojem, že raketoplán má spoustu problémů. NASA chtěla být schopna podat vysvětlení v případě, že by došlo ke katastrofě, ale věc se vyvinula tak, že vojenská mise ve vesmíru, která byla skryta vašim očím, byla úspěšná a ztráta jednoho dalšího raketoplánu nebyla pro celý program tak důležitá.
PROBLÉMY
Raketoplán č. 3 měl za úkol vypustit na oběžnou dráhu nový špionážní satelit. Byl speciálně upraven proti možnému útoku ruských kosmických zbraní a vyzbrojen laserem kontrolovaným robotem, který byl schopen zpětné palby. Raketoplán sám byl vyzbrojen laserovými zbraněmi. Představa veřejnosti problémového letu raketoplánu se vlastně začala rozvíjet několik dní před startem, a to díky počasí. Dešťové bouře změnily základnu Edwards Air Force Base v Kalifornii, která byla použita pro první dva lety, v mokrý močál. Přísný časový harmonogram raketoplánu vyžadoval, aby raketoplán odstartoval včas a místo přistání raketoplánu bylo tedy přesunuto do Nového Mexika. Tento náhlý přesun na jiné místo přistání byl jen předstíraný. Bylo to provedeno tak, aby veřejnost nezískala jakékoliv podezření o tom, že White Sands je klíčové místo pro celý program.
Raketoplán odstartoval z Cape Canaveral jen s hodinovým zpožděním oproti plánu, v pondělí ráno 22.3. Od samého počátku, jak raketoplán odstartoval, NASA si začala připravovat půdu pro případ, že by mise dopadla neúspěšně. Nejdříve jsme slyšeli předem nahraný hlas velitele raketoplánu Jacka Lousmy jak popisuje blíže nespecifikované bílé vločky, letící za ochranným štítem. Později, když raketoplán zmizel z dohledu, nám bylo řečeno, že jedna z pohonných jednotek APU nefunguje. Tyto počáteční náznaky možných problémů byly předem nahrány pro vysílání v průběhu startu - pro případ. Existoval obava, že raketoplán může být zničen ruskými laserovými zbraněmi před tím, než se dostane na oběžnou dráhu. V případě, že by se tak stalo, řídící letu chtěli být schopni zahájit zastírací manévr, který by neodhalil bojovou situaci. Ale jak se situace vyvinula a po provedení nepředpokládaného manévru raketoplánu, který jsem v minulých dílech již popisovali, raketoplán alespoň dosáhl potřebné výšky na oběžné dráze.
Když raketoplán č. 3 odstartoval, směřoval severovýchodním směrem. Speciální kamery s dalekým dosahem jej sledovaly až do doby, kdy se oddělily dva raketové nosiče. Potom raketoplán zmizel z dohledu a započal svou zatáčku směrem na sever. Byl naveden na oběžnou dráhu nad polární oblastí Ruska. To té doby byl letový plán shodný s těmi dvěma předchozími, ale potom následoval nový prvek. Méně než 30 vteřin poté, co raketoplán zmizel z televizní obrazovky, dveře nákladového prostoru se zcela otevřely. To umožnilo připravit obranný laser v přední části do palebné pozice. Potom začal raketoplán pomalu rotovat kolem své osy. Ve 2. světové válce byl tento manévr používán bojovými piloty, aby nebyli zasaženi kulkami nepřátelského letounu. Stejným způsobem raketoplán použil tento manévr, aby se vyhnul případnému útoku Cosmospheres. Raketoplán vypadal jako rotující korková zátka, a tak znemožnil přiblížení Cosmosphere z jakéhokoli směru. Nicméně pro raketoplán byl tento manévr velmi riskantní. Raketoplán nebyl konstruován pro tento typ akrobatického letu, ale bylo vypočítáno, že při pomalé rotaci, by měl vydržet, což se také nějakým způsobem stalo. Jedna s největších otázek byla, jak na tento manévr budou reagovat oba astronauti Lousma a Fullerton. Bylo potřeba, aby vydržely toto přetížení po dobu zhruba 6 minut. Ve stejném čase raketoplán stále zvyšoval své obrátky až na 3G. To rozhodně nedělalo dobře palivové nádrži, která měla speciální design. Vojenští lékaři věděli, že přinejlepším bude Lousmovi a Fullerotovi po jistou dobu špatně, jakmile dosáhnou oběžné dráhy. Jejich divoká jízda by skončila v beztížném stavu. Tato kombinace zaručeně rozhodí i toho nejodolnějšího astronauta. Nic podobného ještě nikdy předtím nebylo uděláno. Lékaři měli lehkou obavu, že i v tom případě, že oba astronauti misi přežijí a vrátí se na Zem, dojde k trvalému poškození jejich zdraví. Když raketoplán dosáhl oběžné dráhy, oběma bylo velmi špatně. Proto jste slyšeli zprávy o nevolnosti, která postihla oba astronauty. NASA chtěla mít vysvětlení pro případ, že se oba vrátí a nebudou vypadat zdravě. Ale lidé, kteří let naplánovali věděli velmi dobře, proč jim bylo špatně. To je důvod, proč mluvčí NASA reagoval tak nepřesvědčivě poté, co se ho reportéři dotázali na nemoc obou mužů. Když to nazvali “nemoc z pohybu”, pochopili zhruba důvod.
Lousma a Fullerton měli zahájit práci ihned poté, co se raketoplán dostane na oběžnou dráhu. Rozsáhle upravený prostor pilotní kabiny měl být automaticky odtlakován, přičemž oba astronauti zůstali ve svých skafandrech. Tento plán musel být trochu upraven, když došlo k začlenění výše popsaného rotačního únikového manévru.
Když raketoplán dosáhl oběžné dráhy, astronauti byli ve skafandrech, ale kabina byla pořád přetlakována. Měli jen několik minut na to, aby se přemístili z pilotní kabiny do únikového modulu typu Gemini, který byl uložen pod kabinou. Jakmile se dostali do tohoto modulu, odtlakovali kabinu. Poté se laserové dělo vysunulo do palebné pozice, aby ochránilo raketoplán od jakéhokoli ruského útoku. To umožnilo Lousmovi a Fullertonovi, kteří již seděli v únikovém modulu, aby se zotavili se stavu vyvolaného dlouhotrvajícím přetížením. Jejich hlavním úkolem po nadcházející dobu zhruba dvou dnů, bylo zůstat v pořádku a fit. Byla to doba absolutní zranitelnosti, spoléhání se jen na nevyzkoušený automatický laserový systém obrany. Plánovači tohoto letu chtěli mít omluvu a vysvětlení pro případ, že by byl raketoplán atakován a zničen. Takže den po startu raketoplánu byly v televizi ukázány fotografie ztracených dlaždic tepelného ochranného štítu na čumáku raketoplánu- Podle tohoto obrázku to vypadalo, že chybí alespoň tucet těchto dlaždic. Kdyby k tomu opravdu došlo, byl by to důvod k maximálnímu alarmu. Později to mluvčí NASA zamluvil tím, že ztráta těchto dlaždic nebyla kritická. Ale neexistuje něco takového jako nekritická ztráta tohoto typu dlaždic. Tyto dlaždice chrání raketoplán proti vysokým teplotám a mají vydržet teplotu přes 1500 stupňů Fahrenheita. Pod těmito dlaždicemi není nic než kus plsti, která se nazývá “izolační podložka”, která by nevydržela za těchto teplot déle jak 5 vteřin a pod plstí je již kovové tělo raketoplánu, které je vyrobeno z hliníkové slitiny, která měkne již při teplotě 350 stupňů. Jestliže by byl raketoplán vystaven teplotě 1500 stupňů bez několika ochranných dlaždic, nevyhnul by se pravděpodobně velice vážnému poškození.
PŘEDEM NAHRANÝ KANADSKÝ ŽERTÍK
Krásný film z vesmíru, který NASA vyprodukovala, a který jsme měli možnost vidět v televizi byl předem nahraný kanadský žertík pro případ, že by došlo k nějakému problému. Ale k ničemu takovému nedošlo. Astronauti se zotavili, zahájili předepsanou činnost a vypustili nový špionážní satelit. Mluvčí NASA byl poté nucen zamluvit a minimalizovat problém se ztracenými dlaždicemi. V průběhu zbytku celého týdne jsme slyšeli o jednom problému za druhým. Údajně nešly zavřít dveře nákladového prostoru a já bych hádal, že tomu tak bylo, protože byly zcela odstraněny, toaleta nefungovala, 3 ze 4 komunikačních kanálů přestaly fungovat, jedna ze tří monitorovacích obrazovek v kabině přestala fungovat, atd. Ani jedna z těchto zpráv nebyla pravdivá. Ale nakonec žádná z nich nebyla potřeba, a tak je mluvčí NASA označil za nedůležité.
Tajná vojenská mise byla úspěšná, a tak předstíraná mise, která byla předem připravená pro TV byla také označena za velký úspěch.
Lousma a Fullerton
Pátek pozdě odpoledne, 26. 3. (1982), Lousma a Fullerton ukončili vypuštění nového superšpionážního satelitu. Trvalo to déle, než se plánovalo, ale bylo to dokončeno. Raketoplán byl ponechán na oběžné dráze. Astronauti znovu nastoupili do únikové rakety typu Gemini, zažehli její motory a opustili oběžnou dráhu a přistáli v Indickém oceánu. Odtud byli dopraveni do White Sands v Novém Mexiku.
Díky písečné bouři nad White Sands, řídící letu raketoplánu využili příležitosti k odložení přistání pro veřejnost o jeden den. Potom dalšího rána nastoupili do jednoho ze dvou zbylých tajných raketoplánů ve White Sands. Raketoplán odstartoval za použití malých přídavných raket ze severní strany White Sands. Jen chvilku před jedenáctou hodinou dopoledne se objevil na televizních obrazovkách. Přiletěl ze severu, přeletěl přes hory a dosedl v oblaku bílého prachu. Nakonec po nějaké době čekání vystoupili Lousma a Fullerton oba odpočatí a svěží.
30.5.1982 odhalil Richard Halloran existenci "Projektu Z" v článku v New York Times. Článek říkal: “Pentagon formuloval první strategii pro vedení dlouhé jaderné války.” Pracovníci ministerstva obrany v novém pětiletém obranném plánu akceptovali premisu, že jaderný konflikt se Sovětským svazem mohl být prodloužen a formulovali jejich první strategii pro vedení takové války.”
Nebylo nicméně řečeno, že plánem bylo zahájit válku do tří měsíců. Článek pokračoval zmínkou, plán byl nastíněn v nepublikovaném 125-ti stránkovém dokumentu. Byl předložen ke schválení muži, který složil samotnému Satanovi - ministru obrany Casparu Weinbergerovi. Caspar Weinberger je nejzajímavější člověk, ale jeho historie je tak odstrašující, že jeho popis musím nechat až pro příště. Pentagon byl kontrolován bolševiky, kteří dříve řídili Rusko. Weinberger byl nejvýše “viditelný” agent bolševiků americké vlády.
PROČ ROCKEFELLEROVÉ MUSELI BÝT ODSTRANĚNI
Bolševický plán jaderné války se začal rychle naplňovat, ale americká vláda byla nejednotná. Opozici bolševiků tvořil Rockefellerův kartel. Jejich nejviditelnější operativní člověk ve federální vládě byl ministr zahraničí Alexandr Haig. Často viditelné rozepře a spory mezi Haigem a Weinbergerem byl jen nástin toho, jaké mocenské boje se odehrávaly za scénou. Na rozdíl od Bolševiků, Rockefellerové nechtěli jadernou válku. Doslova si ji nemohli “dovolit.” Ztratili by všechno, a tak usilovně usilovali o zmaření bolševického plánu jaderné války.
Noví anti-bolševičtí vládci z Ruska byli také proti jaderné válce. Anti-bolševický a protiválečný přístup Rockefellerova kartelu a Kremlu vedly k jejich omezené koalici. Nejmarkantnější výsledek této koaliční spolupráce byla válka o Falklandy mezi Argentinou a Británií.
Falklandy byl viditelný následek s účelem zakrýt válčení v průběhu dubna 1982. Rockefellerův kartel a Rusové měly společně zničit jistá vojenská zařízení a zbraňové rezervy. To byly klíčové indikátory v konečné fázi válečného plánu "Projekt Z".
Celá operace začala 3. dubna. S pomocí Argentiny se podařilo spojenému Rusko-Rockfellerskému komandu zničit gigantickou námořní základnu na South Georgia Island. Tato základna byla vybudována v 60. letech a byla prostřednictvím americké vlády pod kontrolou Rockefellerova kartelu, ale Bolševici nad ní získali kontrolu koncem 70. let, když ovládli Pentagon.
Hlavní základna byla vybudována vyhloubením horské jeskyně poblíž moře. Se zakrytým vstupem, byla jeskyně odolná proti bombovému útoku, ale Rusko-Rockefellerské komando úspěšně zaútočilo na tuto základnu, když ve skále byla vyvrtána skála. Potom byla uvnitř šachty nainstalována kompaktní ruská neutronová bomba, kde byla odpálena. Proces trval několik týdnů. Britská vláda M. Thatcherové, která stejně jako vláda americká, byla kontrolována Bolševiky, vyslalo do boje královské námořnictvo. Nejprve se předpokládalo, že dojde k likvidaci těžce ozbrojeného Rusko-Rockefellerského komanda před tím, než by mohlo zničit námořní základnu a potom se mělo britské loďstvo přesunout k Falklandům, kde mělo dojít k veřejnosti očekávaným bojům. Královské námořnictvo dorazilo s několikadenním zpožděním k záchraně tajné základny na South Georgia Island. Ale v té době již panikařící Britská vláda odvolala 2/3 loďstva do jižního Atlantiku. Jako vrchol všeho nejméně jedna britská loď byla potopena Rusy v souvislosti s tajnou operací na South Georgia Island. To ponechalo britské vládě jen jedinou možnost zaútočit na Argentinu, jinak by bylo nemožné vysvětlit tak silné nasazení loďstva v jižním Atlantiku.
Dne 30. dubna britská blokáda Falklandských ostrovů právě začala. Krátce poté toho dne prezident Reagan oznámil, že USA stojí na straně Británie. Toto oznámení znamenalo výhru pro válečnou frakci v Pentagonu. Okamžitě se na Falklandech rozpoutaly bojové akce. Dne 1. května Británie podnikla letecké nálety spojené s bombardováním přístavu Port Stanley a 2. května torpédovala britská ponorka argentinskou druhou největší loď “Generál Bergano.” Tato loď se potopila za 24 hodin společně se 300 argentinskými námořníky. Potopení Bergana bylo spojené s očekávání demoralizace Argentiny, ale místo toho se Argentina ještě více zatvrdila. Bergano byla potopená v době, kdy rozhodně britské vojenské síly neohrožovala. Argentina se rozhodla, že nastal čas vynést trumfy na stůl.
Argentina získala určité záruky za to, že udrží v tajnosti operaci na South Georgia. Jedna z těchto záruk nebo slibů bylo zaručení Ruské pomoci proti Británii. Specificky se jednalo o to, že Rusové měli aktivně podpořit Argentinu při vzdušných a námořních operacích. Argentinští vojenští velitelé se mohli spolehnout na tuto pomoc ze strany Ruska proti Británii. V tom samém čase byla snaha ruskou roli v bojích všemožně zakrýt.
Nemám čas na to, abych zacházel do detailů, jaká byla pravda o válce na Falklandech, ale postačí, když řeknu, že to, co vám bylo oficiálně sděleno je na míle vzdáleno od pravdy.
Dne 24. srpna 1982 došlo k dalšímu zničení Cosmosphere v oblasti nad New York City s cílem se ujistit, že předcházející sestřelení Cosmosphere nad New Jersey se dá zopakovat. To vytvořilo obrovskou ohnivou kouli nad městem a tento jev byl v New York Times popsán jako pravděpodobný pád asteroidu, který shořel v atmosféře.
Kdyby byly v "Den Z" na Rusko vypuštěny letouny Phantom, útočily by jen an šest primárních a zhruba dvanáct sekundárních cílů. Těch šest primárních cílů byly ruské vesmírné základny, čtyři kosmodromy - Bajkonur, Tyuratam, Plesetsk a Kapusin Jar a dva výrobní závody Cosmospheres v Semipalatinsku a Novosibirsku. Pokud se jedná o těch dvanáct druhotných cílů, tam se jednalo o komplex ruských létajících základen ABM. Systém se skládal z proti raketových laserových zbraní nesených nadzvukovým letadlem TU-144. Tato nosná letadla byla přepracována v průběhu let 1978 až 1982 naproti raketové obranné systémy. Záměr byl zničit je všechny, aby byl americký útok o to ničivější. Bylo určeno, že jestliže útok na tyto základny bude neúspěšný, válečný plán selže. Existovala jen jedna možná zeměpisná lokalita, ze které bylo možné úspěšně zaútočit proti ruským oblastem Cosmosphere, a touto oblastí byla provincie Sinkiang v Číně. Bolševici museli mít přístup do této provincie za každou cenu. Carterova administrativa neočekávaně vyhlásila náhle 15.12.1978 plný diplomatický styk s Pekingem.
KONEC SVĚTA BYL NAPLÁNOVÁN NA PÁTEK 17.9.1982 VE 3 HODINY ODPOLEDNE.
To byl druhý datum pro zahájení jaderné války (to první datum, které bylo nakonec odloženo, bylo plánováno na konec ledna 1980. Přesně ve 3:01 odpoledne amerického času by bylo celé Rusko ve tmě. Když by signál ze satelitu nad Indickým oceánem dal povel k zahájení útoku, bylo by to zahájeno akcemi, které byly popsány výše.
Kdybyste sledovali TV nebo poslouchali rádio, náhle by došlo k částečným nebo permanentním poruchám přijímačů. Došlo by k totálnímu výpadku elektrického proudu a přestaly by fungovat telefony. Ruské řízené střely byly rozmístěny v letech 1976 a 1977 u našich pobřežních vod a v našich velkých jezerech (a stále jsou tam). Zbývalo by nám od 10-ti do 24 minut života v závislosti na tom, jak daleko byste byli od místa vypuštění raket.
Ještě navíc Rusko disponovalo základnami na Měsíci a svými Cosmospheres, v obou případech ozbrojených laserovými částicovými zbraněmi. Tak co se vlastně stalo? Super špionážní satelit, který byl vypuštěn při třetím letu raketoplánu v březnu 1982 zaznamenal na Ruském území něco velmi záhadného. Záhada spočíval v tom, že v kruzích kolem ruských strategických cílů byly rozmístěny malá kopulovitá zařízení. V zásadě tato zařízení byla kolem každého kosmodromu a kolem každé základny Cosmosphere. Zřejmě se jednalo o určitý typ obranných zbraní.
V Americe se rozpoutala diskuse, co to může být. V zásadě se jednalo o kolejová děla (Rail Guns). Nebudu jimi ztrácet více času, jestliže chcete vědět víc, získejte si informace sami. Tyto informace jsou veřejnosti přístupné.
Z důvodu nejistého úspěchu celé operace byl útok odvolán pět hodin před jeho započetím a byl posunut. BYL ČASOVĚ POSUNUT NA ČTVRTEK 20.9. 1990. Toto datum byl však znovu změněno a ani to nebylo dodrženo. A čas zahájení jaderné války byl znovu přeplánován.
Hádejte na kdy byl naplánován datum?
Prosím, znovu se podívejte na první odstavec tohoto článku. Pro jistotu jej znovu předkládám:
“Jak začínám psát tento článek, ve zprávách slyším o podivné havárii amerického letadla US AIR Pennsylvánii. Následující den havarovalo jiné letadlo v Moskvě. CCN informovalo o ohnivé kouli zaznamenané nad oblastí od města Bakersfielsd v Kalifornii po město Medford v Oregonu. Bylo řečeno, že tato událost se stala někdy kolem 6 nebo 6:15 hodin ráno, v sobotu 10.9.1994. Ohnivá koule zářila takovým způsobem, že světlo svítící skrz okna domů vzbudilo mnoho lidí. V TV reportáži také bylo vidět dům ve městě San Rafael s dírou ve střeše, kterou pravděpodobně způsobil nějaký předmět padající z oblohy. Raketa typu “Ariane” byla den předtím vypuštěna ze základny na Francouzské Guajaně a záhadně se ztratila. Bylo také zaznamenáno několik zemětřesení v oblasti Kalifornie. O jednom z nich jihovýchodně od jezera Tahoe informovala donce CNN. Zhruba o 15 minut později začala CNN informovat o raketoplánu, který vystřeluje laserové paprsky směrem k Zemi a ukázala na obrazovce pohled na Zemi s jezerem Tahoe umístěným v levém horním rohu obrazovky. Když si tedy sečteme 1+1 tak zjistíme, že raketoplán Columbia vysílá laserové paprsky na Zem “z ekologických důvodů” přesně do míst zemětřesení. President Spojených států odejel do Camp Davidu a poté když se vrátil (?), nějaké letadlo se zřítilo na Bílý dům. Později měl prezident rozhovor v jednom z pokojů v Bílém domě a ihned potom, co místnost opustil, vypukl v ní požár. President zaktivizoval 8300 příslušníků amerického vojenského letectva, 1800 příslušníku námořnictva a 4000 příslušníků pozemních jednotek americké armády na 15 až 20-ti bojových plavidlech připravených k invazi na Haiti.
Nyní jak dokončuji tento článek a při jeho psaní sleduji TV, kde se říká, že Carter a Colin Powell vydali povel ke zrušení invaze na Haiti. Raketa vypuštěná z Guyany byl satelitní zbraňový nosič pro raketoplán Columbia. Mělo být vystřeleno z laserových zbraní do tektonických linií v Jižní Kalifornii a odpálit tak bomby, které tam byly umístěny z cílem způsobit zemětřesení. Ničivé následky zemětřesení by přiměly vládu k vyhlášení vyjímečného stavu.
V současné době jsou přítomny tisíce ruských vojenských jednotek v okolí hranice s Mexikem a Baja California. Titulek časopisu “Criminal Politics” (srpen 1994) říká: “Mezinárodní sionismus plánuje válku v Mexiku, 300 tun ruského nákladu přistálo ve Veracruz.” Současné články v novinách “Spotlight” a některých dalších novinách po celé zemi, včetně “San Francisco Chronicle” oznamují, že je sledováno na tisíce ruských vojenských jednotek uvnitř Spojených států. Clinton odvolal do Karibiku dvě letadlové lodě a povolal armádní rezervy (obvykle rezervy jsou povolány, když prohráváte bitvu!). Zbraňový satelitní nosič pro raketoplán (viz. výše) byl sestřelen “LÉTAJÍCÍM TALÍŘEM.”
Letadlo US AIR, které bylo sestřeleno pravděpodobně ruským laserem. CNN informuje o raketoplánu střílejícím lasery na Zemi. Prezident byl naštěstí mimo Bílý dům, když se na něj zřítilo letadlo a později mluvil na tiskové konferenci v Bílém domě a když odešel, tak místnosti, kde předtím byl, se rozpoutal požár.
Dnes, když dopisuji tento článek je 18. září. Dnes jsem musel pracovat na obchodní výstavě. Jeden z mých zákazníků byl Rus. Znám muže (jeho šéf je ministr zahraničí Warren Christopher, který říká na magnetofonové pásce, že položil bombu pod University of Texas v Austinu.
Přátelé, je toho mnohem více, co bych mohl říci, ale jsem unaven. Je na čase, abyste začali dělat domácí úkoly. To v případě, že máte zájem. Máte ho opravdu?
ABYSTE ŽILI, MUSÍTE MÍT ZÍTŘEJŠÍ DEN!
Zbývající část příběhu
Bůh neřekl, “poctivost tě osvobodí.” On také neřekl, “poslušnost tě osvobodí.” Poslušnost k faráři, papeži, pastoru nebo guruovi tě neosvobodí. Ani nepomůže počítání korálků (myšleno na růženci), zvonění zvonků, sezení v tureckém sedu nebo odříkávání manter. ON ŘEKL: “ PRAVDA TE OSVOBODÍ” (Jan 8:32).
Ztratili jsme velkou část naší svobody, (a co je zarážející, že většina lidí si to ani neuvědomuje!) a rychle ztrácí ten zbytek. To musí znamenat, že pravda není známá a ani se neučí! Je čas, abychom pátrali po skutečné pravdě!
Byl jsem dotázán na zbytek příběhu o tom, co se stalo s americkým vesmírným programem, a tak se pokusím dodat více informací. Nyní pokračujme v příběhu.
V mých předešlých článcích jsem řekl, že “konec světa” byl naplánován na 3 hodiny odpoledne, 13.9.1982.
Přesně ve 3:01 by se celé Rusko ocitlo v temnotě. Když by signál ze satelitu nad Indickým oceánem dorazil na příslušná místa v Rusku se zprávou, že Američané útočí s letadly Phantom, zbývala by zhruba minuta do doby, než by začaly vybuchovat první jaderné bomby. Do útoku by byly vrženy veškeré vojenské síly USA.
Samozřejmě k výše popsaným událostem nakonec nedošlo a já tentokrát nebudu popisovat detaily o tom, co se vlastně stalo. Článek publikovaný v “Newsday” 10.6.1982: “Prezident Reagan ohromil spojence z NATO na summitu výrokem, že pokud je mu známo, Rusko je z USA ve válečném stavu. Prohlášení, které prezident řekl v průběhu svého závěrečného projevu v Bonnu tak překvapilo hlavy ostatních států, že doslova oněměli a tajemník NATO generál Joseph Luns okamžitě opustil zasedání.”
O několik let dříve zuřila mezi USA a Ruskem válka. Veřejnost však o tom, že tyto supervelmoci proti sobě vedou válku, nevěděla.
13.7. list ”Pravda” publikoval projev sovětského ministra obrany maršála Ustinova, který řekl, že USA organizují proti Sovětskému Svazu obchodní a technologickou válku. Také Washington přímo varoval, že …”první jaderný útok ze strany USA nemůže Americe zajistit konečné vítězství.”
To jen naznačuje, že ruští vůdci věděli o plánech Reaganovi administrativy zahájit jadernou válku. Ďábelská Bolševicko-Sionistická osa (Reagan/Begin) neposlouchala. Postupovali stále kupředu s jejich plány pro světovou jadernou válku.
Měli plán, který se skládal z 5-ti částí.
1. část plánu bylo podnítit co možná nejvíce interních nepokojů v Rusku a v jeho satelitech. To zahrnovalo mj. sabotáž na letadle Aeroflotu, což mělo za následek jeho havárii v Moskvě 6.7.
2. část volala po přípravě amerického obyvatelstva na válku.
3. část zahrnovala vesmírný program raketoplánu. “Columbia STS-1” byla vypuštěna 12.4.1981 v den 20. výročí prvního letu do vesmíru J. Gagarina (a zhruba 2 týdny po “pokusu o atentát” na prezidenta Reagana). Byla však sestřelena ruskými Cosmospheres. Astronauti John Young a Robert Crippen zemřeli v troskách raketoplánu, který se zřítil 85 mil jižně od města Kazaň v centrální části Ruska. Poté bylo zorganizováno falešné přistání raketoplánu “Enterprise” na základně Edwards Air Force Base.
“Columbia STS-2” byla vypuštěna 12.11.1981. Předpokládalo se, že na palubě měla astronauty Josepha Englea a Richarda Trulyho, ale ve skutečnosti žádný člověk na palubě nebyl. Raketoplán byl sestřelen nedaleko finských břehů ruským TU-144 s částicovými laserovými zbraněmi.
“Columbia STS-3” byla vypuštěna 22.3.1982. Předpokládalo se, že vypustí na oběžnou dráhou nový špionážní satelit. Satelit byl zesílen proti útoku ruských kosmických zbraní a vyzbrojen laserovým dělem kontrolovaným robotem. Navíc raketoplán byl také vybaven laserovými zbraněmi. Přistál jeden den po plánovaném termínu přistání 30.3.1982 ve White Sands. Totiž něco přistálo. Astronauti Lousma a Fullerton úspěšně vypustili nový satelit a poté opustili raketoplán v únikovém modulu, který přistál v Indickém oceánu. Odtud dopluli do White Sands, kde přistál později falešný raketoplán.
“Konec světa” byl naplánován na 17.9.1982 na 3 hodiny odpoledne. Nicméně to, co objevil špionážní satelit zastrašilo Američany natolik, že se rozhodli vyčkat a nakonec byl počátek 1. jaderné světové války přeplánován na 20.9.1990. To je informace, kterou jsem končil minulý díl.
“STS-4” byl vypuštěn 24.6.1982 s astronauty Thomasem Mattinglym a Henrym Hartsfieldem (STS znamená v angličtině “Space Transportation System”). Jeho hlavním úkolem bylo vypustit satelit, který bude použit k potvrzení útoku letadel Phantom, což by byl signál k vypuštění jaderných řízených střel zacílených na ruské území. Senzor sloužící k indikaci útoku Phantomů byl umístěn pomocnou raketou na geostacionární oběžnou dráhu nad Indickým oceánem. Byl to kryogenní satelit udržovaný v podmínkách velmi nízkých teplot blízkým absolutní nule. To znemožňovalo jeho detekci ruských kosmických zbraní, které byly částečně založeny na “tepelných” infračervených senzorech.
Již několik let před rokem 1982 američtí vědečtí analytici věděli, že Rusové vlastní nové technologie na zaměřování cílů. Ruská technika nebyla radarová a ani žádná jiná z konvenčních technik na zaměřování cílů. Tato technika byla neobyčejně přesná, spolehlivá. Analytici byli přesvědčeni, že vypátrali, co to mají Rusové za techniku. Věřili, že se jedná o Ruskou verzi počítačově zesílené infračervené detekce. Ta byla také vyvinuta v USA pod názvem CEIR (čti sí-er).
Krátce po vývoji americký laser opatřený tímto CEIR, sestřelil ruský Cosmosphere. Všechny předměty teplejší než je absolutní nula, vyzařují infračervené záření. Čím je předmět teplejší, tím více vyzařuje a je lépe zachytitelný. Jediná věc jak se “schovat” před CEIR proto je snížit teplotu co nejníže. To je důvod, proč americký senzor na potvrzení útoku byl kryogenním satelitem.
Když nám naše vláda říká, že nákladové prostory raketoplánu vynáší zařízení na pozorování zkoumání Země a okolní atmosféry, nevěřte jí. Pokoušejí se vyvinout zbraň, která by jim dala výhodu při zahájení jaderné války, o což se již pokoušeli několikrát. Co si myslíte, že se nyní doopravdy děje s Koreou, Haiti, Bosnou, Irákem, atd.?
Ale zpátky k misi raketoplánu č. 4. Byl zde použit chladící systém na bázi kapalného hélia, který by udržel teplotu satelitu jen několik stupňů nad teplotou absolutní nuly, což sníží infračervenou emisi na minimum.
Tento kryogenní systém chlazení satelitu bylo to, co dalo bolševickým válečným plánovačům jistotu, že uspějí. Byli si jisti, že Rusové nebudou schopni vyhledat jej v patřičném čase a zničit ho.
ŠPATNĚ! Bolševici v Pentagonu se mýlili pokud se týká nové ruské techniky zaměřovacího zařízení. Nebyla to vůbec technika na bázi infračervených paprsků, ale místo toho to byl revoluční systém, který byl schopen zachytit vibrace atomu ve hmotě. Rusové to nazývali Psychoenergetický vyhledávač (Psychoenergetiic Range Finding - PDF). Tento systém udržovali pod naprostým utajením, jako jejich mistrovskou tajnou zbraň. Čím déle to zůstane pro americké Bolševiky tajemstvím, tím lépe pro Rusko. A tak když raketoplán č. 4 vypustil v červnu Senzor potvrzení útoku, Rusové začali hrát svou hru.
HRA
Místo toho, aby zničili satelit okamžitě, dovolili, aby byl vypuštěn úspěšně na oběžnou dráhu. Rusové věděli, že satelit jim nemůže způsobit žádné škody, dokud nebude před začátkem samotného plánovaného útoku a tudíž dovolil, aby satelit zůstal na místě tak dlouho, jak bylo jen možné. Výsledek byl přesně dle očekávání: Fakt, že satelit zůstal nějakou dobu nedotčen, přesvědčilo Bolševiky, že měli pravdu, kdy předpokládali, že Rusové vlastní zaměřovací zařízení na bázi infračervených paprsků. Pentagon se dopustil velké špionážní chyby a Rusy to jen povzbudilo v jejich počínání.
V průběhu léta výkonní lidé Rockefellerova kartelu v Pentagonu znovu zkoumali válečný plán proti Rusku. Tyto zprávy stále tvrdili, že časový plán zůstává nezměněn, z počátkem útoku v polovině září, a tak ruské kosmické velení ponechalo zatím americký senzor bez povšimnutí.
V mezičase se Rusové začali připravovat na totálně nepředvídatelnou akci v momentě, kdy budeš zničen americký senzorický satelit. Tyto přípravy měly co do činění s Ruskou mezinárodní telefonní službou.
MUŽI V NAŠÍ ZEMI PLÁNOVALI PRVNÍ ÚTOK VODÍKOVÝMI PUMAMI NA RUSKO! Naše vláda, přátelé. MĚLI ZÁLOŽNÍ PLÁN. Jestli se něco stane satelitnímu senzoru, může být stále možné říci zda letadla Phantom vyřadila z provozu ruské kosmické základny, protože útok by vyřadil z provozu sovětský telefonní systém!
Nebo si to mysleli.
Z důvodu udržet americké špionážní analytiky ve víře, že vše jde podle jejich plánu, Rusové se rozhodli přistoupit k malým desinformacím na správných místech. Vytvořili falešný dojem, že v Kremlu existuje neurovnaná atmosféra a probíhají tam mocenské boje (to samé, co se odehrává nyní). Bolševici v USA, kteří vždy bojovali o moc, spolkli návnadu i s navijákem. Nejdříve v červnu 1982 SSSR zredukoval dramaticky telefonní spojení na západ. A také vyhlásili obavu, že toto omezení bude v budoucnu nadále pokračovat.
Dalším významným krokem bylo náhlé přerušení automatické vytáčecí služby směrem na západ a opačně. Američtí Bolševici začali mít určité pochyby, ale stále nevěděli, co to vlastně má znamenat. Byli tak zaměstnaní s problémy v Číně, že problémy s ruskými telefony je až tak dalece nezajímali.
21.4. Rockefellerova frakce zaznamenala významný úspěch. A to v době, kdy se všechny oči upírali ke krizi na Falklandských ostrovech. Bolševický admirál Bobby Imman byl zbaven funkce náměstka ředitele CIA a byl nahrazen mužem Rockefellerova křídla Johnem McMahonem. 24.6. byl vypuštěn satelit a následující den se odehrál převrat, když byl Rockefellerův výkonný muž Alexander Haig donucen k rezignaci a byl nahrazen Georgem Shultzem z Bolševicko-sionistického křídla ve funkci ministra zahraničí.
3. světová válka (1. jaderná válka) byla naplánována na 17.9., ale 1.9. vedoucí tajemník KS Číny Hu Yaobang vypustil “bombu” na zasedání stranického kongresu. Vyhlásil, že Čína se neměla spojovat jen s USA proti Rusku, ale naopak Hu řekl, že Čína by měla brát obě supervelmoci jako stejnou hrozbu, ale také ihned dodal diplomatickým jazykem, že vedoucí představitelé Ruska by měli přijet v polovině září do Číny na jednání!
Tímto rozvázáním čínsko-amerického spojenectví Hu Yaobang dal jasný signál, že tajná americká základna letadel “Stealth” v Číně JE VE VÁŽNÉM NEBEZPEČÍ.
Tato základna umístěná v čínské západní provincii Sinkiang, byla nezbytná pro zamýšlený útok na ruské Cosmospheres umístěné na Sibiři. Tato základna byla důvodem pro společné komuniké 17.8. mezi Čínou a USA o Taiwanu.
Komuniké sdělovalo, že USA přeruší dodávky zbraní na Taiwan.
Komuniké bylo odsouhlaseno s jediným cílem, a to zabránit zavření letecké základny letadel “Stealth” , ale nebylo to dostačující na to, aby to Číňany uspokojilo.
Bývalý prezident Richard Nixon přiletěl do Pekingu 6.9. řešit dále problémy válečných plánovačů z Pentagonu (přemýšlej o tom, co se stalo nedávno s Clintonem a Carterem, Korea-Haiti, atd., PŘEMÝŠLEJ!). Nixon spolupracuje s Rockefellerovým kartelem dlouho.
Nixon odjel do Pekingu jako Rockefellerův vyslanec a jako člověk s největším kreditem pro Číňany, než kdokoli jiný z Bolševiků. Nixon šokoval Číňany, když jim potvrdil, co jim sdělily již Ruské zdroje - že základna letadel Stealth má být použita k válečným účelům.
Nixon jim radil, aby základnu nezničili, jelikož se obává následné reakce velmi nervózních Bolševiků z Pentagonu. Místo toho je důrazně žádal o to, aby zasahovali do operací letadlové základny všemi možnými byrokratickými prostředky. To je jedna z věcí, ve které jsou Číňané velmi dobří a oni Nixonovu radu akceptovali.
Do 9.9. byla základna letadel Stealth vyřazena z provozu. Číňané se zkrátka nechtěli zaplést do války s Ruskem. Rusko by letadlovou základnu Stealth vymazalo okamžitě z mapy.
Kreml byl informován 9.9. Rockfellerovými kanály, že základna v provincii Sinkiang byla neutralizována. V tomto momentě si Rusové oddechli, protože si mohli být jisti tím, že i kdyby Pentagon postupoval podle válečného plánu, Cosmospheres by s velkou pravděpodobností přežily. Ruská kosmická flotila strategických zbraní NEMOHLA BÝT ZNIČENA.
V pátek 10.9. došlo k náhlému celkovému přerušení mezinárodního telefonického spojení s Ruskem, ale pro případ nutnosti poslání zprávy Americkým Bolševikům, několik telefonních okruhů zůstalo v provozu. Konkrétně se jednalo o Leningrad, Kyjev, Minsk a Talin. Jejich důležitost spočívá v tom, že ani jedno z těchto měst nebylo nefigurovalo mezi počátečními cíli amerického útoku letadel Stealth.
Telefony byly odpojeny ve 2:10 odpoledne moskevského času. A o několik okamžiků později ruské kosmické velení zahájilo akci.
Ruský obří Cosmosphere byl zaparkován na pseudo-orbitální dráze zhruba 2 míle nad americkým satelitem, který tam byl dobré dva měsíce od doby, kdy jej tam vypustil raketoplán č. 4.
Vhodným využitím elektromagnetického pohonného systému Cosmosphere zůstal bez pohybu na místě namísto toho, aby se pomalu pohyboval, což normální satelity dělají. Jeho přítomnost nebyla nikdy Američany zaznamenána.
Čas nadešel! Cosmosphere zamířil svou paprskovou zbraň a vystřelil. Krátce po 2:10 moskevského času, v pátek 10.9. se k Bolševikům dostaly velmi špatné zprávy. Nové operační kosmické středisko v Colorado Springs náhle ztratilo signál z jejich satelitu nad Indickým oceánem.
Nejdříve tomu, že by mohl být satelit napaden a zničen, nikdo nechtěl uvěřit. Byly vyzkoušeny všechny možné věci v úsilí znovu obnovit kontakt ze satelitem, ale vše bylo marné. Satelit již neexistoval!
Nicméně, jejich přístup byl takový, že na tom opravdu nezáleželo. V každém případě bude Amerika zničena světovou válkou. Mluvíme o akcích a reakcích týkajících se plánované války - ne co bylo nebo nebylo vlastně možné.
Po tomto incidentu, ze váleční plánovači “Projektu Z” sešli na krizové konferenci. Otázka zněla:” Co nyní uděláme?”
Někdo navrhl vrátit se k záložnímu plánu založeném na telefonech. “Ještě stále můžeme vyrukovat s naším záložním plánem - každý cíl v Rusku, který bude napaden našimi letadly bude vyhlazen. Jestliže mezinárodní telefonní služba v oblasti cílů v Rusku bude náhle přerušena, můžeme se domnívat, že se útok podařil.”
Existuje vždy někdo, kdo nechápe a je mimo dění. Skoro všichni na něj křičeli, že ruské telefony jsou již dávno z provozu vyřazeny!
Chvíli se atmosféra v konferenční místnosti blížila panice. N2kteří si byli jisti, že první úder na Rusko se musí podniknout a že Pentagon by měl stisknout jaderný knoflík bez dalšího odkladu.
Jiní argumentovali, že je již příliš pozdě a že ruské řízené střely by byly již ve vzduchu. Někdo navrhl, že celý projekt Z by měl být zrušen a později přeplánován na jiný termín.
Všichni se ale shodli na jedné věci: bez satelitu se senzorem potvrzujícím první útok, by byl jakýkoliv útok na Rusko příliš riskantní. Po startu letadel Stealth z Norska a Turecka, by se muselo zjistit, jestli cíle byly zničeny. Ale jak vidíte, to nebylo možné! Bez satelitu se senzorem neexistovala jiná možnost, jak to dokázat. Takže jakákoliv akce by mohla skončit velmi vážnými problémy. Nic moc se nezměnilo, přátelé, stále nám vládnou hadi!
Rusové toho dne ponechali přerušené telefonní spojení po dobu sedmi hodin. Chtěli si být jisti, že jestliže Pentagon stiskne knoflík, nezíská prostřednictvím monitorování telefonních linek žádné zprávy. Po prvních dvou hodinách ranního šoku, se ministra zahraničí George Shultze novináři na tuto událost zeptali. Shultz jim řekl:” Je to velmi vážné,” ale neřekl více.
Ti hlupáci stále plánovali, že budou ve válečném plánu pokračovat. V tomto čase Američané vehementně usilovali o to, aby se dohodli s Čínou na obnovení provozu základny letadel Stealth v provincii Sinkiang. V tom samém čase bylo rozhodnuto, že dojde k nasazení dalšího plánu jen pro případ, že Projekt Z by se nakonec neuskutečnil.
Odpočítávání pokračovalo až ke dni Z, což byl pátek 17.9. Zhruba v 8:30 ráno se vysílal na Washingtonském kanále rádia NBC, WCR rozhovor s velmi známým reportérem národních novin. Reportér “Washington Post” vyslovil znepokojení nad válečným plánem, o kterém se dozvěděl ze svých zdrojů. Krátce citoval tento válečný plán, což slyšeli všichni, kteří právě poslouchali vysílání. A ještě dodal, že jestli Pentagon doopravdy vlastní takový plán, mohutná reakce veřejnosti zabrání tomu, aby se tento plán uskutečnil.
ĎABEL NEMUŽE EXISTOVAT VE SVĚTLE!
Odpočítávání k jaderné válce bylo zrušeno méně než pět hodin před jejím zahájením. Datum zahájení jaderné války bylo od té doby několikrát změněno a posunuto. Co se mi podařilo zjistit, posledním termínem zatím bylo září 1994.
Když byl starověký Izrael varován před Nebuchadnezzarem, lidé řekli:” Jsme boží děti, Bůh nás ochrání.” Přeživší byli nazí vyhnáni do Babylónského zajetí. V roce 70 n.l. Židé v Jeruzalémě řekli, “Jsme boží děti, Bůh nás ochrání.” Všichni umřeli.
Neustále slyším lidi říkat, “ nemohu s tím nic dělat, nechám to na Bohu, je to Jeho vůle.” ALE BŮH ŘEKL, DÁVÁM VÁM SVOBODNOU VŮLI, NE PROROCTVÍ NEBO VĚŠTBY. Jestliže budete jen sedět a nic nedělat, zatímco vaši nepřátelé pracují na tom, jak vás zničit, budete zničeni. Svobodná vůle je vůle Boží. A tak se staň.
Přeji vám pěkný den.
Autorova předmluva
Mnoho z těch, kdo četli “Oheň z nebe” (část 1-14) byly příběhem šokováni. Někteří řekli:”Tomu nevěřím” nebo “to nemůže být pravda !” Je to pravda ať tomu věříte nebo ne. Pro ty z vás, kteří chtějí lépe porozumět, podělím se s vámi o některé věci, které jsem se naučil. Odhalím zde některé další věci, které “naše” vláda chce uchovat V NAPROSTÉ TAJNOSTI.
“Oheň z nebe” hovoří o anti-gravitačních Cosmospherees, neviditelných vesmírných lodích a další neuvěřitelné věci jako je “Psychoenergetický vyhledávač a zaměřovač”.
Předtím, než učiníte závěr o něčem, co neznáte, proč se nepokusit o tom zjistit více?
Tento materiál je pro ty z vás, kteří si přejí vyzkoumat a naučit se více o tomto subjektu.
ZÁZRAK PRÁZDNÉHO PROSTORU
Mnoho vědců nyní hovoří o “vesmírech”, které vznikly z ničeho atp. Je to možné? Není toto myšlení bláznovstvím?
Ti z vás, kteří před několika lety dokončili lekce vymývání mozku (myslím, že jste je nazývali střední a vysoká škola), nemusí vědět, že špičkoví vědci nyní diskutují o věcech, které vznikly z ničeho, atd.
V časopise “Science News” z 18.2.1995 v článku nazvaném “Vznik vesmírů, konstanty z ničeho” (str. 102) je napsáno,”Kvantová kosmologie stanoví, že neskutečně malé vesmíry se spontánně vyvíjejí z ničeho.”
Jestliže se pozastavíte a začnete přemýšlet, přijdete na to, že hmotný vesmír musel vzniknout z “ničeho”, nebo jinak musí existovat věčně bez žádného počátku. Jestliže si projdete současnou literaturu, najdete mnoho diskusí mezi vynikajícími fyziky, matematiky, atd. o těchto otázkách.
Např. si přečtěte “Nic není prázdné: Vakuum v moderní kvantové fyzice pole”, od I.J.R. Aitchisona, str. 887-894. Nebo se podívejte na pojednání “Relativistická kinetika neisotropního plasmatického média s utlumením v poli gravitační radiace”, ze “Soviet Physics Journal”, z prosince 1984, anglický překlad Plenum, červen 1985, str. 1066-1069. Článek pojednává o výrobě energie z vakua.
Michio Kaku, autor knih “Hyperprostoe, vědecká Odyssea paralelními vesmíry, zakřivení času a 10. dimenze”, hovoří o bublinách prázdného prostoru a vesmír prý vzniká z těchto “bublin”.
Fritjof Capra v “The Tao of Physics” říká: Rozdíl mezi hmotou a vzduchoprázdnem již musí být konečně opuštěn, když se stává evidentní, že virtuální částice mohou vznikat spontánně z prázdnoty a zmizet znovu do prázdnoty bez jakéhokoli nukleonu nebo známky interakce pole…, vakuum je vzdáleno prázdnotě. Naproti tomu obsahuje bezpočet částic, které vznikají a zanikají bez konce.
Zde, potom je nejbližší paralela k “Prázdnotě” východního mysticismu v moderní fyzice. Jako východní Prázdnota, tak fyzikální vakuum, jak je nazýváno v teorii pole - není stav čistého nic, ale obsahuje potenciál pro všechny formy částicového světa. Tyto formy na druhé straně nejsou nezávislé fyzikální jednotky, ale čistě přechodné manifestace základní Prázdnoty. Jak je řečeno v sútrách,”Forma je prázdná a prázdnota je formou.” Vztah mezi virtuálními částicemi a vakuem je základní dynamický vztah; vakuum je vpravdě “žijící prázdnota” (living Void), pulsující v nekonečném rytmu tvoření a destrukce. Objev dynamické kvality vakua je viděno mnoha fyziky jako jeden z nejdůležitějších objevů moderní fyziky. Z role prázdné nádoby jako fyzikálního termínu, prázdnota (vakuum) se stalo dynamickou kvantitou největší důležitosti. Výsledky moderní fyziky se tak zdá potvrzují slova čínského myslitele Chang Tsai: “Když dojdete k poznání, že Velká Prázdnota je naplněna *Ch‘i*, dojde vám, že neexistuje taková věc jako nicota.” Tato věda aplikování fyziky tvoření “něčeho” z “ničeho” je porůznu nazývána “Energetika”, “Psychoenergetika”, “Skalární elektromagnetika.”
Magazín *Air & Space*, číslo červen/červenec 1995 v článku Franka Kuznika (str. 70) o tvoření vakua:” Může něco vůbec vzniknout z ničeho? Alex Ignatev v to věří. Ignatev, fyzik z Univerzity of Houston a profesor chemie píše rovnice tohoto procesu na tabuli v posluchárně univerzity.
*Fer-De-Lance* od generála T.E.Beardena, č. 60, str. 106 říká:
Zajímavá je Interakce, která se odehrála mezi Chruščovem a fyzikem a laureátem Nobelovy ceny P. Kapicou. Chruščov požadoval absolutní obranu SSSR takovým způsobem, že sověti mohli být schopni zahájit jakoukoliv požadovanou akci bez risku vážných následků. Kapica informoval Chruščova v tom smyslu, že jestliže má být vyvinut systém na totální neutralizaci cizích řízených střel, může se to vyvinout jedině ze skupiny nových principů ve fyzice, nazvané Psychoenergetika, což je v zásadě rozvinutá teorie elektromagnetizmu ve fyzice, což Bearden nazývá “Skalární elektromagnetika.”
Nyní víte, že “Psychoenergetika” v tezích “Oheň z nebe” je to samé, co T.E. Bearden nazývá “Skalární elektromagnetika” a Rusové nazývají “Energetika.” (Ruská raketa, která zásobuje jejich kosmickou stanici MIR se nazývá “Energia.”) Bearden publikoval velké množství článků o tomto subjektu. Pro seznam jeho knih můžete kontaktovat Tesla Book Company, P.O.BOX 121873, Chula Vista, CA 91912. Chcete-li jít dále ve stopách těchto informaci, prosím povšimněte si následujícího:
Okolo roku 1950 SSSR započal s velkou vážností experiment s fázovou konjunkcí radarových zrcadel a fázovou konjunkcí radarů. To je to, co bylo nazváno “Enenergetikou.” Sověti započali masivní program v energetice v době, kdy začala Korejská válka. (str. 86, *Aids, Bilogical Warfare* od T.E.Beardena).
Stavějíci na důležité Whitakerově práci jsem formuloval koncepční revizi elektromagnetizmu, což jsem přejmenoval na *skalární elektromagnetizmus*, abych zdůraznil, že pozorovatelná EM vektorová silová pole neexistovala jako taková ve vakuu, ale dynamická skalární pole ano (vakuum není prázdné). Také jsem si přál vyvolat silnou pozornost tomu faktu, že pozorovatelné síly neexistují do doby, než nějaká pozorovatelná částice hmoty se spojí k interferenci dvou skalárních polí (velice podobné Asharovu-Bohmovu efektu). Sověti samozřejmě nazývali tuto oblast *energetika*. Tato technologie byla použita v gigantických zbraňových programech SSSR po mnoho desítek let a zdá se, že byla vyvinuta do nejvýše hodnoceného programu, jaký Sověti vůbec vlastní. Veškerý vývoj a nasazení energetických zbraňových systémů je pod kontrolou KGB a ne, jak by se mohlo zdát, pod kontrolou ruské armády. (str. 88 *Aids, Bilogical Warfare*).
Na str. 89 se říká, že “skalární elektromagnetizmus umožnil průzkum sjednocené teorie pole, včetně struktury vakua, zakřivení časoprostoru a vytváření efektů na dálku (jako sestřelování letadel) a ve vyšších dimenzích.”
Prosím, věnujte speciální pozornost výše zmíněnému klíčovému termínu “fázová konjugovaná zrcadla”, jelikož nám to pomůže identifikovat tento subjekt jinde v literatuře. Vlastně nepotřebujete rozumět o čem je vlastně řeč, jen si zapamatujte tento termín.
NULA NEZNAMENÁ NIC
Uvažujeme o vakuu jako o nule, o ničem, prázdnotě. Když budeme mít 7 kostek a odebereme 7 kostek, nezůstane nám žádná kostka, budeme mít nula kostek.
Později zjistíme, že tomu tak vždycky není. Jestliže máme 7 částic hmoty a 7 částic antihmoty, když je dáme dohromady, máme nulu, ačkoli máme vlastně 14 částic. Můžete říci, že se vyrušily navzájem a nyní že nemáte nic. Přemýšlejte o tom, co říkáte. Říkáte, že 14 částic se může zkombinovat dohromady a přestat existovat a získáte nic? Není potom úplně možné, že “nic” může být rozděleno na 14 “reálných” “částic”?
V algebře sčítáme plus sedm a mimus sedm a dostaneme součet nula, ale zase ve skutečnosti zde existuje 14 číslic.
Bearden o tom říká: “Ačkoli nula je nepřítomnost ani jediné věci, může to být také přítomnost několikanásobného počtu věcí”. (str. 98, AIDS).
Již víte, že “prázdný prostor” není tak úplně prázdný - obsahuje rádiové vlny, radarové vlny, gravitaci, kosmické záření, atd. Dokonce, když toto všechno je eliminováno, Bearden a další poukazují, že co si myslíme o prázdném prostoru vlastně obsahuje neuvěřitelné množství kladných a záporných sil, které interagují navzájem a ve svém důsledku dávají nulu, a tak se zdá, jako by tam nebyly přítomny. Zakřivením prostoru se některé síly “dostávají z rovnováhy” a výsledkem je světlo, nebo gravitace, atd. Normálně se to vysvětluje jako pozitivní gravitace, ale za normálních podmínek, gravitační síla je reversní. To se nazývá antigravitace. A ano, moji přátelé, Rusové (a nyní i jiní) mají antigravitaci.
Pozn: Pro ty čtenáře, kteří již pochopili Beardena jsem si jist, že říká, že síla ve vakuu neexistuje. (“Ale jestliže se síla skládá přetransformovaná na určitou akceleraci, nemůže existovat bez obsahu hmoty. Proto tedy síla ve vakuu neexistuje… Proto ve vakuu neexistuje ani magnetické, ani gravitační pole. Největší chyba, kterou fyzika udělala bylo označení síly jako příčiny a tudíž ji přičlenit do vakua. Síla není EFEKT a nikdy neexistuje ve vakuu a priori. Problém je, že fyzika a elektronika jak se vyučuje na univerzitách je ŠPATNÁ a existují problémy s definicemi, takže v tomto krátkém mém přehledu, budu říkat věci zjednodušenou formou a nemusejí být správné v nějakém vyšším chápání, ale jsou nezbytnými kroky v počátcích porozumění. Není mým úkolem není vysvětlit mechaniku přesně tak, jak funguje. Nejsem k tomu kvalifikovaný. Mým úkolem je povzbudit vás a odhalit vaši zatemněnost způsobenou léty výuky ve školách a sledováním médií a probudit vás do reality, abyste mohli vidět vaše PRAVÉ NEPŘÁTELE. Znalost těchto věcí *JE* OTÁZKOU ŽIVOTA A SMRTI.
SYSTÉM HAARP
(HIGH FREQUENCY ACTIVE AURORAL RESEARCH PROGRAM)
Jestliže všechna tato energie je k dispozici z prázdného prostoru, potom se můžete ptát jak je to možné, že stále používáme fosilní paliva? Odpověď je jednoduchá. Síly, které nás ovládají jsou velmi bohaté. Staly se velmi bohatými tím, že tyto věci ovládali (většinou naftový a nukleární průmysl). Poslední věcí, kterou oni sami chtějí je, abychom měli energii zdarma, což je to, co je výsledkem pochopení psychoenergetiky (skalární elektromagnetismus, energetika, atd.)
Co všechno tohle pro nás znamená? Podívejme se na jeden příklad. Existuje jeden vládní projekt stavěný na Aljašce pod názvem “HAARP” program - výzkum vysokofrekvenčního aktivního aurického pole. Jeden z patentů tohoto projektu tvrdí, že může způsobit totální zhroucení komunikačních technik na velkém území planety Země … zhroucení nejen v rozsahu jedné země, ale také komunikace ve vzduchu a ve vodě (povrchová a podpovrchová) … zničení řízeních střel, letadel, … změna povětrnostních podmínek… zabráněním absorpce slunečního záření … ozonu, dusíku, atd., koncentrace by mohla být uměle zvýšena…”
Mám jednoho přítele, který se nedávno vrátil z Kanady. Byl ve styku s Nickem Begichem Jr., který monitoruje program HAARP (kontaktujte Nicka na P.O.Box 201393, Anchorage, AK 99520). Příteli bylo řečeno, že vláda provedla 14.12.1994 test HAARPu pod plným výkonem.
Tento datum je velmi zajímavý, když jej porovnáte s následujícím článkem, který se objevil v novinách *Austin American-Statesman* následující den 15.12. Města osmi států na Západě se zahalila tmou (napsal Richard Cole, AP).
SAN FRANCISKO - nevysvětlitelný výpadek proudu na západním pobřeží zavinil, že 8 států se ocitlo ve středu časně ráno bez elektrického proudu. Došlo k výpadku provozu nukleární elektrárny a lékaři museli operovat při pomocném osvětlení.
Totální výpadek proudu nastal ve více jak 1 miliónu domácností po celé Kalifornii a byly také přerušeny dodávky elektřiny do Arizony, Nevady, Utahu, Oregonu, Washingtonu, Idahu a Montany.
Kontrolní inspekce nezjistila žádné závady nebo poničení v těch místech, kde potíže začaly, tj. v pasu 60 mil mezi Tracy a Fresno v Kalifornském centrálním údolí.
“Myslíme si, že se jednalo o elektrický výboj mimo naši servisní oblast a systém automaticky reagoval výpadkem proudu podobně, jako např. domácí nízkonapěťový vypínač přeruší proud ve vašem domě”, řekl Bill Sessa mluvčí Pacific Gas & Electric Co.
Pojďme se nyní podívat na jeden z patentů HAARP (zkopírovaný z Internetu):
INVENTOR: Peter Koert, Washington, DC
ASSIGNEE: APTI, Inc., Washington, DC (U.S. Corp.)
APPL-NO: 07/524,435
DATE FILED: May 17, 1990
INT-CL: [5] HO4B 7/00; HO1Q 3/22
US-CL-ISSUED: 342/367, 372
US-CL-CURRENT: 342/367, 372
SEARCH-FLD: 342/367, 353, 371, 372; 455/64
REF-CITED:
U.S. PATENT DOCUMENTS
3,445,844 5/1969 Grossi et al. 342/367
4,253,190 2/1981 Csonka 455/12
4,686,605 8/1987 Eastlund 361/231
4,712,155 12/1987 Eastlund et al. 361/231
4,817,495 4/1989 Drobot 89/1.11
ART-UNIT: 222
PRIM-EXMR: Gregory C. Issing
LEGAL-REP: Foley & Lardner
Tento vynález se vztahuje ke generaci umělých ionosferických zrcadel (AIM), nebo plasmové vrstvy v atmosféře. Překlopná AIM je tvořena anténou kontrolovanou ve fázi a frekvenci.
Zde je citace z *Youth Action News* pojednávající o HAARP:
Patent Dr. Bernarda J. Eastluda ze 13.8.1991 (č. 5,038,664) popisuje systém, který je nyní implementován v HAARPu:
Jestliže částice, které tvoří plazmu se pohybují pod konstantním úhlem, často označovaným ”alfa”, brzy dopadnou na zemský povrch. Nicméně v konvergujícím silovém poli se úhel mění takovým způsobem, že dovolí částici se obrátit zpět a vyhnout se dopadu na Zem.
Bod, ve kterém se částice obrátí, se nazývá zrcadlový bod. Tento proces je zopakován na druhé straně pole. Částice se znovu otočí a to se nazývá “konjugační bod” původního zrcadlového bodu. Částice je proto zachycena a uzavřena mezi dvě magnetická zrcadla. Částice může dále oscilovat tímto způsobem v prostoru po dlouhou dobu.
Myslím si, že je zřejmé, že projekt HAARP je to samé, co skalární fázová elektromagnetická konjugační zrcadla, která Bearden popisuje v článkách o ruských bojových akcích, kde měnili počasí a sestřelení raketoplánu Challenger, zničení bezpočtu raket a řízených střel a stále pokračující sestřelování mnoha letadel (jako např. havárie USAIR nedaleko Pittsburghu). A nyní se ukázalo brzy po bombovém útoku na federální budovu v Oklahoma City, že tam došlo ke dvěma explozím, z nichž druhá byla způsobena pulsním částicovým laserem. (*CONTACT: The Phoenix Project* noviny z 25.4.1995, str. 31, pro vysvětlení volejte 1-800-800-5565).
ZMATEK
Jeden z následků, který může skalární elektromagnetismus způsobit, jak je popsáno výše, je “zmatek”. Slyšíme o řídících letu jak byli “zmateni” v Iráku a sestřelili naši vlastní helikoptéru. Slyšíme o pilotovi, který se pokoušel přistát na nosiči a ve zmatku havaroval.
Nedávno jsme ve zprávách slyšeli o helikoptéře v Koreji, která ve zmatku přeletěla hranici a byla sestřelena. Jak píši tento článek, tak v dnešních novinách čtu tento článek: “ Lidská chyba je vinou toho, že americká helikoptéra pronikla na území Severní Koreji a byla sestřelena, ale nikdo ze zúčastněných nenese vinu, řekl ve čtvrtek armádní zdroj. Bylo řečeno, že Hilemon a Hall byli desorientovaní v neznámém terénu.” (*Austin American Statesman,* “Armáda neviní nikoho se sestřelení nad Severní Koreou,” str. A3, 23.6.1995).
To je odůvodněné do doby, než se zastavíte a začnete přemýšlet. Je takřka nemožné v dnešních vojenských vysoce sofistikovaných letadlech “se ztratit”, jestliže se nestane něco zásadního. Jak se může stát, že pilot při letu poblíž jedné z nejnebezpečnější hranice jen tak přeletí?
Vzpomínáte na americký vpád do Iránu s cílem zachránit rukojmí v průběhu vlády prezidenta Cartera? Jestli si vzpomenete, tato akce byla neúspěšná, protože se helikoptéry ztratily a jejich zařízení selhalo v písečné bouři a piloti byli zmateni a narazili jeden do druhého. Jednalo se o velmi rozpačitý incident pro USA.
A to byli ti nejlépe trénovaní lidé na světě (tzv. Delta Force), létající na nejlepších strojích na světě a takoví že by byli poraženi písečnou bouří? To nikdo z nich neměl sebemenší zkušenost s přeletem nad bouří? Neznamená to, že musí být něco za tím?
Pojďme se na tuto událost podívat detailněji. Gen. Charlie Beckwith, velitel v Delta Force píše o této události ve své knize *Delta Force*.
Letadlo MC-130s se třemi četami na palubě odstartovalo z Masirah Island v Ománu a letělo směrem k Iránské poušti. Tam byli nucen i počkat 30 minut na to, než přiletí 6 helikoptér. Poté mělo být naloženo 118 mužů do helikoptér RH-53D a pokračovat v akci.
Z nějakého důvodu se helikoptéry o hodinu a půl opozdily. Když helikoptéry přilétávaly, Beckwith to komentoval slovy:” Byl to pekelný let a kdybychom bývali měli zdravý rozum, obrátili bychom to a letěli domů. To jsou podivná slova od velmi motivovaného a super vycvičeného vojáka, nemyslíte? Nechápal jsem, jak těžké to muselo být. Dvě helikoptéry nikdy nepřiletěly a šest těch, které dorazily, přiletělo rozprášeno z různých směrů. Jeden z pilotů řekl:” Nevím přesně, co se vlastně stalo, ale můžu vám říct jen tolik, že někdo po pečlivém zvážení situace by měl celou operaci odvolat. Nedokážete si představit, čím jsem prolétal. Nejhorší písečnou bouří, kterou jsem v životě viděl. Bylo to hrozné! Musím vám říct, že si nejsem jist, jestli uspějeme.”
“To byli dva zkušení velitelé, kteří byli na vážných pochybách. Věci byly tak zmatené, že celá operace byla nakonec odvolána. Začali nastupovat zpět do MC-130s k odletu. Otočil jsem se a šel jsem na špici celé letky. Bylo skoro 2:40 ráno. Někteří z pilotů nastartovali motory. Prach a písek se zvedal všude kolem. Mlhavě jsem zahlédl jeden vrtulník jak se zvedá k odletu a trochu couvá. A potom jsem viděl jen obrovský modrý záblesk a výbuch petroleje. Jednalo se o vrtulník majora Schaefera, který narazil do nejsevernějšího MC-130.”
Str.251:”Jen dvě hodiny před začátkem mise jedna helikoptéra začala indikovat poruchu lopatek rotoru. Musela okamžitě přistát. Jiná helikoptéra (č. 8) přistála s ní. Když bylo rozhodnuto, že č. 6 nemůže dále pokračovat dále, její posádka nastoupila do jiné helikoptéry. Helikoptéra č. 5, kterou pilotoval gen. Pittman se musela vrátit po 4/5 uražené cesty na místo určení, když došlo k poruše ovládacích prvků. ”
Dr. Peter Beter nahrál následující komentář o tomto incidentu o měsíc později 28.6.1980, který byl publikován ve *Wisconsin Report* (Dr. P. Beter byl advokát, který dříve vykonával praxi u nejvyššího soudu USA a byl jmenován prezidentem Kennedym do U.S. Export-Import Bank. Byl zodpovědný za zveřejnění informace, že ve Fort Knox není zlato. Měl přístup k tajným informacím. )
Americká komanda, která byla poslána do Iránu se pokoušela všemi možnými prostředky postupovat dle rozkazu. Ale co jim nebylo známo, plánovači, kteří chtěli naplánovat přepadení, si nikdy nemysleli, že akce bude úspěšná. Měli za úkol dostat se do Teheránu, ale zjistili až příliš pozdě, že jsou příliš malá síla pro zdárné dokončení celé operace. Jakmile by se komanda dostala do velkých problémů, bylo by to použito jako důvod pro americké námořní letectvo k útoku na Teherán; Ale nyní již více jak rok je ruská výzvědná služba informována i o těch nejtajnějších plánech Washingtonu a tak by Rusko bylo připraveno.
Ovlivnili poslední plány Bolševiků dvěma způsoby. Poprvé se 25.4. velká armáda Cosmospheres se přesunula nad Irán, kam zamířily americké helikoptéry. Za použití svých možností změny počasí, Cosmosphres zesílily v této oblasti písečné bouře. Také použily mikrovlnné radiace, která zapříčinila u pilotů helikoptér nevolnost, ztrátu orientace a únavu.
Rusové doufali, že znemožní Američanům v útoku na Irán, ale americké komando dosáhlo svého prvého kontrolního bodu a bylo připraveno pokračovat. A tak ruské Cosmospheres nastavily své mikrovlnné záření na plný výkon. Jedna helikoptéra odstartovala, ale bláznivě se zřítila a narazila do přepravního letounu C-130. Další dvě byly připraveny ke startu. Cosmospheres vyslaly z jejich laserových děl paprsek malé intenzity a zničily rotor vrtule helikoptér tak, že nemohly odstartovat. Nyní bylo jasné, že bylo po všem.
Američané se snažili vysvětlit veřejnosti tuto katastrofu. Brzy nato se zeštíhlené komando přesunulo zpět na leteckou základnu v Doveru, Delaware. Bylo to v krátké době podruhé, kdy se muselo komando vrátit zpět na tuto základnu! Poprvé zaplatily cenu za úspěšnou operaci v Guyaně (Jonestown). 28.4. … Cyrus Vance podal na protest demisi.
V dalším odstavci Beter pokračuje tím, jak 18.5. ruský pulsní laser zapříčinil erupci sopky Sv. Helena, ale to už se jedná o jiný příběh.
Nemyslíte, ze potřebujete znát a pochopit co se vlastně děje?
Jediný nejlepší zdroj informací je magazín *CONTACT*. Pro informace volejte 1-800-800-5565, nebo pište Contact, Inc., P.O.BOX 27800, Las Vegas, NV 89126.
O informace o Dr. Beterovi napište do *Wisconsin Report*, P.O.BOX 45, Brookfiled, WI 53008-0045.
Také si napište o katalog Tesla Book Company a objednejte *Fer-De-Lance* a/nebo *AIDS: Bilogical Warfare* od gen. Toma E. Beardena, Tesla Book Company, P.O.BOX 121873, Chula Vista, CA 91912.
Pro více informací, kontaktujte International Tesla Society, P.O.BOX 5636, Colorado Springs, CO 80931.
Pravda je jediná věc, která vás může zachránit. Poznávání pravdy je celoživotní pouť. Přeji vám, ať se vám tato cesta líbí.
Masakr v Jonestown
Jestliže zjišťujete jaká pravda se skrývá za mnoha událostmi nedávné historie, najdete některé překvapující souvislosti. Jak jednou zjistíte, že ty samé konspirační “elitní” skupiny jsou za mnoha našimi dnešními problémy, nemělo by pro vás být překvapením, že existují určitá propojení, protože jsou zde zahrnuti pořád stejní lidé.
Známější příklad, který můžeme nabídnout je E. Howard Hunt. Většina výzkumníků ví, že Hunt byl zahrnut v tolika na první pohled nesouvisejících událostech, jako Watergate, atentát na prezidenta Kennedyho, atd. Jestliže “vypracujete svůj domácí úkol”, najdete spojení mezi masakrem v Jonestown, masakrem ve Wasco a výbuch ve federální budově v Oklahoma City.
Pro pochopení tragédie ´v Jonestownu, potřebujete porozumět některým věcem v pozadí.
V letech 1976-79 jsem pracoval v jednom z oddělení Control Data Corporation. Control Data vlastnilo v té době nejvýkonnější počítače na světě a byly využívány USA k těm nejtajnějším a nejdůležitějším projektům. Byl jsem také koordinátorem speciální zájmové skupiny Mensy pod názvem “Doomsday Club”.
Psal jsem bulletin pod názvem “Doomsday Club News and Intelligence Report” (Novinky a špionážní zpráva). Naučil jsem se několika věcem, které mě přesvědčily o tom, co dělá Rusko a napsal jsem článek v čísle z 2.10.1978 v časopise “Letectví a kosmická technologie”.
Např. jsem zjistil, že Rusko sestřelovalo naše špionážní satelity. Co jsem tehdy nevěděl bylo, Dr. Peter David Beter byl také zapojen, protože dostával informace od špionážních služeb o tom, co se doopravdy odehrávalo.
Např. v červnu 1976 dostal Dr. Beter informaci, že uložilo jadernou bombu v Mt. Desert Island, stát Maine, poblíž Seal Harbor, kde bydlel Nelson Rockefeller. Předal tuto informaci generálu Georgi S. Brownovi, který tuto informaci nechal prověřit a BOMBU NAŠEL.
Nelson Rockefeller okamžitě tento dům nabídl k prodeji, ačkoli v něm rodina Rockefellerů bydlela po dvě generace. Dr, Beter řekl:” Má zpráva z června 1976 o Seal Harbor však vedla k daleko závažnějším věcem, než je současná neuzavřená věc s prodejem domu. Dokázalo to vysokým špionážním kruhům, že audionahrávka Dr. Betera byla pravdivá a od této chvíle jsem začal dostávat širokou škálu in formací, které nejsou normálně zveřejňovány žádnému informačnímu kanálu.” (mag. Pásek č. 39, nahraný 29.10.1978).
Dr, Beter pokračoval s předáváním informací gen. Brownovi, jako např. přesná poloha ruských tajných řízených raket a rozmístění bomb, včetně některých, které byly umístěny v americké půdě a v amerických řekách poblíž vodních hrází, atd. Rusko by je položilo, Dr. Beter by to oznámil Brownovi a ten by je vypátral.
Bolševici v naší vládě, kteří pracovali pro Rusko zařídili, že byl Brown nahrazen a bomby se již více nevyhledávaly. 1. 10. 1976 prezident Ford (tajný komunista a člen Michiganské mafie) podepsal to, co se nazývalo “Red Friday Agreement” (Smlouva podepsaná v tzv. Rudý pátek). Na základě této smlouvy mohli´Rusové pokračovat ve svých činnostech bez omezení.
V Beterově nahrávce č. 39, která byla otištěna ve “Wisconsin Report” z 16. listopadu 1978, byl citován stejný článek z “Aviaition Week” z 2.10., jako já v “mém” říjnovém bulletinu o ruských částicových zbraních. V jeho nahrávce bylo sděleno, že v září 1977 došlo k první operační zkoušce vesmírní zbraně na bázi částicových paprsků.
Dne 20.9.1977 Rusové zničili americký špionážní satelit, který vzplanul ve velkou ohnivou kouli jak míjel observatoř v Petrozavodsku v severním Rusku. Ani ne o týden později, 27.9.1977 byla umlčena tajná americká měsíční základna v kráteru Kopernikus ruským neutronovým dělem z pozemské oběžné dráhy. Amerika právě prohrála bitvu o Měsíc. Okamžitě potom byla Amerika přinucena zastavit její tajný závod s Ruskem ve výrobě částicových zbraní.
A nyní, přátelé, víte co znamenalo přistání kosmické lodi Apollo na Měsíci. Byl to jen zastírací manévr pro tajnou vojenskou misi. Ačkoli šlo o supertajnou akci, určité náznaky se tu a tam objevily. Lednové vydání časopisu “Air and Space” zmiňovalo: “Detaily o měsíční základně, které byly obsaženy v obsáhlé tajné zprávě pod názvem “Vojenský program měsíční základny, nebo S.R. 183 měsíční studie¨, byly odhaleny vedením oddělení balistických raket vojenského letectva USA v dubnu 1960. Jádrem S.R. (Study Requiremnet) 183 byl bombardovací systém (Měsíc - Země), který by mohl zaručit odvetu v případě ruského vojenského útoku na USA. Ačkoli ve zprávě bylo řečeno, že konstrukce raketového komplexu by mohla být posunuta o 3 nebo 4 roky, vyzývalo to k aktivnímu plánování okamžitého zahájení příprav, jestliže by tato akce znamenala vojenskou převahu.”
Hrubé obrysy plánu měsíční základny byly publikovány v dubnovém a zářijovém čísle “Aviation Week”. Richard Hogland, R. Renč, Bill Kaysing a další informovali, že přistání na Měsíci, jak je prezentovala NASA byla jen zakrývacím manévrem a diskutovali, co se mohlo skutečně stát. Hoagland našel důkaz zbytků vysoce vyvinutých struktur na Měsíci a Marsu. Co Hoagland nevěděl bylo, že některé z těchto struktur mohli vyb udovat Američané. To je příběh, který zbývá vysvětlit.
Asi budete zvědavi, kde Beter získal jeho informace včetně těch, o kterých nevěděli ani naše nejvyšší výzvědné služby. Většina z vás ještě není připravena pro odpověď na TUTO OTÁZKU, ale ti z vás, kteří již připraveni jsou, že odpověď je obsažena na str. 204 v článku “Missing the Lifeboat?” z Phoenix Journal č. 86 a na str. 29 “Ascension or Never-Never Land?” z téhož časopisu č. 86 (objednat možno na č. 1-800-800-5565).
Dne 25. 6. 1961 přednesl prezident Kennedy famózní proslov, ve kterém řekl: “Věřím, že tento národ může dosáhnout tohoto cíle ještě před skončením tohoto desetiletí, přistání člověka na Měsíci a jeho bezpečný návrat na Zem.”
Zřejmě to v tu chvíli nevěděl, ačkoli se brzy dozvěděl, že v té době již na Měsíci základna byla. O rok později 22.5.1962 přistála průzkumná sonda na Marsu a potvrdila existenci podmínek, které umožňují život. Zakrátko se začalo s budováním kolonie na Marsu.
Jestliže chcete zjistit více, navrhuji vám pátrat po subjektu známému mezi ufology jako “Alternative 3” (kniha pod tímto názvem je ze 75% pravdivá a z 25% obsahuje desinformace). Bob Grodin byl pseudonym pro astronauta, který viděl skutečnou základnu. Měsíční základna byla založena našimi skutečnými vládci, známými jako Bilderbergers (tento projekt byl veden jistou skupinou známou jako Jason Society), se sídlem ve Švýcarsku.
Pořádali pravidelné schůzky k diskuzi svých plánů a noviny “Spotlight” rády informovaly o proniknutí na tato jejich jednání. Co Spotlight neví, že hlavní schůzka byla uspořádána na jaderné ponorce pod ledovcem za polárním kruhem.
Společnost GRAND vyvinula stroje na jaderný pohon, které měly za úkol vytvořit podzemní tunely na této základně. Tyto stroje byly také použity USA k výstavbě rozsáhlé sítě podzemních tunelů a komplexů. Můžete si přečíst “Podzemní základny a tunely - co se vláda pokouší zakrýt” od Richarda Saudera. Tato kniha je k dostání od novin Spotlight.
Lidé, kteří pracovali v NASA a na programu Apollo budou říkat, že nevím o čem povídám, protože oni “tam” byli a oni “vědí”. Pro opravdové zanícené výzkumníky, pro ty, kteří poznali, že něco v NASA smrdí a chtějí poznat pravdu prozradím, že “PRAVÉ” měsíční rakety operují v Nevadské poušti (někdy v oblasti 51).
KUBÁNSKÁ KRIZE
V roce 1962 se zjistilo, že Rusko rozmisťuje jaderné rakety na Kubě. Tato informace byla získána z fotografií pořízených letadlem U2 pilotovaným Rogerem Chaffeem. Prezident J.F. Kennedy díky informacím poskytnutým ruským zpravodajem plukovníkem Olegem Penkovkým věděl o ruských vojenských slabých stránkách a varoval Chruščova, aby rakety stáhl. Chručšov nebyl v pozici Kennedymu vzdorovat, a tak nakonec rakety stáhl. Tento případ byl mnohokrát popsán v článcích a knihách.
Pilot U2 Roger Chaffee byl později vybrán jako jeden z astronautů pro Apollo 1, pod velením Guse Grissoma (zúčastnil se letů Mercury a Gemini). Důkazy indikují, že Chaffee, Grissom a White byli zavražděni, snad proto, že Grissom nechtěl spolupracovat na tomto podvodu.
Grissom řekl své ženě: “Jestliže někdy dojde k vážné nehodě ve vesmírném programu, pravděpodobně se bude jednat o mě.” Grissom se pokoušel dostat šéfa NASA Joe Shea, aby společně s ním podstoupil testy s Apollem. Chaffee nikdy nebyl ve Vesmíru, ale byl veteránem tajných špionážních letů, jako U2. Grissome, Chaffee a White uhořeli při výbuchu Apolla 1 v lednu 1967.
Generál Philips, nadřízený Franka Bormana provedl výzkum, který nikdy nebyl oznámen veřejnosti. Co bylo potřeba ukrýt? 8 astronautů zemřelo při neštěstích v roce 1967. Je nějak udivující, že ti ostatní astronauti “souhlasili s programem?” Pro více podrobností si prostudujte “NASA Mooned America!” od R. Renče.
Co Kennedy nevěděl když došlo k událostem okolo rozmisťování raket na Kubě bylo, že Rusko vyvinulo zcela nový zbraňový systém. Chruščov u svých krajanů ztratil dočasně svou tvář. Aby získal zpět svou autoritu, otestoval tyto nové zbraně zničením jaderné ponorky “U.S.S. Thresher”. To je však jiná kapitola.
Co však všechny ty knihy o kubánské krizi neřekly bylo, kam Chruščov jaderné rakety přemístil. V té době tajná sovětsko-rockefellerská aliance byla v plném rozkvětu a spřádala dlouholeté plány na kontrolovanou jadernou válku. Obě strany se dívaly kupředu k eventuálnímu vzájemnému překřížení, ale to v té době byla ještě otázka daleké budoucnosti. Posilování Ruska za americké peníze bylo součástí jejich společného plánu na dobytí světa a světovládu.
Kubánská krize v roce 1962 na chvíli přerušila tento výše uvedený společný program, když prezident Kennedy osobně zaintervenoval a zastavil jaderné vyzbrojení Kuby. A díky tomuto svému činu a dalším lidským “nepřístojnostem” necelý rok nato ztratil svůj život v Dallasu. Pro dodatečné informace o Kennedyho tajných plánech, čtěte “Final Judgment” od Michaela Collins Pipera, k dostání od Spotlight, 300 Independence Ave. SE, Washington, D.C.20003.
Guyana
Kenedyho nástupce, Lyndon Johnson zajistil, že scénář se plnil s větší obezřetností. Na počátku kubánské krize potřebovali Rusové novou dopravní základnu v oblasti Karibiku pro strategické účely. Pro tento účel byla vybrána Guayana a David Rockefeller se postaral o to, ze marxista Forbes Burnham se stal ministerským předsedou. Na oplátku se Chase Manhattan Bank stala finančním partnerem pro Guayanu a Rockefeller získal přístup ke zlatu těženého na Guayaně. A klíčovým faktorem toho všeho bylo, že poté prezident L. Johnson v roce 1965 převedl americkou leteckou základnu Atkinson Field na Guayanu.
Právo Ameriky podrzet si kontrolu nad základnou bylo pro více dekád jednoduše zmařeno bez jakýchkoli omluv. Atkinson Field, který byl poté přejmenován na Temehri Airfield je situováno jižně od hlavního města Georgetown. To je to letiště, na které Americké helikoptéry převážely mrtvá těla určená k přepravě do Ameriky po tragédii v Jonestownu.
Když dal Johnson Temehri Airfield marxistické Guayaně, předal tím ovšem Rusku velmi rozsáhlý majetek. Temehri Airfield je nejrozsáhlejší ze všech v Jižní Americe, dokonce rozsáhlejší než největší letiště v New Yorku – JFK a jeho umístění je ideální pro převoz Kubánských jednotek a materiálu do Afriky.
Výsledkem bylo, že Johnstonova akce ve prospěch Rockefellerů připravila Spojené Státy o důležité logistické spojení do Afriky a současné otevření dveří kubánským jednotkám. Naše pozdější problémy s Kubánskými jednotkami v Angole a jinde v Africe byly částečným následkem.
Po mnoho let se ruská vojenská aktivita soustředila v okolí Temehri Airfield. V roce 1974 umístili Rusové řízené rakety na místech v těsném okolí letiště. Potom byly řízené rakety přemístěny na oddělený raketový komplex západně od Georgetownu po dobu následujících dvou let.
V tomto novém komplexu byly řízené střely rozmístěny a rozptýleny na území v průměru zhruba 30 mil. V přibližném středu bylo řídící a kontrolní středisko řízené ruským personálem. A zápletka se začala zamotávat.
Poté, co došlo k přesunu řízených střel, celý komplex byl soustředěn do oblasti vzdálené zhruba 70 mil severozápadně od Temehri Airfield. Nebyla to náhoda, že chrám kibbutz byl umístěn tak blízko raketové základny.
V době, kdy byla ve 2. světové válce vytvořena kancelář strategických služeb (OSS), Nelson Rockefeller již měl silnou pozici v Latinské Americe se svou vlastní agenturou nazvanou Coordinator of Inter-American Affairs. Vzpomínám si na jednu příhodu, kterou mi vyprávěl přítel, který byl jako mladý Němec uvězněn v Jižní Americe za to, že je Němec a byl poslán do koncentračního tábora v Texasu po celý průběh 2. sv.v. V pozdější době se často vracel do Jižní Ameriky. Řekl mi, že žil poblíž hranic s Kolumbií a Venezuelou a obdivoval obrovské krásné pole květin, které patřilo Rockefellerovi. Víte, že Rockefeller miloval květiny a obchodoval s nimi? Ptáte se o jaký druh květin šlo?
MAKOVICE!
Vznik Lidového chrámu (Peoples Temple) v roce 1950 nemělo nic společného s vládními záležitostmi. To bylo až po roce 1970, kdy jisté součásti výzvědných služeb USA počaly infiltrovat, podvracet a ničit Lidový chrám. Bratři Rockefellerovi měli vždy základní praxi v podpoře nejen mocenských klik, ale také špiónů a oponentů těchto klik – a kdo by nechtěl nějaké ty „bezplatné“ fondy a podpůrné finanční prostředky? V této souvislosti jsou vždy v pozici (alespoň teoreticky) odstranit každého, kdo se pokusí jim zamezit v jejich kontrole.
V případu Guayana, Rockefelleři chtěli mít na Guayaně takovýto nástroj v osobě Forbese Burnhama, předsedy vlády, kterému dopomohli k moci s pomocí jejich peněz. Jistým součástem výzvědných služeb USA pod řízením CIA byl zadán úkol nalézt cesty jak toto provést.
V rámci vyhodnocování jednotlivých možností bylo rozhodnuto, že Lidový chrám je ideálním řešením. Psychologický profil lídra Jima Jonese naznačoval, že může být přeměněn v mocný nástroj „neviditelných vládců“. Na rozdíl od zpráv v kontrolovaných médiích se narodil jako Žid a již projevil tendence směrem k organizaci typu kibbutz, která mohla být nasměrována užitečným směrem. K tomu by došlo prostřednictvím obou kombinací vědomého a nevědomého faktoru. Na vědomé hladině peníze a mocná politická podpora by byla směrována jeho směrem. Na nevědomé hladině by se použily techniky psychologického programování. Postupně by Jim Jones ztratil kontrolu nad svou vlastní osobností a stal by se tím, za koho ho chtěli mít neviditelní vládci. Tento proces by nevyhnutelně vytvořil obrovský vnitřní konflikty a změnil by Jima Jonese v nebezpečného muže.
ZMĚNY V CHOVÁNÍ
Do roku 1973 změny v Jonesově chování začaly být vnímány jeho přáteli a stoupenci. Jeho přeměna v polovědomého agenta smrti a intrik byla brána s velkou vážností. V tom samém čase byly použity fondy z lidového chrámu na vznik zemědělského kibbutzu v Jonestownu, ačkoli tam v té době jezdilo jen málo lidí.
Guayana byla pravým marxistickým policejním státem a nikdo nemohl založit novou společnost bez povolení Forbese Burnhama. Ale agenti Davida Rockefellera se ujistili, že Burnham obdržel všechny záruky, které potřeboval, že Jones obratně zapadl do marxistického prostředí na Guayaně.
V tu samou dobu začal Forbes Burnham obelhávat Davida Rockefellera. Na jednu stranu hrál svou politickou úlohu, ale schovával mnoho vytěženého zlata na Guayaně v jeskyních v horách. David Rockefeller toto vypátral o něco později, ale do té chvíle se daleko větší problém vyvíjel z obelhávání Ruska, tak Burnham byl ponechán bez potrestání, aby se udělal prostor větším věcem.
Do léta 1974 měli Rockefellorovi bratři stále s Kremlem velmi dobré vztahy, ale tehdy již existovala určitá známka toho, že se v Rusku něco děje čemu nerozuměli, ale jednoduše si nedokázali představit, že jejich spojenci z Kremlu, Bolševici, byli svrzeni.
Veřejné varování o řízených střelách na Guyaně bylo ignorováno. Plánovaná a programovaná nukleární válka byla detailně naplánována na konec 70.let a oni nechtěli, aby tento plán byl zmařen veřejnou připraveností.
HLAVNÍ CÍL
Raketová základna na Guayaně byla jedním z hlavních cílů změněného plánování. Když plánování začalo dva roky předtím, vesmírná Bitva o Měsíc pořád ještě ležela v budoucnosti. Zdá se zcela nepochopitelné, že Amerika mohla přijít o své tajné základny laserových zbraní, které měly být v krátké době uvedeny do provozu na Měsíci. A celou dobu si naši neviditelní vládci mysleli, že o ně nemohou přijít. Ale ve světle aféry podmořských řízených střel, chtěli otupit co možná nejvíce ruských vojenských zubů. V této souvislosti zničení Ruska by bylo dokonce daleko důkladnější, než se původně plánovalo.
Plánovači Guyanské operace byly postaveni před vyřešení složitého problému. Cílem bylo vymazat ruskou raketovou základnu na Guayaně odstraněním hrozby, kterou představovala pro Panamský průliv a jihoamerická města. Ale to měla být předválečná operace provedená skrytě a zcela neočekávaně. Musela být skrytá, protože ani USA a ani Rusko si nemohly dovolit, aby existence raketové základny byla známa, ale překvapení muselo být dokončeno, protože byť jen s minimálním varováním mohla být základna posílena a hájena Kubánskými jednotkami.
Na základě těchto požadavků bylo rozhodnuto, že by měl být aplikován útok komanda, něco jako akce Izraele na letišti Entebbe v Ugandě v červenci 1976. Jakýkoli další typ útoku by vyžadoval, aby naši vůdci udělali to, co prezident Kennedy udělal v roce 1962. Což znamená říci Američanům co se děje a požádat o veřejnou podporu. Za všech okolností jedna věc, kterou naši neviditelní vládci nemohli udělat bylo nic nám neříci. Problém tedy vzrostl – jak dostat spojené jednotky na Guayanu v dostatečné síle a dostatečně rychle dokončit akci.
Zničení základny jako ta na Guayaně nebylo po tom všem jednoduchá úloha. Bylo proto rozhodnuto, že nějakým způsobem musí být provedena velmi náhle masivní vynucená omluva, aby se mohlo umožnit tajným spojeneckým vojskům dočasně vstoupit do Guyany. Ta omluva, nebo cokoli by to mělo být, by muselo být tak viditelné, jako svázat Rusům ruce, takže Rusko nemohlo sáhnou k represím bez odložení toho, co bylo pravím cílem a úkolem. Ta omluva by se musela zdát nevojenskou, současně však vyžadovala vojenskou expertízu.
A co víc, musela se vytvořit nějaká rezerva pro všechny případy, kdy by musela být základna přemístěna z Guayany, jinak by se mohlo stát, že jejich přítomnost na Guayaně mohla dát impuls k mezinárodnímu incidentu. Např. vláda na Guayaně, která následovala ruský diktát, mohla zveřejnit osoby společných vojenských sil zabitých při útoku, což bylo oficiálně prezentováno jako zabití při povstání proti Forbesu Burnhamovi. Vše co bylo nezbytné bylo zařídit „náhlé“ úmrtí mnoha stovek Američanů na Guayaně a to pod podmínkou garantované masivní publicity.
Naprostou hrůznost této tragédie by vyžadovala vojenskou přítomnost a Jonestown byl pro to vybrán. Helikoptéry pohybující se denně mezi Temehri Airfield a Jonestownem by přirozeně létaly nad raketovou základnou jejíž detaily byly známy i přes dobré maskování. To znamenalo, že spojené speciální ozbrojené síly mohly být nasazeny na základě znalostí jednotlivých známých pozic objektů na základně relativně lehko.
A jak reportéři na Temehri Airfield viděli helikoptéry vzlétat směrem na severozápad a poté se vracet ze stejného směru, tak předpokládali, že všechny létají do a z Jonestownu vzdáleného zhruba 150 mil. V žádném případě nemohli vědět, že mnoho letů bylo uskutečněno na Ruskou raketovou základnu, která se nacházela ve stejném směru, ale jen v poloviční vzdálenosti.
NA POČÁTKU SCHÉMATU
Kdyz bylo rozhodnuto o hromadné smrti v Jonestownu jako záminka pro útok, Jonestown fungoval jen jako předsunutá hlídka Lidového chrámu. Tam se nenacházelo dostatek lidí na tak velkou nehodu, a tak míněno přímo i nepřímo, Jim Jones byl nucen jít sám do Guyanského kibbutzu společně s co nejvíce svými přívrženci, kteří ho budou následovat.
To se ukázalo být kolem 25 až 30% a tím, že ho následovali se sami identifikovali jako skupina nejvíce osobně závislá na Jimu Jonesovi. Byli také nejnáchylnější ke kombinovanému vlivu vyčerpání, zastrašování a izolace od okolní pomoci – jinými slovy přesně pro totální vymývání mozků.
Od doby Korejské války bylo nezvratně známo, že vymývání mozků může způsobit mnoha lidem různé věci. Dokonce vycvičení Američtí vojáci v Koreji se stali obětmi vymývání mozků v překvapivém počtu, protože nerozuměli proti čemu a proč vlastně bojují. Oběti z Jonestownu byli všechno, jen ne vycvičení a odolní vojáci.
V srpnu 1977 se odebral Jim Jones do Guayany s jeho „obětními beránky“. V tom samém měsíci velvyslanec UN Andrew Young předal zprávu Forbesi Burnhamovi. Řekl,že za jistých podmínek by USA a Světová banka zvýšily svou finanční pomoc Guayaně – tzn. Přímo do Burnhamovi kapsy, ale desetinásobně víc, než tomu bylo v minulosti. A tak klíčová katastrofa v Jonestownu byla dána do pohybu krátce před Bitvou o Měsíc.
CHUDÁK LEO RYAN
Jako spouštěcí mechanizmus celé tragédie byl vyvinut a naprogramován zájem o kongresmana Leo J. Ryana. Ryan odejel do Guayany s vědomím, že to může být nebezpečné.Ale co samozřejmě nevěděl bylo to, že byl vlákán k podniknutí této cesty, jejíž tragický konec byl naplánován s předstihem.
Ryan a další ti, kdo zemřeli spolu s ním na Port Kaituma byli obětmi v tajné válce, která vedla k jaderné válce. A stejně tak to bylo se stovkami ostatních Amerických civilistů, kteří v tzv. „masové sebevraždě“ v Jonestownu na Guayaně.
Jak se přiblížil čas Ryanovi předpokládané cesty do Guayany, byly nastartovány také další aktivity diplomatických a vojenských kruzích. Základem bylo, aby Ruská pozornost byla odvrácena od Guayany až do doby, kdy by bylo příliš pozdě na ochranu raketové= základny.
Ruská bašta na západní polokouli je samozřejmě Kuba. A tak několik dnů před Bitvou o Guayanu na Den dikůvzdání 1978 byla vyhlášena krize MIG-23, aby odvrátila pozornost Ruska na Kubu. Až příliš pozdě Kreml zjistil, že pravý cíl nebyla Kuba, ale Guayana.
Subscribe to:
Posts (Atom)